Titulek
Články a úvahy
 
Odpovědi na otázky redaktora Jana Paulase pro Pavla Kuneše (Katolický týdeník č. 24/2015)
Náboženské konání není ještě víra
 
1) Nedávno jste vydal knihu „Pár kroků do křesťanství“, v níž nabízíte několik kroků, jimiž člověk může vstoupit do oblasti náboženství a křesťanské víry. Co vás k jejímu napsání přivedlo?
Moje knížka jsou poznámky k vyučování. Na arcibiskupském gymnáziu v Praze je náboženská nauka povinný předmět. Měl jsem tam mezi jiným pro primány program, který měl překlenout vzdálenost mezi aktivními křesťany a jejich nevěřícími spolužáky, kteří se ocitli v jedné třídě. Vysvětlit základní náboženské a potom i křesťanské pojmy. Po deseti letech mě napadlo poznámky přepsat do souvislého textu. Mému příteli se to líbilo a nakladatelství Triáda mně nabídlo jejich vydání. Tamní redaktoři mně svými připomínkami velmi pomohli a jsem jim za to vděčný.
Mým záměrem nebylo převyprávění katechismu, ale konkrétní nabídka života s Pánem Bohem. Jak připomněl kardinál Špidlík, Ježíšova nabídka nesměřovala jen do absolutní budoucnosti, ale především do této chvíle. (Kdyby byl neuzdravil nemocného hned v sobotu, ale počkal pár hodin do druhého dne, zmenšil by si počet protivníků.) Já se rád stýkám s přáteli i kamarády a vážím si jejich výborné společnosti. Ale Ježíš nabízí možnost té nejlepší myslitelné společnosti: změnu pohledu, a už teď žít ve společnosti a blízkosti Boží. Naproti tomu náboženské konání je snadnější, nevyžaduje žádnou vnitřní změnu. Ale dostane-li se tak víra až na druhé nebo další místo, staneme se jen jednou skupinou obyvatelstva na Zemi. Ta se musí vymezovat vůči všem ostatním. Začneme se utvrzovat ve svých pozicích. Překonat potom pocity nepřátelství je obtížné. Boží blízkost a jeho otcovství se tak docela ztratí.
 
2) Co myslíte tím náboženským konáním?
Pro zjednodušení tak nazývám všechno, čím se projevuje víra navenek. Náboženské konání má různé podoby a mění se podle představ božstva, podle zeměpisné šířky, kulturní oblasti, podle stavu obyvatelstva. Například i obřady mše svaté se měnily podle důrazu na jednotlivosti života Pána Ježíše, podle znalostí Písma svatého, stavu křesťanů, podle míry dělení na klérus a laiky, podle kulturní tradice. Jen si vzpomeňte, jak vypadala první mše: účastníci leželi na lehátkách, obyčejná místnost, nikdo neměl bohoslužebný oděv, nebylo ani pozdvihování. Dneska jsme vděčni za kostelní prostory, za některé rituály a taky za nedělní pravidelnost – vždyť pomáhá i proti depresím a úzkostem. Jenže vnější konání může být docela bez víry, jen z důvodů například společenských. Já sám jsem katolík skoro od narození, ale jako věřící jsem se nechoval vždycky. Proto používám tento termín, protože jenom rozdílem mezi vírou a náboženskými projevy si mohu vysvětlit jak archu úmluvy na bojišti, tak války buddhistů mezi sebou. Nakonec i jednání římské kurie.
 
3) Svoji knihu jste původně zamýšlel pro školáky a mladší gymnazisty. Vy sám jste totiž vyučoval náboženskou nauku na pražském gymnáziu. Jaká byla nejcennější zkušenost, kterou jste si odtamtud odnesl?
Nejcennější zkušeností je, že bez Pána Ježíše nemůžeme dělat nic (J 15,5). Dlouho jsem si myslel, že jde o Ježíšovo přehánění. Tento literární druh přece patří i do Písma svatého. Před lety jsem poznal, že všechno sice bez něho jde, jenže jaksi šejdrem. V politice i v rodinném životě i v církvi.
 
4) V čem jsou dnešní mladí lidé jiní než generace jejich rodičů? Kde spatřujete ve vztahu k víře jejich přednosti a slabiny?
Dnešní mládež je v docela jiné situaci, než jsme byli my. Jisté je, že zatímco staří Egypťané, Mezopotámci i Řekové si naříkali na mládež, nevšiml jsem si, že by totéž dělali staří Izraelité. Ti obviňovali jenom sami sebe.
 
5) Co se vám za ta léta nejlépe osvědčilo, když jste se jim snažil zprostředkovat víru, Bibli, učení církve, modlitbu…?
Nejlépe se mi osvědčilo, když jsem se před Pánem Bohem postavil ne před ně, ani ne nad ně, ale vedle nich.
 
Ověřit XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!