Články a úvahy

Pavel Kuneš Fejeton zveřejněno v Katolickém týdeníku č. 43/2017   Jedna paní učitelka po skončení hodiny ve sborovně řekla: Látka probrána, čtyři žáci pochopili. Tohle je učitelská svízel a někdy i noční můra. Vyžaduje to mít dobrý nápad a najít způsob, jak látku učinit zajímavou. Jakub Jan Ryba před více než dvěma stoletími si vypomáhal hudbou. Nemyslím tím, že učil žáky zpívat a hrát na šest hudebních nástrojů, ale hudba mu pomáhala i důkladně vysvětlit látku. Aby si děti uchovaly v paměti, co se ve škole naučily, Ryba k tomu používal písně a básně. Napadne-li vás nějaká vlezlá melodie, slyšíte ji v uších celý den. Snadněji si zapamatujete obsah písně, stejně jako pěkné rýmy.   U nás jsme si všimli té možnosti a zalíbila se nám. Máme štěstí na výbornou hudebnici Aničku. Hrává v našem kostele na varhany. A ta začala doprovázet notami některé věty, které si chceme zapamatovat. Maminka tří dětí umí z takové věty dokonce udělat kánon, takže se kostel může rozdělit až do čtyřhlasého zpěvu. To víte, že to není pokaždé na jedničku s hvězdičkou, ale vždycky nám to vlije novou mízu do žil. Tak jsme se naučili zpívat i úvodní větu encykliky svatého Jana XXIII. Pokoj na zemi. I když nám zbrojní průmysl a falešní politici i populisté vnucují něco jiného, bez respektování Řádu, který nacházíme ve vesmíru i v lidské duši, to na světě nikdy nefungovalo. Sv. Jan XXIII. zejména touto encyklikou se stal důležitým pro svět. V týdnech, kdy umíral, jsem končil vojenskou základní službu a nevěřící důstojníci mně účastně podávali zprávy o jeho zdravotním stavu! Pro církev se Jan XXIII. stal důležitým především svoláním II. Vatikánského koncilu. Posunul církev k evangeliu o kilometry. U některých lidí to dosud vzbuzuje nelibost, protože tu otevřenou cestu musí každý ujít sám a pěšky.   Podobnou vážnost požívá náš papež František. Nejen, že svou otevřeností povzbuzuje křesťany i politiky k poctivosti, ale když navštíví bezdomovce, každému je jasné, že to není pouhé gesto.