Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

František: Vezměme na sebe odpovědnost dřív, než bude pozdě   Vatikán. Přišel čas činit pokání a obrátit se, vrátit se ke kořenům, uvědomit si, že jsme milovaná stvoření Boha, který nás ve své dobrotě volá k lásce k životu, píše papež František v poselství u příležitosti Světového dne modliteb za péči o stvoření, který včera (1. 9.) zahájil ekumenickou iniciativu Čas stvoření, trvající až do 4. října.   Lidská odpověď na dar stvoření byla poznamenána hříchem, uzavřeností do své autonomie, žádostivostí po vlastnictví a užitku. Namísto setkání a sdílení se stvořený svět stal dějištěm soupeření a konfliktů, píše František ve svém poselství. Připomíná degradaci životního prostředí v posledních desetiletích počínaje znečištěním způsobeným užíváním fosilních paliv, ale také další zneklidňující jevy související se změnou klimatu, jako je desertifikace, tání ledovců a nedostatek vody. Zapomněli jsme, že jsme stvoření učiněná k Božímu obrazu, povolaná obývat se svými bratřími jediný společný dům, konstatuje papež a vybízí k modlitbě, zejména ve spojení s pravoslavnými křesťany, kteří pořádají tuto iniciativu již třicet let.   František zve k novému docenění modlitby vnořené do přírody, která je podle slov sv. Bonaventura první knihou otevřenou Bohem před našima očima, aby nás ve své uspořádané různorodosti a kráse přiváděla k chvále Stvořitele (srov. Breviloquium, II, 5.11). Volá také k reflexi nad životním stylem, k upuštění od plýtvání a rozhodnutí pro prostší způsob života, k volbě čisté energie a udržitelného hospodářství. Papež podotýká, že naše apely jsou určeny především politickým představitelům. Přišel totiž čas volit prorocké činy, dodává. Odmítněme chamtivost kozumu a nároky na všemohoucnost, cesty smrti. Vydejme se na prozíravé cesty, provázené zodpovědným sebezapřením dnes, abychom mohli garantovat životní perspektivy pro zítřek. Nepoddávejme se zvrácené logice snadného výdělku, mysleme na budoucnost pro všechny, apeluje papež. V závěru pak dodává, že každý křesťan a člen lidské rodiny se může stát tenkým, ale nezbytným vláknem v síti života, jež zahrnuje všechny lidi. „Vnímejme tuto odpovědnost a vezměme si k srdci v modlitbě starost o stvoření. Bůh, který miluje život, kéž nám dá odvahu činit dobro a nečekat, že někdo jiný začne, nečekat, až bude příliš pozdě,“ vybízí Svatý otec.