Milí přátelé, návštěvníci klecanského kostela, přiblížily se prázdniny a tak sdělujeme, že se během nich nebudou konat pravidelné středeční mše. Nedělní mše v 9.30 hodin v červenci a srpnu budou bez omezení. Pavel Kuneš (rektor kostela) plánuje, že nebude přítomen v neděli 30. 6., a o nedělích 11. a 18. a 25. srpna. O těchto nedělích ho bude zastupovat administrátor Řk farnosti Odolena Voda Piotr Przechocki, který sídlí na faře v Odolena Vodě, U Fary 15, mobil 739 771 127. Ten také v této době vyřizuje všechny úřední záležitosti. Přejeme Vám pěkné letní měsíce, a překonání všech bouřek a přívalových dešťů. LETOŠNÍ NOC KOSTELŮ U NÁS zahájil v osm hodin večer v pátek 24. května hrou na varhany student klavírní hry na Gymnáziu hlavního města Prahy a účastník varhanického kurzu pořádaného Arcibiskupstvím pražským Vojtěch Kouřil. Hrál skladby J. S. Bacha, J. Pachelbla a přidal i dílko vlastní. Jeho přednes četné posluchače velmi potěšil. Následovaly dvě besedy o práci s postiženými lidmi: mluvili o ní dva členové naší farnosti, Dr. Simona Pišlová a Ing. Jiří Koktan. Po koncertu klecanského sboru Klenota zakončila pořad rozprava s Pavlem Kunešem. Přečtěte si, co Simona a Jirka řekli. Beseda s dr. Simonou Pišlovou o knížkách pro nevidomé: Já a hmatové knížky Prvním impulsem pro tuto mou práci byl možná pobyt s Jedličkovým ústavem u moře, kde jsem poprvé pochopila, že nikoho není třeba litovat, ale že je třeba si pomáhat a vzájemně se doplňovat a také to, že každý má v sobě tolik sil, aby přes svůj problém žil spokojený život, možná, to byla operace menisku, po které jsem chodila o berlích, možná a asi nejvýrazněji to ovlivnila skutečnost, že moji kamarádi mají nevidomou dceru. Kdybych nikdy nechodila na berlích, nikdy si nebudu vážit toho, že mohu běhat, bude to pro mě samozřejmostí, a tak je to se vším. Každý z nás máme nějaké omezení, ale každý také něco umíme. Každý můžeme ze sebe něco dát těm druhým. A mně nevidomí dávají úplně jiný pohled na svět. A jak to bylo s knížkami pro nevidomou Cilku? Nejdříve si s radostí prohlížela katalogy tapet a koberců. Malé prstíky nevidomého dítěte se cvičily rozlišovat různé a stejné... Potom jsme začali vyrábět různé plastické obrázky. První knížkou byl obrázkový misálek. Už tady jsme se snažili vytvořit pro ni nejen zábavu do kostela, ale také poučení. Chrám na titulní straně měl všechny znaky gotického kostela, vždyť celou stavbu nikdy rukama neosahá tak, jako my ji vidíme. Farář měl na výměnu různé barvy-materiály ornátu a štóly, aby si uměla představit, že ke každému období přísluší jiná barva. Další důležitou knížkou, kterou jsme vyráběli, byla Živá abeceda. Cilka chodila do běžné školy, a proto musela mít stejné učebnice jako její vidící kamarádi. Živá abeceda byla asi nejsložitější na výrobu: Byly to jen obrázky, musely být stejné jako v běžné učebnici, přesto se musely zjednodušit tak, aby s nimi dobře mohlo pracovat nevidomé dítě. Cilka nás vlastně učila, jak na to. Dnes má její maminka nakladatelství Orbis Tactus na výrobu a půjčování učebnic pro nevidomé děti, aby mohly chodit do běžných škol. Navíc vytvořila knížku Kamarádi písmenka, která dětem pomůže překonat rozdíly mezi Braillovým písmem a latinkou. Dalším podnětem pro mou práci byly moje děti, viděla jsem, jak zkoušejí dělat věci jako Cilka, tedy poslepu, viděla jsem, že jak jim to prospívá, uvědomují si potíže, ale i výhody slepoty, viděla jsem, že se lépe vžijí do situace nevidomého, a proto mu mohou lépe pomoci. A když jsem se dozvěděla o soutěžích hmatových knížek Tactus, hned jsem se dala do práce a protože nerada pracuji sama, okamžitě jsem zlákala mnoho lidí, kteří pracují se mnou, a tak každé dva roky vznikne několik nových hmatových knížek s mou účastí. Letos bylo takových knížek také několik. Nejvíce se raduji z těch, na kterých se mnou spolupracovaly děti - Vyluštíš slova, Doplň přísloví, Čarovný les, Myší písnička, Pejskové z Malého náměstí... Pan ing. Jiří Koktan vyprávěl velmi zajímavě o dobrovolnické práci se zrakově postiženými cyklisty. Přinášíme podstatnou část jeho vystoupení: Kapitola první Jak jsem do toho procesu vlastně vstoupil. Přiznávám, že to bylo zcela laicky a nepromyšleně, bez přítomnosti momentálních vyšších ušlechtilých duchovních pohnutek. Odpověděl jsem na jaře 2006 na výzvu pardubického Tyflocentra zveřejněnou v televizních novinách, že hledají pro plánované cyklistické soustředění zrakově postižených další dobrovolné řidiče tandemů (dvoukol). Přihlásil jsem se a byl jsem obratem přijat. Vlastnil jsem dvoukolo již mnoho let, ale několik posledních sezón již jsem měl potíž kohokoli ze svého okolí k tomuto typu cykloturistiky zlákat. Kapitola druhá Po týdenním soustředění na Chrudimsku jsem se vrátil s novými zážitky, poznatky a s novými přáteli. Při pražském Tyflocentru žel žádná cyklistická sekce neexistovala, vybavení tandemy rovněž ne. Ale poskytovali odborné proškolení dobrovolných asistentů a vystavení průvodcovského certifikátu a zprostředkovávali kontakty. Během dvou sezón jsem na sebe nabalil okruh 15 - 20 lidí, s kterými jsme vyráželi na kondiční jízdy na tandemech, jednodenní nebo víkendové výšlapy i na několikadenní výpravy do zahraničí. V různých obměnách a s různou intenzitou je tomu tak podnes. V roce 2008 jsme založili občanské sdružení s anglickým názvem Pedals over Barriers, „pomocí pedálů nebo díky pedálům přes překážky“ se sídlem zde v Klecanech (www.dvoukola.tym.cz.) Kapitola třetí Z pomáhajícího ten, komu jest pomoženo, aneb kde je v tom ten slibovaný křesťanský rozměr, pane Koktan? Při práci s nevidomými zjistíte překvapivé skutečnosti. Zjistíte, že pracujete s lidmi, kteří Vás ve svých praktických schopnostech, ve vzdělání a odborných znalostech často vysoce předčí, od kterých se sami máte co učit co do životní zkušenosti a nahlížení na problémy, a kteří Vás často přimějí velmi zásadně opravit svůj vlastní světonázor. Ano, potřebují Vaše oči k tomu, aby se bezpečně přesunuli na jízdním kole po silnicích a cyklostezkách z Prahy do Vídně nebo z Innsbrucku do Říma, potřebují Vaše oči k tomu, aby přejeli na běžkách hřebeny Orlických hor, potřebují vaše oči k tomu, aby bezpečně vystoupili na Mont Blanc, nebo propádlovali řeku v Kongu plnou krokodýlů, ale otázka, komu je tu vlastně pomáháno a kdo je tady pomáhající, tak jednoznačnou odpověď rozhodně nemá. S časovým odstupem se také člověk dopracuje k poznání, že postupně propojil zrakově postižené přátele i ostatní dobrovolné průvodce, ale i jejich rodiny a rodinu svou vlastní v systém vesměs pozitivních sociálních vztahů a synapsí, z kterého sám více čerpá, než do něho jako do nor vkládá. Čerpá z něj sympatie a podporu, rady, nápady, inspiraci, odhodlání, odvahu posouvat své vlastní ambice – psycholog by to patrně nazval pozitivním sociálním posilováním. A křesťan by na to pohlédl spíše skrze reálné naplnění Kristových slov, abychom se přičinili a ostatní nám bude přidáno. Kapitola čtvrtá a závěrečná Každý nevidomý, který je činorodý a sportovec, je svým způsobem důležitým učitelem pro nás ostatní. A dám také krk na to, že takové tvrzení lze analogicky rozšířit i na osoby s dalšími typy smyslových nebo pohybových postižení, které se tak trochu paradoxně stává vlastně požehnáním, mobilizujícím ostatní smysly a ostatní schopnosti jejich nositele a přeneseně i jeho okolí. Mohu-li tedy na úplný závěr vyslovit nějaké své osobní doporučení. Zvedněte se a běžte a nabídněte hned zítra svou pomoc a asistenci komukoliv, kdo o ni bude stát. Nemůžete na tom prodělat! Došlo i na hebrejská písmena Po dvou vyprávěních přišla Klenota. Koncert byl krásný a povznášející. Sbor založený před lety Blankou Laurychovou a dnes k velké dokonalosti dovedený paní učitelkou Marcelou Sládkovou, všechny nadchnul. Posluchači se cítili tak dobře, že jeden z přítomných řekl: „Noc kostelů je setkávání lidí, kteří na stejných místech se cítí v tuto chvíli stejně pěkně jako my. Vzniká i jakási vzácná vnitřní blízkost účastníků. Nakonec už vlastně nezáleží na tom, existuje-li nějaký Bůh nebo ne.“ Tahle věta, která se mi velmi líbila, se stala východiskem našeho dalšího, přes hodinu trvajícího rozhovoru s přítomnými. Pokusil jsem se v něm obhájit svoje přesvědčení: Všechna náboženství na světě jsou pokusem vysvětlit, odkud jsme se na Zemi vzali, a kam směřujeme. Tak se došlo ve všech koutech světa k úplnému počátku, kterým může být buď věčná hmota, nebo věčný Dárce života (což je staroind. základ slova Bůh), věčná Energie, Rozum, který nás nekonečně převyšuje (podle Einsteina), Absolutní horizont, Nepochopitelný, Nevysvětlitelný. Vždycky je to Ten, nad koho víc si nemohu myslet. Ten vložil do světa řád a program, který mohu najít ve své duši. Ať jsem černoch nebo běloch, zamyslím-li se, mohu tento řád poznat. Proto základ lidské pospolitosti musíme hledat a pěstovat jedině v tom. Vycházím z toho, že jsem stejný jako ostatní lidé. Je mi zřejmé, že co chci, aby lidé dělali mně, musím dělat já jim. Proto není dovoleno vraždit, lhát, krást a dopouštět se sexuálního zneužívání. V tomto základu se shodují pokusy o vysvětlení lidské existence, jak je předkládají všechna světová náboženství. V mnoha ostatních věcech se náboženství liší a přes snahy o toleranci jsou – bohužel - zneužitelná. Velmi si proto přeji, aby se mi vždycky včas rozsvítilo v hlavě a abych tento Boží řád respektoval. Rozešli jsme se ve 23.30 hod.
KLECANSKÝ KOSTEL NA POMOC KLECÁNKÁM Návštěvníci a přátelé klecanského kostela shromáždili osmnáct tisíc korun, které věnovali Městskému úřadu v Klecanech na povodňové konto. Kromě toho se našlo v jejich řadách čtrnáct brigádníků, jeden z nich pracoval v Klecánkách po dvě soboty. V úterý 18. června se z podnětu pěveckého sboru Klenota - za spoluúčasti Pravého Hradce a naší Fary - konal v kostele benefiční koncert pro Klecánky, na který přizval současné a bývalé žáky ZUŠ Klecany, dětský sbor ZŠ Zdiby a vokální skupinu Pětiklíč. Varhanní skladby hrála Bára Veselá. Všichni účinkující připravili posluchačům pěkný zážitek. Starosta Ivo Kurhajec v úvodu koncertu promluvil o tom, jaké následky letošní povodeň má a poděkoval všem, kdo se podíleli na jejich odstraňování. KLECANSKÁ KOSTELNÍ RADA „Protože nejsem dost vtipný, abych bral ve svém počínání na vědomí všechny osoby v našem kostele, požádal jsem před několika měsíci o přihlášení těch, kteří by mi chtěli pomáhat“, řekl Pavel. Přihlásilo se několik farníků. Setkali se poprvé 16. 6. A tak při našem kostele vznikla Klecanská kostelní rada. Měla by pomáhat Pavlu Kunešovi radou i organizováním praktické činnosti. Jedná se o hudbu a zpěv v kostele, pořádání přednášek a besed, úklid a přípravu kostela před svátky a slavnostmi, výlety apod. Scházet se bude čtyřikrát ročně na faře. |
 |