Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Říkám jen, co vím. Nevymýšlím si.   Milí čtenáři našich stránek. Předkládáme vám aspoň výběr otázek a odpovědí novinářů během zpátečního letu papeže Františka z Afriky.   Odpovědi papeže Františka na část otázek novinářského doprovodu během zpátečního letu z hlavního města Středoafrické republiky Bangui do Říma. Jako tradičně kladl první dotaz zástupce jedné z hostitelských zemí, v tomto případě keňský novinář Bernard Namuname z deníku Kenya Daily Nation.   1. Sedmnáct procent populace vlastní 80% světového bohatství V Keni jste navštívil chudé rodiny ve slumu Kangemi a promluvil k mladým lidem na sportovním stadionu. Jejich příběhy mluvily o nedodržování základních lidských práv, jakým je kupříkladu přístup k pitné vodě, a o sociálním vyloučení v důsledku lidské lakoty a korupce. Co jste zakoušel, když jste jim naslouchal, a jak zamezit těmto nespravedlnostem? Papež: „O tomto problému jsem mluvil nejméně třikrát, a to velmi důrazně. Bylo to při prvním setkání hnutí neformální ekonomiky ve Vatikánu, poté při jejich druhém setkání v bolivijském Santa Cruz a konečně také v dokumentech Evangelii Gaudium a především v Laudato si´. Nemám dobrou paměť na statistiky, a proto vás prosím, abyste nebrali jako platný fakt to, co teď uvedu. Mám však pocit, že osmdesát procent světového bohatství je v rukou sedmnácti procent populace. Nevím, zda je to pravda, avšak pravdě se tento údaj určitě blíží, protože odpovídá skutečnosti. Pokud znáte přesné statistiky, opravte mne, prosím. Vládne hospodářský systém, jehož středem jsou peníze, bůžek peněz. Vzpomínám si na jednoho významného diplomata, který nebyl katolík a řekl mi francouzsky tuto větu: Upadli jsme do modloslužby peněz. Dokud bude systém takto nastaven, svět v něm bude pokračovat. Ptal jste se, co jsem cítil při poslechu svědectví mladých lidí a v Kangemi, kde jsem jasně hovořil o lidských právech. Cítil jsem bolest. A myslel jsem na to, proč si toho všeho lidé nevšímají…Cítil jsem velkou bolest. Včera jsem kupříkladu navštívil dětskou nemocnici v Bangui – jedinou v celém městě a celé Středoafrické republice! Na tamním oddělení intenzívní péče nemají kyslíkové přístroje. Bylo tam hodně podvyživených dětí, opravdu mnoho. Paní doktorka mi řekla: Tyto děti většinou zemřou, protože mají silnou malárii a jsou podvyživené. Nechci tu kázat, ale Pán svůj lid – Izraelský lid – vždycky za modloslužebnictví káral. Takové pokárání je však Božím slovem, které přijímáme a ctíme. Modloslužebnictvím ztrácejí muž či žena svoji identitu, své bytí Božích dětí a raději si hledají bůžka podle vlastních měřítek. A to je pouhý začátek. Pokud se lidstvo nezmění, budou nadále trvat bída, tragédie a války, a děti budou nadále umírat kvůli hladu a nespravedlnostem. Na co myslí tito lidé, kteří mají v rukou osmdesát procent veškerého bohatství? Toto není komunismus, nýbrž pravda. A pravdu není lehké vidět. Děkuji vám za tuto otázku, protože v ní je obsažen život.“   2. Afrika byla pro mne překvapením Také druhá otázka zazněla z úst keňského novináře. Mumo Makau z rozhlasové stanice Radio Capital se ptal, jaký okamžik africké cesty se papežovi vryl do paměti. Vrátí se Svatý otec na africký světadíl? A kam povedou jeho příští cesty? Papež: „Začněme od konce. Pokud vše dobře dopadne, příští cesta povede do Mexika, ale datum ještě nebylo upřesněno. Za druhé – zda se vrátím do Afriky? Nevím, jsem starý a cesty jsou náročné. A první otázka – jaký moment cesty mne nejvíce zasáhl… Tady myslím na ony radostné a oslavující zástupy, na schopnost slavit i s prázdným žaludkem. Afrika pro mne byla překvapením. Pomyslel jsem si – Bůh nás překvapuje, ale Afrika také. Těch okamžiků tedy bylo mnoho. Zástupy lidí, které vnímají, že je někdo navštívil. Mají obrovský smysl pro pohostinnost. Ve všech třech zemích jsem pocítil tento smysl pro přijetí, štěstí z návštěvy. Jinak má každá z těchto zemí svou identitu. Keňa je modernější a rozvinutější. Uganda má mučednickou identitu – její lid, katolíci i anglikáni - uctívá mučedníky a má odvahu položit život za veliké ideály. Byl jsem ve dvou svatyních – nejprve anglikánské a pak katolické – kde je hmatatelná tato národní totožnost v paměti mučedníků. A potom Středoafrická republika se svou touhou po míru, smíření a odpuštění. Ještě před čtyřmi lety žili jako bratři – katolíci, protestanti a muslimové společně. Včera jsem navštívil evangelíky, kteří odvádějí dobrou práci a večer pak přišli na mši. Dnes jsem šel do mešity, pomodlil jsem se tam, a imám pak nasedl na papamobil, aby projel sportovním stadionem. Právě takováto malá gesta jsou potřebná, protože je tam malá skupinka, která o sobě prohlašuje, že je křesťanská, ale je velmi násilná. Neznám dobře tamní situaci, ale není to tzv. Islámský stát, je to jiná skupina. Středoafričané ale chtějí mír. Půjdou k volbám, ustavili prozatímní stát, zvolili si starostku Bangui za přechodnou prezidentku, která nyní vyhlásí volby. Usilují o vzájemný mír a usmíření, netouží po nenávisti.“   3. Role svobodného tisku při potírání korupce Poté se ujal slova Philip Pulella z agentury Reuters. Zmínil se o kauze Vatileaks a o papežově výroku z jedné ugandské promluvy, že korupce existuje všude, včetně Vatikánu, a zeptal se: Jakou roli má při potírání této korupce, ať už je kdekoli, svobodný a laický tisk?“ Papež: „Svoboda a profesionalita tisku jsou pro mne důležité, ať už jde o laický anebo konfesní tisk. Podstatné je být profesionální a nemanipulovat se zprávami. Když tisk pranýřuje nespravedlnost a korupci, dělá dobrou práci, protože na ně upozorní a zodpovědné osoby s tím musí nějak naložit – soudní anebo jinou cestou. Profesionalita tisku ovšem vyžaduje celistvé seznámení s problémem, aniž by upadala do tří běžných hříchů – mylné informace, očerňování a pomluvy. Když zpráva uvede jen polovinu faktů, a nikoli také druhou polovinu, když tisk člověka očerňuje – ať již pravdivě nebo nepravdivě – a když danému člověku ubírá na cti, dochází k atentátu na profesionalitu tisku. Tu však potřebujeme, stejně jako spravedlnost – věci se mají tak a tak…Stejně tak při informování o korupci je nutné říci – ano, byly tam takové či jiné případy… Pokud je novinář skutečně profesionální a dopustí se omylu, dokáže se omluvit. Tak jsem si to alespoň myslel, ale zjistil jsem, že to tak není. Když se k práci přistupuje odborně, daří se, a to je velmi důležité.“   4. Náboženskému fundamentalismu chybí Bůh Zaměstnankyně francouzské katolické televize Philippine de Saint-Pierre se vrátila k událostem v Paříži. V Bangui jste ocenil platformu dialogu, kterou vytvořili tamní arcibiskup, imám a evangelický pastor, řekla Svatému otci. Víme však, že náboženský fundamentalismus ohrožuje celou planetu. Myslíte si, že by náboženští představitelé měli více zasáhnout na politickém poli?, ptala se francouzská novinářka. Papež: „Nesouhlasím s přímým vstupem do politiky. Ať kněz dělá kněze, a stejně tak pastor, imám i rabín, protože to je jejich povolání. Do politiky se však zasahuje také nepřímo hlásáním hodnot – opravdových hodnot. Jednou z největších je vzájemné bratrství. Jsme všichni Boží děti, máme téhož Otce. V tomto smyslu je třeba razit politiku jednoty, smíření a tolerance – toto slovo se mi nelíbí, ale musím je užít – ovšem nejenom tolerance, nýbrž také soužití a přátelství! Fundamentalismus je nemoc společná všem náboženstvím. Mezi katolíky jsou někteří – či spíše mnozí – kteří věří, že jsou vlastníky absolutní pravdy. Házejí na druhé špínu svými pomluvami a očerňováním a velmi tím škodí. Říkám to, protože se jedná o mou církev, a také o nás všechny. Je třeba s tím bojovat. Náboženský fundamentalismus není náboženský, protože mu chybí Bůh. Je to modloslužba stejně jako idolatrie peněz. Jako náboženští představitelé máme vstupovat do politiky v tom smyslu, že budeme přesvědčovat lidi s těmito tendencemi. Fundamentalismus vždy končí tragédií anebo zločiny a je velmi špatný, avšak vyskytuje se tak trochu ve všech náboženstvích.“   7. AIDS a prezervativ (Jürgen Baez z DPA, Jihoafrická republika) Svatosti, AIDS devastuje Afriku. Terapie dnes mnoha lidem pomáhá žít déle, ale epidemie pokračuje. Jenom v Ugandě se loni nakazilo dalších 135 tisíc lidí. V Keni je situace ještě horší. AIDS je první příčinou smrti mezi mladými Afričany. Setkal jste se s dětmi, které HIV pozitivní, a vyslechl jste pohnuté svědectví v Ugandě. Avšak mluvil jste o tom velmi málo. Víme, že zásadní je prevence. Víme také, že prezervativ není jediný prostředek k zastavení epidemie. Víme však, že je důležitou součástí odpovědi. Nepřišel snad už čas ke změně postoje církve v této věci? Povolit užití prezervativu, aby se předešlo další nákaze? Papež: „Otázka se mi zdá příliš podružná a také poněkud stranická. Ano, je to jedna z metod. Morální učení církve je myslím v tomto ohledu poněkud zaskočeno. Jde o páté či šesté přikázání? Obranu života anebo o pohlavní styk otevřený životu? Toto však není problém. Problém je mnohem větší. Tato otázka mi připomíná tu, kterou kdysi položili Ježíšovi: „Řekni nám, Mistře, je dovoleno uzdravovat v sobotu!“ Uzdravovat je povinnost!.. Je tu otázka, zda je dovoleno uzdravovat, ale podvyživenost, vykořisťování lidí, otrocká práce, nedostatek pitné vody – toto jsou problémy. Neptejme se, zda je dovoleno použít na malou ránu tu či onu náplast. Velkou ranou je sociální nespravedlnost, nespravedlnost vůči životnímu prostředí, nespravedlnost vykořisťování a podvyživenosti. To existuje. Nerad zacházím do kasuistických úvah, když lidé umírají pro nedostatek vody, z hladu a kvůli devastaci životního prostředí. Až budou všichni uzdraveni nebo až se nebudou vyskytovat tragické nemoci způsobené člověkem jak sociální nespravedlností, tak kvůli honbě za větším ziskem – mám na mysli obchod se zbraněmi – když tyto problémy nebudou, pak je myslím možné se ptát, zda je dovoleno uzdravovat v sobotu. Proč se nadále vyrábějí zbraně a obchoduje se s nimi? Války jsou příčinou největší úmrtnosti. Řekl bych, nemysleme na to, zda je dovoleno uzdravovat v sobotu či nikoliv. Řekl bych lidstvu: konejte spravedlnost a až budou všichni uzdraveni, až nebude na tomto světě nespravedlnost, můžeme mluvit o sobotě.“ … „To však nestačí. Války nejsou od Boha. Bůh je Bohem pokoje. Bůh učinil svět a všechno učinil krásným a potom podle biblického podání zabije bratr bratra. První válka, první světová válka byla mezi bratry. Nevím. Toto mne napadá a říkám to s velkou bolestí…“   10. O muslimech (Delia Gallagher ze CNN) Projevil jste mnohokrát úctu a přátelství k muslimům. Ptám se: co mají islám a učení proroka Mohameda říci dnešní době? Papež: „Nerozumím dobře otázce… (o.Lombardi tlumočí). Ano, je možné vést dialog, mají hodnoty. Spoustu hodnot. Mají mnohé a konstruktivní hodnoty. Mám také zkušenost s přátelstvím a přátelství s muslimem je silné slovo. Přátelím se s jedním muslimem, který je činitelem mezinárodní organizace. A můžeme spolu mluvit: on má svoje hodnoty, já mám svoje. On se modlí, já se modlím. Spousta hodnot. Například modlitba, půst, náboženské hodnoty a další hodnoty. Není možné smazat jedno náboženství, protože v určitém historickém okamžiku zahrnuje určité nebo mnohé skupiny fundamentalistů. Je pravda, že války mezi náboženstvími v dějinách vždycky byly. Také my musíme žádat o odpuštění. Kateřina Medicejská nebyla světice! Třicetiletá válka! Bartolomějská noc! I my musíme prosit o odpuštění za fundamentalistické extremismy a náboženské války. – Oni však mají hodnoty, je možné s nimi vést dialog. Dnes jsem byl v mešitě, modlil jsem se. Také tamější imám chtěl spolu se mnou jít na nevelký stadion, kam se mnozí nevešli… a na papamobilu byl vedle papeže imám. Bylo možné společně mluvit. Jako všude existují lidé, kteří mají náboženské hodnoty, a lidé, kteří je nemají… Avšak kolik válek, nejenom náboženských jsme vedli my křesťané? Vyplenění Říma (sacco di Roma 1529) neudělali muslimové! Oni mají hodnoty, mají hodnoty.“   12. Co si myslí o Africe (Mark Masai z National Media Group z Keni) Nejprve chci poděkovat za návštěvu Keni a Afriky. A čekáme, že přijedete do Keni znovu, ale odpočinout si, ne pracovat. Tato návštěva byla první a všichni si dělali starost s bezpečností. Co byste řekl světu, který si myslí, že Afrika je pouze zraňována válkami a plná zkázy? Papež: „Afrika je oběť. Afrika byla vždycky vykořisťována jinými mocnostmi. Z Afriky byli do Ameriky prodáváni otroci. Existují mocnosti, které se snaží přivlastnit obrovské africké bohatství. Nevím, ale možná, že Afrika je vůbec nejbohatší kontinent. Nemyslí však na to, jak pomoci této zemi, aby rostla, mohla pracovat a všichni měli práci… Toto je vykořisťování! Afrika je mučednice. V dějinách je mučednicí vykořisťování. Ti co říkají, že v Africe jsou samé kalamity a války, patrně nechápou škodu, kterou zasazují lidstvu určité koncepce rozvoje. Proto mám rád Afriku, protože je obětí jiných mocností.“   Potom o. Lombardi jménem všech novinářů poděkoval za hodinu trvající tiskovou konferenci a papež jim řekl: Papež: „Já děkuji vám za vaši práci! Nyní bude oběd, ale vy prý se budete postit, budete pracovat na tomto interview! Děkuji vám za vaši práci, za vaše otázky a za váš zájem. Dodám jen, že ve svých odpovědích říkám, co vím, a to, co nevím, neříkám, protože nevím. Nevymýšlím si. Mockrát děkuji. Děkuji.“