O s t a t n í

Beseda s panem Miroslavem Matoušem, přítelem Přemysla Pittera   O Přemyslu Pitterovi nám přišel vyprávět Miroslav Matouš, narozený v roce 1921, kazatel CČHS, básník, spisovatel. Seznámil se s P. Pitterem v Milíčově domě, kde začal vyučovat náboženství. Během války studoval angličtinu, byl totálně nasazen. Po válce studoval na filosofické fakultě češtinu, filosofii a náboženství. Studium nedokončil, protože nesouhlasil se změnami na fakultě po únoru 1948.   Stal se kazatelem a po vysvěcení farářem československé církve husitské. V roce 1961 mu byl odňat státní souhlas, pracoval jako dělník. V roce 1968 se stal kazatelem Jednoty bratrské. Po revoluci byl rehabilitován a nyní opět působí v ČSCH.   Pan Matouš nám na závěr vyprávěl o svých setkáních se zajímavými osobnostmi naší společnosti: F. Šrámkem, P. Bezručem, Fr. Kožíkem, B. Foerstrem, J. Průchou.   Napsal knížky pro děti, básně, duchovní texty. O životě přítele Přemysla Pittera napsal knihu Zvláštní člověk Přemysl Pitter.   Přemysl Pitter se narodil 21. června 1895 v Praze na Smíchově. Jeho otec vlastnil tiskařský závod, který měl syn v budoucnu převzít. Proto se Přemysl vyučil typografem. Do otcova podniku nastoupil jako vedoucí v září 1912, ale v sedmnácti letech nebyl schopen ho vést.   Po vypuknutí první světové války se Přemysl Pitter přihlásil do rakousko-uherské armády jako dobrovolník. Za odmítnutí střelby na protivníka a dezerci byl odsouzen k trestu smrti, které unikl. Válka ho ovlivnila natolik, že se stal hluboce věřícím křesťanem a odpůrcem války - pacifistou. Vzorem se mu stal Milíč, Chelčický, Masaryk, Tolstoj. Novým smyslem života se mu stalo praktické křesťanství.   Kázal na různých místech – v kostelích i na volném prostranství. Po 10 let stával každý den od 17 hodin hodinu na židli před Husovým pomníkem na Staroměstském náměstí a kázal o Kristu v současném světě. Jeho „Staroměstské kázání“ ukončili strážníci. P. Pitter si všiml v Praze bezprizorně se pohybujících dětí, zvlášť na Žižkově. Začal se o ně starat. Založil sbírku na postavení domu pro jejich mimoškolní činnost. V roce 1933 otevřel Milíčův dům. Zde se děti po návratu ze školy učily různým dovednostem. (Dnes je zde školka.) Založil ozdravovnu v Mýtě u Rokycan, kam s dětmi jezdil. Po nástupu fašismu v Německu našly v Milíčově domě útočiště děti německých emigrantů. Na začátku války sem docházely židovské děti, které nemohly chodit do školy. V roce 1940 byl předvolán k výslechu na gestapo, ale přestože přiznal pomoc židovským rodinám, nebyl zatčen. Na dotaz komisaře, zda pomáhal židovským dětem, odpověděl: „Ano, je to tak. Ale z lidského hlediska to jistě pochopíte.“ Ani potom nepřestal ilegálně pomáhat židovským dětem. Po válce našly útočiště v domě děti uprchlíků, židovské děti, které se vrátily z koncentračních táborů.   Po osvobození zahájil P. Pitter akci „zámky“. Na zkonfiskovaných zámcích barona Ringhoffera v okolí Prahy (Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a v penzionu v Ládví), které přeměnil na ozdravovny, shromažďoval děti různých národností z německých koncentračních táborů i z českých internačních táborů. Německé děti tu byly vychovávány společně s židovskými, polskými, slovenskými a podkarpatoruskými dětmi. Dorozumívaly se česky, společně pracovaly, sportovaly. Pitter odsuzoval násilí na německém obyvatelstvu a kritizoval nelidské zacházení s Němci v internačních táborech. Za to byl kritizován. V jeho práci mu pomáhala Olga Fierzová – Švýcarka, se kterou se seznámil na mezinárodní konferenci Hnutí pro mezinárodní smír v Oberammergau roku 1926 a se kterou pak spolupracoval a přátelil se po celý život. Olga se naučila česky a žila trvale v Československu.   Po únoru 1948 Přemysl Pitter v řadě náboženských proslovů protestoval proti totalitnímu režimu. Milíčův dům byl dán do správy Ústředního národního výboru v Praze a výchovná činnost v něm byla značně omezena. Pittrovi byly zakázány všechny projevy a v roce 1951 byl zbaven funkce ředitele Milíčova domu. V této době odjela Olga do Švýcarska na pohřeb své sestry a komunistická vláda už jí nepovolila návrat do Československa. Přemysl Pitter byl předvolán státním prokurátorem k výslechu, kde se dozvěděl, že má být transportován do uranových dolů. Rozmluvu s prokurátorem se mu podařilo odložit ze zdravotních důvodů. Věděl, že by pobyt v dolech nepřežil. Olga Fierzová mezitím v zahraničí zorganizovala jeho útěk přes NDR do západního Berlína. Odtud odletěl do Londýna.   Během emigrace byl zván svými dětmi ze „zámku“ do Izraele. Nakonec se usadil v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Společně s Olgou Fierzovou pomáhali všemi způsoby uprchlíkům z Československa. Zde působili do roku 1962, potom se přestěhovali do Švýcarska. I zde P. Pitter kázal, založil českou školu, Husův sbor. Vydával exilový časopis. V padesátých letech Přemysl Pitter také spolupracoval s BBC, Rádiem Svobodná Evropa a také s římským rozhlasem. V otázce česko-německého smíření považoval za nejdůležitější přiznání viny, pokání a vzájemné odpuštění. Zemřel 15. 2. 1976.   Za svou činnost byl odměněn mnoho cenami. V roce 1964 bylo jeho jméno zvěčněno v Jeruzalémě na Hoře Paměti (Har ha - Zikaron) a byl mu vysazen strom v Aleji Spravedlivých. V sedmdesátých letech obdržel německá vyznamenání. V roce 1991 získal řád T. G. Masaryka in memoriam. O dětech z akce „zámky“ napsala Olga Fierzová knihu: Dětské osudy. Klecanská fara, 26. září 2012.