Titulek
Články a úvahy
 
Vánoce jsou narozeniny
 
Člověk se narodí a pomalu stárne. Všimne si toho sám, když najednou nestačí v chůzi těm mladším a pokud se necvičí v otužilosti, musí se tepleji oblékat než dosud a občas navštívit lékaře. Svého stárnutí jsem si znovu všiml včera, když se lidé divili, proč se těším na vánoční cukroví. Všichni přece začali s pečením už po sv. Mikuláši. To je správné, i naše maminka týden před Vánocemi měla už napečeno několik druhů v krabicích. Velmi jsme si přáli něco ochutnat, ale nebylo to možné. Chceš-li si užít vánoční radost, musíš si v adventu něco odřeknout. Vánoční cukroví se může jíst až na Vánoce. Do té doby jsme se museli spokojit pouze s rohlíčky, které se rozlomily nebo vykrajovanými hvězdičkami, které se trochu připálily. Také jsme si mohli olizovat prsty od marmelády, kterou se lepili linecké koláčky. A podívejme, včera jsem slyšel, že už ani tenhle drobný obyčej se nezachovává. Svět se od mého mládí změnil.
 
Vánoce zatím zůstaly. Dosud jsou to nejznámější narozeninové oslavy. Ježíš byl vzácný muž, zaslouží si to. Naši předkové si ho dokonce vážili tak, že od jeho narození začali počítat letopočet. Nám jeho život nabízí řadu otázek i odpovědí.
 
Narodil se v Betlémě, v zapomenutém koutě římské říše, kterým Římané pohrdali, ale zasáhl do světové historie tak, že i po dvou tisíci letech je možné brát ho vážně. Například říkal, že člověk je schopen přemýšlet a samostatně uvažovat. Neznamená to jako bychom vždycky jednali bezmyšlenkovitě. V některých oborech umíme víc než celé generace před námi. A nejsmělejší nápady dovedeme přeměňovat ve skutek. Ale v tom je ten háček. I když mám sílu rozbít sousedovi okno, poznávám a chápu, že to udělat nesmím.
 
Že člověk dovede aspoň v hrubých rysech rozeznat dobro i zlo, to se těžko popřít. Bez výjimky nás naplňuje dobrý pocit, uděláme-li něco dobrého. A co je špatné svědomí, to také víme. Cítíme v hloubi své duše jakési neměnné pravidlo. Stejně jako ve vesmíru platí jistota východu i západu slunce nebo zákon přitažlivosti zemské. Vlastní zkušeností i přemýšlením poznávám, že do tohoto Řádu patřím i já.
 
Nejméně při dovolené, v horách nebo u vody obdivujeme šikovnost mravenců a vytrvalost vlaštovek. S údivem zjišťujeme, do jaké mnohotvárnosti života patříme. Jsme živi díky trávě i stromům, hmyzu a ptákům, čistému vzduchu a vodě. Bez rozmanitosti tvorů by život nebyl možný. I jepice jsou důležité, i zajíci a kopřivy mají svou roli při udržování života Země. Nezbývá než tuhle roli přijmout a být vděčni Zemi, že nám dovoluje tady žít.
 
Někdy se zdá, jako bychom za život vděčili například autům. Pro auta děláme, co můžeme, jejich výrobou měříme naši úspěšnost. Silnicím projektujeme větší zatáčky, aby auta nemusela ani přibrzďovat. Radujeme se nad každou novou dálnicí. Musíme jich mít stále víc, aby se tam všechna vyrobená auta pohodlně vešla. Auta nás přistrčila mezi nejbohatší národy. Díky zácpám kamionů si pak můžeme vybírat mezi máslem z Hamburku nebo ze Švýcarska a toaletním papírem z Finska nebo ze Španělska.
 
Na ryby v mořích se neohlížíme ani trochu. Při zkouškách balistických raket a při hromadění odpadu v moři nikdo předem nevaruje želvy a všelijaké mořské potvory, ani se jich neptá, zda se na ten den mohou přemístit na bezpečnější místo.
 
Kdysi jsme rýžovým kartáčem čistili čelní skla od mušek. Teď drobný hmyz likvidujeme postřiky, aby žluté lány v Čechách mohly být co největší. Kvůli větším ziskům jsme ochotni udělat cokoliv. Jak budeme opylovat stromy?
 
Nevypověditelným zážitkem pro šoféra je jízda čtyřkolkou ztichlým klecanským hájem, třeba o půlnoci. Ovládat stroj, který lidskou obratností překoná výmoly i strouhy a uhání zčerstva nahoru dolů mezi stromy. Se zážitkem pro zvířata, bydlící v háji, se to nedá srovnat. Kde se mají vyspat, když noční tmu jim odebírá kromě světelného smogu ještě terénní motocykl? Kam mají odejít před člověkem, který si přivlastňuje i jejich stále se menšící životní prostor? I cyklisté musejí někdy odložit kola a chodit po svých, aby nepřehlédli studánku vedle cesty.
 
Když se ukázala po sametové revoluci možnost spolu se změnou režimu přestat podporovat válečné konflikty, mnoho obočí se s pohrdáním nadzvedlo. Zdálo se jim nemožné, že bychom se připravili o pohádkové zisky a byli schopni vymyslet nová pracovní místa pro zaměstnance zbrojního průmyslu. Měli zajisté pravdu, že by opuštěné trhy obsadil jiný podnikavec, ale aspoň bychom se nemuseli dívat, jak naše zbraně prodlužují válečná utrpení.
 
Jiná trápení způsobují neuctiví chamtivci, když nabízejí peněžní půjčky. Dokonce v tisku, rozhlase, v televizi. Půjčka až do domu nebo Vypůjč si, abys všechno měl hned. Neměla by se taková reklama spíše zakázat? Kolika lidem následné exekuce rozvrátí život! U nemocí léčíme příčiny, zatímco tady se pokoušíme zjemnit následky a ubohé oběti z exekucí dostat.
 
Říká se, že demokracie nemůže zakázat žádné podnikání. Dokonce to vypadá, jako by to byla pravda. Jenže demokracie vznikla v době, kdy lidé cítili odpovědnost za své jednání někam výše, k tomu, co přesahuje délku lidského života. Počítali s existencí Pána Boha, a i když se tento Řád často nedodržoval, přece byl vždycky přítomen jako měřítko slušného a neslušného jednání. Všichni věděli, co je nepořádek a provinění. Dneska se zdá, jako by Řád vůbec neexistoval a lhaní na obrazovce nikoho nevyvádí z míry. Ani u volebních uren.
 
Jedním z dokladů, že se to nevyplácí, je rostoucí počet nových chorob. Nazývají se civilizační, protože jsou důsledkem našeho neuctivého způsobu života.
 
Ježíšova cesta umožňuje reálný pohled na sebe i okolí. Jen poctivé ocenění sebe i ostatních umožní pokojný život. Patřím do světa jako jeden z mnohých, nejsem ani horší ani lepší, jsem pouze jiný. Mohu uznat svou chybu a omluvit se. Nemusím mít všechno, co vidím. Mohu být prospěšný světu prací, na kterou stačím. Mohu se uskrovnit, jsem toho schopen.
 
Velitel jedné městské policie, který dostal cenu Laskavec roku 2018, řekl, že usilují o to, aby patřili mezi obyvatele jejich města. Aby se necítili nadřazenými, nebyli úředníky nebo hlídači pořádku, ale užitečně spoluvytvářeli život města.
 
Ježíš řekl: Zastav se a přemýšlej. Oč vlastně běží? To by mohlo nebo mělo být opakovanou otázkou mého života.
 
Ježíšovy narozeniny nejsou kvůli dárkům, jak tvrdí obchodníci, ale kvůli přemýšlení.
 
Ověřit XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!