 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Poznámky k nedělním čtením | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Čtvrtá neděle adventní v době coronaviru 2020 1. čtení z druhé knihy Samuelovy (7,1-16) 2. čtení z listu Římanům (16,25-27) Slova sv. evangelia podle Lukáše (1,26-38) Poznámky k rozhovoru s mládeží Dokončení adventního cyklu o hříchu. Hříchem člověk poškozuje: 1) sebe 2) ostatní lidi 3) Pána Boha – znevažuje jeho zájem na pěkném životě světa. Když dostaneš pětku z básničky, musíš si to opravit, naučit se ji. Hřích totéž. Např. závist: spolužák má víc hraček, lepší šaty. Nepřeješ mu to… Náprava u sebe: Já mám zase jiné věci, které jsou lepší, ke štěstí nepotřebuji množství krámů, ale čisté svědomí. Dal jsem se oklamat, jakoby štěstí bylo závislé na penězích a ne na stavu mé duše. Jsem osel (holky: Jsem trdlo). Náprava ke spolužáku: Neznáš jeho bolesti. Možná pro něj mají rodiče málo času. Možná ho neuspokojuje množství věcí, přál by si, co máš ty. Přej mu to, zastaň se ho, pomoz mu, potřebuje-li. K Pánu Bohu: On chce, abych se neužíral závistí, ale podporoval dodržování jeho Řádu. Přiznej se k svému hříchu. Poznámky pro dospělé Co se týká nás v evg: Panna Maria uvažovala. V 1. čtení Nátan v noci uvažoval, srovnal se s Hospodinovým pohledem a změnil názor! Podobně náš život i naše víra vyžaduje uvažování. K víře patří pochybnosti (vypsat si je!). Hledat řešení: něco lze (biblické nejasnosti, z historie apod.), něco nikoli (např. dogmatické: o vnitřním životě PBoha?!) Kdysi to byly velké problémy, pohledem dneška: byla to domýšlivost teologů, že chtěli všechno poznat. Musím problémy rozdělit, zařadit, kam co patří. Něco není problém vůbec: víra a přírodní vědy (jsou to samostatné oblasti!). PMaria nakonec: U něho není nic nemožného. Patří k němu velkorysost, neočekávanost, jak to cítí František. Tak ho představil i Ježíš: A) milosrdný otec x marnotrat syn (L 15,11-32) B) „slunce nechává vycházet…“ (Mt 5,45) x škatulkování lidí. C) zná bídu i slávu lidské existence, má větší přehled než my – pro náš život má větší cenu sv. František Assiský (žil podle evg), než třeba papež Lev X. Ergo: Pán Bůh je větší než naše představy. Nic mě tedy nemůže definitivně ohrozit. Někdo novoroční přání: „Ať Vám PB splní všechna vaše přání!“ Nic horšího bych si nemohl přát. Radit Pánu Bohu, co má dělat! Víra se projevuje v postoji člověka k budoucnosti. Teď rozumím evangeliu, proto mohu jednat. Tj. lze něco dělat, co přinese v budoucnu výsledek. (Srov. V. Havel: Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne. Ale jistota, že něco má smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne.) Častá otázka: Jste věřící? Co je to být věřící? V Pána Boha nebo v Církev, v konspirace, v mimozemšťany? V život nebo v obřady? Mnozí mají problémy s Církví, s autoritativním rozhodováním, s nedotknutelností
Třetí neděle adventní v době coronaviru 2020 1. čtení z knihy proroka Izaiáše 61,1-11 2. čtení z 1. listu sv. Pavla do Soluně (rodiště sv. C+M!) Slova sv. evangelia podle Jana 1,6-28 Poznámky k rozhovoru s mládeží Jan nabízel lidem, že obmyje vodou, ponoří do Jordánu, když se přiznají ke svým hříchům. Zveřejnění obratu. Je to něco důležitého? Hřích poškozuje. Minule o škodě z havárie, pak o poškození zloděje. Dnes o lenosti: a) lenoch se nenaučí nic pořádně, nerozvine své vlohy, nudí se, otravuje se na světě, má chudší život, nezažije radost z poctivé práce nebo z úspěchu. b) nemůže být svými vlohami k užitku ostatním – na světě by to bylo hezčí. c) rodiče mají zájem, to mrzí. Chtějí, aby z dítěte byl správný kluk, holka. Mají zájem na jeho vývinu. Můžeš ten jejich zájem podpořit nebo poškodit. Podobně je tomu s Pánem Bohem. Má zájem o prospěch celého světa. Lenoch poškodí jeho zájem, zneváží ho, ostatní si mohou vzít z něho příklad a taky neplnit Boží přání, např. v Desateru. Kající chvilka ve 3. adventní 2020 pro domácí bohoslužbu Úvod Sedím v klidu. Uvědomuji si sám sebe i tvoji přítomnost, PB. Nejsem tu sám, je tu i má rodina a blíží se vánoční svátky, oslava narozenin JK. Přinesl do světa zvěst o tobě, PB, a o tvém příklonu k lidem. Nebyl prvním, kdo to věděl. Už dávno předtím v jeho židovském národě se ozývala tahle poznání. Ale Ježíš to doložil srozumitelně svou životní zkušeností. Je to i moje zkušenost: Řád ve světě, střídání dní a nocí, života a smrti i jarního vzkříšení zažívám, aniž bych na to musel myslet. Jinak je to s Řádem, kterým žije má duše. Ten si uvědomuji pouze v klidu a soustředění. Poznávám důsledky mých dobrých činů na uklidňujícím rozpoložení mé mysli. Stejně jako nesoulad mezi oním Řádem a mým činem, který přináší s sebou zneklidnění mé duše. Někdy je bolest duše tak velká, že přemáhá i tělo. (Starozákonní hrdina píše (Ž 32,3), že dokonce „jeho kosti chřadly, celé noci pronaříkal… vysýchal mu morek jako v denním žáru“. Když konečně svůj hřích před tebou přiznal a svou nepravost nezakrýval, tys ji z něho sňal a obklopil ho milosrdenstvím.) Obojí, důsledky dobra i zla, uklidnění i zneklidnění, působí ve mně stejně neomylně jako východ a západ slunce. Tvojí touhou, Hospodine, není naše rozechvělost, nejistota a strach, ale spočinutí v tobě. Abych mohl tvé odpuštění přijmout, musím odkrýt skutečné důvody mých radostí i selhání, přijít věci na kloub. Neboť jenom v tichu mohu přemoci povrchnost svého vnímání i nechuť hledat jádro mých problémů. Papež František řekl: “Odpuštění, které jsi od Boha přijal, divy, které učinil v tvém srdci, by měly vstoupit do tvého svědomí. Pokud si nejsi vědom toho, že ti bylo odpuštěno, nikdy nebudeš moci odpustit… Lze odpustit pouze tehdy, pokud vím o svém hříchu, hanbím se za něj a prožívám stud, a proto žádám Boha o odpuštění, zakouším Otcovo odpuštění a sám mohu odpustit. Jinak to není možné, nejsme toho schopni. Právě proto je odpuštění tajemstvím… Prosme dnes Pána o milost, abychom pochopili ono „sedmdesátsedmkrát“. Prosme o milost studu před Bohem. Je to veliká milost! Hanbit se nad svými hříchy, a tak obdržet odpuštění a milost velkorysosti, abychom odpouštěli druhým. Jestliže mi totiž Pán tolik odpustil, jak bych já mohl odpírat odpuštění?“ Kněz: Pane Bože, uvědomujeme si, že jsi ten nejvyšší. Poslední instance světa i nás. Že jsi nám blízko. Že podobně jako všichni rodiče i ty máš zájem na pokojném životě světa. Už v dětství jsme se naučili brát vážně den i noc, zimu i teplo, měkkost i tvrdost věcí, vodu i vzduch. Ale stále nám dělá potíže vidět věcně samy sebe. Brát reálně sebe samé zůstává naším denním úkolem. Lektor: + Se zahanbením si přiznáváme, že v této zásadní věci v našem běžném životě zaostáváme. Vyznáváme, že si někdy hrajeme na „Mistry“, místo toho, abychom se od Ježíše učili jako začátečníci. Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto. + Tys řekl, že se s tebou můžeme potkat především ve svém srdci a v lidech. Raději tě hledáme někde jinde. Utíkáme před tebou do svého soukromého nebe. Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto. + Tvoje láska je pokojná a přející. Naše láska je často žárlivá, netrpělivá, plná výhrad a požadavků. Chceme spíše podle našich představ zasahovat do života lidí vedle nás, než ho s nimi sdílet. Nesnažíme se pochopit stanoviska našich bližních. Jejich názory považujeme jenom za kritiku nás samých. Vyznáváme, že často druhé lidi nespravedlivě odsuzujeme, kdežto sebe měříme mírnějším metrem. Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto. + Tys řekl, že není naším úkolem soudit bližní, ale milovat je. My se často pohoršujeme nad jejich chybami. Také pohrdáme těmi, kdo nám jsou nesympatičtí. Vyznáváme, že službu druhých přijímáme jako samozřejmost a málo oceňujeme ty, kteří nám slouží. Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto. + Tys řekl, že posloužíme tobě, když posloužíme tomu, kdo je v tísni. A že přijímáme tebe v každém dítěti. Zatímco my musíme vyznat, že na vlastní děti býváme přísnější a tvrdší než na sebe. Mrzí nás, cokoli jsme mrzoutstvím nebo povýšenectvím v naší rodině zavinili. Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto. + Tys nás varoval před úzkostlivou starostlivostí. My se někdy nedovedeme spokojit s tím, co máme, a vadí nám, že někdo má víc než my. Nebo sklízí větší uznání od lidí. Zůstáváme v zajetí svých plánů a nevšimneme si přítomné chvíle. Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto. Závěrečná modlitba: Bože, poznávám, že je nutné se každý den nově stavět do tvé služby. Chci odpouštět a spolupracovat s ostatními lidmi. Chci být nositelem tvého pokoje. Děkuji ti, že se nade mnou smilováváš, odpouštíš mi hříchy a naplňuješ mě svým pokojem. Vím, že mně svou laskavou milostí umožňuješ vejít do skutečného života. Teď i na věky věků. Amen.
Druhá neděle adventní v době coronaviru 2020 Iz 40,1-11 2Pe 3,8-14 Evangelium podle sv. Marka 1,1-8 Poznámky k rozhovoru s dětmi o evangeliu Jan Křtitel vyprávěl o nutnosti spravit, co kdo udělal špatně. Vrátit, co jsem si přisvojil, omluvit se, přiznat se. Přestat být uražený, opravit rozbité. Mít soucit s menšími a nevytahovat se nad ně. Odpuštění je důležité, protože hřích přináší několikanásobnou škodu. I pachateli! Příklad: Krádeží si zloděj polepší, má o něco víc. Přesto je zloděj poškozen. Tím, že znevážil lidskou práci, neuznal námahu při šetření a těšení na koupi, kterou majitel měl. Zloděj se stane hrubším, má chudší život, nevšimne si jemností života, nemá oči pro krásu. Nemůže se radovat z úspěchu, z ukradeného majetku, protože není podložen jeho prací, šetřením, strádáním. Podobně při dopravním přestupku je poškozen pachatel, i když se nic nestalo a nikdo ho při tom neviděl! Stane se totiž méně obezřetným a jednou způsobí veliký malér. K odpuštění je důležité přiznat svůj hřích a uznat. Nechat si vyhubovat. A mít čisté svědomí. Poznámky pro dospělé k Izaiášovi 40,1-11 Kniha Izaiáš (Hospodin je spása) nepochází z jedné doby, ale shrnuje texty, potvrzující význam jména Izaiáš. 40. kapitolou, z níž je dnešní úryvek, začíná druhá část, pocházející z doby konce babylonského zajetí. Stejně jako končí zajetí, tak přijde i konečné vítězství Hospodinovo. (Několik našich veršů opakoval Jan Křtitel.) Potěšte můj lid… Potěšení je jedním z hlavních témat Izaiáše. Je to zvěst o Božím slitování, pomoci a přítomnosti. Má se oznámit porobenému Jeruzalému konec zajetí: Skončena je robota, odpykal si své provinění. Vzchopte se, obnovte své vztahy k Pánu Bohu! Minulou neděli (Iz 63,16n)… kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory = naše volání po budoucím příchodu spravedlnosti. Ale o kousek dále (64,2): Sestoupils a …rozplynuly se hory! Dále: … přichází v síle… jako pastýř pase své stádo. Básnické metafory. A Izaiáš poznal, že jde o přítomnost. Hospodin už přišel, vstoupil do jejich života, je s nimi. Je možno otevřít se mu, přijmout ho do sebe, do duše, do svého života jako přítomného. A stanou se tak velké věci jako rozplynutí hor! Pochopím velkolepost života, vzácnost ostatních lidí. Já z toho vyvozuji: Počítám s přítomností Boží. Hospodin se projevil: Idea světa – původce. Jsem od něho vybaven k životu. Je to kladná hodnota. Mám v sobě, co je nutné pro společný život: jsem schopen rozlišit dobro a zlo (pro mě i pro ostatní). Jsem bystrý, zařídil jsem se na světě (potrava, teplo, kultura). Mohu pomoci méně schopným a postiženým. Mají zase jiná obdarování. Podle Ježíše Pán Bůh je Otec, chce štěstí pro všechny, nabízí své království. To není místo, ale stav prodlévání v Boží blízkosti. Při vysvětlování začal jeho přiblížením, potom blízkostí a poslední fáze jeho vyučování zněla: Království Boží je uprostřed vás, mezi vámi. Vstoupit do něho v tichu, abych mohl mít účast na velkorysosti Boží a jeho blízkosti. (Jan Křtitel: Bude vás ponořovat do pochopení věcí, jádra, hloubky problému, do ducha věcí.)
První neděle adventní v době coronaviru 2020 Iz 63,16-17; 64,2-7 1K 1,3-9 Evangelium podle sv. Marka 13,33-37 Poznámky k rodinné bohoslužbě Pár poznámek pro starší účastníky k Izajášovi Slovo prorok (kdo mluví jménem někoho) je stč překladem hebrejského nábí – kdo vidí, vidoucí. Mluvčí, heroldi. U královských svatyní žili organizovaní proroci, odvislí od králů. Od nich se distancovali ti proroci, kteří hájili Boží zájmy. Prorocky vystupovali pouze, když byli Hospodinem k tomu vyzváni. (Přečti si Iz 6,1 8.) Jejich slova zaznamenávali žáci, jen výjimečně někdo psal sám, např. Jeremiáš (30,2). Byli to nábožensko-sociálně-političtí reformátoři. Připomínali lidem smlouvu s Pánem Bohem, hájili monoteismus. (Kanaánská kultura // země se pův. nazývala kanaánská// byla velmi silná, Izraelité ji nepřemohli, stále je sváděla. Šalomoun stavěl obětiště i svatyně pohanským božstvům!) Titul proroka měl už Mojžíš nebo žena Debora, ale prorocké řeči se začínají uchovávat až v době královské, zhruba od roku 1000 př. Kr. Po rozdělení říše (cca 930 př. Kr.) mělo své proroky království Severní i Jižní. Na severu jich bylo méně: Eliáš, Elizeus, Amos, Ozeáš. Ostatní působili na jihu. V Bibli jsou v knihách, nazvaných jejich jménem, někdy shrnuty různé texty téhož tématu. A doplněny životopisnými údaji. Izajáš (hebr. Ješajahú=PB je spása) vystoupil v době krále Uziáše (769-737). Názorné vysvětlování v Bibli. Jak si přiblížit, představit Pána Boha, který je větší? Který přebývá v nepřístupném světle a má zájem o stvoření? Šlo to udělat jen srovnáním s tím, co známe: s lidskou vstřícností a dalšími pozitivními vlastnostmi. Po lidsku, antropomorfně. Výsledek? Nejistý, jsou to pouhá přirovnání. Pánu Bohu se přisuzují lidské vlastnosti: rozhněval ses,.. skryl jsi svoji tvář = bázeň i pocit, že Pán Bůh o mě stojí. Dal jsi nám zbloudit, ..ztvrdnout srdci.. = možná ironicky jako burcující, autor chce vytrhnout posluchače z letargie. Dnešní úryvek je vroucí modlitba. Opravdovost poznání situace v nejhlubší nouzi. Zvadli jsme. Přestali jsme být živí, usnuli na vavřínech dokonalosti, výjimečnosti. Kéž bys protrhl nebe a sestoupil – to známe i z jiného místa u Izajáše (45,8). Izaiáš se pokouší vysvětlit izraelské chování, vyložit děj. Mohou být různé výklady. Výklad je důležitý: Totéž lze optimisticky nebo pesimisticky. Důsledky jsou jasné, pracuji s radostí nebo s nechutí. Mnohdy se čtenářům Bible zdá, že je velký rozdíl mezi jednáním PBoha ve SZ a NZ. (Římský kněz Markion (+160) dokonce: křesťané by měli užívat Bible bez Starého zákona!) Naproti tomu v dnešním úryvku pro někoho možná největší překvapení: ve Starém zákoně se mluví o Otci! Není to ojedinělé: ve SZ je to 13x, jako oslovení Pána Boha 6x. Pro starou dobu doloženo i ve jménech: Jó-ab (Hospodin je otec), Abí-jáš (můj otec je Hospodin), Elí-ab (Bůh je můj otec). Neužívalo se často, protože polyteistické okolí nazývalo své krále syny božími. Užívalo bohy jako otce králů, zakladatele dynastií, bylo běžné plození božstvem (Zeus) apod. Ergo: nejčistší představy sz jsou totožné s nz. Jinak by to nebylo možné, Duch celé Bible musí být jeden a týž. Poznámky pro mladší a nejmladší k evangeliu Dejte si pozor, bděte… Ve škole nevíš, kdy budeš vyvolán. Nevíme, kdy budeme Pánu Bohu skládat účty. Něco podobného jako: Náhoda poslouží tomu, kdo je připraven. Jednejte dobře, varujte se hříchu. Naslouchejte svému svědomí. Hřích je přestoupením Božího zákona. Je vždycky spojen s poškozením. Příklad: Řidič vjede do křižovatky na červenou. A) způsobí havárii – rozbije auto, někomu ublíží. B) nic nejelo, nic se nestalo. Viděl ho policista, pokuta. C) nic nezpůsobil, nikdo ho neviděl, získal odvahu udělat to znovu. Až dojde k neštěstí. Ať to dopadne jakkoliv, vždycky to poškodí řidiče.
Svátek Krista Krále - 22. 11. 2020 Ezechiel 34,11-17 K 15,20-28 Mt 25,31–46 Poznámky k evangeliu: pro menší řešitele Lidé se kdysi dohodli, že budou měřit vzdálenost v m a km. Váhu v kg a q. Rychlost stopkami. Od té doby lze přesně změřit výšku budovy i váhu mouky i rychlost biatlonisty. Některá hodnocení se rozcházejí, nemohou být přesná: rozhodčí při krasobruslení nebo Stars dance. Taky nelze stanovit, který malíř je lepší, Zrzavý nebo Slavíček? Zda na 1. místo patří Bedřich Smetana nebo Leoš Janáček nebo…? Nevíme, jak by se jejich výkony měly měřit přesně, aby se nikomu neublížilo nebo nenadržovalo. A jak se má měřit velikost a hodnota lidského života, jeho snažení? Jak to nakonec bude měřit PB? Podle soucítění. Tj. jsi stejný jako ostatní! Co nechceš, aby… Poznámky a připomenutí pro větší řešitele Je to poslední podobenství J před posledními dny. Nejde o dobré a zlé, ale o dobro a opomenutí dobrého. Byli odsouzeni, protože neudělali, co bylo nasnadě. Z nedělání zla nic moc nemáš. Konání dobra, pomáhání, soucítění. Titul krále dávají v evangeliích Ježíšovi mnozí. On se vyhýbá přiznat se k němu. Ježíš mluví o svém království jako o své přítomnosti v království otcově a nabízí účast v něm svým žákům (L 22,29). Pokud PJ mluví o kralování, vždycky ho vidí jako službu (Mt 20,24; L 22,25). Při válce v bývalé Jugoslávii, kterou jsme začátkem devadesátých let sledovali v přímém přenosu v TV, říkali někteří: Jak se na to může PB dívat? Odpověď zněla: My se díváme v 19.30 na Zpravodajství, on je v těch lidech. Král v podobenství soudí podle chování lidí k sobě. Nakonec se ukáže, že on je v těch lidech. Abbé Pierre (1912–2007), tvůrce hnutí Emauzy, na 3. místě v anketě největší Francouz všech dob, řekl: „Jen žádný idealismus. PB není někde, na nějakém místě v nebi, ale v každém ubožákovi, který s tebou mluví.“ Kdyby se PJ stal králem v našem přemýšlení a rozhodování, to by bylo něco!
33. neděle pA 15. 11. 2020 Mt 25,14-30 Vyprávění o talentech - hřivnách Poznámky k rozhovoru s dětmi Peníze, měna podle států, různá hodnota: denár (Řím), drachma (Řecko), tolar (středověk) dolar, koruna. Staří Slované: šátečky, hřivna. Talent – nejvyšší peněžní jednotka helenistického světa, obrovská suma, něco jako milion. PJ se nezajímal o finance, bylo to podobenství. Podobalo se to nadání, které každý člověk dostává. Co těší jeho i ostatní. Hudební, k pečení, šití, potěšování, péče o nemocné, výtvarné, zedničení, sport, zájem o přírodu… Ale: a) musím ho poznat – někdo až v dospělejším věku a b) potom s ním pracovat, rozvíjet ho. Nekoupil jsem si ho, může být různě velké. Za práci s různě velkým množstvím dostali oba dva stejnou odměnu. Důležité je něco s nadáním dělat. K hudebnímu nadání patří časté cvičení. Nelze říci: Nemusím cvičit na klavír, Franta na něj taky nehraje. Dodatek pro dospělé Pronajímání půdy cizincům bylo v Galilei běžné. Řecký slovník: talanton = původně jednotka váhy, pak peněžní; dobově 27 – 36 kg – 41 stříbra, 6000 denárů (denár stačil pro rodinu na den). Slované neznali talent, proto si přeložili: hřivna. Ve významu „nadání“ se obě slova užívají až od znalosti Ježíšova podobenství. (Z Bible se v češtině užívalo kdysi 1300 rčení nebo přísloví! (Míti Filipa; rezavý, chlupatý jako…; moudrý jako…; Jidášův…; starý jako…; poznat po…; složit ruce v…; nic nového…; hodit první…; kalich…; sedm let… a…; umýt si…; vlk v rouše…; holubice…; Jobova…; začínáme od… atd.) Rozumím slovu talent jako obdarování, které mně dělá radost a může pomoci i ostatním. Mnozí lidé odhalí nadání až v dospělosti, můj tatínek ve čtyřiceti letech. Ludvík Kuba se začal učit čínsky v devadesáti. Každý je vybaven jinak, nezávidět jiným jejich nadání, ale poznat to své. Nezakopat hřivnu. Čtu právě knížku Jindry Jarošové Via lucis o Heleně Kellerové, Američance (1880-1968), hluchoslepé! Dovedete si to představit? V březnu 1887 dostala 21letou vyškolenou učitelku, která se k nim nastěhovala a naučila ji vyťukávat písmenka do dlaně. Nejdříve nejjednodušší slova: pin, cup, hat, sit… Naučila se brzy vpisovat písmenka do papírové mřížky a v červnu napsala svůj první souvislý dopis, 3 řádky infinitivů a podst. jmen. Na podzim příštího roku se učí francouzsky, německy, latinsky a řecky. Když jí bylo 10 let, naučila ji jedna odbornice základy mluvení!! Cítila pouze různé chvění hrdla a pohyb jazyka učitelky. Mluvení postupně rozvíjela. Jsem na str. 127, když pomocí dopisů organizuje sbírku pro pětiletého nevidomého chlapce. Samozřejmě, že to bylo naprosto výjimečné nadání. Ale to nás nezbavuje povinnosti hledat to svoje a rozvíjet ho. PB nevyžaduje absolutní hodnotu, stačí pracovat s jedním talentem.
32. neděle pA 8. 11. 2020 Mt 25,1 – 13/2020 Pro osoby od 15 let nahoru. Přikládám pouhé poznámky k vaší nedělní rozmluvě o evangelijním čtení (Matouš 25,1–13). Odpusťte mi proto zkratky. Když si uváděné citace v Bibli vyhledáte a přečtete, zalíbí se vám to. Ježíšova podobenství jsou podobná záměru Pána Ježíše pouze v něčem. Často v nich dochází k nečekanému zvratu: zde malér s lampami při svatbě. Zapálit oheň bylo zdlouhavé, lépe nechat lampy hořet. To vyžadovalo více oleje. Dveře se zavřely, ale při svatbě (jídlo, hojnost, veselí) jsou přece dveře stále otevřené? Pochopil jsem: nejde o popis svatby, ale o království nebeské. (Protože Mt píše své svědectví pro židovské čtenáře, vyhýbá se většinou slovu Bůh, kvůli možnému zneuctění. Ostatní evangelisté užívají vazbu království Boží.) BK znamená život v B blízkosti. To je hlavní téma PJ. Přišel ho lidem přiblížit jako dobrou zprávu (řec: evangelium) pro život (Mk 1,15). V rozhovoru s moudrým zákoníkem (Mk 12, 28n) mu PJ nakonec řekne: Nejsi daleko od BK. U Lukáše (11,14n) PJ vysvětluje: Jestliže vyháním démony prstem Božím, pak vás už zastihlo KB. Na otázku farizeů, kdy přijde BK (Lk 17,20-21), PJ odpoví: Vždyť KB je mezi vámi. V závěru podob o zlých vinařích (Mt 21,43) PJ varuje: Vám bude KB odňato a bude dáno národu (řec: ethnos- lidu, lidskému rodu, pokolení, tj. člověku), který ponese jeho ovoce. Tak se stává, že celníci a nevěstky vás předcházejí do BK(Mt 21,28-32). Kvůli neochotě změnit smýšlení (tj. zařadit se, kam patříme ((Ř7)),lidé odsunuli KB ze života až na onen svět. KB trpí násilí a násilníci je uchvacují (Mt 11,12). Srov. historie: násilné křty pohanů, hierarchie místo bratrství, násilí nejen katolické i reformační (Kalvín zavřel hospody v Ženevě, a ještě horší věci apod.). Podrobně PJ vysvětlil u Mt 23,13-36: zavíráte lidem KN, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kteří chtějí vejít. Příklady: Z Bible se někdy zdůrazňovaly jen části místo celku, např: Ef 5,22 a nezdůrazňovalo se také 5,25. (Ef 6,1 ale i 6,4 Děti, poslouchejte + otcové, nedrážděte…). Podobně1 Pe 2,13: „Podřiďte se…k tomu patří i: trestat zločince a odměňovat ty,…(2,14). Dneska se někteří zbožně se tvářící odvažují napomínat papeže Františka, ač se pouze vrací k evangelijnímu základu. Vyprávění z evangelia, jak ho zapsal sv. Matouš (25,1–13) Uvedení do děje pro osoby mladší, jako např. Jirka, Jáchym, Dorotky, Vítek, Toník, Luděk, Kilián, Mája, Majda a všechny ostatní Svatby jsou plné zvyků, v Mostě u Jablunkova jsou jiné než v Klecanech. Např. po obřadu kamarádi házejí konfety, novomanžel musí přenést v náručí manželku přes práh, jedí polévku z jednoho talíře jedinou lžicí a jeden druhému do pusy apod. V Izraeli družičky dělali průvod s olejovými lampami jako s lampiony. (Na jakou vzdálenost je vidět v noci hořící cigareta? Zápalka? Podobné s lampami.) Lampy známe z archeologie, jsou malé, ale vyžadují zásobu oleje. Připravit dopředu. Když jdete na výlet, připravíte se: Tatínek zjistí spojení, vezme mapu; maminka připraví jídlo na celý den; ty nesmíš zapomenout rukavice a čepici a pláštěnku. Nikdo neví, co všechno se může přihodit. Připravenost. Podobně PB od nás může něco požadovat, kdy se nenaděješ: někomu pomoci, zastat se, mluvit pravdu, rozdělit se. Proto: Každý musí být připraven. Cvičit se v soucítění s ostatními.
31. neděle v mezidobí – Všech svatých - 1. 11. 2020 1. čtení: Zjevení sv. Jana 7,2-14 (pozor: je to báseň!!) 2. čtení: 1. list sv. Jana 3,1–3 Evangelium podle sv. Matouše 5,1–12 (Evangelium je o tzv. blahoslavenstvích) K rozhovoru s dětmi 3x4 = 12. Někdo řekne: Je to 13! buď z legrace, nebo tě chce vyzkoušet, splést, nebo to opravdu neví. Jak poznáš, co správné? Naučil ses násobilku, můžeš se na výsledek spolehnout. Víš-li to jistě, nemáš strach, jsi jistý. Četli jsme si o Ježíšovi. Lze se na něho spolehnout? Spolužáci o něm nic nevědí. Ty o něm víš, tedy znáš něco navíc. Osvědčilo se to během 2 000 let. Jsou to křesťanské hodnoty. To, co vede k pokoji ve světě. Co zn. blahoslavený? To, co Pán Bůh oceňuje, čeho si váží. I lidé se tak mohou cítit blaze, dobře. Někdo řekne: „Mít lokty je nutné“ (být výbojný, protlačit se, vše si vymoci – násilím, pláčem). Ale jak se má cítit dobře ten, kdo je slabý, nešika, neučený? Co kdyby tys byl slabý? Kdybys neměl rodiče, neuměl číst, měl hlad? „Mít lokty je nutné“ vede k rozbrojům, válce. Umíš si představit žít v Sýrii, Náhorním Karabachu? Jak by bylo tobě? Základní křesťanský požadavek je např. ochrana slabých. Slabý může mít jiné přednosti, cítí, bolí ho urážka = má duši jako ty. Sv. Václav se takových zastával, ač to nebylo u knížat zvykem, Don Bosko cítil s opuštěnou mládeží. Mluvit slušně, nenadávat si. Zastat se ve škole. Je to správné! Pár poznámek pro dospělé PKK Blahoslavenství je povznášející text a) formou – jakési slavnostní vyhlášení: Takový nádherný život je možný! b) cílem, smyslem - cítím, že je to správné, shoduje se s mou představou, s přirozeným zákonem, svědomím. Je to v rozporu s přítomností, zdá se, že hlavním zájmem lidstva jsou výlety do kosmu, prodloužení věku, produktivita, budoucnost nás nezajímá, jsme pány! A co Koronavir? (V Německu mají zákon o ochraně hmyzu; Greta: mluvíte jen o penězích.) Naproti tomu Ježíš: jde o život Země, i ostatních lidí, těch méně úspěšných. Blahoslavenství je ukázka života viděného z pozice věčnosti, úcty k budoucnosti. Informace o křesťanském pohledu na svět. Říká se: Náboženství jsou berličky pro slabé! Ale: Hudba mně pomáhá v životě – je to berlička? Někdo miluje literaturu, chemii – berlička? Blahoslavení se drží Pána Boha. Proč to mohu tak říci? Spoléhám na Ježíše, vážím si ho, protože jeho činy se shodují s jeho slovy. Jeho prvořadý zájem je vůle Boží, tedy to, co je konstruktivní, co se nebude muset odvolávat, co má trvalou platnost. V blahoslavenství jsou významné informace o Pánu Bohu, o světě, člověku, dobru a zlu. Program pro život na Zemi. Boží plán, takhle to vidí Pán Bůh. Rozšíření vědomostí. Předpokládá obrat, přijetí evangelia (tj. Pán Bůh miluje i tebe!). Chudý v duchu - chudinka? Srov. Ř 7,24!)
30. neděle v mezidobí a v čase koronaviru 25. 10. 2020 Poznámky k domácí chvilce klidu před PB. (Kdo nemá nějaký zpěvník, zastav se pro něj nebo mi napiš.) 1. čtení: Ex (Exodus neboli 2. Mojžíšova) 22,20-26; 2. čtení: 1 Sol(1.dopis Soluňanům) 1,5-10; evangelium podle sv. Matouše 22,34-40. Poznámky k rozhovoru s dětmi Nevím, jestli si dovedete představit, že staří lidé byli kdysi taky mladí, dokonce úplně nejmenší, jako třeba Daniel P. nebo Mikuláš K. nebo Vojta Š.? Ale i já jsem chodil do 1. třídy a na vysvědčení jsem měl napsán předmět, který se jmenoval: počty. Teď už tohle slovo na vysvědčení nemáte. Přestalo se užívat. Podobně pršiplášť, tramvajenka, sodovka, a taky bližní. To je ten, kdo se plíží nebo přibližuje? Nebo je blízko? Příbuzný? Spolužák? V době evangelia se o tom lidé dohadovali. Je to jenom soused, nebo kdo je ze stejného národa? Ptáme se PJ, on totiž všechno má vymyšlené. Je to každý člověk, kterého potkám, se kterým mluvím, jemuž píšu, o němž vím. Dělej mu totéž, co bys chtěl, aby lidé dělali tobě. S menšími si hrej, když chtějí, čti jim. Zastaň se. Slabším dodávej odvahu, přiber je ke hře, nešvindluj, chraň je. Se sourozenci se rozděl spravedlivě: starší rozdělí, mladší začne vybírat. Co znamená miluj? Měj v úctě. Chceš úctu i pro sebe. Pro dospělé Proč Ježíše mohli znalci Zákona přivést do úzkých? V čem vězel ten háček? Chce-li někdo z PKK léčku pochopit, je nezbytné si přečíst z 3. Mojžíšovy 19, 11-18 a 33-34, a hned uvidíte, jak složitou otázkou to bylo. Ještě štěstí, že Ježíš svou odpověď mohl nezpochybnitelně zdůvodnit: L 10,25-37. Tohle už stačí pro povznesení mysli. Ale svěřím vám ještě jeden problém, se kterým byste mi mohli pomoci. Myslíte si, že milovat se dá naučit stejně jako násobilku nebo chemické vzorečky? Nemusí být nějaký vnitřní důvod, ze kterého by láska vycházela? Já si to myslím, ale znám pouze jeden důvod a ten začíná u přijetí Ježíšova slova: „Jen jediný je dobrý“ (např. Mk 10, 17-27). Se všemi důsledky ovšem, např. s chudinkou (srv. sv. Pavel Ř (list Římanům)7, 24). Jedna hodná paní psycholožka mi kdysi řekla, že jistě musí být nějaký další důvod k lásce. Že to promyslí a řekne mi to. Těšil jsem se z toho. Rád bych totiž znal ještě jiný základ lásky k sobě i lidem, protože někomu ta chudinka dělá velké potíže. Po půl roce jsme se potkali k rozhovoru, ale nic jiného se nenašlo. Zkuste na něco přijít vy.
29. neděle v mezidobí, v době coronaviru (18. 10. 2020) 1. čtení – Izaiáš 45, 1-6; 2. čtení 1. Soluňanům 1, 1 -5; evangelium Matouš 22, 15-22 Několik vysvětlení k evangeliu pro děti Izrael je malá země, málo obyvatel, proto byla téměř stále pod nějakou okupací. V době Ježíšově patřila do římské říše. Izraelité věděli (od svých myslitelů, proroků, básníků), že PB nedělí lidi na podrobené a vládnoucí, povýšené a ponížené. Věděli, že mají být svobodnými lidmi i národem. Platit daně (nutné pro: provoz říše, udržování silnic, stavby vodovodu, úředních paláců, vojsko atd) jim připadalo jako uznání své podrobenosti. To mnozí nechtěli. (Podobně jako u nás byla odpuzující kolaborace: za války s Němci, po válce se Sověty.) Lidi, kteří chtěli ublížit PJ ho mohli snadno chytiti za slovo. Kdyby řekl: „Plaťte daně“, mohli ho znevážit před většinou národa, kterému to bylo odporné, takže by se od Ježíše odvrátili. Kdyby odpověděl „Neplaťte daně“, mohli ho obžalovat u Římanů, že nabádá k neplacení. Každá z obou možností byla pro PJ nebezpečná, znamenala jeho znevěrohodnění. On odpověď obešel. Nechal to na nich, ať si odpoví sami. Daně jsou nutné, ale je třeba držet se PB, jeho nabídek a Řádu. Ergo (lat.: tedy, co z toho plyne?): PJ si dovede poradit i s těžkou otázkou. Mohu přemýšlet a přijít na to, jak by si PJ poradil, kdyby přišel do složité situace, ve které jsem teď já sám. Pár vět k evangelijnímu textu pro dospělé Farizeové za ním poslali své učedníky a herodovce (dalo by se říci: vlastence a kolaboranty), všichni se spojili proti PJ. Jejich oslovení mohlo být neupřímné, ale je to přitom opravdu tak: PJ při svém vyučování opravdu nehledí na osobu lidskou. Farizeům mnohdy řekne: jste pokrytci, a učedníkům na jejich ujišťování o víře, řekne že neříkají pravdu (J 16,31). Možná bychom si přáli, aby PJ otázku o dani s tazateli prodiskutoval, jenže on ji považoval za věcně špatnou. Daně patří k životu společnosti, vždycky budou. Není to mravní otázka. Nestarej se tedy o samozřejmosti. Abys mohl být blízko PB, což je hlavní, nemusíš přestat platit daně. Není rozpor mezi PB a světem. Svět není špatný, je B stvořením! Nelze snít o křesťanství jako o ostrově, protože neshlukují se někde lidé totálně zlí a jinde dobří. Ostatně: dneska v Evropě žijeme v prostředí, které je křesťanstvím velmi změněno. O čem lidstvo kdysi snilo, to křesťané postupně prosadili: základní lidská práva, svoboda, rovnost lidí, svoboda projevu, myšlení. Nemůžeme si naříkat, spíše bychom toho měli využívat. Tyhle poslední 4 řádky pocházejí z knížky historika Tomáše Petráčka a mohou být kontrolní otázkou pro naše svědomí.
Bílá sobota 2020 Rád vzpomínám na bělosobotní obřady v minulých letech v kostele. Na tu spolupráci, jak každý udělal, co viděl jako potřebné. Několik funkcí jsme vůbec nepřipravovali, někdo se toho chopil, když bylo třeba, např držení svíček čtenářům a zpěvákům. Dneska tomu je jinak. Dnes večer si u společného stolu můžete přečíst aspoň Gn 1,1-2,3 (děti, zejm. adolescenti, musejí vědět, že je to hymnus!) a pak třeba Iz 55,1-11. Evangelium podle sv. Matouše 28,1-10. Kdo půjde kolem kostela, může si vyzvednout velikonoční svíčku, omalovanou Simonou. Ona letos vyrobila a ozdobila i tu velkou svíčku, co stojí vedle oltáře. Jmenuje se velikonoční svíce neboli paškál. Kdo by chtěl vzít si domů tu loňskou velikonoční svíci, která je dosud vysoká ještě kolem 50 cm, přihlaš se. Včera tady byl Filip s Christelle i Sylvou, bavili jsme se o Velikonocích a on to natáčel. Jestli se mu podaří to nějak dát dohromady (což není zrovna snadné!), uvidíte, že se tady za ten měsíc nic nezměnilo. Jen to všechno krásně kvete. Nakonec všechny čtenáře tohoto psaní velmi velikonočně pozdravujeme. Taky ostatní, co jsou u nich doma. Všechny? I toho malinkatého Honzíčka Bláhu? I toho! Pavel a Zdena Poznámky k Bílé sobotě: Velikonoce odvozujeme od Mojžíše a východu (exodu) z Egypta, cca 1250 př.n.l. V předvečer byl Pán Ježíš ukřižován. Naštěstí nezůstal v hrobě. Slavíme jeho vzkříšení, zejm. když bereme vážně jeho život i slovo: 1. Člověk na Zemi nemůže překročit svůj stín. Nemůže přemoci vítr, letadlo ho musí využít. Máme co potřebujeme k pokojnému životu: oděv, jídlo, pomocníky v ostatních lidech. Stačí pouze žít v souladu s lidmi, světem. Tzn. poznat Řád od P Boha a zařadit se do Řádu. Ten soulad nazval Ježíš: Boží Království. 2. Nevyžaduje se ode mě nic jiného, než přijmout realitu světa i mého života. Jinak nemůže dojít k souladu v rodině, společnosti, národě. 3. P Bůh mě přijímá, svět je pro mě, P Bůh má zájem na životě světa. Mám tu všechno. Mohu reálně hledět na sebe i okolí. Denně se tomu učíme od Pána Ježíše zmrtvýchvstalého.
Velký pátek 2020 Návrh hovoru s dětmi Hra je k tomu, aby se hrálo, naučilo se spolupracovat (sport), přemýšlet (šachy), zažít legraci (Člověče, nezlob se). Někdy touha po vítězství dovede ke švindlování. Vznikne hádka. Když on mohl, mohu já taky. Stupňuje se obviňování, může nastat boj, rozchod kamarádů. Přesto se nemusím řídit špatnými nápady. Ježíš si vážil Božího plánu (pokojné soužití) natolik, že nestupňoval, neřetězil zlo, ale obětoval svůj život. Pán Ježíš raději ustoupil zlému, než aby začal revoluci. (V roce 66, cca 30 let po Ježíšově smrti, zvedli revoluci a tím začala tzv. válka židovská, která znamenala zničení země a desetitisíce mrtvých.) Chci-li zachovat kamarádství, dobré vztahy, je nutné zachovávat jistá pravidla a neustoupit od nich. Např. Desatero. (Větší holky a kluci mohou užít slovo „kritérium“ nebo „norma“.) Pro ostatní Čtení kostelní: Izaiáš 52,13 –53, 12; List Židům (Žd) 4,14-16;5,7-9; Jan 18,1n-19,42 Kdo je vinen Ježíšovou smrtí? Většinou se odpoví: Židé a to všichni. Jenže: P Maria byla Židovka, sv. Josef taky. Apoštolové? Taky. První křesťané? Taky. Ergo, neboli: z toho plyne, že se nemůže mluvit o vině Židů jako celku. Od koho máme kritiku Židů při pašijích? Od Židů samotných. Všichni evangelisté byli Židé. Další návrhy na odpovědnost za jeho smrt: Jidáš, farizeové, saduceové, Římané. Přečtěte si, co se o tom píše v katechismu z roku 1570, který vyšel na základě tridentského koncilu (1545-1563): Vinu musíme přičíst všem, kdo opakovaně propadají hříchu; a ti, jež tonou v neřestech, „znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch“ (Žd 6,6). Naše křesťanská vina na tom je vskutku hlubší, než vina Židů, protože je tomu tak, jak praví Apoštol: „Tu moudrost nikdo z vládců tohoto světa nepoznal; neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy“ (1K 2,8). Naproti tomu my (křesťané), kteří veřejně vypovídáme, že jsme ji poznali, a přesto jej svým konáním zraňujeme – my na něj vztahujeme ruku a činíme mu bolest. Kým je Ježíš pro mě? To je velkopáteční otázka. Ad tridentský katechismus Je to překvapující citace, protože s tridentským koncilem si katolík většinou spojuje staromilství a dogmatickou ztrnulost. To vzniklo ovšem tak, že ačkoliv už na koncilu v Kostnici (1415) se rozhodlo, že další koncily (tj. shromáždění, jednání) se mají konat po deseti letech, od tridentského se čekalo na další 306 let, do roku 1869! Tím se nahromadila lavina problémů (jako by se zlomená ruka nechala natrvalo v sádře), jejichž pozdní, ale nutné řešení dělá mnoha katolíkům dneska potíže. Velkopáteční přímluvy 1. Za Církev Modleme se za svatou církev Boží. Kéž se nechá naplnit pokojem našeho Boha a Pána. Kéž je si vědoma, že na celém světě žije v jeho ochraně a dojde k jednotě, abychom všichni v míru a bezpečí mohli oslavovat Pána Boha.
Modleme se za našeho papeže. Byl vyvolen za prvního mezi biskupy. Kéž žije ve tvé ochraně a dobře vede svatý lid Boží.
Modleme se také za našeho biskupa, za všechny biskupy, kněze a jáhny a za všechny věřící.
Modleme se také za všechny, kdo se připravují na křest. Kéž otevřou svá srdce pro slovo našeho Pána a Boha, aby se z vody a Ducha svatého znovu narodili, dosáhli odpuštění hříchů a byli s námi spojeni v Ježíši Kristu, našem Pánu.
Modleme se také za všechny bratry a sestry, věřící v Krista. Kéž se všichni sjednotí v Bohu a našem Pánu, aby žili podle poznané pravdy tak, že by jeho církev došla dokonalé jednoty.
Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha. Kéž ho stále více milují a věrně zachovávají smlouvu, kterou s nimi uzavřel.
Vzpomínáme také na ty, kdo věří v Boha, ale nepoznali jeho Syna Ježíše Krista. Kéž je Duch svatý jejich světlem, aby šli cestou, která vede ke spáse.
Vzpomínáme také na ty, kdo v Boha nevěří. Kéž žijí poctivě podle svého poznání, aby k Bohu nakonec došli.
Myslíme také na všechny politiky a státníky. Kéž by svá rozhodování srovnávali s úmysly Božími a usilovali o skutečný mír a svobodu všech lidí.
Modleme se k našemu Bohu za všechny lidi. Kéž přestanou bloudit, kéž vymyslí, jak zahnat hladovění, jak otevřít žaláře a rozvazovat pouta. Kéž ti, kdo jsou na cestách, dojdou bezpečně k cíli. Kéž ti, kdo jsou v cizině, najdou domov, nemocní se uzdraví a umírající dojdou věčné spásy.
Zelený čtvrtek 2020 V tento den by se hodilo uspořádat společnou slavnostní večeři. Třeba s ubrusem a svíčkou. K lepšímu porozumění vzniku Velikonoc navrhuji přečíst si 1. kapitolu z 2. knihy Mojžíšovy (Exodus) a potom 13, 17-22 a 14,1-31. Dětem se to dá dobře převyprávět. Potom ostatní čtení, jak se čtou dneska v kostelích (rodinách) na celém světě. 1. Korinťanům 11,23-26. A evangelium podle sv. Jana 13,1-15. Tam se nemluví o eucharistii, protože ta je jednou ze součástí vzájemné služby, tj. života uprostřed stvoření, lidského i ostatního živého i neživého. Všechna čtení jsou sama o sobě výmluvná dost.
Květná neděle 2020 - Poznámky k přemýšlení Dnešní 1. čtení (Iz 50,4-7) je jednou z tzv. čtyř Izaiášových písní o Hospodinově služebníku (ještě v kapitolách 42; 49; a 52). Církev je vztahuje na Mesiáše Ježíše. Hospodinův služebník je v kontaktu s Pánem Bohem. Zemdleného podpírá slovem, které slyšel od Hospodina (srv. novozákonní doklady: Slovo, které slyšíte není moje, ale toho, který mě poslal J 14,24). Je pouhým učedníkem, každého rána ochotně naslouchá mistru (Miluji Otce a jednám, jak mi přikázal J 14,31). Nezná odpověď na všechny otázky (O tom dni či té hodině neví nikdo,… jenom Otec Mt 24,36). Řešení nejsou jeho vynálezem (Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými J 8,32). Proto se nebojí, že jím budou ostatní lidé pohrdat, když řekne pravdu. V pašijích Ježíš říká: „Má duše je smutná až k smrti.“ (Neukrývám svou tvář před potupami a popliváním Iz 50,6). Ochotnou poslušnost prokáže v těžkostech, žádná bolest ho nepřinutí couvnout. Je si jist, že vše překoná, protože Panovník Hospodin mu pomáhá (Nejsem sám, neboť Otec je se mnou J 16,32). Ježíš je naším vzorem. 2. čtení z listu Filipanům (Flp 2,6-11): „stal se jedním z lidí“. Zařadil se. Srovnej: „abychom naplnili všechnu spravedlnost“ Mt 3,15! Křehkost lidského života dokládá v dnešních pašijích (Mt 26,14–27,66) sv. Petr: Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ (26,33) O kus dál: I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě (v.34). Následující trojí zapření prvního mezi apoštoly, je dostatečně známé. Podobně jako sv. Petr jsme nejisté existence. Nejen kvůli koronaviru, z nějakého podnětu mimo nás. Také z nejistoty svých vlastních rozhodnutí a činů. Připadám si jako chudinka. Náš úkol a možnost znamená poznat a uznat realitu světa i své osoby. Žiji mezi stvořením, patřím mezi ostatní lidi. Boží přízeň a jeho rodičovský zájem mně umožňuje žít v úctě k lidem i světu a zbavit se strachu z pohrdání od ostatních lidí. (Tohle poslední je nejspíše měřítkem poctivosti mého snažení.) Květná neděle 2020 - Rozhovor s dětmi (Mt 21,1-11) V pohádkách město potažené černým suknem = smutek. Po vítězství dobra: červeným. Dodnes smutek: černá barva při pohřbu, státník nebo významná osoba – černé vlajky. Do divadla si vezmeš jiné šaty než na hřiště. Namaluješ srdce, znamená to lásku. Chceš ukázat úctu nebo radost: květiny. Tak to bylo odjakživa. Mnozí lidé si vážili Ježíše. Obdivovali ho. (Proč?) Aby se snadněji dostal do Jeruzaléma, který byl přeplněn, jel na mladém oslu, jako na motorce. (Nebylo to mládě, kterého se bojíš dotknout, abys mu neublížil.) Osel byl důležitým zvířetem v hospodářství. Rolník s ním dělal všechny polní práce: oral i sklízel úrodu, jezdil na něm i dopravoval zboží. (Viděl jsem ho tak naloženého, že se zvíře v nákladu skoro ztrácelo.) Osel byl velmi váženým zvířetem. Kůň byl pouze pro válku. Kdo Ježíše znali, vítali ho a mávali mu. Házeli mu na cestu větve z palem (ty se musely prořezávat). Vzpomínáme na tuhle událost. Protože tu nerostou palmy, nosí se v průvodu rozkvetlé větvičky, pokud není koronavir. Dnešní neděle se nazývá Květná, i když je koronavir.
5. neděle postní 2020 Vážení a vzácní (ve stavu nouze v obou smyslech), v neděli se budou v KC po celém světě číst tyhle úryvky: 1. z knihy proroka Ezechiele 37,12-14. Druhé je z listu sv. Pavla Římanům 8,8-11. A slova sv. evangelia podle Jana 11,1-45. V příloze přikládám několik poznámek pro rozhovor. A taky pro děti. Několik posledních nedělí čteme v evangeliu o uvěření. Před 14 dny se četlo, jak Samařanka a její sousedé z města Sychar (J 4,1n) uvěřili Ježíšovi kvůli pravdivosti, ověřitelnosti jeho slov. Minulou neděli slepý od narození (J 9,1n) zažil Ježíšův čin a věnoval mu více důvěry (víry) než vrchnosti. Maria a Marta (J 11,1-45) dnes upozorňují na nejistotu víry. V nadšení, že Ježíš přišel, Marta mu vysloví svůj obdiv, jak velice mu důvěřuje, ale když dojde k tomu, že by se u hrobu měla její víra ukázat v praxi, najednou jí víra chybí. Občas mi někdo řekne: Není mi dána víra. Zeptám se ho: V co nemůžeš uvěřit? Že P Bůh stvořil svět v sedmi dnech? V pravdivost Turinského plátna? V soukromé zjevení polské řeholnice? V přednost P Marie Svatohorské nad Žarošickou? Kvůli nepřitažlivosti kostelních obřadů? Nic z toho ale ke křesťanské víře nepatří. V Katechismu čl. 154 je psáno: „Není možné věřit bez milosti a vnitřní pomoci Ducha sv. Není ovšem méně pravdivé, řekneme-li, že věřit je ryze lidský úkon. Není totiž v rozporu ani s lidskou svobodou, ani s rozumem, věnuje-li člověk důvěru Bohu a přijme-li pravdy, které zjevil.“ Víru (v řečtině důvěru), musíme věnovat především Bibli, zvl. evangeliu. Věřit tomu, že kořenem všeho zla je láska k penězům (1Tm 6,10), to není tak obtížné. Nesnadnější je, že i já mohu mít ve svém oku trám (Mt 7,3), nebo že všechno prospívá k dobrému těm, kdo milují P Boha (Ř 8,28). Nebo že bychom měli jednat více s těmi, kdo jsou jiní než my (L 14,12n). Moje víra je spojena s Ježíšem. Víra je denně obnovovaná, přítomná důvěra, že Ježíš je představením, prezentací Boží vstřícnosti, srovnatelné s rodičovským zájmem. On viděl svůj život v souvislosti se stvořením a jeho Původcem, takže plnit Otcovu vůli bylo pro něho přímo způsobem života. Stál PBohu tak blízko, že můžeme klidně přijmout dnešní Martino ocenění, jenže ho musíme mít důkladně zdůvodněné. Lépe než ona. Denně (Iz 50,4) si připomínat a zjišťovat, že Ježíš je zkrátka solidní firma. Rodiče se mohou bavit s dětmi: V pohádkách o drakovi se často chvástají princové, že draka přemohou. Těší se na princeznu. Jenže, nakonec všichni utečou. Zachrání ji buď Honza nebo neznámý rytíř, který nepromluví ani slovo. Až po boji se představí. Je snadnější mluvit než jednat. Slibovat je snadnější než sliby plnit. Rodičům, kamarádům, spolužačkám, sourozencům. Mnoho lidí, kteří se s P Ježíšem potkali, mu začalo důvěřovat. Uvěřili, že co říká, je pravda. Ale ne všichni. K víře totiž patří odvaha a statečnost. Bez odvahy neuznáš svou chybu, nezastaneš se slabšího, nepřemůžeš svou lenost.
4. neděle postní 2020 Vzácní přátelé, přikládám pár řádek pro nedělní chvilku před Pánem Bohem a několik poznámek. Jan 9, 1-41 Mladé dámy a pánové, (mohu vybrat jenom pár jmen, ostatní musejí prominout, všichni se mi sem nevejdou), například Andulka, Rafael, Kryštof i Hynek, Dominik a Frantík, Martinka i Vítek a Samuel, ale určitě i Filip a Bětuška, Jakub, Jirka, Natálka i Emma a Klárka, obě Dorotky i Jáchym a Matouš i Oliver a Verunka, dost možná i Toník, Luděk a Benedikt i Julinka si už určitě všimli, že každá krabička léků má na obalu ještě malinké výstupky, jakoby tečky. Nechte si to ukázat a zeptejte se rodičů na Brailovo písmo. To je velká pomoc pro nevidomé lidi. Pán Ježíš mohl lidem pomoci ještě víc, v evangeliu jste si o tom četli. Možná ti nejstarší z vás znají odpověď na mou otázku: Proč to Pán Ježíš dělal? Aby ho lidé chválili? Vysvětlete těm menším, že měl v úctě každého člověka. Nejen slovy, ale i svými skutky. Proto věříme, že cokoliv říká je pravda, i když třeba někdo, možná i ve třídě, si to nemyslí. Starší dámy a pánové oslovení prominou. Nemoc bývala považována za potrestání nějakého špatného činu. Někdy to tak je: nemoci z kouření, alkoholu, nevyrovnanosti. Ale není to tak vždycky, viz dnešní evg J 9,1n (n=a následující). Všimněte si reálnosti vyprávění (oči změní výraz tváře) i klidu uzdraveného. Zažil cosi velikého, je mu jedno, co si kdo povídá. Člověk by od kritiků čekal oslavu, že došlo k uzdravení, ale výtka: Je špatný, nesvětí sobotu! Sobota byla vzácná – dle hymnu o stvoření, i východ z Egypta, sjednocující pouto v zajetí babylonském. Měli se zeptat, zda uzdravení neruší sobotu? Srv. Mt 5,17-18: Nepomine čárka, protože J ví, jak lze naplnit jádro Zákona a tím se pak vyřeší celý problém. (Co je jádrem Zákona? Dejte vědět!) Vidění a slepota v závěru evg je duchovní nikoli reálná. Kdo si myslí, že všemu rozumí, měl by se mít na pozoru. Před Pánem Bohem musím být nesmělý (možný překlad vazby: bázeň Boží).
3. neděle postní 2020 Biblická čtení z nedělní mše: 2. Mojžíšova 17,1-7; Římanům 5,1-8; evangelium Jan 4,5-42. A pár vět k tomu. J 4, 5-n. J oslovuje ženu, zakázané cizí ženu (ani manželé se venku nebavili), Samařanku! J ji bere vážně. Mluví o živé vodě, žena to bere jako legraci. J: Přiveď muže. Legrace přestává. Nevyčítá jí, nemoralizuje (vdova?!). Konstatuje, že říká pravdu. Žena cítí J mimořádnost, ptá se po uctívání Boha. Mluvit o něm - jako barvoslepý o barvě. Způsobů úcty PB je mnoho (muslim, křesť, hindu...),podle představy o něm. Ježíšova představa se objevuje na různých místech NZ: „bydlí v nepřístupném světle“ (1 Tim 6,16), „nikdo ho neviděl..“ (J 1,18). Lze o něm myslet leccos, správně i špatně. Jako lze obraz či karikaturu jakékoli věci. Lze s ním disponovat (Utrpení slova B!). Tom Aquin: “Naše největší poznání PB v tomto životě: Je větší, než co si o něm můžeme myslet“. J připomíná, že PB je Duch, (pneuma = vanutí, dech, vánek, vítr, vzduch, není to duch!) v duchu a v pravdě = úcta všude, v pravdě. To souvisí s J specialitou (J 14,8n): Pane, ukaž nám Otce! Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mně neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce... Nevěříš, že já jsem v O a O je ve mně?... S dětmi: Každá věc má své místo: šaty ve skříni nebo na sobě; váš dům je v ulici…; tatínek je buď v práci nebo na zahradě nebo v autě, ale není na více místech. Kde potkám P Boha? Kde bydlí? Ježíš řekl, že PB je neviditelný jako vzduch a ten je všude. Je všude, kde je člověk. Aby mohl člověk letět do vesmíru, musí mít s sebou vzduch. PB nebydlí na jednom místě, je všude s tebou.
|
 |