Vánoční program Neděle 23. 12. v 9.30 pravidelná mše v kostele Štědrý den ve 14.00 setkání sousedů na náměstí Václava Beneše Třebízského: zpívání koled s hudebním doprovodem, rozdávání betlémského světla 24.00 v kostele: půlnoční vánoční bohoslužba slova se zpíváním koled a hudebním doprovodem Svátek narození páně 25. 12. v 9.30 mše v kostele se zpěvem koled 14.00-16.00 prohlídka vystavených betlémů 16.00 koncertní provedení Vánoční mše Jakuba Jana Ryby Sobota 29. 12. Farní výlet do karlštejnského muzea betlémů. Prohlídka zajištěna v 10.30 hod. Neděle 30. 12. v 9.30 pravidelná mše v kostele Nový rok 1. 1. 2013 v 9.30 pravidelná mše v kostele 14.00-16.00 prohlídka vystavených betlémů Co se dělo v roce 2012 kolem klecanského kostela, kromě pravidelných bohoslužeb: Měli jsme šest křtů dětí. Pokřtěny byly děti: Benedikt Tejkl z Vodochod v březnu, Marek Richter z Prahy v dubnu, Luděk Hnilička z Řeže v květnu, Julie Heřmanová z Prahy v září, Adéla Petruželková z Prahy v říjnu, Vojtěch Veselý ze Sedlce v prosinci. Šest dětí bylo u nás poprvé u svatého přijímání. Konalo se zde 1. srpna poslední rozloučení s bývalým starostou panem Zdeňkem Malíkem, který se velmi zasloužil o stavební úpravy kostela. V kostele jsme také vzpomněli výročí svatby Marie a Rudolfa Tesárkových, kterou zde měli před čtyřiceti lety. Patřili k zakládajícím členům skupiíny Poutníci. Dnes mají pět dětí a řadu vnoučat. Osmdesáté narozeniny v kostele oslavila zasloužilá klecanská učitelka paní Jiřina Koktanová. Zazpívala jí k tomu i Klenota. Práce v kostele a kolem něj: Dvou větších úklidů kostela - jarního (16. 3.) a podzimně zimního (1. 12.) se zúčastnilo dvacet dospělých a čtyři děti. Pracovalo se také kolem kostela s hrabáním listí a trháním břečťanu. Na jaře nám také pomohli klecanští skauti. Velmi nám pomohli při sekání trávy a odvážení listí pracovníci města. Milan, profesionální pečovatel o stromy-stromolezec ořezal 27. 11. stopadesátiletý buk, který rostl vedle kostela a z něhož se při prvním sněhu měsíc před tím odlomila ohromná větev. Aby nedošlo k nějakému úrazu, souhlasili ekologové s úpravou stromu do nynější podoby. Děkujeme mu za to, byla to velmi nesnadná práce. Po nedělních mších se v chladných měsících odcházíme ohřát na faru. Aby nám v kostele nebyla taková zima, obstarali nám Sabina a Luděk flísové přikrývky. V teplejších měsících jsme se pohybovali po farním dvoře s možností zapinkat si na stole vzadu pod střechou. Nový pingpongový stůl měl jisté nedostatky a s reklamacemi nám pomohl Pavel (nikoli farář). Děti se mohou houpat na velké houpačce. Ta už potřebovala generální opravu. Opravil a opatřil ji novou barvou dávný farník Alan Vinš. V osmdesátých letech ji pro děti sám vyrobil. Hmatové knížky Simona, která se stará během mše s ostatními maminkami o děti, uskutečnila na faře 19. 11. odpoledne s výrobou hmatových knížek pro nevidomé děti. Hemžení dětí a dospělých zachytil televizní štáb ČT. V pořadu Pomáhejme si je uvidíme někdy po Vánocích. Kromě pravidelných bohoslužeb byl kostel dějištěm šesti kulturních akcí, o Vánocích se připravuje sedmá: Konaly se zde - za spolupráce s kulturní komisí města - dva koncerty Vinohradského symfonického orchestru: k výročí konce 2. světové války (8. 5.) a ke Dni boje za svobodu a demokracii 17. 11. Při Noci kostelů 1. 6. se četlo z farní Pamětní knihy, zpíval soubor Klenota a dětský sbor zdibské školy a přítomní besedovali s farářem Pavlem Kunešem. Nosticovo kvarteto vystoupilo 30. 9. - k oslavě svátku sv. Václava. Při vzpomínce na 505. výročí povýšení Klecan na město, která se konala 13. 10., byla u vstupu do kostela umístěna výstava o historii Klecan a pro děti hrála loutkářka paní Molčíková historii o svatém Václavu. Besedu s křesťanským filosofem Janem Sokolem jsme pro velkou zimu přenesli z kostela do zasedací místnosti Městského úřadu. Tradiční Vánoční hru o narození Ježíška od Blanky Laurychové, sehráli 1. 12. klecanští ochotníci doprovázení souborem Lakomé barky. A 21. 12. byla při adventním koncertu Klenoty zahájena výstava betlémů vyrobených dětmi z pátých tříd klecanské školy. Na svátek Narození Páně 25. 12. bude v kostele koncertně provedena Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Ozdobou kostela je od 30. listopadu velká borovice černá původně rostoucí vedle sochy sv. Václava před kostelem. Jsme rádi, že můžeme klecanským sousedům tak trochu vypomoci. Zatím totiž není ve městě větší sál pro skutečně kulturní akce. A nakonec farní výlety a pobyty: Na Levý Hradec do kostela sv. Klimenta jsme putovali 16. 6. Od 30. 6. do 7. 7. pobývala 38členná skupina farníků v Perninku v Krušných horách. Farní pobyt organizovala Jarka. Další pěší pouť byla 30. 9. ke kapličce sv. Václava v Řeži. Je to letos 66. let, co byla postavena. Poslední farní výlet plánujeme na 29. 12. do karlštejnského muzea betlémů. Pojedeme tam vlakem. Všem přátelům, kteří pomáhají udržovat náš kostel, i všem jeho návštěvníkům srdečně děkujeme za přízeň. A velké poděkování patří také Petru Váchovi, který nám vede internetovou stranu: www.kostel-klecany.cz Rudolf Těsnohlídek (1882-1928) moravský básník, spisovatel, novinář. Napsal známou Lišku Bystroušku, kterou zhudebnil Leoš Janáček. Při předvánočním putování se dvěma přáteli bíloveckými lesy našel roku 1919 opuštěné 17měsíční děvčátko. Holčičku, které dali jméno Liduška, adoptovala rodina Polákových z Brna. Později se provdala a žila spokojeně v Praze, kde zemřela roku 1997. Na podnět R. Těsnohlídka a přátel byl v Brně o Vánocích 1924 postaven první Strom republiky, pod který dávali lidé peněžní dárky pro chudé a opuštěné děti. Byl to první takový strom na celém evropském kontinentu. Pod vánočním stromem Vyprávění Rudolfa Těsnohlídka(1882-1928) Našli jsme ji loni v předvečer Štědrého dne pod osamělým smrkem v bílovských lesích. Šli jsme hledat vánoční stromek, maličkou drobnou jedličku pro dvě velké stárnoucí děti, jichž duše nestárnou svou láskou. Bylo pozdě. V dědině se již rozžíhala světla, protože se všady pilně uklízelo před svátky, soumrak hluboký, teskný rozléval se údolím, svahy strání, lesy, vše černalo se tmou, řeka temná, černá, tlumeně hučela, jak by hovořila s mrazivým větrem. Zapadli jsme do úvalu, jímž za letních nedělí procházejí tisíce výletníků. Nikdo tudy dnes nešel. Nikdo nepřicházel. Vracel se pouze hajný, jenž se pozdržel opatřuje chvoj k betlému do kostela. Pustili jsme se, abychom v lese docela nezatměli, do nejbližší seče po příkrém úbočí. Země byla umrzlá, slabý poprašek sněhu ji pokrýval, nikde nebylo stopy života. Pracně vydrali jsme se po omrzlé zemi do půli stráně, kde bylo již rovněji a kde bylo možno rázně vykročit, ale tu kroky nás tří zadržel pláč lesní. Bylo to několik vran, jež přeletěly krákorajíce na výstrahu ostatním pod šerou chladnou oblohou a zapadly na protější stráně zarůstající mýtiny do vysokých korun boří. Sletěly se, aby tu jako vždy vyčkaly smrt, a jejich ponurý krákot byl vzlykem lesa nad hynoucí bytostí. Stanuli jsme v lidské nešetrné zvědavosti, a tu zanesl k nám vítr slabý sten. Bylo to jako přelud, a poněvadž člověk má duši otupělou, vyšlapanou jako ty jeho cesty, byl by šel dále, kdyby sten nebyl se ozval znovu. Byl to dojemný nářek, bezbranný, umdlévající, loučení se světem. Tak naříkává vysoká, je-li smrtelně poraněna. Zamířili jsme napříč sečí podrostem. Kolik tu bylo malých vánočních stromků, avšak nepovšimli jsme si ani jediného! Viděli jsme před sebou v tu chvíli jen rozložitý smrk, jehož koruna chýlí se bokem jako hlava nad starostmi a utrpením. Stál sám a sám nad sečí jako stráž, opodál dole jeden druh, druhý vysoko nad ním. Blížíce se k němu, seznali jsme, že sten je slábnoucím pláčem dítěte. Strnuli jsme úlekem. Představili jsme si, jak tu stojí ve vetchých hadérkách, v tenké sukničce a čeká. Snad je tu matka postavila v závětří houštiny, aby počkalo, až nasbírá klestí, a ono se bojí tmy a nadcházející noci, a proto pláče, aby vzbudilo v ní soucit, snad šlo s většími sourozenci také pro stromek a zbloudilo jim a neví, kudy vyjít z lesa. "Oč jsi ubožeji než lesní zvěr, malá duše lidská," říkali jsme si v duchu. Ale když jsme rozhrnuli poslední větve podrostu, spatřili jsme hrůzu větší, než jsme očekávali. Leželo tu malé robátko, nahé, jen čepeček na hlavě a košilku rozhalenou na špinavé tenké peřince, a nepatrná dolinka mezi tuhými kořeny byla mu kolébkou, jeslemi tohoto betléma. Malé tělíčko zmodralo již mrazem, ručky hrabaly sníh a jehličí, neboť poprvé asi pokleklo a padlo zas celým tělíčkem na studenou matku zemi, čekajíc, že bude méně necitelná než matka, jež je tu nechala. Volali jsme, ale odpovídal nám jen les hněvivou ozvěnou, jako by se bouřil nad zlým činem člověka, který ho chtěl učinit spoluviníkem. Zvedli jsme dítě a spěchali, abychom je vrátili k životu. Dítě se přivinulo do cizí náruče, sípavý dech a dušený kašel ustával, oči se zavřely. Jako by usínalo navždycky. Avšak u prvého jasného světla nad prahem myslivny, které zářilo tmou pokojně a zlatě jak hvězda třem králům z legendy, když jsme poodhrnuli cípek šátku, zjevil se úsměv na rtech dítěte, ač oči byly zamčeny a ručky nehybné, ale ten úsměv byl v tu chvíli světlem tak mírným a nesmírně vděčným, že i naše duše se vyjasnily nepoznaným blahem. Za několik okamžiků byl nalezenec v teple domova, a když se dítě probralo z mrákot, vidělo tolik laskavých, dobrých očí, že je nestačilo pozorovat v tichém údivu. Tak se naše Liduška podruhé narodila a dobří lidé ji už neopustili a byli mnozí, kdo projevili zájem o její osud. Uzdravila se z těžké nemoci, rány na těle se zahojily a Liduška nalezla nový domov. V té době se poprvé z iniciativy Rudolfa Těsnohlídka a jeho přátel postavil na brněnském náměstí vánoční strom s pokladničkou, do níž dobří lidé přispívali na opuštěné děti. |
 |