Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Papež: Komu sloužím? Sobě či druhým?   Vatikán. „Křesťan je součástí dějin hříchu a milosti a stále stojí před alternativou, zda bude bratrům sloužit anebo je využívat“ řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.   Dějiny a služba – nad těmito dvěma „rysy křesťanské identity“ se v dnešní homilii zamýšlel Petrův nástupce. Nejprve dějiny: svatý Pavel, svatý Petr a první učedníci – řekl papež – „nezvěstovali jakéhosi Ježíše mimo dějiny. Zvěstovali Ježíše v dějinách lidu; lidu, který Bůh vedl staletími ke zralosti, k plnosti času. Bůh vstupuje do dějin a jde se svým lidem:   „Křesťan je mužem a ženou dějin, protože nepatří sobě samému, ale je součástí lidu, který putuje. Je nemyslitelný v nějakém křesťanském egoismu. Nikoli, to nejde. Křesťan není nějaký duchovní muž či duchovní žena z laboratoře. Je duchovním mužem, duchovní ženou z lidu, který má dlouhé dějiny a putuje, dokud se nevrátí Pán.“   Jsou to dějiny milosti, ale také dějiny hříchu – pokračoval papež.   „Kolik hříšníků, kolik zločinů! V dnešním prvním čtení Pavel zmiňuje krále Davida (Sk 13,13-25), světce, který - nežli se stal svatým – byl také velkým hříšníkem. Velkým hříšníkem. Naše dějiny musí zahrnovat světce i hříšníky. A osobní dějiny moje i každého z nás musejí zahrnovat náš vlastní hřích i milost Pána, který je s námi, doprovází nás v našem hříchu, aby nám odpustil a provázel nás milostí. Neexistuje křesťanská identita mimo dějiny.“   Druhým rysem křesťanské identity je služba – řekl dále papež František s odkazem na dnešní evangelium (Jan 13,16-20): „Ježíš umyl nohy učedníkům, aby je vybídnul jednat tak, jako on, totiž sloužit.“   „Křesťanská identita je služba, nikoli egoismus. Někdo řekne: »Ale otče, všichni jsme egoisté.« Ano a je to hřích; návyk, od něhož se máme odtrhnout. Prosit o odpuštění, aby nás Pán obrátil. Jsme povoláni ke službě. Být křesťanem není zdání ani pouhé sociální jednání, nespočívá v nalíčení duše, aby byla trochu hezčí. Být křesťanem znamená dělat to, co dělal Ježíš: sloužit.“   Na závěr pak Petrův nástupce vybídl, aby si každý položil otázku: „Co ve svém srdci dělám víc? Využívám druhých pro sebe, sloužím si druhými, farností, rodinou, přáteli anebo sloužím jim? Komu sloužím?“