Vánoční program Štědrý den 14.00 Setkání sousedů na náměstí Václava Beneše Třebízského, zpívání koled s kapelou, rozdávání betlémského světla 15.00 – 16.00 Betlém v kostele 24.00 půlnoční bohoslužba Svátek Narození Páně 25. 12. 9.30 mše se zpěvem koled 14.30 – 16.00 Betlém v kostele Pátek 27. 12. 15.00 Hej, mistře! Vánoční mše J. J. Ryby – koncert Sobota 28. 12. Výprava za malostranskými betlémy začíná v 9 hodin srazem v podloubí na Malostranském náměstí u Malostranské besedy. Projdeme betlémy na Malé Straně a Nerudovou ulicí dále na Pohořelec, kde máme zajištěn oběd za 100 korun. Neděle 29. 12. 9.30 Mše s koledami Silvestr 31. 12. 18.00 Rozloučení se starým rokem Nový rok 2014 9.30 mše s koledami 14.30 – 16.00 Betlém v kostele 19. 12. 2013 – 6. 1. 2014 výstava prací žáků 1. tříd ZŠ v kostele. 19. 12.2013 - 6. 1. 2014 je v rodném domku Vítězslava Hálka v Dolínku výstava betlému od Václava Sokola, doplněná jeho dalšími kresbami. Otevřeno mezi 14. a 17. hodinou. Opět se rok s rokem sešel. Na dalších stránkách si přečtete, co všechno se mezitím událo v okruhu našeho kostela! Nebylo by to možné bez součinnosti každého z vás. Známým i méně známým za to děkuji. Velmi si vážím vaší otevřenosti, která umožňuje hledání odpovědí na tisíce otázek, které se na nás valí. Děťátko v jeslích nás učí odpovědnosti i svobodě. Jeho přítomnost v životě si vánočně přeji pro sebe i pro vás. (Ale překvapení z dárků pod stromečkem taky.)
Co se dělo v r. 2013 v klecanském kostele, kromě pravidelných bohoslužeb Letos jsme měli dvanáct křtů O Velikonocích přijali křest čtyři dospělí - Sabina Tereza Hniličková z Řeže, Ondřej Skripnik a jeho žena Kateřina Emanuela Skripniková z Řevnic a Hana Šebková z Odolena Vody. Dětské křty: Karolína Lucie Špírková z Větrušic byla pokřtěna v květnu, Anežka a Klára Jizbovy ze Zdib v červnu, Julie Terezie Barczi z Klecan a Kateřina Tomášková z Prahy 4 v září, Tomáš Pavel Novotný z Prahy 1, Roman Adam Latiok z Klecan a Antonín Mikuláš Albrecht z Prahy 10 v říjnu. Tři děti byly v červnu poprvé u svatého přijímání. Svatbu u nás uzavřeli František a Martina Cibulkovi ze Zdib. Poslední rozloučení se v kostele konalo s Olgou Bretovou z Klecánek, vdovou po politickém vězni generálu Janu Bretovi, Evženem Lomem z Klecan, Ludmilou Těthalovou z Řeže, dlouholetou oporou naší někdejší farnosti a Václavem Smolíkem z Klecan. V řežské kapličce jsme se rozloučili s Františkem Gregou, který se spolu se svojí ženou Cilkou o kapličku obětavě starával, a ve strašnickém krematoriu s Ivannou Malou, psycholožkou z Řeže. Scházíme se i v týdnu Máme pravidelnou nedělní mši v půl desáté dopoledne, ale scházíme se také během týdne. Každý týden je čtvrteční mše na faře a po ní biblická hodina. Letos jsme četli několik listů sv. Pavla a Ezdráše a Nehemiáše. Možnost zamyšlení a hovoru nad Písmem máme také v kroužku, který se na faře schází každé druhé úterý v měsíci ve 20 hodin. A již dlouhá léta trvá podobný kroužek dvakrát měsíčně v rodině Kredbových. Jak jsme slavili Velikonoce Po mnoha desetiletích jsme slavili tyto svátky v Klecanech. Obřady velikonočního třídenní (tridua) začínaly v sedm večer, a protože Velikonoce připadly na konec března, panovalo šero. Ještě větší bylo naše překvapení na Bílou sobotu, když se oheň u kostela rozdělával v naprosté tmě. Ale díky tábornické výchově mužů to dopadlo dobře. Potom v šeru kostela, pouze při světle svíček, se podařilo zdárně projít všemi obřady se čteními a zpěvem a svátky jsme prožili společně krásně. Společně se staráme o kostel Kromě menších úklidů pokračovaly na jaře a na podzim velké společné úklidy. Na ten v sobotu 19. října přišlo kromě 14 dospělých i deset dětí. Udělalo se mnoho práce. Kostel se připravil na zimu. Uklidil se vnitřek a natáhly se koberce. Venku oškrabovali dospělí i děti mechem pokrytou dlažbu, strhávali břečťan z ohradní zdi a ze stromů, hrabali a smetali listí. Byli jsme rádi, že nám pracovníci města kupy listí a břečťanu odvezli. Vikariátní pouť Pan vikář Miloš Szabo nás pozval na vikariátní pouť k uctění 1050. výročí příchodu slovanských věrozvěstů do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Bylo to v sobotu 27. dubna. Jedna větev našich poutníků proto vyrazila v ranních hodinách z Klecan do Klecánek a přes vodu přívozem, došla do Roztok na vlak a z Masarykova nádraží, kde se setkala s druhou větví, šlo všech osmnáct poutníků pěšky do Karlína. Jiné farnosti byly zastoupeny snad početněji, ale my měli silnou zbraň v Simoně, Šimonovi a dalších, kteří uspořádali program pro všechny přítomné děti. Po mši a odpočinku v blízké hospůdce se poutníci rozešli většinou do domovů, ale jádro naší výpravy směřovalo ještě, i s vozíkem herních rekvizit, do strmého svahu rozkvetlé hory Vítkov a na návštěvu Památníku se zajímavou expozici z historie republiky. V sobotu 4. května jsme navštívili (v počtu 26 dospělých a 11 dětí) katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde nás provázel a vykládal nám P. Kuneš. V pátek 24. května se konala Noc kostelů. Na plakátu byl dovětek „Kostel je pokojné místo. Může potěšit i Vás“. Myslíme si, že průběh pořadu mnohé potěšil. O Noci kostelů a také o pomoci Klecánkům po letošní červnové povodni jsme psali v Echu na prázdniny 2013. Farní dovolená a podzimní výlet Protože jsme byli na jaře na karlínské pouti, podnikli jsme společný výlet až na podzim. Jarka Kredbová, která je hlavní pořadatelkou dovolených a výletů, připravila na sobotu 12. října návštěvu hradu Křivoklát. Výlet vlakem ze smíchovského nádraží proběhl za chladnějšího počasí, ale s dobrou náladou. Bylo nás všech, pražských, klecanských, zdibských, měšických a také vinořských a třeboradických přátel, a to se ještě přidali řevničtí, včetně dětí 25. Po zajímavém historickém výkladu paní kastelánky se šlapalo zpátky na vlak, a to z Křivoklátu až do Zbečna. Místem společné farní dovolené, kterou důkladně zajistila Jarka, bylo tentokrát staré poutní místo Dobrá Voda u Hartmanic. Od 29. června do 6. července tu pobývalo v krásných pokojích bývalé fary 45 dospělých a dětí. Všichni byli velmi spokojeni. Loučení s létem pro nás v neděli 22. září po mši uspořádala prof. Jiřina Rákosníková z Prahy. Na farním dvoře se nás sešla šedesátka. Maminky s dětmi a paní profesorkou tančily v kole, zpívaly se písničky a recitovala říkadla, ostatní zajímavému dění přihlíželi při kávě a čaji. Tak jako všechny neděle v roce se po pobytu v kostele ohříváme buď na faře nebo venku na dvoře. Tam jsme letos byli poprvé už 21. dubna! Koncerty, výstavy a Vánoční hra v kostele Těší nás, že pro kulturní akce pořádané kulturní komisí města nebo občanskými sdruženími a školou můžeme poskytnout prostor v kostele. Letos u nás byly čtyři koncerty: 8. května k výročí konce 2. světové války, vystoupil na něm Vinohradský symfonický orchestr, 29. září pěvecký a varhanní koncert ke cti sv. Václava, vystoupily na něm pěvkyně Gabriela Pechmannová a varhanice Markéta Reindlová, 27. října varhanní koncert Varhana Orchestroviče Bauera a 17. listopadu koncert ke Dni lidských práv, opět s Vinohradským symfonickým orchestrem (vždy s dir. Milanem Bouškem). 15. prosince uvedl soubor Lakomé barky, za režie Blanky Laurychové Vánoční hru o narození Ježíška, 19. prosince tu pořádala koncert Klenota a její hosté. Na začátku koncertu byla zahájena výstava prací žáků prvních tříd školy O nejkrásnější klecanskou hvězdičku, která trvá do 6. ledna 2014. A už se těšíme na 27. prosince, kdy operní sbor Státní opery v Praze koncertně provede Rybovu mši vánoční Hej, mistře. Začátek je v 15 hodin. Stavební opravy V červenci a srpnu opravovali pokrývači a klempířy kostelní střechu a udělali nový svod na severovýchodní straně budovy, kam zatékalo. V dubnu se díky příspěvku z AP zcela opravila střecha farního špejcharu (laťování i krytina), v dubnu se také podařilo zrekonstruovat přístupovou cestu ke vchodu do fary (zničena při budování plynového a posléze kanalizačního napojení).
Několik vět z exhortace (povzbuzení) papeže Františka, nazvané podle prvních slov Radost evangelia (Evangelii gaudium) 28. Farnost není zanikající struktura. Právě proto, že má velkou pružnost, může nabývat velmi odlišných forem, které vyžadují misijní tvárnost a tvořivost pastýře i společenství je nadále „církví, která žije uprostřed příbytků svých synů a dcer”. To předpokládá, že je skutečně v kontaktu s rodinami a životem lidu a nestane se rozbředlou strukturou oddělenou od lidí nebo skupinou vyvolených, kteří si hledí sami sebe. Farnost je církevní přítomnost na daném území, prostředím, kde se naslouchá Slovu a kde roste křesťanský život, dialog, zvěst, velkodušná láska, adorace a bohoslužba. Farnost prostřednictvím všech svých aktivit povzbuzuje a formuje svoje členy… 49. Opakuji celé církvi: preferuji církev havarovanou, raněnou a špinavou, protože vyšla do ulic, spíše než církev, která ochořela uzavřeností a pohodlností a drží se vlastních jistot. Nechci církev, která se stará o to, aby byla středem, a která se nakonec uzavírá do spleti obsesí a procesů. Pokud nás má něco posvátně zneklidňovat a dělat našemu svědomí starosti, pak to, že mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, které je přijímá, bez horizontů smyslu a života. Více než strach z pochybení doufám, že námi pohne strach z uzavřenosti do struktur, které nám dávají falešnou ochranu,… které nás přetvářejí v nelítostné soudce, do zvyků, v nichž se cítíme klidně, zatímco venku je množství hladovějících a Ježíš nám bez ustání opakuje: „Vy jim dejte jíst“ (Mk 6,37). 55 Jedna z příčin (rozvírajících se nůžek) spočívá ve vztahu k penězům, který jsme zavedli, protože pokojně přijímáme jejich nadvládu nad sebou a našimi společnostmi. Finanční krize, kterou procházíme, nám umožňuje zapomínat, že u jejího původu je hluboká antropologická krize: negace primátu lidské bytosti! Stvořili jsme nové idoly. Adorace starozákonního zlatého telete (Ex 32,1-35) našla novou a nelítostnou verzi ve fetišismu peněz a v diktatuře ekonomie, která nemá tvář ani opravdový lidský účel. Světová krize, která zasahuje finančnictví i ekonomii, vyjevuje nerovnosti a především vážný nedostatek antropologického směrování, které redukuje lidskou bytost na jedinou z jejích potřeb: na konzum. |
 |