Titulek
Články a úvahy
 
Pavel Kuneš
Velikonoce
(text článku uveřejněného v Klecanském zpravodaji v březnu 2013)
 
nejsou sice svátky jara, jak se říkalo za komunismu, ale jsou vždycky na jaře. Jakmile nastane jaro, 21. března, hned tu následující neděli je hlavní velikonoční svátek. A je to tak už více než 3200 let. Těžko by se našel někde svátek, který má tak starou tradici a slaví se v nezměněné podobě už tak dlouho.
 
Událost, která je základem velikonočních svátků, se stala asi roku 1250 před n. l. Tehdy se židovská menšina v egyptské říši rozhodla uniknout před neustávající šikanou a stupňující se nenávistí. Protože žili v Egyptě na různých místech, dohodli se dopředu, že vyjdou společně v noci po prvním jarním úplňku. Hned po večeři, pro kterou si stanovili přesná pravidla, vyrazili. Byla to pro ně veliká noc a skutečně se jim útěk, exodus, podařil. Trvalo jim ale 40 let, než dorazili do země, kde žili jejich předkové a kam se chtěli vrátit. Během putování sinajskou pouští vzpomínali s vděčností na své vysvobození. Tak vznikla pesachová slavnost a obřadná vzpomínková večeře, nazývaná sederová.
 
Pro nežidovkou společnost se Velikonoce staly významnými tím, že těsně před nimi, asi roku 30 n. l., byl v Jeruzalémě popraven pro ohrožení římské říše Ježíš z Nazareta. To nebyl sice jediný důvod jeho odstranění, ale tento byl trestán nejpotupnějším usmrcením, přibitím na dřevo.
 
Na Ježíše z Nazareta se vzpomíná dodnes, protože přišel s mnoha zajímavými pohledy na lidský život. Zodpověděl např. neustále se vnucující otázku, jak se vzalo zlo na světě. Každé zlo – tedy to, co je dobré pro mě, bez ohledu na to, že to přinese někomu jinému škodu - se připravuje v mysli. Podle Ježíše zlo vychází z člověka a bez jeho osobního souhlasu k němu nedojde. Nikdo se nemůže vymlouvat, že na svém zlém činu nemá žádný podíl. Proto nelze svádět vinu na někoho jiného. Ale i mnoho dalšího svědčí o tom, že Ježíšova věc nemohla zůstat v hrobě. Křesťané považují Ježíše Krista za trvale přítomného v jejich životě.
 
Tím se Velikonoce staly i svátky křesťanskými. Vzpomíná se při nich na poslední dny Ježíšova života, jeho smrt i vzkříšení. Patří k nim tzv. třídenní, triduum, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.
 
V klecanském kostele po mnoha desetiletích (dosud to bývalo jen v Líbeznicích) se bude na tyto události vzpomínat v těchto třech dnech pokaždé v 19 hodin.
 
Zelený čtvrtek - 28. března - (připomínka poslední večeře a zajetí Krista) – večerní mše na tuto památku.
 
Velký pátek – 29. března – (soudní jednání s Kristem, jeho mučení, zabití a uložení do hrobu) – starobylé obřady, čtení z Bible, pašije, přímluvné modlitby, uctívání kříže a přijímání.
 
Bílá sobota – 30. března - (vigilie hlavního svátku) – svěcení nového ohně, velikonoční svíce, čtení z historie i současnosti, svěcení křestní vody a mše na památku vzkříšení.
 
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně neboli Hod Boží velikonoční(neděle) – mše v 9.30 hodin.
 
Ověřit XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!