Titulek
Poznámky k nedělním čtením
 
23. neděle v mezidobí (a koronaviru) 5. 9. 2021
Čtení I. Iz 35,4–7
Čtení II. Jk 2,1–5
Evangelium podle sv. Marka 7,31–37
 
Poznámky k evangeliu pro děti
Všechno dobře učinil, řekli o PJežíšovi. To nelze říci o mně. O tobě? Cítím, že zlo je špatné, proto hledám výmluvy, když jsem něco udělal špatně. Obvykle mám chuť svést vinu na někoho, nebo na počasí, tramvaj atd. Minulou neděli jsme četli, jak PJ říkal, že zlo pochází z nitra člověka. Za zlý čin je odpovědný ten, kdo to udělal. Nepochází od někoho jiného, ale od toho člověka samého. Někdo mě sice např. mohl přemlouvat, svádět, ale zda ho poslechnu je moje vlastní rozhodnutí. A zda se nechám přemluvit záleží na tom, vím – li dobře, co je dobré a co špatné.
Co je dobré? Co prospívá tobě a neškodí nikomu. Nejlepší je, když to prospívá tobě i ostatním a neškodí nikomu.
Poznámky pro dospělé
Zázrak není kouzelnický čin. Je to něco, nad čím člověk žasne (sedm divů světa apod.) Taky my slovo zázrak užíváme často v běžné řeči pro vyjádření údivu. Chceme-li dnes všechno vysvětlit doposledka, což ve starověku nedělali, plynou z toho obtíže. Václav Havel řekl, že ve svém stáří všechno považuje za zázrak. Jak můžeme jeho slovo, ten zázrak vysvětlit? Je to zapotřebí? Nesouhlasíte s jeho vyjádřením?
Z 1.století n. l., tedy z Ježíšovy doby, jsou známy zázraky židovských charizmatiků, např. Chanina ben Dosa (žák Jóchanana ben Zakkai). Také na Peloponésu v Asklépiově (lat. Aesculapius) svatyni se dála uzdravení. Římský císař Vespasián uzdravil zázrakem slepého (uvádí Suetonius a Tacitus). Léčba: opravit narušený vztah mezi světem lidí a bohů.
Ježíšovy zázraky ukazují, že nemoc a trápení nejsou Božím záměrem. Ani trestem za hřích. Je možné nemoc přemáhat a léčit se. Zázraky jsou vyprávěny jako součást hlásání Božího království (možnosti nového způsobu života, pohledu na život, obnovy života. Naděje vůči novému.) Nebere je jako potvrzení své moci.
Hluchoněmého přivedli jeho přátelé, blízcí. Chtěli, aby se mu dostalo pomoci. Ježíš ho vzal stranou, nechtěl divadlo, ale aby nemocný sám prožil chvíli s ním. Ježíš nedělá plošné zázraky, ale má zájem o jedince. Vzhlédl k nebi, žil v blízkosti Boží.
Tyrské území patřilo k Fénicii, dnešnímu Libanonu. Dekapolis je dnešní Sýrie příp. Jordánsko. Ježíšova nabídka spásy (pokoj, spočinutí, uzdravení, záchrana, osvobození, blaho, ochrana) je nabízena i lidem mimo Izrael.
Ježíšovy zázraky neprokouknu. Jsou součástí jeho života, jeho spasitelného jednání. Aby o tom neříkali: nejde mu o zázrak, jeho slávu, ale o evangelium! Tedy o životní nabídku.
Pro mě zůstává: Co z toho vyvodím? Přijmu tu nabídku? Nejsem hluchý k evangeliu? K ostatním lidem? Ke světu?
(Odstraněno: 17. 9. 2021)
 
22. neděle v mezidobí (a v koronaviru) 29. 8. 2021
Čtení I. Dt 4,1-8
Čtení II. Jk 1,17n
Evangelium podle Marka 7,1n
 
Poznámky k evangeliu pro děti
Byls někdy potrestán? Za co? Za skutek, ano. Za myšlenku? Nikdy. Přesto je člověk za ně potrestán, říká PJežíš. Jak? Zaplňuje si hlavu špatnými myšlenkami např. závistí. Zaobíráš se jimi, zlo ti zabírá prostor. Nevejdou se ti tam dobré myšlenky: starost o spolužáka, o rodiče, zájem o dějepis, malování, hraní na hudební nástroj, radost.
A musíš říci: neudělal jsem nic.
Jdete do školy, někdo poprvé. Některé děti mají rodiče, jiní ne; některé mají rodiče neurozené, chudé, bohaté, zdravé, šikovné, nezaměstnané. Nic o nich ještě nevíš, jednej s nimi uctivě.
Nedělej, co nechceš, aby jiní dělali tobě.
Poznámky pro dospělé
Mezi přikázáními a zvyklostmi Mojžíšovskými a Ježíšovou dobou uplynulo možná tisíc, přinejmenším 500 let. Stav světa byl změněný: od utíkajících kmenů v poušti ke stabilizovanému lidu s králem a městy. Tradice ale nemá vždycky sílu překonat změnu prostředí, proto ji PJežíš kritizoval. (Příklad, který je nasnadě //s prosbou oběma o prominutí!//: Moravané i Slováci přestěhovaní do Čech rychle ztrácejí zvyklost chodit do kostela.) Proto ani rituální čistota - ponoření do mikve - nemůže stačit.
Farizeové bylo kdysi známé slovo, Dnes znamená rozdíl mezi slovem a činem, předstírání, manipulaci; (hebr. p/f/eruši = odloučený, oddělený). Většina znalců Zákona byli farizeové. Trochu jim křivdíme, oni nebyli bezbožní: dávali desátky z máty, kopru a kmínu… Kdo z nás by to dnes udělal? Pro jistotu ještě rozšířili desatero na 613. Možná důvod, který Ježíše mrzel, bylo jejich oddělování od ostatních. Chtěl naopak otevřenost a spolupráci, zařazení mezi ostatní.
Jenže tvrdili, že uctívat PBoha lze jen takto a ne jinak! Byl to starý problém: „uctívají mě rty, ale jejich srdce je daleko… „Zapomněli jste na to nejdůležitější, spravedlnost, milosrdenství a věrnost“ Člověk je pro sobotu nebo obráceně? Zachovávání předpisů vede k zálibě v kontrolách, ke sledování, k účetnictví. Taky k obavám před životem, který je nepředvídatelný.
Ježíš kritizuje oddělení úst od srdce! K tomu máme sklony: jednodušší je mluvit než chápat a chovat v srdci. Ježíš rozlišuje, co do člověka vchází a co z něho vychází. Přitom nemluví o nikom, na koho bychom mohli a měli svádět naši vinu. Nic o svůdci, ďáblovi, pokušiteli, kterým bychom rádi někdy vysvětlovali naši snahu vymluvit se. To vše, co Ježíš vyjmenoval, je podle něho v našich silách, v naší režii. (Srv. Norimberský proces: „měl jsem to nařízeno“, bylo posouzeno jako výmluva.)
Na nové potřeby v dnešním světě nestačí stará tradice. Stačí na to ale evangelium! Předpokládá, aby člověk stál s úctou před velikostí Boží. Chce vnitřní zakotvení, být u věci. Ježíš nás vede nás k samostatnému rozhodování. Vidět souvislosti. Je to osvobození k osobní odpovědnosti.
Rozhovor v ČR Plus: Učitel: škola by měla spojit své síly k cíli, aby se žáci něco naučili. Proč to nejde? To by učitelé museli spolupracovat. Proč ne? Museli by si sdělovat těžkosti i úspěchy. Sborovna? Tam vedou jiné řeči. Proč ne? Museli by si důvěřovat, směřovat k společnému cíli. To by museli mít otevřené vztahy, nebát se ostatních, přiznat svou chybu, společný cíl mít jako nejdůležitější. Ergo (tedy): Učitelé by se museli zařadit do světa, uznat svá omezení i možnosti. J nabídka: nezůstaň oddělený, sám. Vstup mezi ostatní. Změň své smýšlení. Změň se vnitřně.
Zkontroluj si na těchto místech: (Mt 7,12), (Mt 23,23), (Iz 29,13), (Mt 23,23n), (Mk 2,27), (2K 3,6).
(Odstraněno: 17. 9. 2021)
 
21. neděle v mezidobí (a koronaviru) 22. 8. 2021
Čtení I. Jozue 24,1n
Čtení II. Efesanům 5,21-32
Evangelium podle Jana 6,60-69
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Sv. Petr vyjádřil obdiv: Ty máš slova věčného života, tzn. tvé slovo vede k pěknému, uctivému, pokojnému životu. Co Ježíš říkal, je tedy důležité. Jak to, že se na něho neustále vzpomíná? Byli i jiní slavní a moudří lidé (Sokrates, sv. Ludmila, Karel IV., Pascal, Kant, Pekař a množství dalších), ale kvůli nikomu se lidé nescházejí každou neděli než kvůli PJežíšovi. Jeho učedníci totiž kamarádili, stále na něho vzpomínali a děkovali PBohu za všechno, co se od něho (skrze něho) naučili. Protože to změnilo, zlepšilo, jejich životy. Stali se chápavějšími. Porozuměli svému místu uprostřed celého stvoření. Ta nabídka se výborně hodí lidem na severu i jihu, východu i západu. Proto předávali Ježíšovy výroky i životní postoj dalším generacím. Říkali si Ježíšovo shromáždění neboli, sit venia verbo (lat: = odpusťte tenhle výraz, ale významově je to přesné), Ježíšovo spolčo. Úředně říkáme: církev. V církvi zaznamenali písemně, co si o Ježíšovi pořád opakovali. To dneska známe jako Nový zákon.
Tak se díky církvi Ježíšovo slovo dostalo až k nám. Čteme si ho v kostele, také doma při četbě biblických příhod. Něco už znáte, postupně budete rozumět i jeho dalším nabídkám. Budete si ho vážit, protože sami poznáte –jako sv. Petr dneska- že on je tím nejlepším. Nikomu neubližuje, nikoho nepodceňuje, ale podporuje život každého.
Poznámky pro dospělé
Evangelijním úryvkem končí tzv. Ježíšova eucharistická řeč. Začala rozmnožením chlebů, nato ho chtěli provolat králem. Proto odešel na horu, zcela sám. Potom u jezera a v synagóze v Kafarnaum rozvíjel dále téma chleba pro život. Ježíš chtěl, aby posluchači objevili jinotaj nebo přirovnání, podobenství, domýšleli jeho řeči. Víme, že někdo do své práce dával sám sebe, potil krev, pracoval do roztrhání těla. Člověk se posiluje lecčíms, může se živit zlostí, křivdou, nenávistí, zatrpklostí, nebo soucítěním, zájmem, touhou po pokoji.
Co je potřeba k podpoře života? Výživa. Já jsem ten chléb.
Posluchači sami mohli přijít na záměr Ježíšových slov. Člověk potřebuje pro život povzbuzení, ukázání smyslu, posilu, podporu na cestě, zajištění, oživení duchem. Bez toho nikdo nemůže být živ, stejně jako bez chleba. Ježíš žil v přítomnosti Boží, Otce, rozpoznal jeho Řád ve světě. Ježíšovo myšlení zpracovalo touhy proroků, které čas prověřil. Porozuměl jádru jejich výpovědí. Jednal podle jejich zkušeností. Odhalil nám jádro Zákona, jak všechno zapadá do sebe. Že všechno začíná přijetím svého místa mezi Božím stvořením. Změnou smýšlení. Proto může říci, jsem ten chléb, který sestoupil z nebe. Kdo žije ze mne, z tohoto přístupu ke světu i k sobě, bude žít opravdu, plně a trvale.
Ti, kteří neporozuměli, řekli: To je tvrdá (hrozná) řeč! Měli ovšem říci: Vysvětli nám to!
Zajímavé, že posluchače naproti tomu nepohoršilo: Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi …, ale pozvi… (Lk14,12), nebo: Chce-li kdo být první… (Lk22,26)
(Ani my tyto texty nezdůrazňujeme!!! Karel Floss: „Je paradoxem, že mnohé z toho Ježíšovsky nejvzácnějšího se musí často prosazovat proti reálně existujícímu křesťanství.“)
Proč já (P. K.) důvěřuji Ježíšovu evangeliu? A) Má téhož Ducha s celou Biblí. B) Ježíšovo jednání je v souladu s jeho řečí. C) Znamenalo zásadní změnu v mém životě.
(Odstraněno: 17. 9. 2021)
 
Svátek Panny Marie Nanebevzaté (v době koronaviru) 15. 8. 2021
Čtení I. Zj 12,1.3-6a 10ab
Čtení II. 1K 15,20-27
Evangelium L 1,39-56
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi
Jedno slovo může mít více významů: zámek, oko, list. Taky nebe (obloha, přírodní rezervace u Kašperských Hor, stav, blaženost). Cítit se jako v nebi (zážitek z prázdnin, borůvková louka, narozeniny s dárky, pochvala ve škole). Byl jsi v 7. nebi?
PBůh je větší napsal přírodovědec sv. Albert. Nemůžeme ho pochopit a popsat. Vzpomeň si na Einsteina: Ve vesmíru…! PBůh je na nebesích (je to nepřístupné místo, protože z výšky všechno dobře vidí, není tam nikdo jiný …) Být v nebi = nejvyšší ocenění.
Panna Maria, Ježíšova maminka si zasloužila nejvyšší ocenění: 1. měla v úctě PBoha i člověka (šla pomoci Alžbětě: všimla si a šla; v Káni si všimla: nemají víno), slyšela Boží slovo a zachovávala je, řekl o ní PJežíš; 2. měla vzácného Syna. Lidé si vždycky Panny Marie vážili. Jak ji ocenit našimi slovy? Říkáme: Je v nebi, nanebevzatá.
Poznámky pro dospělé
Člověk se vyjadřuje podle potřeby: věcně při popisu, technicky na stavbě, básnicky emotivně „každá studánka v lese, na hladině nebe nese,…; vycedit krev pro někoho… podobenstvím, přeháněním kvůli poučení, zdůraznění apod.
Bible často užívá básnické řeči. Mojžíš po přechodu moře (Ex 15); Mirjam, sestra Árona (Ex 15,21); David oplakával Saula (2Sa 1,17n); Chana po narození Samuela (1Sa 2,1). (Alois Musil si všiml, že v Orientě i dnes při radosti člověk bezděčně přejde do básnické mluvy.) Dokonce celé Zjevení sv. Jana (srv. dnešní text) je celé báseň. : PBůh má svůj trůn na nebesích Ž 11,4; spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu Ž 102,26; tzn. PBůh je všude, je větší.
Ježíš užívá řeč věcnou, reálnou: Změňte smýšlení a věřte evangeliu, i básnickou: Zbořte tento chrám… Já jsem dveře; cesta; dobrý pastýř; toto je moje tělo.
Součástí dnešního evangelia je chvalozpěv Panny Marie Velebí má duše Hospodina (Magnifikat). Všechno, co opěvuje, platí: jeho milosrdenství trvá: dodnes chce každému spásu; rozptýlil pyšné – nelze pyšně jednat (násilníci jsou ostudou dějin); ponížení mají v řádu světa svou hodnotu, žijí v pokoji, bez intrik; chce, aby nikdo nehladověl. Bohatství neznamená Boží přízeň, boháči bez slitování nejsou oceněni; Pokud se prosadí opak, vždycky přijde narovnání. Např. válka není trvale možný stav.
Magnifikat je oslava Boží rozhodnosti, řešení. Otázky, které si lidé kladou, jsou vyřešeny. Podobně já: jestliže se zastavím, přemýšlím, uvidím sebe uprostřed světa, ukáže se mi hloubka i hodnota mezilidských vztahů, chuť k životu a tvořivé orientaci. Znamená to, že jde o Boží věc, tj. o to, co mě přesahuje, transcendenci. Boží slovo se pro mě stalo vážným.
PBůh nabízí svět k životu, přeje člověku. Jeho Řád umožňuje všechen život na Zemi.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
19. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 8. 8. 2021
Čtení I. 1Kr 19,4-8
Čtení II. Ef 4,30-5,2
Evangelium Janovo 6,41-51
 
Poznámky pro děti
Kdo věří, má život věčný. Tj. kdo ví o PBohu (neviděl jsem ho znamená, že není?), má k němu úctu, může mít pěkný život teď i navždycky. Ten, kdo věří, že pravidla, o kterých mluvil PJežíš, jsou důležitá pro život. Mít úctu k lidem, nejednat bezmyšlenkovitě, uznat svou chybu, pomoci potřebnému.
Věřit zn. důvěřovat. Ale musíš vědět komu, a v čem. Kamarádovi nemůžeš věřit, že nemusíš při horečce jít k lékaři, že tě vyléčí z nemoci sám. Že má dovolení řídit auto na dálnici. Že umí řezat motorovou pilou, proto pojďme uříznout strom v lese!?
Věřit PJežíšovi znamená, že mohu změnit, vylepšit, celý svět, udělám-li cokoliv dobrého a prospěšného. Uvolníš místo v autobuse staršímu: bude mít radost, lepší náladu. Bude mluvit pěkněji se všemi, které dnes potká. Na počátku byla jen tvá ochota – a deset lidí se potěšilo! Svět se stal lepším.
Je mnoho podobných drobností…, ale PJežíš řekl, že každý dobrý čin má velkou cenu před PBohem. Kdo jeho slovu důvěřuje, bere ho vážně, žije pěkný život.
Poznámky pro dospělé
Kdekdo řekne: „Něco nad námi bejt musí“, a lidé si myslí, že jsou věřící. Bible neudává žádné důvody existence Boží, nemluví o ní, předpokládá ji. Vědět o PBohu není tedy víra, je to konstatování.
Když se (minule v.28) Ježíše lidé ptali, Jak máme jednat, abychom plnili skutky Boží, řekne: To je skutek, který žádá PBůh: abyste věřili v toho, koho on poslal. Tj. víra v Boha je projev mé činnosti, úsilí, odvahy, ne dar, abych o ni musel prosit. Ježíš mluví o víře jen jako o lidském rozhodnutí. Chválí moji víru, nebo kárá její nedostatek.
Proti tomu se zdá dneska: Nikdo nemůže přijít ke mně, nepřitáhne-li ho Otec.
Ale: To už se stalo! V Katechismu je napsáno (153): „Není možné věřit bez milosti a vnitřní pomoci Ducha Svatého. Není ovšem méně pravdivé, řekneme-li, že věřit je ryze lidský úkon.“
Jak se k té pomoci člověk dostane?
Kdo se uklidní a zamyslí, uvidí sebe mezi ostatními, pozná sebe jako součást bohatosti světa. Přijme-li potom svoje místo na světě, pochopí, že některé hodnoty, pravidla, zákony, jsou trvalé a nepodléhají stárnutí nebo módnosti. Tyto základní hodnoty se v Ježíšově interpretaci hodí lidem na severu i jihu i východě i západě. Mohu mu tedy důvěřovat neboli věřit Pánu Bohu v Ježíšově podání.
Tady mluvíme o křesťanské víře.
„Ježíš je chléb života“. Dává život, tj. chuť do života. Pierre T. de Chardin napsal, že chuť žít je hnací síla vesmíru, úporná tendence všeho živého k zachování a přežití. U člověka hrozí dneska výjimka, protože lidé ztrácejí chuť do života, ztrácejí úctu k životu.
Chardin už roku 1950 napsal, že svět netone v ateismu, ale v neuspokojeném teismu. „Říkáte, že lidé už nechtějí žádného Boha. Jste si však jisti, že neodmítají obraz Boha příliš malého na to, aby v nás mohl živit zájem žít dále a žít více…?“ Podobně realisticky napsal Martin Heidegger: „Dnes už nás může zachránit jenom nějaký jiný Bůh.“
Vzpomínáte si, že Izajáš psal o nesmělosti před Pánem Bohem? (11,2)
Víra, jak tomu rozumím, znamená důvěru v Ježíše. Tedy: Přistoupit na Ježíšovy podmínky, nabídky: Změňte smýšlení, - jediný je dobrý - věřte evangeliu (tj.PBůh je láska, má zájem o člověka).
V.40: Vůle mého O, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. Kdo srovná svůj život s Ježíšem, má něco ze života, má život dokonalý, plný, v B blízkosti – v dobré (nejlepší) společnosti. Ergo (tedy): jednej, rozvíjej, nesváděj vinu na PBoha. Je to na mně.
Křesťanská víra je odpovědí na Ježíšův postoj, je důvěrou v PJežíše.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
18. neděle v  mezidobí (a v době koronaviru) 1. 8. 2021
Čtení I. Ex 16,2-15
Čtení II. Ef 4,17-24
Evangelium Janovo 6,24–35
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi o evangeliu
Dovedete si představit, jak je snadné zabloudit v lese! Nejbezpečněji se chodí podle turistických značek. Jsou to znamení, ukazující směr a jdeš-li po nich, dojdeš tam, kam ti na rozcestníku slíbili. Můžeš jít s jistotou, že dojdeš k cíli, ačkoliv celé hodiny nepotkáš ani človíčka.
PJežíš dnes v evangeliu řekl tehdejším posluchačům, když se dobře a zadarmo najedli, že to bylo jenom znamení. Měli z toho poznat, že Ježíš je mimořádný člověk, jehož slova by si měli pamatovat a přemýšlet o nich. Proč?
Každý se chce cítit dobře. PJežíš vymyslel bezvadné rady pro pěkný život. Samy (děti) už znáte několik Ježíšových rad, které s jistotou dovedou k pokojnému životu. (Jednej tak, jak chceš, aby lidé jednali s tebou. Uznej svou chybu, neboj se, Pán Bůh tě nepřestane milovat. A další.) Je nutné se denně k jeho radám vracet, tak jako denně musíš znovu jíst. Ježíšovy rady jsou jako chleba, bez kterého se v životě neobejdeš.
Poznámky pro dospělé
Ježíš nedělal zázračné činy, aby ukázal svoji moc, převahu, moudrost, ale aby se lidé dostali k tomu podstatnému, ke změně a zlepšení života. Jeho mimořádné činy nejsou samoúčelné. Jsou pouze znameními.
Znamení známe světelná, zvuková (v lese slýcháme poplašný nebo varovný signál straky), vlajková, časová. Vždycky je to krátké upozornění, které vyžaduje všímavost (běda, kdo přehlédne signál na přejezdu). Znamení vedou k pochopení něčeho důležitějšího.
Ježíš chce, aby mu posluchači důvěřovali v tom, že prvořadé je starat se o věci, které mají dlouhou, nebo dokonce nepomíjivou trvanlivost. Všechno se neustále mění - oblékání, řeč, auta. Mezi to, co nepomíjí, patří vztahy mezi lidmi. To zjišťujeme opakovaně a snadno. A nejstabilnější vztah můžeme mít a zakoušet s Pánem Bohem.
Tehdejší posluchači si to znamení (Ježíšova pomoc v lidské nouzi) vyložili jinak. Je to mimořádný muž. Proto šli za ním! „Je to jistě ten prorok, který má přijít“ Jak jsme četli minulou neděli, chtěli ho prohlásit za krále. Ježíš jim utekl, protože si Boží kralování představoval docela jinak.
Ježíš opakovaně odvádí pozornost posluchačů od jídla, ale marně: Dávej nám ten chléb pořád. On je upozorňoval: Já jsem chléb života. Chléb je nutný, ale to slovo obrazně připomíná i všechno, co člověk potřebuje k životu. Také to, co je nepomíjivé, ale je trvalou hodnotou. V roce 1982 mi jeden starý komunista (Václav Kotrč) řekl: Lituji každé minuty, kterou jsem KSČ věnoval.
Ježíšova cesta je něčím, co udržuje člověka při životě. Kdo přichází ke mně, kdo má zájem o moji cestu, může porozumět svému životu. Život je darovaná příležitost. Mohu se zařadit mezi tvorstvo a podílet se uctivě na udržení života světa. Žít v soucítění a spolupráci.
Kromě toho mám reagovat i na znamení doby. Ta jsou v každé době jiná. Týkají se i církve a projevů křesťanského života. Vyžadují naši odvahu, jak zjistil Vatikánský koncil v letech 1962–1965.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
17. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 25. 7. 2021
Čtení I. 2Kr 4,42–44
Čtení II. Ef 4,1-6
Evangelium podle podle Jana 6,1–15
 
Poznámky k hovoru s dětmi
Pán Ježíš jednal laskavě s lidmi. Dokonce se postaral o své posluchače, aby neměli hlad. A když se najedli, co řekl svým žákům? Ano, on si vážil jídla. My žijeme v Evropě, kde má každý dostatek jídla. Ale v některých oblastech světa lidé trpí jeho nedostatkem.
Jedna moje známá paní se v Praze provdala za černocha. Narodilo se jim pět dětí a když dva kluci byli už školáci, jeli s nimi a s manželem na návštěvu do jeho rodiště, do Afriky. Tam byla ohromena chudobou, v jaké jeho rodiče žili. Jedli jednou denně, a jídla měli tak malé množství, že pražští kluci se neustále ptali, kdy bude další jídlo, ale už nebylo nic celý den. Všichni chodili spát hladoví. Maminka vyprávěla, jak se styděla před Afričany, že kluci doma mají jídla dostatek a mnohokrát více.
Podobně jako africké děti i další miliony na světě jich chodí do školy hladových a nemohou si říci, jako vy: až přijdu domů, pěkně se najím. Máme tolik jídla, že se jím dokonce plýtvá. Nedojí se nakousnutý rohlík, koupené ovoce se nechá shnít. Někteří lidé snadno nakoupí v supermarketu tolik jídla, že ho nemohou sníst. Už počítají s tím, že co zbyde, vyhodí.
Poslat přebytečné jídlo třeba do Asie, kde miliony hladovějí, je proveditelné s velkými obtížemi. Ale budeme-li si jídla vážit, nepřejídat se a zacházet s ním uctivě, snadněji dospělí lidé najdou způsob, jak hladovění v jiných částech světa omezit.
Poznámky pro dospělé
Při kouzelnickém vystoupení: Jak se dělá tento trik? Podobně při zázračném nasycení – jak to mohl PJežíš udělat? Nevíme. Jistě to bylo něco, co nebylo obvyklé a mezi lidmi běžné. Tohle vědomí by nám mělo stačit, spokojme se s tím. Je to jen jeden z podivuhodných Ježíšových činů. Dělal, co bylo v jeho silách. Ne nadarmo ho lidé poznávali jako Syna Božího. Vždycky jim chtěl pomoci projít životem, poradit, vysvětlit cestu k pokoji.
Mnohé lidi mrzí, že nemohou dělat totéž, co Ježíš. Nebo že nemají tuhle nebo onu schopnost. Ježíš je upozornil, že se zbytečně trápí nedostatkem toho, co je mimo jejich možnosti. Vystihnul hlavní problém lidského uvažování: je nutné vycházet z reality. Počítej se svými danostmi, omezeními tělesnými nebo duševními. Podobně ve stáří nemůžeš totéž, cos dělal v mládí. Na vesnici totéž, co ve městě. Máš-li slabé srdce, nechtěj běhat maraton.
Nezbývá, než se s tím bez výhrady smířit. Z toho pak vyplyne změna postoje k sobě, ke světu, k lidem. Nestav dům na písku, ale kopej hlouběji a postav život až na pevném podloží. Tak najdeš své skutečné možnosti, které tě povzbudí a potěší tebe i ostatní.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
16. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 18. 7. 2021
Čtení I. Jeremiáš 23,1–6
Čtení II. Efezanům 2,13-18
Evangelium podle podle Marka 6,30–34
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi
Za Ježíšem přicházeli lidé, protože věděli, že zná návod, jak být pěkně živ. Jeho rada: Drž se Božího řádu, který můžeš sám poznat ve světě (chod vesmíru, semínka a stromy) i v tvém životě (dobrý pocit nebo výčitky svědomí). Má to ale cenu, když to budeš dělat sám? Dobrá otázka, ale uvaž: Nepřidáš-li se k těm, kdo se posmívají Frantíkovi, aspoň zmenšíš jejich počet. Možná, že Frantík bude v tobě cítit oporu a přestane ho to trápit. Možná se mu pak přestanou posmívat, přestane je to bavit. Potom třeba zjistíš, že Frantík je docela prima kluk. Ale nemusí to dopadnout takhle. Za pokus to stojí. Možná že sis něco podobného už vyzkoušel. Neměl jsi pak dobrý pocit? Nakonec: Pán Ježíš neřekl: Až budou všichni jednat správně, přidej se k nim.
Poznámky pro dospělé
Ježíš začal posluchače poučovat o mnoha věcech. O čem? O postoji k životu, tedy ke světu, k lidem, k PBohu. Tehdy většinově platilo: Bohatství a zdraví jsou dokladem Boží přízně. Nemoc je trestem Božím. Lidé se dělí na přátele (jim pomáhat) a nepřátele (je nenávidět). PBohu je třeba přinášet oběti, aby nám dal, co potřebujeme a prosit, aby dal vítězství našim zbraním.
Tento pohled, ke kterému jsme i my náchylní, je podle Ježíše nutno změnit.
Protože PBůh, před kterým musím s nesmělostí stát, mi není vzdálený. Nebydlí na nějakém místě, „v nebi“, ale je mezi námi. Vybavil mě k životu (a potom mi, podle Marka O. Váchy, zamával). Nejsou před ním někteří lidé vzácní a jiní k pohrdání. V každém lze najít něco krásného. Nemusím všechno podřizovat tomu, abych byl vždycky pochválen, protože dobrý je beztak pouze jeden: PBůh. Bere mě vážně takového, jaký jsem. Mám využívat svých talentů (PBůh stejně oceňuje práci s malými i velkými schopnostmi) a nepošilhávat po ostatních. Před 1. svět. válkou napsal malíř Bohumil Kubišta, (nemanž. syn, živořící) mladému Janu Zrzavému, aby přál jiným úspěch: „Jsou to jejich úspěchy, váš přijde jindy“. Mohu uznat i své hříchy, a dostane se mi odpuštění. Dojdu spásy, tj. uznání a ocenění PBohem, zakotvení v životě. Mohu žít v pokoji beze strachu z pohrdání ostatními lidmi.
Jestliže se na Ježíšovy rady spolehnu, budu-li jednat, jako by všechno platilo, poznám na vlastní kůži, že to opravdu platí.
Potvrzení mých poznámek najdete v Bibli: J 9,1n; L 10,25-37; Mt 23,1-12; Mt 5,43-48; Mk 10,18n; Mt 6,8n; Mdr 11,24n; Mt 25,14-23; Dt 30,11n; L 12,54-57; L 19,1-10;
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
15. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 11. 7. 2021
Čtení I. Amos 7,12–15
Čtení II. Efesanům 1,3-14
Evangelium podle podle Marka 6,7-13
 
Poznámky k rozmluvě s dětmi
Kromě motorových letadel jsou i bezmotorová. Vydrží ve vzduchu i několik hodin! Fyzikální zákony: koloběh vzduchu. Teplý vzduch (nad skalami, vodou, střechami…) stoupá vzhůru. Letec v těch místech vystoupá vzhůru, pomalu klesá a hledá další místa ke stoupání. Využívá-li dobře pohybu vzduchu, uletí stovky kilometrů. Kdyby si řekl: nebudu dbát zákonů, jsem odvážný, mohu dělat, cokoli chci, spadne a zabije se. Jsou i zákony, upravující vztahy lidí k přírodě i sobě navzájem. Např. Desatero. Lidé neurčují, co mají dělat stromy nebo zvířata nebo voda. Proto se musejí obracet, navracet k Pánu Bohu, chtějí-li žít v pokoji.
Poznámky pro dospělé
Apoštolové věděli, co mají hlásat: Je třeba se obrátit = zastavit se, zamyslit se, rozhodnout se pro Ježíšův postoj. Vede k vnitřnímu pokoji a soucítění s okolím. Odmítnout frázovitý, bájný a ustrašený pohled na PBoha, na svět, na sebe.
1) Vnímání PBoha: – mohu přijmout Ježíšův pohled: PBůh má otcovský, rodičovský postoj, tj. vybavil mě do života na světě. Mám rozum, zručnost, schopnost uživit se, vynalézat. Dal mi poznat normy jednání, a důvěřuje mi. „Poslal mě do života a zamával mi“ (Marek O. Vácha). Počítá s tím, že podpořím život na Zemi. Křesťani převzali tuto Ježíšova představu. Nemusím si vymýšlet, fantazírovat, přijímat neověřené teorie.
2) Pohled na svět, vesmír: - byl učiněn dobře, Země je tu 4,6 miliard let. Žije svým životem, který musím respektovat. Jsem ze stejného materiálu. Mnoho let jsem cítil změnu počasí skrze operovanou Achillovu šlachu. Jsem jedna součást celého stvoření. Musím soucítit s jeho životem, s vodou, rostlinami, zvěří, lidmi. Každý má nárok na život a nemáme právo rozhodovat, kdo může žít v lese nebo na poli.
3) Reálný pohled na sebe: Jsem tvor Boží, povolán do života. Umím jíst, pít, chodit, cítím a myslím. Jsem schopen užívat to, co potřebuji k životu. Mám schopnosti, ať velké nebo malé, které mohou můj život obohatit a učinit šťastným. Musím je v sobě odhalit a využívat. tj. jsem zahrnut Boží přízní!
Jsem také omezený:
a) existencí (neobjednal jsem si život, rodiče, možnosti, nadání, vizáž, zdraví atd.)
b) úspěchy i neúspěchy (mají vliv na můj život, smutek, radost, elán, nálady, podnikavost)
c) hříchem (uznám ho nebo nikoliv tj. jsem svázaný nebo svobodný)
J mluví o obratu, změně pohledu.
Vyháněli zlé, nečisté duchy (nečisté prostředí: závistivé, nepřátelské, šikanu, gamblerství)
Vše se měnilo setkáním s Ježíšovým pohledem a přístupem.
Můj hlavní (a nejtěžší) úkol: přijmout sebe i okolí. Smířit se sebou i okolím a objevit své nové možnosti.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
12. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 20. 6. 2021
Čtení I. Job 38,1–11
Čtení II. 2K 5,14-17
Evangelium podle podle Marka 4,35–41
 
Poznámky pro děti po přečteném evangeliu
Žijeme v rodině, „Jsi jedné krve, ty i já“. Vracíme se tam, vždycky mě přijmou. Když se mi nedaří, i když jsem něco zkazil, sliboval a nesplnil. Pochválí mě za dobrý čin, mohou vyhubovat za to, co jsem udělal špatného. To neznamená, že mě vyženou, nedají mi najíst. Mohu se učit, pěstovat své zájmy, rodina mi pomáhá. Je mojí oporou a jistotou. Můžeš se na to spolehnout. Důvěřují ti. Přispíváš podle svých schopností pěknému životu jejích členů. Jsi její člen, cítíš se v ní dobře. Nemusíš na to všechno myslet, přijímáš to jako samozřejmost.
Někdy nemáš dobrou náladu, necítíš se dobře. Mohou tě bolet zuby nebo břicho. Nebo když jsi udělal něco špatně. Kdy se to stalo? Např. když jsi přestoupil Boží přikázání. Je ti to potom líto, a nevíš, co si počít. Někdy to může připomínat bouřku v duši. To je jistě výjimka, protože od mládí se učíš, jak mít v sobě pohodu. Nemít žádné výčitky, že bys něco byl zkazil. Nebo někomu ublížil. Nebo neudělal něco, co jsi měl udělat. Naši předkové získávali zkušeností a zážitky s PBohem rady, jak to udělat, a uložili je v Bibli. Když nad těmi radami přemýšlím, zjišťuji, že jsou užitečné. Že se jim dá věřit. Že mohu PBohu důvěřovat. A mít v sobě klid. Tuhle důvěru nazýváme také víra.
(Protože se v dnešním textu PJežíš diví malé víře apoštolů, je jisté, že důvěra se může a musí oživovat, aby člověk cítil v duši pokoj, a ne bouřku.)
Poznámky pro dospělé
Po přečtení textu už nikdo nemůže říci, že nemá dar víry: ona je podle Ježíše mým činem. Je rozhodnutím o přijetí života v jeho mnohotvárnosti, proměnách, o mé roli mezi ostatním stvořením. Jsem tančící skála (Orko Vácha), ze stejného materiálu jako nerosty, trávy, zvířata, ostatní lidi.
Řekne-li se náboženství, zazní: morálka, obřady, hierarchie, povinnosti. Neměla by zaznít slova: otevřenost, přátelství? Osvobození od strachu? Od vnitřní sevřenosti mezi lidmi? Od nutnosti bojovat o lidskou přízeň? Přece hlavní nabídkou křesťanství je vše, co je spojeno s ožím řádem, se svobodou, s nadhledem. S velkorysostí, solidaritou? Ale, jak se k tomu dostat? (Nenašel jsem jinou cestu než svou: slzy a pot.) Hospodin mi poslal celou řadu andělů.
Kde to všechno začíná? Ježíš počítá s PBohem, je pro něho Otec, blízký, přítomný. Od toho se všechno odvíjí. Jestli PBůh dává svému slunci svítit na zlé i dobré, déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5,45), není dobře možné, abych já byl mimo jeho přízeň a zájem. Patřím k ostatním. Jenže, jak se mezi ostatní dostanu? Svými úspěchy? Někdo je cítí jako nepatrné, jiný má prokazatelně obrovské. Nebo vzděláním? Těžko měřitelné. Původem? Ten je dán jednou provždy. Penězi? Ty samy nepůsobí štěstí.
Společenským postavením? Nejisté. Jeden spisovatel napsal, že „každý člověk je pro někoho blbcem.“ Není tohle řešení?
Poznat a plnit svou úlohu při udržování života Země. Podporovat život a nacházet sebe mezi ostatními. Žít v důvěře a velkorysosti mezi ostatními.
(Odstraněno: 27. 6. 2021)
 
11. neděle v mezidobí a koronaviru, 13. 6. 2021
Čtení I. Ez 17,22-24
Čtení II. 2K 5,5-10
Evangelium podle Marka 4,26–34
 
Poznámky pro děti
Chceš-li si něco složitého zapamatovat, použiješ pomůcku, např: poloměr Zeměkoule (6378km)= šetři se osle. Apod. PJežíš se pokouší popsat Boží království, a vymyslel několik přirovnání. Některá vypráví vícekrát a trochu jinak. Dneska čteme o síle semínka, které žije, aniž bys to tušil. Strom na střeše rozloží střechu. To semínko jsou zkušenosti a zážitky lidí s PBohem. My jsme se přidrželi těch, která jsou obsaženy v Bibli. To je pro nás semínkem, které můžeme v sobě nechat působit: přemýšlet nad ním, a zkoušet, zda platí ve škole, doma, na hřišti, u PC.
Poznámky pro dospělé
Ježíš často mluví v podobenstvích, aby posluchač něco pochopil, nikoli se to pouze naučil odříkávat. Ve 4. kapitole Markova pohledu na evangelium je několik podobenství o Božím království. Je podobné rozsévači nebo hořčičnému zrnu. Mnohá další podobenství, která tady pouze zmiňuje, najdeme u Matouše ve 13. kapitole. Dneska čteme z Marka o poučení z růstu setby. Jsem-li dobrou půdou, stačí zasít, semeno samo začne v člověku žít. To je hlavní téma Ježíšova vyučování, protože patřit do Božího království považuje za cíl lidského života.
Netýká se zeměpisu, ale stavu duše. V těchto dnech, před 65 lety, jsem byl poprvé na StB. Bylo mi těžko, dokud jsem si neuvědomil, že nemusím střídavému lákání a vyhrožování naslouchat. Mohu myslet na něco jiného, na kvetoucí stromy venku a na květiny a Boží vstřícnost. Bylo to osvobozující.
Z Ježíšových podobenství jsem lecčemus porozuměl. Mohu se zdržovat v Boží blízkosti tím, že ji přijmu jako skutečnost. Ta se mi potvrzuje a ověřuje poznáním téhož Řádu v přírodě i v mé duši.
Pochopím, že jsem jednou ze součástí mnohotvarého života na Zemi. Do tohoto života se mohu začlenit pouze uznáním reality, také reality svého stavu. Svých předností a dobrých činů. Taky svých nedostatků a selhání. Potom mohu každému přát jeho úspěchy a nemusím s nikým hrát hru na nepřátelství. Protože PBůh, který mě k tomuhle postoji vybízí, se stal mým králem, patřím v té chvíli do jeho království. Je to živý stav, tedy také křehký.
(Odstraněno: 21. 6. 2021)
 
10. neděle v mezidobí a koronaviru 6. 6. 2021
Čtení I. Gn 3,9-15
Čtení II. 2K 4,13-5,1
Evangelium podle Mk 3,20-35
 
Poznámky pro děti
Při mistrovství světa v hokeji hráč chtěl získat odměnu za gól, a použil k tomu nedovolený zákrok. Když to rozhodčí viděl, potrestal ho a gól neuznal. Když to rozhodčí neviděl, hráč měl chvíli radost, ale špatné svědomí do smrti. Výhodnější je nezakrývat chybu, ale přiznat se. To odpovídá Božímu přání. A platí to jak při sportu, tak ve třídě i doma i na hřišti. Platilo to tak vždycky. Jak to vysvětlit, aby to bylo srozumitelné a aby se to dalo snadno zapamatovat? PJežíš k tomu používal podobenství. Ve Starém zákoně někdy přirovnávali PBoha k člověku, taky k hospodáři (Hospodin), jak se dívá, chodí, usmívá se nebo něco dělá rukou. Abys tomu porozuměl a měl z toho užitek, musíš vědět, že je to jen přirovnání. Víme přece, že PBoha nikdo neviděl ani uvidět nemůže. Protože je neviditelný jako vzduch, jako… Čtení dneska je o člověku, o stromě, o zahradě a o nepřiznané vině. Taky o svádění své viny na jiného. Je to napsáno obecně, abys věděl, že se to vztahuje na všechno.
Poznámky pro dospělé
PJežíš působil vzrušení svými slovy i svým laskavým postojem k různým nešťastným a pohrdaným lidem. Nikdo si jeho činnost nedovedl vysvětlit, tak ho spojovali s nekalými duchy. Možná mu chtěli příbuzní pomoci. Ježíš snadno vyvrátil podezření přirovnáním s rozděleným královstvím a s domem siláka. Neznáme přesný obsah slova hřích proti Duchu sv. Bývá vykládán různými teology různě. Možná může znamenat odporování jakémukoliv jinému výkladu Zákona a řešení, které není to naše, tedy „to správné“. Zde znalců Zákona z Jeruzaléma. (Je to velmi podobné jako dneska v církvi: všichni tuší, že leccos by se mělo dělat jinak. Všechno nezvyklé a jiné než v minulosti, je ale předem odsouzeno úředníky z Říma. Např. stále mají přednost vztahy hierarchické nad bratrskými (Mt 23,8)). Podobně i v závěru dnešního evangelia. Rozumím tomu jako povýšení Panny Marie (podobně jako L 11,28!), protože ona slyší Boží slovo a zachovává je. A plní vůli Boží.
(Odstraněno: 21. 6. 2021)
 
Svátek Nejsvětější Trojice v době koronaviru 30. 5. 2021
Čtení I. Dt 4,32–40
Čtení II. Ř 8,14–17
Evangelium podle sv. Matouše 28,16-20
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi
V kostele si čteme z Bible. Vyprávíme si o tom, co lidé zažili s PBohem. Dovídáme se stále něco nového.
Pravdivost některých věcí lze zkontrolovat, a dokonce i vyzkoušet. Četl jsem o malém Davidovi, který začal chodit do nové školy. V jejich třídě byl velký kluk, silnější než ostatní. Každého přemohl, natloukl mu, až uznal, kdo je nejsilnější. David měl z něho strach, byl mnohem menší než on. Jednou ho potkal na ulici sám. Nemohl se mu vyhnout po druhém chodníku. Zastavili se proti sobě. Kluk se mu začal posmívat a nadávat mu. David byl vyděšený a nevěděl, co dělat. Napadla ho slova, která znal z Bible: Ne mocí, ani silou, ale mým svatým Duchem. Začal si je v duchu opakovat. Kluk ho začal obcházet, David se otáčel podle něho, uklidnil se a nepřestával se mu dívat do očí. Nakonec ten kluk ho s pohrdáním uhodil, ale velmi slabě, takže David ani neztratil rovnováhu. Obrátil se odešel. (srov. Dýka a kříž s. 47).
Ta slova z Bible připomínají, že: a) Duch Boží působí ten šťastný pocit, který může člověka naplnit, když cítí úctu ke stvoření a má čisté svědomí, b) že PBůh mi není vzdálen, ale je blízko.
Poznámky pro dospělé
„Učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“
Přikázal, co je vždy a všude potřebné a uplatnitelné, všem lidem společné: Uklidnit se a všimnout si svého místa ve stvoření: Mám duši stejnou jako ostatní. Nejsem méně ani více.
Nepřikazoval ani neurčoval drobnosti, které dneska dělí křesťany: úřady v Církvi; vzhled kostela; bohoslužebné oblečení a ritus; jak členit desatero; co jíst a jaké zvyky;
Co naučil:
a) Nikdo není dobrý, jen jeden, PBůh. Lidé jsou stejně nedostateční i schopní, každý jinak. Dnes mi někdo ubližuje, ale já jsem ublížil jindy. Dnes mi někdo pomáhá, já jsem pomohl jindy. Jsme stejní, nelze se vytahovat ani není správné se ponižovat. Jednal PJežíš podle toho? Ano. Ocenil Petra (Lk 5,1-11) i pokáral (J 13,36-38 +J 18,25-27+J 21,15n) i Zebedeovce (Lk 9,51-56). Nezavrhl je, naopak vyznamenal (Mt 17,1n). Všímal si i dětí (L18,15n), což nebylo obvyklé.
b) vysvětlil, jaké vztahy mají být mezi lidmi (Mt 6,12; Mk 10,35-45).
c) K nepřátelství mezi lidmi nejsou žádné důvody (L 10,29n), všechny těžkosti se musejí nejdříve probrat (Mt 18,15 – pokárej má ve slovníku ještě další významy: přivést k řeči, vynést na světlo a probrat! Které z nich více odpovídá Ježíšovi?) Ani důvody rasové: Syroféničanka (Mk 7,24n) Římský setník (L 7,2-10).
d) zdraví duše je důležité pro zdraví těla (řec: soteria = zdraví, štěstí, blaho, záchrana, spása, ochrana, vykoupení). Odpouštějí se ti hříchy! (Mk 2,5n)
e) k realizaci ti pomůže modlitba (Mt 6,5n). Z ní obvykle plyne uklidnění, uspokojení, vyřešení (L 9,29).
Křesťany nemohou dále dělit teologické úvahy o Božím vnitřním životě (Mk 9,38n). Papež František řekl: Džihádista nedělá rozdíl mezi pravoslavným a baptistou či katolíkem. Pro něho jsi křesťan, zasloužíš potrestání.
Naším úkolem je držet se Ježíšovy cesty a jádra věci: patřím do stvoření a mám úctu k němu i k Tvůrci. Soucítím se světem. A chovám naději, že na tutéž rovinu se postaví i muslimové. Žádný jiný základ světová náboženství nemohou mít.
(Odstraněno: 7. 6. 2021)
 
Slavnost Seslání Ducha svatého v době koronaviru 23. 5. 2021
Čtení I. Sk 2,1–11
Čtení II. Gal 5,16–25
Evangelium podle sv. Jana 15,26-27 + 16,12–15
 
Poznámky pro děti
Prodejna papírnictví je otevřená od 8 do 18 hodin. Je tam prodavač i v noci? Co dělá doma? Kdy pracuje horník? Lékař? Řidič autobusu? A kdy pracuje vynálezce? Ten nemá pracovní dobu! Myšlenka zlepšení (vynálezu) ho neustále naplňuje. Podobně některý pan učitel dovede žáky nadchnout, že mají najednou zájem o jeho předmět. Jsou naplněni jeho nadšením, mají jeho ducha, mají stejný záměr jako on. Také PJežíš – vedle své práce tesařské - byl naplněn myšlenkami na PBoha. Věděl, že Božím záměrem je zlepšení života, odstranění nepřátelství mezi lidmi. Život v radosti ze společné práce a úspěchů. A neustále vymýšlel, jak lidem pomoci k pokojnějšímu životu? Byl naplněn Božím duchem.
Člověk může být naplněn zlostí i dobrem. Apoštolové byli naplněni Božím duchem (tím nejlepším, co si dovedeme představit: Jde o pěkný život!), který byl i Duchem Ježíše Krista. Poznáváním Krista můžeme jednat podle jeho Ducha, nechat se jím naplnit.
Poznámky pro dospělé
Kdysi jsem četl vodáckou pozvánku na „čochtanská mecheche v duchu slavných tradic, která se budou konati tuto sobotu…“. Chtěli opakovat, co se jim minule líbilo. Tehdy si byli blízko, zažili něco spojujícího. Dobrá, má to ovšem háček: neví se, zda všichni mají na toho ducha tutéž vzpomínku a představu, zda nevyprchal, zda tam bude i letos.
V církvi mluvíme o Duchu Božím, Kristově, a to je něco určitého, trvalého. Ten umožňuje pochopit jádro věci. Ovšem, až nám to dojde, až přijde on, Duch pravdy, uvede nás do celé pravdy. Tj. postupně chápeme, vnikáme do Ježíšových záměrů. Protože podle naší důvěry, kterou k němu chováme, byl Otci nejblíže, přijímáme Ježíšovo slovo, že ten Duch vychází od Otce. Musí to člověku „dojít“! Pochopit sounáležitost s lidmi, stvořením. Uznat těžkosti i radosti života těch druhých. Umístit sebe mezi ostatní stvoření.
Jednat v Duchu Kristově znamená nové situace řešit s odvoláním na jeho vzor. Jak by se choval on? Jde-li nám o totéž, oč šlo jemu, můžeme jednat v jeho Duchu. K tomu je nutné, poznat PJežíše. Čtu evangelium a odhaluji hloubku Ježíšova pohledu na život.
Mohu vám položit otázku? Přečtěte si např. Mt 23,29-31. Proč to Ježíš kritizuje? Co je na tom nesprávného? Není to naopak v pořádku? Není to chyba překladatele? Nemýlí se Ježíš? (Každá odpověď bude mnou oceněna!)
Věděl, že vyšel od Boha a k němu se vrací (J 13,3), proto mohl život vnímat jako spolupráci. Z ní vycházejí bratrské vztahy. Ty se musejí vědomě udržovat denními návraty k základní důvěře, víře (Iz 50, 4).
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
7. neděle velikonoční v době koronavirových omezení 16. 5. 2021
Čtení I. Skutky 1,15–26
Čtení II. 1 Jan 4,11-16
Evangelium podle sv. Jana 17,11-19
 
Poznámky pro menší děti
„Pozdvihl oči k nebi a modlil se“, tzn. začal myslet na PBoha. Jeho modlitba byla moudrá a laskavá, myslel na PBoha s láskou. Podobně jako začít myslet na tatínka, maminku, znamená uklidnit se, abys je jakoby viděl před sebou: oči, nos, ruce. Taky co pro tebe všechno dělají…, mají tě rádi. Když mluvíme o modlitbě, říkáme, že je to pozdvižení mysli k PBohu. Znamená to myslet na PBoha s úctou.
„Tvé slovo je pravda“…učedníci také na to přišli. (Tvůj spolužák se může splést!) I rodiče přišli na to, že Boží přání směřují k pokoji, a ne k trápení. Jsou pravdivá, i když někdy se zdají těžká. Vyzkoušej si to: když se zastaneš slabšího, těší tě to? Když uvolníš místo v autobuse, těší tě to? Když pomůžeš mamince, těší tě to. To znamená, že Boží přání jsou pro člověka potěšující.
Myslet na PBoha s láskou (úctou) znamená, že musím (mohu) mít úctu i k ostatním lidem. PBůh je blízko i jim.
Poznámky pro dospělé
Při poslední večeři PJežíš se modlil, a apoštol Jan si zapamatoval, že řekl: „Otče, zachovej je ve svém jménu.“ Také řekl: „Sdělil jsem tvé jméno lidem…“(J17,6), ačkoliv nikde v evangeliích se nevyskytují písmena JHVH, která jsou vyjádřením Božího jména ve SZ, neboli hebrejské bibli. Jméno v Bibli obecně znamená pojmenování, ale také samotnou bytost. Znát Boží jméno = znát PBoha. Šalomoun: „vybudoval jsem dům jménu Hospodina…“ 1Kr 8,20. „Místo, kde přebývá jméno Hospodina…na horu Sijón“ (Iz 18,7). „Vzýval jméno Hospodinovo“ (Gn 21, 23); chvalte jméno Hospodina“ (Ž 113,1). V jeho přítomnosti; kde je brán vážně.
„Aby byli jedno jako my.“ Kdysi, např. ve 4. století, lidé považovali za důležité zjistit, jak daleko sahala jednota mezi Ježíšem a Otcem. Zda byli stejné podstaty nebo podobné podstaty. Byly z toho hádky, teologické spory, které se táhly celá staletí. Myslím, že k životu stačí, co je jasné každému čtenáři Písma, že Ježíš vynikal poctivostí a jeho slovo i činy byly v souladu. Jednal v udivující shodě s Otcovým programem a Řádem jako Syn Boží. Další detaily nepotřebuji k životu, pokud nemám zájem na vyvolávání sporů. Apoštol Pavel: „Naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova, není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů“(2Tm 2,14). Jistě sv. František nebo sv. Jan XXIII. žili klidnější život než hádaví teologové.
„Neprosím, abys je vzal ze světa“. Svět není zlý, jak lidé v nouzi obvykle říkají. Svět je Božím dílem. Dostali jsme Zemi k hospodaření. Podmaňte ji (Gn 1,28) znamená: jednejte jako hospodáři, mějte na mysli a v úctě mnohost stvoření. Vzorem v úctě ke stvoření zůstává PJežíš. Uklidnil „syny hromu“, uzdravoval nemocné, zastal se ženy v nouzi, byl pozorný k opovrhovaným lidem, radil s problémy, vyzýval k užívání vlastního rozumu.
Buďme jedno – dnes nás spojuje mše: vyznání vin a přijetí a důvěra z Boží strany, poslouchání evangelia, přijímání.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
6. neděle velikonoční v době koronaviru 9. 5. 2021
Čtení I. Skutky 10,25–48
Čtení II. první list Janův 4,7-10
Evangelium podle sv. Jana 15,9-17
 
Poznámky pro děti
Proč chodíš do školy, proč se učíš? Abys mohl být doktorem, truhlářem, založit rodinu, věděl si rady, když se něco rozbije …To je smysl, cíl učení. Má nějaký cíl každá činnost? Proč chodíme do kostela? Seznamujeme se s cílem, smyslem, který má od PBoha lidský život.
Jaký smysl? Abys žil ve shodě s ostatními tvory, přírodou. Aby tě ostatní lidé měli rádi. Je to příjemné?... A totéž nabízí ostatním lidem. I rodině vašich sousedů, i tvé kamarádce… Každý potřebuje k životu lásku, aby mu ostatní pomáhali v životě. A taky oni potřebují tvoji úctu. Abys jim byl nápomocen.
Zažil jsi, jak je to příjemné, když tě ostatní milují, podporují…? Nesmíš zapomínat, jak to bylo fajn, když …! Učíme se to od PJežíše. Říkal například, …
Poznámky pro dospělé
Za dlouhá léta svého farářování si dovedu poradit snad se vším. Kromě lásky. Už to slovo samo vzbuzuje pouze jednostranné výklady. Všude se o ní mluví, každého dojímá svatba na konci filmu. Myslet na tuhle podobu lásky je jakoby odejít do jiného světa. (Německý generál Toussaint při podpisu kapitulace wermachtu v Praze do rukou České národní rady 8. 5. 1945 při vzpomínce na svou rodinu plakal.)
Bible zná lásku jako životní postoj. Ježíš vidí lásku s mnohem širším obsahem. Jako vztah jednotlivce k okolí, ke stvoření. Ke skalám i k živým tvorům. Dokonce se podle tohoto postoje k okolí pozná můj vztah, tedy moje láska PBohu. Jsi tak blízko PBohu, jak jsi blízko svému muži, manželce, dětem, přátelům i nepřátelům. Láska má pokaždé jinou podobu, ale základem je soucítění.
„Oč budete prosit v mém jménu, dá vám Otec.“ V jeho jménu, to znamená mít Ježíšova ducha, osvojit si jeho názory, pohled. Oddělovat důležité od nedůležitého. Všimni si, oč prosil on sám, co on považoval za důležité: Držte se mě jako já se držím Otce. V tomto duchu (jménu) proste, a všechno dostanete! Tenhle příslib nelze vytrhávat ze souvislostí. Nelze se dovolávat tohoto místa v evangeliu a cítit se zklamán. Protože Ježíš řekl i jiné rady, měl na své učedníky i další požadavky.
Věta „Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání mého Otce a zůstávám v jeho lásce“ z dnešního úryvku, se podobně opakuje o pár kapitol dříve (J 8, 31n). Tam je to spojeno s poznáním pravdy (o sobě, o světě, …), které člověka učiní svobodným (od strachu z nepochopení, neuznání, nedostatečnosti atd.). Tam také nejspíše láska (soucítění, postoj, pochopení, přístup) začíná.
Z toho vyplývá: Změň dětské smýšlení o sobě. Nemusíš toužit vždycky po výhře, být tím nej … nej. Staň se dospělým. Měj radost z dobra, ať ho dělá kdokoliv. „Přejte mu jeho úspěch, je to jeho úspěch. Váš přijde jindy …“ napsal Bohumil Kubišta mladému Janu Zrzavému. Neseď v koutě, ale jednej. Nechtěj být stále středem obdivu. Oceňuj bližního jako sebe; odpouštěj; přemýšlej samostatně; mluv srozumitelně; zastaň se; buď užitečný.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
5. neděle velikonoční v době koronaviru 2. 5. 2021
Čtení I. Skutky 9,26–31
Čtení II. 1 Jan 3,18-24
Evangelium podle sv. Jana 15,1-8
 
Poznámky pro rozhovor s menšími dětmi
Jaké práce děláte doma? Víte, co je to umývat nádobí? Pro jednoho je to otrava, ale když jsme se o to podělili, šlo to najednou lépe a rychleji. Podobně cesta ze školy lépe ubíhá, jdete-li s kamarádem. Ve dvou se to lépe táhne.
Ale co když se něco odehrává jenom ve tvé mysli? Rozhoduješ-li se, zda se máš někomu pomstít, nadávat mu nebo se poprat? Hrát si s ním nebo ho nechat plakat? Co když máš sám něco naplánovat, vymyslet program? Na to všechno jsi sám, musíš to promyslit ve své hlavě. Zda je ten program dobrý jen pro tebe nebo se bude líbit i ostatním? Zda někdo slabší se bude moci účastnit? To bývá člověku krušno!
I tady můžeš mít někoho, s kým to můžeš promýšlet: PBůh je stále blízko. Dal nám pravidla a rady, které nás mohou ochránit před zlem. Jeho blízkost tě podporuje jako když si vzpomeneš na rodiče nebo sourozence. PJ říkal, že můžeme být s ním spojeni jako větev se stromem.
Příští neděli bude Svátek matek. Možná byste k tomu svátku mohli mamince něco nabídnout jako pomoc. Mohli byste vymyslet, co si vezmete doma za úkol. Podobně jako tatínek a maminka chodí do práce, a ještě mají doma úkoly: vařit, prát, zahradničit nebo vozit vás autem na kroužky…
Poznámky pro dospělé
Při četbě Bible nacházím stále nové podněty a porozumění životu. Beru v úvahu nejen literární smysl, chápu i přenesený smysl, literární druhy, přehánění, přirovnání, podobenství, bajka, dopisy, historické povídky, historické popisy, písně, básně, filosofické rozhovory apod.
Archeologie objasňuje mnohé: Království Mari, objevené v roce 1934 vysvětlilo, co tam převzal Abrahám. Ježíšovu citaci „v nenávisti měj nepřítele“ nenajdeme v Bibli, ale až ve vykopávkách Kumránu. (Ostatně, kdo jsou nepřátelé? Stejně nebozí lidé jako my!) Něčemu dosud nerozumíme všemu v Bibli, např. séla v žalmech? Možná se někdy vysvětlí.
Beze mě nemůžete dělat nic v dnešním evangeliu jsem kdysi bral jako Ježíšovo přehánění. Vždyť jde bez něho na světě všechno! Politikařit. Lidé dosud touží mít v rozhovoru poslední slovo, přinutit manželku k tomu, s čím nesouhlasí, oddělit manžela z jeho rodiny a zatáhnout do své. Mít první místo mezi ostatními. Touha po bohatství, rozvírat nůžky mezi lidmi. Rozšiřovat svoji důležitost nebo státní území, třeba i válkou.
Všechno tedy jde i bez Ježíše, jenže šejdrem. Jsou to krátkodechá a krátkodobá vítězství.
Co znamená „Beze mě nemůžete dělat nic“?
Beze mě, tedy bez toho, nač jsem v prvé řadě upozornil: Bez poznání svého hříchu. To je jádro všech mých problémů. Komu se zdá slovo hřích tvrdé, může zůstat u všelijakých životních malérů. Rozuzlení přijde tehdy, uznám-li, že na všech jsem měl podíl taky já sám! Pokud jsem je vůbec celé nezavinil! Napřed se mi musí rozsvítit v hlavě, musím se přestat vymlouvat a svádět vinu na ostatní. Protože to poznání je velmi hořké, mnoho lidí se zalekne a zůstane stát na půl cesty. Ježíš je cesta, tedy pohyb. Boží pohyb, jak dosvědčuje Izaiáš (50,4). Bez toho, bez Něho, se ani svět ani my nemůžeme pohnout dopředu.
 
„Bible neúnavně od počátku neustále opakuje, že v lidském nitru najdeme pšenici i plevel, síly zla a síly dobra. Jde o to, co v sobě necháme růst. Naděje spočívá v tom, že se při jejich soupeření nenecháme odradit od pohledu dopředu. Všude rozsévat semínka dobra a růst nechávat Pánu Bohu.“
Carlo Maria Martini (1927-2012)
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
4. neděle velikonoční 25.4.2021
Čtení I. Skutky apoštolů 4,8-12
Čtení II. 1. list sv. Jana 3,1-2
Evangelium Janovo 10,11-18
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi
Kdo vaří je kuchař. Kdo řídí školu je ředitel. Kdo učí je učitel. Léčí lékař, ovce pase pastýř. Je to řemeslo jako jiné. Pastýř musí umět vyhledat pastvu a zajistit ochranu před bouřkou, vlky, ostříhat vlnu, aby jim nevadila, podojit je. Ví, co je třeba.
Tatínek osloví souseda: Pane sousede. Když se maminka mazlí s dětmi, řekne sestřičce, ty jsi naše zlatíčko - není ze zlata, ale je vzácná. Bratrovi medvídek - není plyšový, je roztomilý, mazlivý apod.
PJežíš: Já jsem pastýř – nepásl ovce, byl tesař, ale měl starost o lidi, jako pastýř o ovečky. PJežíš nazval lidi svými ovečkami. Protože potřebují pomoc a radu. Co dělat, aby se nehádali? Jak to udělat, aby nebyly války? Aby všichni žili šťastně? Co chceš, aby lidé dělali tobě, dělej ty jim. Měj rád bližního jako sebe. Ukázal ve svém životě, co to znamená mít rád lidi: Je to víc než mluvení a slibování. Ukázal, jak se to dělá – pomáhal jim, zastával se jich, dobře jim radil. Využívej jeho rad. Jsou vyzkoušené sv. Václavem, sv. Františkem, a těmi, kteří neubližovali, ale prospívali světu.
Poznámky pro dospělé
Na Slovensku jsem zažil, že pastýř žil s ovcemi celé léto na kopcích. Až na zimu se vraceli do vesnice. Tvoří společenství. Patří k sobě, pastýř je jistotou pro stádo, které mu důvěřuje: dovede je na pastvu, ochrání před nepřízní, vlky.
Učedníci se po vzkříšení nestarali o minulost (nikoho nenapadlo odnést a schovat pruhy plátna a roušku z jeho hlavy a chovat je jako relikvii). Ježíš byl pro ně živý, důvěřovali mu jako ovce pastýři. (Nejstarší známá zobrazení Ježíšova byly sošky pastýře Herma.)
První Žid, se kterým jsem se v mládí potkal, pan Taussig, mi řekl, že Židé nepoužívají žádné důkazy o Boží existenci, protože i když někomu ukážeš slunce, může zavřít oči a říkat, že ho nevidí.
Podobně sv. Pavel (Ř 1,19): „To, co lze o PBohu poznat, je lidem přístupné. Bůh jim to odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle“. Je to velmi podobné A. Einsteinovi: „Každému přírodovědci musí být náboženství blízké, protože si nedovede představit, že by všechny neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé on sám. Ve vesmíru se projevuje Rozum, který nekonečně převyšuje nás, lidi“.
Nespoléhám se ve víře na vědce, i vědci se mohou mýlit – např. Pasteurovým zjištěním se vysmíval nejslavnější chemik 19. st. von Liebig. Velké těžkosti způsobovali kolegové lékaři Semmelweisovi ve Vídni. Náš dětský lékař Josef Švejcar před válkou doporučoval umělou výživu dětí místo kojení (později se za to veřejně omluvil) apod.
Na citáty vědců si vzpomenu tehdy, když se shodují s mým postojem, když jinak vyjadřují, co cítím. Franz Werfel: „Ti, kdo věří, žádné důkazy nepotřebují. Těm, kteří nevěří, žádné důkazy nepomohou.“
Vázat víru na stoprocentní jistotu? Kde ji máme? Lékař vždycky rozpozná nemoc? Lékárna vydá správný lék? Nemůže se splést? Tramvaj vás doveze? Přesto člověk chodí k lékaři, jezdí autem, jí rohlíky od pekaře.
Nemůžeme stát a čekat, co se přihodí.
Víra není čekáním na jistotu, až budu naprosto jistý, změněný ap. nebo na zázrak, který se mě dotkne. Víra, lépe důvěra, se projevuje činností. Aktivním jednáním.
Dietrich Bonhoeffer: „Víra zn. nacházet PBoha nikoli v nouzi, ale uprostřed plnosti života... Když se vzdáš myšlenky, něco ze sebe udělat, stát se dokonalým, (!) odevzdáš se do Boží náruče nemyslíš na své problémy, ale dáš se Ježíšovou cestou…“ Ta přináší život bez stresů.
Ježíš je dobrý pastýř = důvěřuji mu. On vidí svět jinak: první je poslední; vedoucí má jednat služebně; měj v úctě i nepřítele (kdo to je? ubohý člověk jako ty).
Věřím = důvěřuji, spoléhám se, počítám s tím, je mi to jasné, využívám toho v životě.
Dnešní podobenství se pro mě může stát buď jednou z mnoha dalších informací nebo nabídkou, vedoucí k důvěře. Beru to vážně? Věřím tomu sdělení?
Pistis v řeckém slovníku, v původním jazyce evangelií znamená: 1) důvěra 2) víra, jistota, očekávání, přesvědčení, záruka (důkaz).
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
3. neděle velikonoční za vlády koronaviru 18.4.2021
Čtení I. Skutky apoštolů 3,13-19
Čtení II. 1 Janova 2,1-5
Evangelium podle Lukáše 24,35-48
 
Poznámky pro osoby nejmladší
Když byl PJežíš zajat a popraven, dostali jeho kamarádi strach. Báli se, že také oni budou zajati. Najednou se však přestali bát, a veřejně a s odvahou mluvili o vzkříšení PJežíše. Nechápali, co se stalo, proto vždycky chvíli trvalo, než si to uvědomili. Ani my si to nedovedeme vůbec představit. Zato víme historicky přesně, jak velkou změnu v životě kamarádů PJežíše to znamenalo. S radostí a odvahou vyprávěli o tom, jak se s ním potkávali a jak ho poznávali. Kdy podle hlasu? (J 20,11n) Kdy podle překvapující rady? (J 21,1n)
Dneska čteme, že ho poznali podle způsobu, jak lámal chleba. Chleba je vzácnost. Jezením dortů nebo bonbónů nezaženeš hlad. Přejedli by se ti. Chleba se nepřejí nikdy. Je to základní potravina, lidé ho pečou už možná 15 tisíc let. V každém koutě světa vypadá trochu jinak. V Izraeli se podobá plackám, které se při rozdělování lámou nebo trhají. Musíme si chleba vážit. Není to samozřejmé, že ho máme dostatek. U nás doma, když upadl kousek na zem, moji rodiče ho políbili.
Poznámky pro dospělé
Poznáváme svět – je rozmanitý. Zvířata i lidé, zvyky, kultura.
Různá náboženství. Každému připadá to jeho nejlepší, je tomu zvyklý odmalička. Do toho přicházeli křesťanští misionáři s odkazem: Jděte do celého světa. Tam, kde zaváděli evropské způsoby, mnohde nastaly konflikty s místními tradicemi. Z toho vznikly neúspěchy, boje, mučednictví, mrtví, od začátku dodnes. Byly výjimky: Čína v 16. století: Jezuité nechtěli předělat čínskou kulturu na evropskou. Šlo jim o Ježíšův záměr, o podstatu evangelia. Proto už roku 1720 v Číně bylo 300 tisíc křesťanů, zánik nastal 1742 z důvodů, za které se musíme stydět. Podobně zanikly paraguayské misie roku 1759.
Co bylo Ježíšovým záměrem? Chtěl zavést jeruzalémské nebo samařanské způsoby uctívání PBoha? Chtěl Ježíš zvrátit všechny tradice a sjednotit? Nechtěl. Šlo mu přece o uctívání PBoha v duchu a pravdě, o sjednocování lidí, o odstranění rozbrojů. (Náboženské zvyky se váží k minulosti, jsou pouze jedním z vnějších projevů víry.)
Ježíš posílal učedníky do světa a „oni vyšli a volali k pokání“ (Mk 6,12); Totéž dnes v evg: v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. (Lk 24,48).
Obrácení, řecky změna smýšlení, znamená změnu mého životního postoje. K čemu to vede? Ke smíření se sebou, s bratrem, se světem, k soucitu. Od sebestřednosti k soucítění.
Jak se to dá udělat? Změna smýšlení znamená: jsem jeden z mnohých. Obdobné potíže, jaké mám s lidmi, mají oni se mnou! Srv. pokojné umírání Ježíšovo. Nebo jednání Matky Terezy s umírajícími.
Poznámka
Za přemýšlení stojí dopis jednoho kamaldulského (benediktinského) mnicha z Indie: „Konverze, obrácení, pokání, změna smýšlení, k níž nás vyzval Ježíš, neznamená přechod od jedné víry ke druhé nebo z jednoho náboženství ke druhému, ale hlubokou vnitřní proměnu. Konvertovat bychom měli vždy jen k PBohu, nikoli k víře, náboženství nebo nějaké osobě. Dokud si však nárokujeme právo na konverzi druhých a považujeme svou tradici za výlučnou, zaléváme a pěstujeme v sobě samých semínko násilí a pokoj skrze nás do světa nepřichází.“ (Dingir 1/2009: Misie bez konverze)
Pokud mluvíme o evangelizaci, musí jít nejprve a jedině o změnu smýšlení.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
2. neděle velikonoční v době vlády coronaviru 11.4.2021
Čtení I. Skutky apoštolů 4,32-35
Čtení II. 1. list Janův 5,1-6
Evangelium podle sv. Jana 20,19–31
 
Poznámky pro dospělé – pokus o vysvětlení a porozumění Velikonoc
K Ježíšovu životu patřilo, že při setkáních s tvrdostí Zákona odhaloval a objevoval úmysl Zákonodárce, sledoval jádro Zákona. Přitom nepřišla zkrátka ani čárka ze Zákona. (Obecně se to nazývá epikie. Je to způsob, jak se vypořádat s obtížemi, když je poslušnost zákona tvrdší, než zákonodárce zamýšlel.)
Z evangelií víme, že Ježíš znal jádro Zákona, ztotožnil se s Řádem. Ježíš mluvil o Pánu Bohu jako o základu a cíli své existence (J 13,1n). PBůh mu byl tím nejvyšším. Mluvil o jeho vstřícnosti, zájmu o svět a o člověka. Ježíš stejně myslel, měl stejné záměry a cíl jako PBůh sám. Ztotožnil se naplno s PBohem („Já a Otec jedno jsme“), znamenal pro lidi zviditelnění Božích záměrů. V něm se PBůh ukázal, v něm lidé poznali PBoha. Ježíšovi jde také o totéž hlavní, o pokoj v duši, pokoj mezi lidmi, se světem. Ježíš je pro lidi viditelným představením Božích záměrů, jeho lásky. Je způsobem, projevením Boží existence. Proto můžeme říci se sv. Tomášem, že je zcela člověkem i zcela Bohem.
Jeden muslim, který kdysi ležel dlouhodobě v měšické nemocnici, mně před 14 dny blahopřál k Velikonocům. Když se stal pacientem, řekl jsem mu, že pro mě rozhodující postavou dějin je Ježíš, nikoli Mohamed. Ten byl důležitý pro něho. Tak jsme mohli spolu vzpomínat na PBoha, a když jsem jednou po několikatýdenní nepřítomnosti do nemocnice opět přišel, opakovaně na celý pokoj volal: „Díky Bohu, díky Bohu, pan farář je zdráv“.
Proč Ježíš je pro mě rozhodující? Vysvětlil to, co podle mých zkušeností a vlastního zážitku považuji za hlavní problém lidské existence: reálné usazení v životě (srov. chudinka). Tím ukázal a) velikost (možnosti, poslání a vliv na okolí), ale současně i b) problémy člověka. U vědomí Boží přítomnosti se tak mohu uchránit před zoufalstvím a kňouráním. A pochopením svých selhání a omezenosti se mohu uchránit před škodolibostí i falešnou pokorou.
Ježíš se stal obětí zla. Tím byla zpochybněna i pravdivost jeho života, učedníci byli smutní. Postupně si všimli, že Ježíš nezůstává jen v jejich paměti, ale z Boží moci je živ (2 K 13,4). Co řekl a konal, má trvalou platnost. Ježíš byl přijat, je u PBoha.
Vzkříšení (probuzení z mdloby - Ef 5,14) je užíváno v Bibli i apokalyptické literatuře jako začátek nového života, nového věku. Proto ho lze popisovat jen básnické obrazy. Evangelia popisují, vysvětlují chvíle, kdy učedníci porozuměli. Proto jsou zmatené, rozporné, ale způsobující zásadní změnu života. Mohli bychom žádat větší svědectví?
Poznámky pro rozhovor s dětmi
„Jede, jede poštovský panáček“ vyžaduje vysvětlení: trubička, truhlička, vraní koně. Dnes email. „Pec nám spadla“? Zapalovala(?) se kamna, topilo se dřevem, uhlím, briketami, naftou. Svítilo se loučemi, špánky, olejem, svícemi, petrolejem, až přišel elektrický proud střídavý. Staří Slované platili šátečky, kousky drahých kovů, hřivnami, brakteáty, groši, bankovkami… Všechno možné se změnilo. Lidský život je v jádru stále stejný, protože každý má duši stejnou v pravěku jako dnes – známe dokonalá výtvarná díla v jeskyních.
Co říkal Ježíš o lidském životě se nezměnilo, je pořád platné. Jakoby živé. „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ Tak pozměnil tehdy už známe: „Co nechceš,…“. Nebo: „Když ti někdo ublíží, jdi a prober to s ním…“ Neztratil se v dějinách, pořád se na něho vzpomíná, lidé ho mají jako vzor.
Ježíšova slova jsou stále platná, jako živá. Můžeme klidně říci, že on je vzkříšený, živý.
Vysvětlivka: blíženec znamenalo staročesky dvojče. Řecky: didymos.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
V E L I K O N O C E
jsou veselé jarní svátky, kdy se dává do pohybu pomlázka, to ví každý. Jen málokdo si pamatuje, že Velikonoce jsou skoro 2000 let spojeny s osobou Ježíše Krista, ukřižovaného o těchto svátcích v Jeruzalémě. Pracoval jako tesař a uměl názorně vysvětlovat i složité věci vyprávěním ze života. Od něho možná víte o zakopané hřivně nobo o samaritánské službě. Mnozí ho obdivovali a dávali mu ten nejvyšší titul: Syn Boží. Jeho život se nepodařilo popravou umrtvit, dodneška mluvíme o Ježíšově vzkříšení.
 
Některé jeho věty jsou známé a nepotřebují vysvětlení:
Co chceš, aby lidé nedělali tobě, nedělej ty jim.
 
Některé jeho myšlenky nejsou tak příjemné:
Ber ohled na ostatní. Každý má svoje starosti i bolesti, každý zažil radost i zklamání.
 
Některé jsou obtížné:
Ublíží-li ti někdo, jdi a nejprve to s ním prober.
 
Nejtěžší je tohle:
Nikdo není zcela bez chyb.
Dobrý je pouze Pán Bůh. Uznej svou chybu a nebuď nedůtklivý.

 
Na základní otázku Proč bych to měl dělat? odpověděl takto:
Podívej se na svůj život jakoby z výšky. (T. G. Masaryk říkal, z hlediska věčnosti.)
Vždyť nejsi pánem na Zemi. Jsi jedním z mnoha, kdo dostal příležitost života.
Neuctivé jednání poškozuje prostředí k životu a způsobuje mnohé civilizační choroby.
Jediná možnost pokojného života je soucítit se světem i s lidmi.
Tuhle Ježíšovu odpověď nemůžeme jen tak hodit za hlavu.
 
Odpovědi na některé předvelikonoční otázky
 
Proč jsou Velikonoce největším křesťanským svátkem?
Velikonoce jsou spojeny s mnoha nabídkami a hlubokými pojmy, jako je spása, vykoupení, vzkříšení, smíření. V Katechismu katolické církve jsou jejich podrobná vysvětlení v desítkách odstavců a stránek.
K pochopení jádra věci stačí si představit životní zklamání, které zažili Ježíšovi žáci a sympatizanti jeho zatčením a popravením. Spojili své životy s Ježíšovou cestou, dali všanc všechno, v co doufali, i svou pověst mezi lidmi. Velký pátek je o to všechno připravil. Nezbývalo než všeho nechat a vrátit se ke starému životu.
Ale najednou, po třech dnech zklamání a bezradnosti zazáří světlo. Učedníci zjistí, že Ježíš se nepropadl do nicoty, ale je jim pořád blízko. Postupně přicházejí k pochopení Ježíšových zvláštností, které neselhaly na Golgotě, ale prostoupily bolestí a smrtí do věčného života. Tím nárazem se dokonce otevřou natolik, že pochopí a přijmou jeho Ducha. Mohou se zařadit do všeho stvoření, protože Pán Bůh má zájem na bohatosti života této Země, tedy i polních lilií a ptactva. Pochopí, že lidé s jiným myšlením nemusejí být proklínáni a zatracováni. Proviní-li se někdo proti nim, nemusejí ho kárat, ale nejdříve to s ním probrat. S ostatními lidmi mohou jednat ne z poníženosti, ale tak, jak by chtěli, aby ostatní jednali s nimi. Přestanou se dohadovat, kdo je větší, protože bratrské vztahy jsou tisíckrát lepší než hierarchické. Uznají-li svou chybu, budou vykoupeni ze zajetí a izolace, do které je hřích dostal. Odpustí-li, bude i jim odpuštěno.
K vysvětlení těchto nabídek potřeboval Pán Ježíš celý život. Vrcholem se staly Velikonoce. Přijmeme-li jeho zkušenost, určitě oživí i nás.
Proč sv. Petr byl Ježíšem tak vyznamenáván?
Bible je mimořádná kniha. K jejím zvláštnostem patří, že věrně zachovává popisy událostí, jak je svědci pozorovali. Tak najdete v obou částech Písma chválu nebo odsouzení i vysoce postavených lidí, kněží, znalců zákona, králů i prvních křesťanů a apoštolů. Na nikoho se nebere ohled. Padni, komu padni. Dokonce i ty nejvýznamnější biblické postavy (Abrahám, Mojžíš, David atd. + Petr, Jakub i Jan, s výjimkou Panny Marie), jsou nám představeny s jejich klady i zápory. Tak přišlo v obecnou známost i trojí zapření Petrovo během Ježíšova odsouzení. Popisují ho ve svých textech evangelisté Matouš i Marek i Lukáš. Všichni také poctivě napíší, jak toho Petr litoval.
Myslíte, že by místo sv. Petra mohl zaujmout třeba Jakub nebo Jan, kteří také patřili k Ježíšovým nejbližším? Byli s ním často, vzal je na horu proměnění, zažili s ním osamělost v Getsemanské zahradě. Byli také připraveni svolávat oheň z nebe na samařskou vesnici, která se jim znelíbila. Ježíš o nich řekl, že jsou synové hromu, bouřliváci, vzteklouni. Jinde o nich čteme, že se opravdu zajímali o Ježíšovy názory, přemýšleli a přijímali jeho napomenutí.
Nezapomeňme, že sv. Petr byl mluvčím celé skupiny apoštolů. Na Ježíšovy otázky odpovídal jménem všech. Vedl volbu Matěje na Jidášovo místo. Vystoupil o Letnicích v Jeruzalémě, a příchozím z celého světa vysvětlil Ježíšovo dílo tak důkladně, že byli zasaženi v srdci a rozhodli se k činu. Také pochopil, že v každém národě (nikoli pouze židovském) je Pánu Bohu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. Měl zájem na usmíření rozepří při jeruzalémském sněmu. Vždycky uznal svůj omyl a vzchopil se.
K odpovědi patří znát Ježíšovo slovo, že nikdo není dobrý, kromě Pána Boha. S přijetím této reality měli všichni apoštolové potíže. Stejně jako my.
Poznámka k termínu „synové hromu“ (Mk 3,17):
Zajímavé, že vazba „syn + podst jméno“ se udržela v hebrejštině dodnes. Např: syn krále = úředník, syn beliála = lump, syn dvojice = choť, syn tohoto místa = tuzemec, rodák. Také dodnes se užívá syn člověka = člověk. Je velmi pravděpodobné, že bar jóna o Petrovi (Mt 16,17), pravidelně překládané syn Jonášův, znamenalo tehdy syn holubice tj. volný jako pták, psanec, jak se říkalo zelótům, partyzánům. K nim možná, jako oba bratři, sv. Petr patřil.
Několik rodin se společně večer modlívá, třeba Otčenáš. Otázka: „Když byly děti malé, šlo to dobře. Od deseti výše to začalo drhnout. Dělají to nerady, otravují se, je jim to protivné, všelijak se přitom pitvoří. Nemohu se potom sám soustředit. Je to hrozné, se na ně koukat.“
Já si to dovedu představit. Ale, proč se na ně koukáš? Je-li to modlitba společná, máš se modlit ty také. Uklidnit sám sebe. Vždyť se stavíš před PBoha vedle svých dětí. Jsi jeden z účastníků. Nepřivedl jsi je k němu na ukázku, ale abys spolu s nimi vnímal Boží blízkost. Je nahoře i… a taky vpředu i vzadu i uvnitř. Mně, Pavlovi, nejvíc pomáhá zavřít oči.
Nemějte o ně obavy. Žijete-li křesťansky, ve vzájemné úctě, soucítění, nemůže to špatně dopadnout.
Dvakrát při mši říkáme: očekáváme Ježíšův příchod. Oč se jedná?
Počítáme se spravedlností Boží, důvěřujeme tomu, že se někdy nějak musí uplatnit. V Ježíšově době lidé očekávali, že Pán Bůh už brzy vstoupí do světa k soudu. Byla rozšířena tzv. apokalyptická literatura (apokalypsis řec.= objevení odhalení, zjevení, ukázání se). Měla přinášet útěchu v dobách tísně, pronásledování a válek, jak dosvědčují esejské texty z Kumránu (nález 1947).
Druhý příchod, o kterém mluví Bible, znamená vlastně dokonání dějin v Pánu Bohu. U vědomí Ježíšova ocenění, z místa po pravici Boží, musejí lidé posuzovat a hodnotit svůj život.
Ježíš spíše tlumí šířící se apokalyptická očekávání (např. Mt 24,3n; Sk 1,7). Přesto se promítlo i do křesťanské literatury, zejm. Pavlově. V nejstarším svém dopise (Soluňanům z roku cca 50) ještě očekává sv. Pavel příchod Páně, Mesiáše, během svého života. V pozdějších novozákonních textech (Lk, 2 Pe -z roku cca. 70) se s brzkým příchodem Páně už nepočítá. V závěru listu Korinťanům (1 K 16, 22) je dokonce aramejská vsuvka sv. Pavla: Maranatha, Pane, přijď. Nejspíše slovo ze začátku společných setkání křesťanů, kdy byla obecně mluvenou řečí nikoli řečtina, ale aramejština. Byl to vlastně dobrý úvod: sešli jsme se, chceme, aby byl Ježíš, jeho myšlení, postoje, mezi námi. Podobně jako Pán s vámi.
Každý máme (a musíme mít) svůj vlastní přístup k některým představám, vlastní chápání některých výrazů, které nás vedou do blízkosti Boží. Pro mě slova při mši o Ježíšově příchodu znamenají přání, aby Ježíš dneska vstoupil do mého života, aby se mohl v mém životě projevit.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
6. neděle postní – Květná 28. 3. 2021
Čtení: I. Izaiáš 50,4–7
Čtení: II. Filipanům 2,6–11
Evangelium podle sv. Marka 14,1–15,47
 
Poznámky pro děti
Spolužák mi kdysi řekl: V Bibli jsou pohádky, nevěřím tomu. Poctivější je říci: v Bibli jsou věci, kterým nerozumím. Tehdy není dobré dělat chytrého, ale naopak je správné zeptat se. Musíš se zeptat, kdykoli se ti něco v Bibli zdá nesrozumitelné, divné, zvláštní. Např. v dnešním evg: nějaký muž nese džbán vody. Jak to, o vodu se v Ježíšově době staraly vždycky ženy? Ano, muži chodili do práce, vydělávali a maminky vedly domácnost a pravidelně chodily ke studni pro vodu. To je v Bibli chyba! Ale zeptáš-li se mě, vysvětlím ti, že v každém větším městě žil nějaký muž (ze skupiny esejců), který se staral o příchozí, zajišťoval jim pobyt a staral se i o vodu. Proto se postaral i o apoštoly s Ježíšem a mohli u něho večeřet.
Jeden starý pán vyprávěl o svém dětství. Měl dvě babičky, maminku tatínka a maminku maminky. K jedné jezdili jednou za týden, byla na ně moc hodná, dělala jim pomyšlení. Druhá k nim chodila každý den, dělala s nimi úkoly, nutila je umývat si ruce, psát včas domácí úkoly a pravidelně cvičit na housle a na klavír. Kterou asi měli ve větší oblibě? Teprve v dospělém věku viděli, jak velice jim pomohla právě tahle babička, která je učila zachovávání pořádku a povinností.
Pán Ježíš chtěl, aby se lidé namáhali, přemýšleli samostatně o tom, co je správné. Namáhat se není někdy příjemné, proto ho někteří neměli rádi, dokonce se ho zbavili. Ale nepomohlo jim to! Protože pravda a láska vždycky zvítězí.
Poznámky pro dospělé k I. čtení
Kniha Izaiášova uvádí 4 písně o Hospodinově služebníku (42; 49; 50; a 52-53).
Dnes 3. píseň:(50,4–7): proti neochotě Izraele stojí jeho ochota. Služebník je v kontaktu s Pánem Bohem, je na něm závislý. Jeho služba se uskutečňuje předáváním toho, co slyšel od Hospodina. Každého rána… (srov. s Ježíšovým: slovo, které slyšíte není moje, ale toho, který mě poslal – J 14,24) Izaiáš se nazývá učedníkem tj. není mistrem, majitelem, nerozumí všemu, slovo je mu pouze svěřeno k informování. (Vzpomeňte si: Za rohem dávají zadarmo dobrou polévku!).
Otvírá ucho, probouzí sluch = denně znovu, jinak mi zevšední, zapomenu na ně. Miluji Otce a jednám, jak mi přikázal (J14,31).
Ochotnou poslušnost prokáže služebník v těžkostech, žádná bolest ho nepřinutí couvnout. Je si jist, že vše překoná. Nejsem sám, neboť Otec je se mnou (J 16,32).
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
5. neděle postní (za vlády koronaviru) 21. 3. 2021
Čtení: I. Jeremiáš 31,31-34
Čtení: II. z listu Židům 5,7-9
Evangelium sv. Jan 12,20-33
 
Pro dětské účastníky nedělní chvilky doma
Kdo sportuje, zvolí si za vzor staršího člena oddílu, trenéra, vrcholového sportovce. Aby se cvičil, ale neškodil si. Hudebník chce hrát krásně jako pan učitel nebo členka orchestru Národního divadla. Od nich ví, že musí denně hrát a opakovat obtížná místa, až přestanou být obtížnými. Stejně to má kuchař, učitel, zahradník, farář atd.
Také pro své styky s lidmi (ve škole, na hřišti, doma) potřebujeme vědět, jak bychom se měli chovat. Vzory jsou důležité, povzbuzují nás i varují, abychom si neublížili. Křesťané si za nejvýznamnější vzor berou Pána Ježíše. Učil, co lidem pomáhalo a nic nepředstíral. Dnes v evg: Věděl, že bude zajat a popraven a řekl, že se bojí. („Má duše je rozechvěna.“) Nedělal ze sebe hrdinu, přiznal svou slabost. Dokonce to řekl v modlitbě! Také my si musíme dát pozor při modlitbě, abychom neužívali velká slova, jako z celého srdce apod. Té solidnosti se učíme od Pána Ježíše. O nikom lepším nevíme. Jako vzor je už 2 tisíce let!
(Slovo Amen znamená: Je to pravda; je mi to jasné; souhlasím s tím; chápu to; rozumím tomu také tak.)
 
K čemu jsme na světě
Eliška odloží noviny:
Eliška: Mami, slyšela jsi už o Gerdě? 14 let a už dva pokusy o sebevraždu. A přitom má všechno: může jezdit na koni, veslovat, má nejnovější šaty, může mít, co chce...
Matka: Rozumím tomu. Rodiče nemají čas, kvůli obchodu musejí tvrdě pracovat a penězi se láska nenahradí.
A najednou to přijde zčistajasna. Eliška řekne:
Eliška: Až mi bude 18, odejdu z domu.
Matka se zděsí. Ví sice, že nemůže dát zděšení najevo, ale tohle byl silný tabák.
Matka: A proč?
Eliška: Proč? Už se mi tady nelíbí, především ta atmosféra. Když přijde otec domů, nedá se s ním mluvit. A vy dva taky spolu nemluvíte o ničem jiném, než o cenách a kde co je levnější. Ani jsem v posledních letech neviděla, že byste si dali najevo nějakou lásku. Proč se stydíte, dát si pusu, když jsme u toho?
Matka tiskne rty a neříká nic. Myslí si: To má člověk z toho, že se kvůli dětem uskrovňuje.
Matka: Takže vám by nevadilo sedět v pokoji na bednách od Coca-Coly a bavit se?
Eliška: Ale, mami, mně by bylo jedno, jak to tady vypadá. Víš, že já se cítím nejlépe ve svém i neuklizeném pokoji. Vy to tady nevylepšujete tak krásně kvůli nám, ale kvůli lidem, aby každá návštěva viděla, jak je to tady dokonalé! Mně jsou důležitější jiné věci, atmosféra nebo mluvit o tom, proč se všichni tak nenormálně honíme nebo co mně vlastně činí spokojenou?
Matka: Prokope, ty se taky chceš odstěhovat?
Prokop: Rozpačitě polkne. Ne, já zůstanu doma. Mně se to tu líbí.
Ale myslí si: Proč bych se stěhoval? Mám tady plnou ledničku, neutratím tolik, mohu si spořit, a když je nějaká hádka, mohu to pouštět jedním uchem tam i zpět. Mezitím se matka trochu uklidnila.
Matka: Poslyš, Eliško, mluvíš o atmosféře. Jak k tomu přispíváte vy? Necháte nás pracovat do vyčerpání, nikdo nám sami od sebe nepomůžete. Když je něco potřeba, máš trénink nebo školu. Všechno berete jako samozřejmost. Kdybyste mi trochu pomohli, mohla bych i já mít své koníčky, plavání nebo keramiku. Potom bych mohla být vnitřně volnější, ne tak ustaraná.
Přitom matce jde hlavou: Ano, to je chyba, vždycky to vezmu na sebe, když jde o nějakou práci. Eliška se dívá na matku, jak v obličeji zestarala.
Večer před spaním si Eliška říká:
Eliška: Udělala jsem něco špatně. Je to sice pravda, co jsem řekla, ale byla to pravda bez lásky.
Prokop si říká
Prokop: Udělal jsem něco špatně, myslím stále jen na sebe.
Matka říká před spaním manželovi:
Matka: Udělali jsme něco špatně. Příliš jsme se vyčerpávali, ale na nesprávném místě. Neměli jsme jim odstraňovat všechny překážky z cesty. Měli jsme na ně klást větší požadavky. A kvůli tomu dření a namáhání jsme zapomněli na to podstatnější, totiž společně mluvit o tom, proč to všechno?
Položila mu ruku na rameno a oba přemýšleli.
Matka: Tři věty od Elišky si chci připomínat. Řekla: Pro mě jsou jiné věci důležitější, například atmosféra, prostředí, nebo společné rozhovory. Proč tak bláznivě pracujeme? Co nás vlastně vnitřně uspokojuje?
Ta poslední otázka byla současně náboženská – v této křesťanské rodině.
Willi Hoffsümmer: Anschauliche Predigten
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
4. neděle postní (v době vlády koronaviru) 14. 3. 2021
1. čtení z druhé knihy Kronik (2 Pa) 36,14-23
2. z listu Efesanům 2, 4–10
Evangelium podle sv. Jana 3,14–21
 
Poznámky pro děti a mladší posluchače
Stavíš ze stavebnice hrad s věží. Chceš, aby se to neskácelo a nerozpadlo, to je jasné. Můžeš si přibrat k práci batole? Malinké dítě neumí stavět, má radost jenom z bourání! Kdo něco dělá, chce, aby to dobře dopadlo: aby obrázek byl hezký, úkol byl napsán bez chyby, koláč všem chutnal. Mohl by Pán Bůh chtít, aby to se světem šlo špatně? Aby byly války? Lidé se hádali? Chce, aby všechno dopadlo dobře! Dodnes se užívá starobylé slovo: spása, spasen. Znamená to, aby všechno skončilo dobře. Aby svět byl spasen, tedy šťasten.
Kdo PJežíšovi důvěřuje a jedná podle jeho příkladu, může žít šťastně. Kdo to tak nedělá, odsuzuje sám sebe k nespokojenosti, nepěkným vztahům s ostatními lidmi. (Doklad v současných válkách ve světě. Kdo z větších už zná Osvětim: Někteří vězňové tam řekli: Kdyby gestapáci jednali podle Božího Řádu, desatera, nikdy by k tomu nedošlo. Jiní řekli: Kdyby PBůh existoval, nedopustil by takové zločiny.) Je ve tvých silách jednat podle Desatera?
Poznámky pro dospělé
Lidé se k PBohu dostávají ponejvíce přes: 1) vděčnost za život. Ta vede k úctě k životu i ke stvoření, tj. prostředí našeho života.
2) Přes strach z Nejvyššího: bez ohledu na člověka dělá, co chce. Utrpení ve světě dokazuje, že nemá zájem o lidi. Musím si ho tedy naklonit, abych s ním mohl magicky manipulovat. Přinesu oběť, aby mi to oplatil, posloužil mi, zařídil to za mne. Bojoval za mne s protivníky.
Ježíš viděl do života z hloubky a do hloubky. Proto ho obdivoval sv. Jan v dnešním úryvku, nikdo nebyl PBohu tak blízko jako Ježíš. Jednorozený Syn Boží nám představil PBoha jako toho, který je člověku blízko. Proroci to cítili, Ježíšův život známe podrobněji, on to dotáhl.
Znal PBoha jako základní sílu světa. Hospodinův program, vložený do světa, je vstřícný, přejný, otevřený ke všem. Není Božím zájmem něco zničit. Chce spásu (řecký slovník: zachránění, ochrana, štěstí, blaho, prospěch). Spása umožňuje život v otevřenosti k ostatnímu stvoření.
(Pozn. Pro Hanku Přibylovou a ost., které zajímá problém postižení: v březnovém čísle Getseman je pokračování teologie disability: jak čtou postižení lidé zprávy o uzdravení. K mání u mě.)
Proto Ježíš mohl předložit konkrétní poznatky: PBůh jedná jako Otec (Mt 6, 14); nejdůležitější pro něho jsou vztahy (Mt 5,23) a mnohé další. Proto mohl Ježíš obrátit základní přirozený zákon: Co nechceš! do svého: Co chceš!. Říká se: musím bojovat, abych žil, musím omezovat ostatní kvůli své svobodě. Ježíš ukázal, že mohu touhu po bojování a vítězství odložit. „Poznáte pravdu (o sobě atd.) a pravda vás učiní svobodnými“ (J 8,32). V lidském životě si nelze zajistit štěstí násilím, utlačováním, ale spoluprací. Srv. v rodině nelze být šťastný sám, jen s ostatními. (Ježíšova cesta se úspěšně ukazuje také v metodě nenásilného odporu: srov. M. Gándhí, M. L. King. Tj. odpor bez násilí, ale odpor, projevení své bolesti, touhy.)
Scholion (odpusťte vzpomínku na má tomistická studia=výklad detailu, poznámka):
Kdo nevěří, už je odsouzen = není výhrůžka, ale přítomný čas. TJ. kdo nevyužije Ježíšova optimistického pohledu na svět, jeho velkorysosti, nezačlení se do celku, nepostaví se reálně do světa. Odsoudí se k plochému životu, protože: „Zdraví člověka je v zařazení, v plnohodnotné účasti v komunitě“. Zaujmout Ježíšův postoj znamená, vidět se realisticky, nahlížet svět i sebe růžově i černě. Změnit životní styl. Spolupráce, v Církvi vstupovat do bratrských vztahů.
Pierre Teilhard de Chardin (+1955): Vůle k životu je hlavní silou světa. Ladislav Klíma (+1929): „Vesmír je udržován vůlí k otroctví.“ Úcta k životu, hledáme spojence. Einstein (+1955): PBůh je rafinovaný, ne škodolibý.
Papež František řekl k postní době: Zastav se! Rozhlédni se! Navrať se!
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
3. neděle postní za vlády koronaviru 7. 3. 2021
1. 2. Mojžíšova (Ex 20,1–17)
2. 1K 1,22-25
Evangelium podle sv. Jana 2,13 – 22
 
Poznámky pro děti
Jak chutná bonbon? Co udělá vosa, kdyby sis s ní hrál? To je téměř jisté. Domek z karet vydrží? Nejisté. Poprosíš spolužáka o pravítko, a je jisté, že ti ho půjčí? Proč ne? Může si vybrat, vosa ne. Každý člověk si může vybrat. Ty taky. Nepříjemné, špatné věci nedělají jen ti druzí. Kromě vědomého ublížení se každému může něco pokazit: zamýšlel to jinak. Nebo nevěděl, co způsobí. V evangeliu je napsáno, že tohle Pán Ježíš znal, věděl, co je v člověku: je nejistý. Proto: 1. Uvažuj, vžij se do kůže toho druhého a jednej uctivě 2. Nebuď nešťastný, když tě někdo zklame.3. Uděláš-li chybu, přiznej to a omluv se.
Poznámky pro dospělé
1) Ježíš nebyl výjimkou v kritice povrchnosti chrámového kultu. (Srov. Jeremiáš 7,11; Ozeáš 6,6; Amos 4,5; Izajáš 1, 11-18; a mnohá další).
2) Úctu k Pánu Bohu si představoval jinak: v linii starozákonních proroků! Ježíš např. připomíná Davidovo chování v chrámě, když mu vytýkají vymílání klasů. Ježíš poukáže na lidskou nouzi a řekne: „Zde je víc než chrám! Kdybyste věděli, co znamená „milosrdenství chci a ne oběti“, neodsuzovali byste nevinné.“ (Mt 12,1-7)
Vůči čemu požaduje milosrdenství? Vůči komu? Vůči Pánu Bohu? To je přece možné jedině vůči člověku! Tam je Ježíšův hlavní zájem: Člověk. Skrze člověka se lze dostat k Pánu Bohu!
3) Z toho plyne: Já, člověk, jsem pro Pána Boha důležitým! I moje snacha nebo zeť! Spolupracovník i kolemjdoucí!
Doklad: Kult je vnějším vyjádřením vnitřního vztahu. Vezměte si třeba mši. Za 2 tisíce let prošla neuvěřitelnými změnami. Má dosud vnitřek (zpřítomnění poslední večeře) a vnějšek (kultivace účastníků hudbou a uměním a obřadností). Ztratí-li se vnitřek (úcta k člověku, dělení, setkání s přáteli, kamarádský duch, zájem o společné věci, o dobro sousedů, spatření sebe mezi ostatními), potom zůstane jen formálnost. Nemůže nás to naplnit pokojem, odcházíme, jak jsme přišli.
Platí to i pro všechna ostatní naše setkání.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle postní 28. 2. 2021
1. Gn 22,1-2,9-18
2. Římanům 8,31-34
Evangelium podle sv. Marka 9,2-10
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Je dobré mít kamarády. Jsem rád s tím, kdo si se mnou hraje bez švindlování. Kdo se rozdělí, kdo se mě zastane ve škole. Na táboře se poznají ještě jiné vlastnosti. Někdo se zdá, že je nekňuba, ale vyzná se v lese. Pozná ptáky, stromy, stopy. Někdo tě naopak zklame. Od dětství mám dosud kamarády.
Pán Ježíš měl taky kamarády. Bylo jich 12, vzdálenějších 70, nejbližší byli tři. Znali ho lépe, bývali s ním častěji. A přece ho dnes poznali ještě jinak. Byli spolu sami, modlili se a najednou ho viděli jinak. Všimli si, že je skvělý, ukázal se jim v docela jiném světle. Nám (mamince i tatínkovi), se taky stále více líbí jeho jednání: je velmi uctivé, kamarádské, moudré, chápající jádro věci. Na rozdíl od neslušných lidí, kteří myslí jen na svůj prospěch. Vzpomínáme na něj s vděčností. Věříme mu, že každé zlé jednání je poškozováním světa. Dobro naopak musí zvítězit. Jsme věřící, chceme mu v tom pomáhat.
Poznámky pro dospělé
Odešli, aby byli sami. Samota vede k přemýšlení. Zastavit se, být sám, nahlédnout věci z výšky, velkoryse, (modlitba = vejít do svého pokojíku a být proměněn). Matka se promění, mluví-li o dětech, buď v ustaranou nebo v obdivně milující. Dokonce i nadávající člověk se promění, mluví-li o svém hobby (čeho srdce plné…).
Tři nejbližší znali Pána Ježíše jako tesaře, teď ho uviděli zblízka nově – modlil se. Pochopili jeho souvislosti se Starým zákonem (Mojžíš i Eliáš měli spory s Izraelity, chtěli toho nechat). Znali syna tesaře, který plní Mojžíšův zákon; pomáhá, kde třeba; přijímá pozvání od lidí vzácných i opovrhovaných; mluví o Otci svém i našem. Naslouchal životu = naslouchal PBohu. Byl poslušný jako dítě, jako syn! Žil jako člověk, ale poznáváme na něm to nejlepší jednání, přímo Boží. PBůh je pro něho docela blízko. Ježíš měl uši pro potřeby lidí, věděl, co je v člověku, že zlo vychází z lidského srdce; člověk není ideální, potřebuji odpustit, mohu i já odpustit. Takže opouštíme naše představy PBoha a přijímáme jeho. Chceš se setkat s PBohem? Jdi za bližním! Můžeme ho nacházet ne ve filosofii, teorii, ale v člověku. Náš Bůh je Bohem Ježíše z Nazareta, skrytý v člověku. Přítomný zde a teď.
Kde se Ježíš objeví, tam se lidé dávají dohromady, navzájem se vnímají, objevují. Od Ježíše víme, kým jsme a kým jsou ti druzí. Označujeme ho tím nejvyšším titulem: Syn Boží.
Zažíváme maléry v rodině, doma, ve světě, v politice. Všude chybí uklidnit se, zamyslet se. Hlavní otázka: Oč vlastně běží??
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
1.postní (kostelně), za vlády koronaviru (kalendářově) 21. 2. 2021
1. Gn 9,8-15
2. 1Pe 3,18–22
evangelium: Mk 1,12-15
 
Poznámky pro děti
V samoobsluze mě napadne: to bych si mohl vzít (lízátko, hračku). Je to špatný nápad. Udělat něco, co neprospívá, co není tvůrčí, co nepodporuje např. dobré vztahy ve třídě, ale bourá. Rozlišuj nápady dobré od špatných. Co navádí ke zlému, k hříchu, nazýváme pokušení. Pomstít se, lhát, vytahovat se, neomluvit se, svádět vinu. Nemusíš mu podlehnout. Cvič se v odřeknutí, i když to není nutné. Může to být i při dělení čokolády (vezmi si menší kousek). Upevňovat dobré návyky. Podobně jako trénovat před závodem.
Poznámky pro dospělé
PJ byl nazýván rabi (pane, učiteli, mistře) – oslovení učitele Zákona. Byl dokonalým učitelem. Měl program postupných kroků. Proto mu vadilo rozhlašování jeho zázraků, skoro vždycky to výslovně zakazoval. Bránilo to postupnému učení, vyučovacímu procesu.
O postupném vyučování svědčí různé úpravy stejných podobenstvích. Měnil je podle vesnic, kde byl, nebo podle zralosti posluchačů. Srv. hřivny: Mt 25,14n a Lk 19,11n; hostina Mt 22,1n x Lk 14,15n; Nechoďte k Samařanům: Mt 10,5 a Jděte ke všem Mt 28,19. Někde byl před časem, už tam něco pochopili. Srov. Zákoník nebyl daleko od BK: Mk 12,34.
Postupné kroky jsou nutné. Shodnou-li se… Mt 18,19n předpokládá už něco mít za sebou, být shromážděni v jeho jménu tj. být s ním na jedné vlně, srov. Mk 11,24-25.
Dnešní evg: shrnuje úplný začátek vyučování: Mk 1,15 (podobně Mt 4,17). V zápisech evangelia není vše, často zkratky, pouhý obsah. Protože ale znám celé učení (Ježíšovu cestu Sk 9, 2), dnes je to vytištěné na pár stránkách, vím, co znamená slovo metanoia, které je v našem úryvku použito (obraťte se, ale smyslu lépe odpovídá změňte smýšlení) mohu vysvětlit. Ježíš se k této změně životního postoje, změně vnímání sebe sama, vrací celý život v různých variacích.
Změňte smýšlení, tj. jsi součást stvoření, přijmi to! Jsi pro svět stejně důležitý jako jiná součást stvoření. Uznej omyl minulý a možný budoucí. Neponíží tě, když se omluvíš. To je základ společné existence na Zemi. Jediná možnost. Dějiny to dosvědčují. Bez této změny nám zbývají pouze války. Jde to sice i jinak, bez tohoto vědomí, jenže to jde šejdrem. Vždycky nakonec dojde k maléru. Špatný základ stavby. Bez toho se nedostaneš dál.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
ČESKÝ NÁZEV „POSTNÍ DOBA“ NENÍ PŘESNÝ
Chceme-li ubrat na krutosti, malosti a násilí našich životů, můžeme využít například každoroční nabídky postní doby. Správný název by ale měl znít „doba čtyřicetidenní“ (z latinského tempus quadragesimae). Český název tak není úplně přesný, protože slovem „postní“ vyjadřuje jen jednu stránku této doby. Smysl postní doby je ale větší a dá se výstižně vyjádřit slovy proroka Joela:
Navraťte se (obraťte se, vraťte se zpátky) ke svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem! (Jl 2,13).
PRAKTICKÝ PROGRAM POSTNÍ DOBY
Program postní doby vyjadřuje nejlépe evangelium, které se čte na Popeleční středu:
Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci, aby došli slávy u lidí. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať to zůstane skryto, a tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí.
A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí tak, aby byli lidem na očích. Když se modlíš ty, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Bohu. A tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí.
A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci. Když se postíš ty, neukazuj lidem, že se postíš. A tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí (srov. Mt 6,2-6. 16-18).
Z výše uvedeného textu lze tedy vyčíst tři pilíře postní doby, které jsou osvědčenou cestou k Bohu: Modlitba, půst a almužna. Jsou jako trojnožka, jeden bez druhého nemohou fungovat a jsou mezi sebou vždy propojeny. Ježíš jim souhrnně říká „spravedlnost“.
Slovo almužna znamená z řečtiny milosrdenství. Jde o mnohem víc než o pár mincí žebrákovi. Jde o to, že se máme stávat milosrdnými, tedy velkorysými, odpouštějícími lidmi, se srdcem milým a otevřeným, že se máme stát Bohu podobnými. Je to cíl vysoký, ale krásný, jediný, k němuž má člověk směřovat, chce-li se stát skutečně v plném smyslu člověkem. Je ovšem neuskutečnitelný bez modlitby.
Modlitba není odříkávání modlitbiček, nýbrž trávení času s Bohem, stálý život v jeho přítomnosti. Je ovšem neuskutečnitelná bez půstu.
S postem se pojí jedna z postních ideologií, kvůli které půst ztratil svůj hluboký duchovní význam. Stal se z něj totiž obyčejný sebezápor, odřeknutí si „masa v pátek“ a „tanečních zábav“. Postit se ale neznamená jen, že si něco odřeknu. Ale: zříkám se něčeho, abych získal něco jiného a většího. Stávám se totiž citlivějším pro Boží přítomnost a díky tomu se také stávám milosrdnějším člověkem.
Jsem asi blázen,
ale vždy se na postní dobu těším.
Se svolením zpracováno podle knihy Ladislav Heryán, Exotem na této zemi, kterou vydalo nakladatelství Portál. Redakčně upraveno.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
6. neděle v mezidobí (kostelně) kalendářově 14. 2. 2021
1. čtení z 5. knihy Mojžíšovy (Dt 13,1-2.45-46)
2. čtení z 1. listu sv. Pavla Korinťanům (10,31–11,1)
Evangelium podle sv. Marka (1,40–45)
 
Poznámky pro děti
Nemoc zn., že člověk není mocen dělat, co by chtěl. Jsou vrozené, vzniklé špatným způsobem života, úrazy, nakažlivé.
Bylo tomu tak vždycky, i ve starověku nakažlivé nemoci. Např. malomocenství neboli lepra. Mělo mnoho forem, některé nakažlivé, některé jsou dědičné. Deformují ruce a nohy, někdy i obličej. Nemocní museli žít v karanténě, bydleli mimo ostatní, třeba v jeskyních. Zdraví lidé se chránili před dotykem s nimi. Jídlo jim příbuzní nechávali na smluveném místě. Když došlo k uzdravení lehčích podob, museli být veřejně prohlášeni za zdravé, jak se píše ve čtení.
Pán Ježíš pomáhal kdekomu, také jim. Protože Pán Bůh chce trápení odstraňovat, lidé se nepoddávali nemocem, ale učili se je odstraňovat. Ale ani dneska, v 21. stol., neovládáme všechno, nemůžeme dělat, co nás napadne. Koronavir – chránit se před ním, roušky, ruce, rozestupy. Kázeň. Vyhledat lékaře.
Poznámky pro dospělé
Legenda: PJ = Pán Ježíš; evg = evangelium; Lv = 3. Mojžíšova… tak i další užívané v Bibli: Mt, J, Ga, atd.
Údaje o nemocích v evg nejsou podrobné. Podle obecného mínění nemoci do člověka vstupují jídlem nebo je způsobují démoni. Působí psychická i tělesná utrpení. Člověk sám se nemůže osvobodit. PJ vystupuje s mocí nad nimi.
Malomocenství – souhrnné označení kožních nemocí, které kulticky znečišťovaly. Mnoho druhů (uvádí se jich 24 – otoky, vyrážky, vředy, skvrny), uzdravitelné i ne (srv. Lv 13 a 14). Kvůli velikým svátkům v Jeruzalémě (3x ročně), srocení lidí a nakažlivosti, kněží hlídali kultickou čistotu.
Uzdravování patřilo k Ježíšovu životu. Nebylo ale jeho hlavním zájmem, nepřikládá jim největší váhu. Oč mu šlo, připomnělo evg z minulé neděle (Mk 1,38). Podobně ve výčtu svých činností vzkazuje (Mt 11,4-5) Janu Křtiteli jako vrchol svého života nikoli uzdravování, ale zvěstování evg.: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evg (Mt 11,5). Zázraky předcházejí to, co Ježíš považuje za nejdůležitější: evg, nabídku spásy. Tzn. smíření se se svým životem, přijmout své přednosti i omezení. To je podle Ježíše nezbytné, to je pro mě význam slova zařadit se. Totiž mezi lidi, i celé stvoření. Mít úctu k rybám i planktonu. Mají stejné právo na život jako my. Samotné nás to nenapadne. Zdá se nám, že můžeme dělat, čeho jsme schopni. Např. zmenšovat životní prostor pro zvířata stavbou dálnic a překladišť. Stavět prolézačky v korunách stromů, skrze bydliště ptactva. Spása pro mě nastane, odložím-li ambice být středem pozornosti, prosazovat sebe, pochopím-li, že jsem stejná chudinka. Pak se nemusím cítit uraženým, nejsou-li uznány mé mimořádné schopnosti. Mohu dát všechno do služby a tím objevit svou důležitost.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
5. neděle v mezidobí (kostelně) kalendářově 7.2.2021
1. čtení z knihy Job (7,1-7)
2. čtení z prvního Korinťanům (9,16–23)
Evangelium sv. Marek (Mk 1,29–39)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Celé město přišlo za Pánem Ježíšem. Nemocní, bezradní, i ztrápení a byli uzdravováni, zbavováni svých obtíží. Nejlépe tak, že pochopili, jaké místo na svět zaujímají. Jestli jsou stejně potřební pro život světa jako politici a králové a bankéři. Lidi občas o tom pochybují. Ježíš opakovaně vysvětloval, že štěstí si obstaráš nezávisle na penězích nebo postavení. Ale když se smíříš s pomalejším autem, oblečením po starších sourozencích a budeš uctivý v duchu i navenek k ostatním tvorům, lidem i živočichům. Že se např. taky s tím, že nemáš tolik nadání pro školní vyučování. To neznamená, že se přestaneš učit, ale že budeš mít radost z toho, co tvá hlava pochopila a přijala. A nebudeš se soužit závistí, že kamarádka má jedničku a ty jenom trojku. Já jsem je míval často. (A kdybyste viděly, jak jsem škrabal!) Lidé s velkou pamětí a mnoha znalostmi a penězi mohou nadělat škody celému světu. Babička Boženy Němcové to zažila, a musela to uznat i paní kněžna při babiččině pohřbu. Přečti si to.
Poznámky pro ostatní
Zázraky patří k životu světa. Dělal je kdekdo, např. císař Vespasián (Tacitus Historiae 4,81), Mikulášek a lékaři dneska běžně. Myslím si, podobně jako V. H., že všechno je vlastně zázrak., Zařadit se. Nejsme nic než tančící skály na konci vývoje. Už ten Boží řád můžeme pochopit. Vědomě přispět k udržení života na Zemi. Skály nejspíše nikoliv. To je víra. Umožní život v pokojném rozpoložení. Pole jsou určena i pro myši a koroptve a skřivánky. My jednáme tak, jako by nám byly dány k disposici pro veškeré naše nápady, např. pro naše obrovité skladištní haly nebo dálnice. Pán Ježíš na zázracích nepostavil svůj život. Důležitější než obdiv pro Ježíše bylo, aby lidé své místo na světě přijali. A došli k víře. Víra pro něho je rozhodnutí a zapojení se do řádu Božího.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
4. neděle v mezidobí za vlády koronaviru 31.1.2021
1. čtení z 5. Mojžíšovy (18,15-20)
2. čtení 1. dopis Korinťanům (7,32–35)
Evangelium podle sv. Marka (1,21–28)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Máš-li horečku, nemůžeš dělat, co bys chtěl. Jsi ovládán horečkou. Každý ví, co se děje, když někoho chytne rapl: neslyší nic a neposlouchá nikoho. Kope kolem sebe a zuří, nemusím to dále popisovat. Je ovládán vztekem. V dnešním evangeliu je psáno o člověku, který nemohl dělat, co sám chtěl. Ovládal ho někdo jiný, zlý. Byl posedlý, tj. ovládaný zlým, nečistým duchem. Nechal se jím ovládat. (Vzpomeňte si na starého Indiána: máš v sobě dva vlky, mírného a zlostného. Vítězí ten, kterého krmíš.) Pán Ježíš chce, aby lidé žili svobodně, samostatně se rozhodovali. Proto přemáhal všechno, co v tom lidem bránilo. A toho dnešního osvobodil.
Poznámky pro ostatní
Synagogy (řec. shromáždění, i místo, kde se koná) vznikly v babylonském zajetí. V Ježíšově době byly všude, kde žili Židé. Byla v ní škola, konaly se tam i úřední záležitosti. Měly jednoho nebo více správců a zřízence. (V Safedu v Galileji jsme navštívili prostou, skoro ubohou místnost.) Modlitební shromáždění vyžadovalo 10 mužů nad 13 let. Modlitebník měl být obrácen k Jeruzalému, proto byly synagogy stavěny směrem k východu. Vpředu skříň se svitkem Tóry, Zákona, sedmiramenný svícen, uprostřed podium s pultem na čtení. Vstoupil a učil - bylo to možné? Ano, správce dokonce vyzýval někoho ke čtení (viz. Lk 4,16), každý mohl vykládat.
Ježíš učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona (Mt 7, 29). - Vysvětloval, čemu rozuměl.
Posedlý nečistým duchem, naplněný jiným duchem. Neznáme podrobnosti, jak byl posedlý, ale jistě byl ovládaný něčím (někým) jiným, nikoli sebou samým. Posedlostí byly označovány různé nemoci, podobně jako někdo je posedlý prací, pomstou, kariérou, mocí…
Těžko dnes dokonale porozumět. Jedna Irka v roce 1980 u nás na faře viděla poprvé kamna na uhlí. Divila se. My ještě víme, co zn. zatopit v kamnech. Nám stačí dvě slova k porozumění, ale potomkům? Budou se ptát: Co se tam potápělo? Kudy se tam voda vlévala? Podobně pro Bibli je jednoduché říci: nečistý duch z něho vyšel. Nebylo třeba vysvětlovat, všichni věděli, oč běží. My se ptáme: Jak vypadal? Měl nějakou podobu? Byl jako na středověkých obrazech? Byla to obsese zlem? Jaké otázky jsou podstatné, a jaké nedůležité?
Proč mu Ježíš zakazoval mluvit? Vždyť správně Ježíše zařazoval a oceňoval. Jenže, prozrazoval něco, nač každý měl přijít sám. Tím poškozoval ostatní. Když jsem se ve škole naučil nějakou fyzikální definici, aniž bych ji pochopil, snadno jsem ji opět zapomněl. Kdo se naučí formulku z KKC, Kdo byl Ježíš, okamžitě může odpovědět: 2. Božská osoba, Syn Boží, Mesiáš, Spasitel, Vykupitel všech lidí, Cesta apod. Jakou váhu ty formulace mají, když nejsou výsledkem mého samostatného přemýšlení a vzdělávání? Jsou to pouhé fráze.
Naproti tomu Ježíš požaduje, aby si každý o něm učinil obraz sám (Mt 16, 13). Takový, který by chápal, dovedl ho vysvětlit, doložit, který by obstál v rozhovoru s ostatními a byl jim přínosem. A povzbudil jejich zájem. Na konci tohoto procesu mohu přijmout i nějakou užívanou formulaci.
V tom je také novost jeho učení. Nevázal se na literu, ale na ducha (J 4,23; 2K 3,6). Přinášel Boží pohled na svět, život, člověka, nový pohled jakoby z výšky, … Tím vše měnil.
Problém přijetí Ježíše? Přijmout a přistoupit na jeho solidnost.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
3. neděle v mezidobí (kostelně), za vlády koronaviru (dějinně) 24.1.2021
1. čtení Jonáš (3,1-10)
2. čtení z 1. listu Korinťanům (7,29–31)
Evangelium podle sv. Marka (1,35–41)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Pán Ježíš si vybral za své učedníky rybáře. Proč si nevybral studenty nebo vzdělané lidi? Ti by se byli všechno, co jim říkal, naučili rychleji a přesněji nazpaměť (jak tomu byli zvyklí z tehdejší školy)?
Že se někdo snadněji učí, to je jeho nadání, vloha. Není to jeho zásluha, za to někdy ani nemůže. Ve škole takoví většinou dostávají jedničky a zdá se, jako by ten, kdo nemá jedničky, nebyl dost hodný.
To, o čem Pán Ježíš vyprávěl, není jen pro nadané. Někdy mu ti nadaní vůbec neporozuměli, protože byli nafoukaní. Chybělo jim něco, co on považoval za nezbytné: skromnost, ochota naslouchat, přiznat se ke své chybě, nesvalovat vinu na jiného.
Dnešní evangelium o tom vypráví. Říká tomu obrácení, změna smýšlení. A myslel tím taky tohle: nevytahuj se, uznej, že někdo jiný může mít víc pravdy než ty sám. Buď ohleduplný.
To všechno dělej, abys cítil, že Pán Bůh je ti blízko.
Poznámky pro dospělé
Jenda Kredba: Já neumím, co dnešní mládež s PC, mobilem atd. Ale když mi přijdou do psychoterapeutické ordinace, rozumím jejich problémům velmi dobře: jsou stejně lidské jako moje. Změnilo se životní prostředí, ale lidé se rodí stále stejně noví, lidé se nezdokonalili. Svět lidí není jako dům, který se může stále přestavovat k pohodlnějšímu, nebo jako trakař (srv. Millet Anděl Páně), který se stále vylepšoval až k plechu a bantamu.
Podobně je to s církví. Ježíšova nabídka se obrací ke stále stejně narozeným nikoli vylepšeným lidem. Každý se musí naučit lézt, sedět, chodit, mluvit. Dneska mohu upadnout na náledí, nedám-li si pozor, nastydnout, znepřátelit se… Je tedy nově nutné dávat pozor na chůzi, vaření… Evangelium začíná u každého nově a začíná od základu. Jde k jádru. Lidé se bojí sestoupit až ke kořenům svého lidství, proto vyhledávají východní praktiky. (Dalajláma řekl: nelze být buddhistou v Evropě!)
Ježíš je Učitel, Rabín. A jaký! Rozdělil vyučování do jednotlivých kroků. Navazoval u posluchačů, kde minule přestal a kde a jak ho pochopili a uposlechli. Dnes máme celý jeho program vytištěný v jedné knize, proto musíme postupné kroky objevit. Je to náročné, většinou člověk nevěnuje dost péče tomu podstatnému, tomu prvnímu kroku.
Dnes popsal cíl vyučování: žít v Boží blízkosti. A hned nato v jedné větě obsah prvního kroku: „Změňte smýšlení“, obraťte se, navraťte se. Ježíš věnoval celý život, aby vysvětlil tento krok, který přibližuje otevření nebe. Protože všechny popsané maléry apoštolů a učedníků mají základ v neuposlechnutí tohoto úkolu, víme, že jej nelze přeskočit. Jsme totiž tančící skály, jak napsal klasik. Patříme do stvoření. Nemohu rozbíjet okna jen proto, že mám k tomu dost síly. Nesmíme překračovat své meze směrem k trávě ani ke vzduchu ani k hmyzu ani ke zvěři ani k ostatním lidem. Máme k dispozici jen to, co potřebujeme ke svému uctivému životu. Je směšné říkat, že jsme zvítězili nad přírodou nebo pokořili himalájský kopec. Směšnější je převádět tyhle zisky do prostředí lidí. Chtít zvítězit nad ostatními.
Ten nejhlavnější, kolem koho se všechno točí, nejsem já, jsou tu ještě stromy a voda a myši a velryby a zajíci. Ti všichni mají stejný nárok na životní prostor i zdravé prostředí jako já. A jako můj soused a jako Ujgurové.
„Věřte evangeliu“ (věřte mé dobré zprávě) znamená, že Pán Bůh miluje i tebe. Že nepřijdeš zkrátka. Můžeš se zařadit mezi stvoření.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle v mezidobí v době coronaviru 17.1.2021
1. čtení z 1. knihy Samuelovy (3,1–10;19)
2. čtení z 1. listu Korinťanům (6,13-15;17-20)
Evangelium podle sv. Jana (1,35–41)
 
Poznámky pro děti
Když tě bolí břicho nebo tě ve škole (na kluzišti, v kroužku, v autobuse) potkalo něco nepříjemného, jsi smutný. Nemůžeš se radovat, ani kdybych ti to přikazoval. Naopak, když se ti podaří sestavit jeřáb, přišiješ si knoflík, potkáš na ulici paní učitelku, tatínek tě pochválí, máš radost, aniž by tě k tomu někdo vybízel. Dokonce o tom rád vyprávíš.
Dva žáci Jana Křtitele šli za Pánem Ježíšem do bytu, mluvili s ním, pozorovali ho a řekli si: Tohle není obyčejný tesař! On zná odpověď na důležité otázky: Má Pán Bůh rád všechny lidi nebo jen zdravé a bohaté? Úspěšné a mladé? Má Pán Bůh radost jen z hrdinského činu (zachránit topícího) nebo je mu stejně milé poctivé každodenní jednání? Stačí říkat mamince, že ji máš rád, nebo jí musíš také pomoci? Ti dva muži měli ze setkání s Ježíšem takovou radost, že o tom vyprávěli dalším. Tak vzniknul kroužek kamarádů, kterým říkáme 12 ….., a později další, větší kroužek, 70 ….
Poznámky pro dospělé
„Každá studánka v lese, na hladině nebe nese. Kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.“ Tak to napsal v Otvírání studánek kdysi Miloslav Bureš (1909-1968). Jeho přítel Bohuslav Martinů (1890-1959) se nezasmál takové hlouposti, ale pochopil hlubokou pravdu básnického vyjádření. Byl uchvácen celým textem a zhudebnil ho. Nádherná skladba! Nejen básně patří neoddělitelně k řeči, už jen obyčejné metafory. Čteme-li, že mazaného lišáka hryzalo svědomí, všichni vědí, že svědomí nelze hryzat a nemluví se o zvířeti. Těžko ovšem jednat s tím, kdo by metafory nebo báseň pro tyhle nepravdy zesměšňoval.
Podobně na tom jsou i vyjádření biblická: zastavení slunce (Joz 10,13), stvoření v 7 dnech (Gn 1,1n) nebo beránek z dnešního textu: J 1,36: „…řekl: Hle, beránek Boží.“ A beránek i jinde: Iz 53,7 „..byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek, vedený na porážku…“ Jr 11,19: „Byl jsem důvěřivý jako beránek, vedený na porážku.“ Na beránka se vkládala vina a on přinášel vysvobození.
Bereme-li Bibli ve všech textech doslovně, nepochopíme, oč jde a snižujeme její vážnost.
Dva Janovi žáci si pamatovali, kdy se s Ježíšem seznámili. Viděli, kde bydlí, atd… Výsledek byl: Našli jsme toho správného!
Příležitost pro otázku tohoto týdne: Čím je pro mě Ježíš? Mně, Pavlovi, odpověděl na otázky: byl někdy zlatý věk? Lze vybudovat ráj na Zemi? Mají všichni stejnou hodnotu? Co jedině může být základem mého vztahu k lidem? Jak a kde uctívat PB? Je něco dobrého na islámu, hinduismu apod? (srov. např. J 4,23) Jak dosáhnout úspěchu? Jak lze projít životem, jaký je jeho smysl?
Našli jsme my, PKK, ve zmatečných teoriích politiků i celebrit v Ježíšovi hlavního Řešitele? A Vyřešitele? Napište si (sami pro sebe) v tomto týdnu, v čem Ježíš znamená přínos vašemu životu? Z čeho vycházíte?
Bude-li někdo chtít, abych blíže vysvětlil některé své zjištění, rád to udělám.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
Svátek Křtu Páně 10.1.2021
1. čtení Izaiáš (55,1-11)
2. čtení Jan (5,1-9)
Evangelium podle sv. Marka (1,6-11)
 
Poznámky pro děti
Viděli jste někdy křtiny? Např. v našem kostele: Daniela nebo Fany nebo Jonatana nebo Jakuba nebo…? Jsou všichni vaši spolužáci pokřtěni? Proč? Každá rodina je trochu jiná: byt, zaměstnání rodičů, zvyky (společné výlety nebo činnosti, zpívání atd.) Pro tebe nejlepší rodina je ta tvoje, nikdo jiný by se o tebe nestaral lépe než tvoji rodiče. Kamarádi to mají stejné. Nemůžeme po jiné rodině toužit ani se jí posmívat. Učíš se zachovávat její zvyky. Postupně jim musíš více rozumět, a chápat, proč jsou pro tvé rodiče důležité.
Jste pokřtěni, protože vaši rodiče si váží Pána Ježíše a chtějí, abyste ho obdivovali i vy.
 
Poznámky pro dospělé
Co znamená křest? V originále evangelií (byla napsána řecky - době helenismu mezinárodním jazykem), je užíváno slovo baptisma. Podle řeckého slovníku: koupel, ponoření, obmytí. Z neznámých důvodů 16 ze 46 světově známých jazyků přeložilo slovem, vycházejícím z pokřesťanění, slovem křest. Udělaly to už dávno většinou slovanské jazyky. Tím znesnadnily chápání procesu, kterým Jan Křtitel (ještě před křesťanstvím!) a Ježíš zakončovali změnu, proběhnuvší v usilovném člověku. Většina (30 světových jazyků) se v překladu přidržela originálu, a tím i smyslu: koupel, ponoření, obmytí. Člověk nahlédne svůj život a srovná ho s možnostmi nabízenými Ježíšem. Odloží růžové brýle. Reálný pohled na sebe i svět potom dokončí a zveřejní ponořením do vody. Ta slouží jako očištění minulých omylů s výhledem na jiné možnosti, nabízené zapojením do Božího království. A jak Jan dobře ví, Ježíš později nabídne možnost ponoření se do Ducha Božího. Tedy do chápání jádra věcí. Totiž z hlediska velkorysosti Boží, z hlediska věčnosti.
Za měsíc to bude dva roky, co podepsal papež František, hlava katolické církve a představitel sunnitského islámu, vrchní imám Univerzity Al-Azhar v Káhiře Ahmed al-Tajíb v Abú Dhábí dokument o lidském bratrství. Oba v něm mimo jiné odsoudili muslimský terorismus jako „zavrženíhodný, ohrožující bezpečnost lidí jak na Východě, tak na Západě, na Severu i na Jihu, a šířící paniku, teror a pesimismus. Není způsoben náboženstvím, kterým teroristé manipulují, nýbrž nahromaděnými špatnými interpretacemi náboženských textů, politikou hladovění, chudnutí, nespravedlností, útisku a arogance. Proto je nezbytné přestat podporovat teroristická hnutí dodávkami peněz, zbraní, plánů a ospravedlňováním, jakož i mediálním krytím, ale považovat toto všechno za mezinárodní zločiny, jež ohrožují bezpečnost a světový mír“.
Zdá se, jako by náboženství bylo hlavním šiřitelem nepokojů a válek na světě. Ponoření se do Ducha svatého umožní vidět jádro věcí. Potom i pochopíme, že náboženství ve své úctě ke stvoření a jeho autoru není problémem, ale řešením. Chybí-li tato úcta, demokracie ztrácí svůj důvod i své zakotvení. Pak se prezidentem může stát klidně Zeman i Trump.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle po Narození Páně 4.1.2021
1. čtení Sirachovec (24,1-16)
2. čtení Efezanům (1,3-18)
Začátek evangelia podle sv. Jana (1,1-18)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Stále jsme v okruhu vánočních svátků. PJ si takovou oslavu zaslouží – byl to znamenitý muž – Syn Boží. Dnes v evg: PBoha nikdo neviděl – nemáme oči pro neviditelné věci. Ty poznáváme hmatem (vzduch), sluchem (zvuk), čichem (vůně), chutí (slanost moře). A PBoha? Rozumem, uvažováním. Podobně jako Einstein: Ve vesmíru se projevuje… PJ byl PBohu nejblíže, podle jeho laskavosti víme o Boží laskavosti. Podle jeho jednání usuzujeme na jednání PBoha. Hodnocení, zájem, plán, atd.
Přání do nového roku: PJ si přál, aby se všelicos zlepšilo, změnilo. Sám to dělal! Chceš, aby ti lidé pomáhali? Sám musíš pomáhat! Chceš, aby se lidé nehádali? Sám …! Nemůžeš změnit všechno. Tedy aspoň něco, co je v tvých silách. Srov. v domácím cvičení neumíš vypočítat jeden příklad z deseti. Nebudeš tedy počítat ani ostatní?
 
Pro dospělé
Sv. Jan přehlédl Ježíšův život, uviděl souvislosti a řekl si: Mně se to jeví takto, a napsal: Na počátku bylo Slovo… Tj. na počátku byl Boží záměr, tj. svět má smysl.
Slovo se stalo tělem = PB lidé poznali v člověku Ježíšovi. Ne ve vzezření, fyzicky, ale jednáním. My nevíme, jaké měl oči, jak byl vysoký, ale známe jeho lidskost, chápání věcí. To je tak dobré, užitečné, prospěšné všem, že PJ světlem, které zůstalo nepohlcené staletími, temnotami společenskými (komunismus, fašismus), ani církevními (netolerancí, křižáctvím, klerikalismem).
Mně se to dnes jeví… tzn., že apoštolové chápali Ježíšovo učení, cestu postupně. Tedy nemohu se uzavírat novému chápání, porozumění. Srov. papež František odkrývá, připomíná pozapomenuté pohledy na PBoha a mnohým se to nelíbí!
Všem, kdo ho přijali… stát se B dětmi = lze se držet B plánu, vzoru, programu
Martin Heidegger: „Už jenom nějaký jiný B nás může zachránit.“
Nejspíše ten Ježíšův!
 
Příloha Pro zajímavost:
Logos (řecky) má tyto možné významy:
= počet, účet, platnost, očekávání, uvážení, názor, mínění, důvod, důkaz, účel, ohled, význam, platnost, cena, mysl, rozum, slovo, záměr, poměr; řeč, mluva, rozmluva, jednání, výrok (věštírny), rozkaz, zpráva, vypravování, pověst, událost, dějiny, výklad, rozbor, próza, oddíl knihy, bajka; návrh, podmínka, možnost (příležitost) mluviti, způsob řeči, výraz, věta, látka, téma, pojem, porada, myšlenka, tvrzení, plané mluvení, záminka; přísloví, spis, kniha, pojednání, věc, jméno, sláva, přednáška, umění řečnické.
Dábar (hebrejský ekvivalent slova logos):
= slovo, děj, heslo, návrh, pojem, promluvení, případ, sdělení, věc.
plurál: poměry, příběhy, události, záležitosti.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
Čtvrtá neděle adventní v době coronaviru 2020
1. čtení z druhé knihy Samuelovy (7,1-16)
2. čtení z listu Římanům (16,25-27)
Slova sv. evangelia podle Lukáše (1,26-38)
 
Poznámky k rozhovoru s mládeží
Dokončení adventního cyklu o hříchu. Hříchem člověk poškozuje: 1) sebe 2) ostatní lidi 3) Pána Boha – znevažuje jeho zájem na pěkném životě světa.
Když dostaneš pětku z básničky, musíš si to opravit, naučit se ji. Hřích totéž. Např. závist: spolužák má víc hraček, lepší šaty. Nepřeješ mu to… Náprava u sebe: Já mám zase jiné věci, které jsou lepší, ke štěstí nepotřebuji množství krámů, ale čisté svědomí. Dal jsem se oklamat, jakoby štěstí bylo závislé na penězích a ne na stavu mé duše. Jsem osel (holky: Jsem trdlo). Náprava ke spolužáku: Neznáš jeho bolesti. Možná pro něj mají rodiče málo času. Možná ho neuspokojuje množství věcí, přál by si, co máš ty. Přej mu to, zastaň se ho, pomoz mu, potřebuje-li. K Pánu Bohu: On chce, abych se neužíral závistí, ale podporoval dodržování jeho Řádu. Přiznej se k svému hříchu.
Poznámky pro dospělé
Co se týká nás v evg: Panna Maria uvažovala. V 1. čtení Nátan v noci uvažoval, srovnal se s Hospodinovým pohledem a změnil názor! Podobně náš život i naše víra vyžaduje uvažování. K víře patří pochybnosti (vypsat si je!). Hledat řešení: něco lze (biblické nejasnosti, z historie apod.), něco nikoli (např. dogmatické: o vnitřním životě PBoha?!) Kdysi to byly velké problémy, pohledem dneška: byla to domýšlivost teologů, že chtěli všechno poznat. Musím problémy rozdělit, zařadit, kam co patří. Něco není problém vůbec: víra a přírodní vědy (jsou to samostatné oblasti!). PMaria nakonec: U něho není nic nemožného. Patří k němu velkorysost, neočekávanost, jak to cítí František.
Tak ho představil i Ježíš: A) milosrdný otec x marnotrat syn (L 15,11-32) B) „slunce nechává vycházet…“ (Mt 5,45) x škatulkování lidí. C) zná bídu i slávu lidské existence, má větší přehled než my – pro náš život má větší cenu sv. František Assiský (žil podle evg), než třeba papež Lev X. Ergo: Pán Bůh je větší než naše představy. Nic mě tedy nemůže definitivně ohrozit.
Někdo novoroční přání: „Ať Vám PB splní všechna vaše přání!“ Nic horšího bych si nemohl přát. Radit Pánu Bohu, co má dělat!
Víra se projevuje v postoji člověka k budoucnosti. Teď rozumím evangeliu, proto mohu jednat. Tj. lze něco dělat, co přinese v budoucnu výsledek. (Srov. V. Havel: Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne. Ale jistota, že něco má smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne.)
Častá otázka: Jste věřící? Co je to být věřící? V Pána Boha nebo v Církev, v konspirace, v mimozemšťany? V život nebo v obřady? Mnozí mají problémy s Církví, s autoritativním rozhodováním, s nedotknutelností
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
Třetí neděle adventní v době coronaviru 2020
1. čtení z knihy proroka Izaiáše 61,1-11
2. čtení z 1. listu sv. Pavla do Soluně (rodiště sv. C+M!)
Slova sv. evangelia podle Jana 1,6-28
 
Poznámky k rozhovoru s mládeží
Jan nabízel lidem, že obmyje vodou, ponoří do Jordánu, když se přiznají ke svým hříchům. Zveřejnění obratu. Je to něco důležitého? Hřích poškozuje. Minule o škodě z havárie, pak o poškození zloděje. Dnes o lenosti: a) lenoch se nenaučí nic pořádně, nerozvine své vlohy, nudí se, otravuje se na světě, má chudší život, nezažije radost z poctivé práce nebo z úspěchu. b) nemůže být svými vlohami k užitku ostatním – na světě by to bylo hezčí. c) rodiče mají zájem, to mrzí. Chtějí, aby z dítěte byl správný kluk, holka. Mají zájem na jeho vývinu. Můžeš ten jejich zájem podpořit nebo poškodit. Podobně je tomu s Pánem Bohem. Má zájem o prospěch celého světa. Lenoch poškodí jeho zájem, zneváží ho, ostatní si mohou vzít z něho příklad a taky neplnit Boží přání, např. v Desateru.
 
Kající chvilka ve 3. adventní 2020 pro domácí bohoslužbu
Úvod
Sedím v klidu. Uvědomuji si sám sebe i tvoji přítomnost, PB. Nejsem tu sám, je tu i má rodina a blíží se vánoční svátky, oslava narozenin JK. Přinesl do světa zvěst o tobě, PB, a o tvém příklonu k lidem. Nebyl prvním, kdo to věděl. Už dávno předtím v jeho židovském národě se ozývala tahle poznání. Ale Ježíš to doložil srozumitelně svou životní zkušeností. Je to i moje zkušenost: Řád ve světě, střídání dní a nocí, života a smrti i jarního vzkříšení zažívám, aniž bych na to musel myslet. Jinak je to s Řádem, kterým žije má duše. Ten si uvědomuji pouze v klidu a soustředění. Poznávám důsledky mých dobrých činů na uklidňujícím rozpoložení mé mysli. Stejně jako nesoulad mezi oním Řádem a mým činem, který přináší s sebou zneklidnění mé duše. Někdy je bolest duše tak velká, že přemáhá i tělo. (Starozákonní hrdina píše (Ž 32,3), že dokonce „jeho kosti chřadly, celé noci pronaříkal… vysýchal mu morek jako v denním žáru“. Když konečně svůj hřích před tebou přiznal a svou nepravost nezakrýval, tys ji z něho sňal a obklopil ho milosrdenstvím.) Obojí, důsledky dobra i zla, uklidnění i zneklidnění, působí ve mně stejně neomylně jako východ a západ slunce. Tvojí touhou, Hospodine, není naše rozechvělost, nejistota a strach, ale spočinutí v tobě. Abych mohl tvé odpuštění přijmout, musím odkrýt skutečné důvody mých radostí i selhání, přijít věci na kloub. Neboť jenom v tichu mohu přemoci povrchnost svého vnímání i nechuť hledat jádro mých problémů.
Papež František řekl: “Odpuštění, které jsi od Boha přijal, divy, které učinil v tvém srdci, by měly vstoupit do tvého svědomí. Pokud si nejsi vědom toho, že ti bylo odpuštěno, nikdy nebudeš moci odpustit… Lze odpustit pouze tehdy, pokud vím o  svém hříchu, hanbím se za něj a prožívám stud, a proto žádám Boha o odpuštění, zakouším Otcovo odpuštění a sám mohu odpustit. Jinak to není možné, nejsme toho schopni. Právě proto je odpuštění tajemstvím… Prosme dnes Pána o milost, abychom pochopili ono „sedmdesátsedmkrát“. Prosme o milost studu před Bohem. Je to veliká milost! Hanbit se nad svými hříchy, a tak obdržet odpuštění a milost velkorysosti, abychom odpouštěli druhým. Jestliže mi totiž Pán tolik odpustil, jak bych já mohl odpírat odpuštění?“
Kněz:
Pane Bože, uvědomujeme si, že jsi ten nejvyšší. Poslední instance světa i nás. Že jsi nám blízko. Že podobně jako všichni rodiče i ty máš zájem na pokojném životě světa. Už v dětství jsme se naučili brát vážně den i noc, zimu i teplo, měkkost i tvrdost věcí, vodu i vzduch. Ale stále nám dělá potíže vidět věcně samy sebe. Brát reálně sebe samé zůstává naším denním úkolem.
Lektor:
+ Se zahanbením si přiznáváme, že v této zásadní věci v našem běžném životě zaostáváme. Vyznáváme, že si někdy hrajeme na „Mistry“, místo toho, abychom se od Ježíše učili jako začátečníci.
    Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto.
+ Tys řekl, že se s tebou můžeme potkat především ve svém srdci a v lidech. Raději tě hledáme někde jinde. Utíkáme před tebou do svého soukromého nebe.
    Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto.
+ Tvoje láska je pokojná a přející. Naše láska je často žárlivá, netrpělivá, plná výhrad a požadavků. Chceme spíše podle našich představ zasahovat do života lidí vedle nás, než ho s nimi sdílet. Nesnažíme se pochopit stanoviska našich bližních. Jejich názory považujeme jenom za kritiku nás samých. Vyznáváme, že často druhé lidi nespravedlivě odsuzujeme, kdežto sebe měříme mírnějším metrem.
    Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto.
+ Tys řekl, že není naším úkolem soudit bližní, ale milovat je. My se často pohoršujeme nad jejich chybami. Také pohrdáme těmi, kdo nám jsou nesympatičtí. Vyznáváme, že službu druhých přijímáme jako samozřejmost a málo oceňujeme ty, kteří nám slouží.
    Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto.
+ Tys řekl, že posloužíme tobě, když posloužíme tomu, kdo je v tísni. A že přijímáme tebe v každém dítěti. Zatímco my musíme vyznat, že na vlastní děti býváme přísnější a tvrdší než na sebe. Mrzí nás, cokoli jsme mrzoutstvím nebo povýšenectvím v naší rodině zavinili.
    Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto.
+ Tys nás varoval před úzkostlivou starostlivostí. My se někdy nedovedeme spokojit s tím, co máme, a vadí nám, že někdo má víc než my. Nebo sklízí větší uznání od lidí. Zůstáváme v zajetí svých plánů a nevšimneme si přítomné chvíle.
    Obracíme se k tobě: Pane Bože, je mi to líto.
Závěrečná modlitba:
Bože, poznávám, že je nutné se každý den nově stavět do tvé služby. Chci odpouštět a spolupracovat s ostatními lidmi. Chci být nositelem tvého pokoje. Děkuji ti, že se nade mnou smilováváš, odpouštíš mi hříchy a naplňuješ mě svým pokojem. Vím, že mně svou laskavou milostí umožňuješ vejít do skutečného života. Teď i na věky věků.
Amen.
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
Druhá neděle adventní v době coronaviru 2020
Iz 40,1-11
2Pe 3,8-14
Evangelium podle sv. Marka 1,1-8
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi o evangeliu
Jan Křtitel vyprávěl o nutnosti spravit, co kdo udělal špatně. Vrátit, co jsem si přisvojil, omluvit se, přiznat se. Přestat být uražený, opravit rozbité. Mít soucit s menšími a nevytahovat se nad ně. Odpuštění je důležité, protože hřích přináší několikanásobnou škodu. I pachateli!
Příklad: Krádeží si zloděj polepší, má o něco víc. Přesto je zloděj poškozen. Tím, že znevážil lidskou práci, neuznal námahu při šetření a těšení na koupi, kterou majitel měl. Zloděj se stane hrubším, má chudší život, nevšimne si jemností života, nemá oči pro krásu. Nemůže se radovat z úspěchu, z ukradeného majetku, protože není podložen jeho prací, šetřením, strádáním. Podobně při dopravním přestupku je poškozen pachatel, i když se nic nestalo a nikdo ho při tom neviděl! Stane se totiž méně obezřetným a jednou způsobí veliký malér. K odpuštění je důležité přiznat svůj hřích a uznat. Nechat si vyhubovat. A mít čisté svědomí.
 
Poznámky pro dospělé k Izaiášovi 40,1-11
Kniha Izaiáš (Hospodin je spása) nepochází z jedné doby, ale shrnuje texty, potvrzující význam jména Izaiáš. 40. kapitolou, z níž je dnešní úryvek, začíná druhá část, pocházející z doby konce babylonského zajetí. Stejně jako končí zajetí, tak přijde i konečné vítězství Hospodinovo. (Několik našich veršů opakoval Jan Křtitel.)
Potěšte můj lid… Potěšení je jedním z hlavních témat Izaiáše. Je to zvěst o Božím slitování, pomoci a přítomnosti. Má se oznámit porobenému Jeruzalému konec zajetí: Skončena je robota, odpykal si své provinění. Vzchopte se, obnovte své vztahy k Pánu Bohu!
Minulou neděli (Iz 63,16n)… kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory = naše volání po budoucím příchodu spravedlnosti. Ale o kousek dále (64,2): Sestoupils a …rozplynuly se hory! Dále: … přichází v síle… jako pastýř pase své stádo. Básnické metafory. A Izaiáš poznal, že jde o přítomnost. Hospodin už přišel, vstoupil do jejich života, je s nimi. Je možno otevřít se mu, přijmout ho do sebe, do duše, do svého života jako přítomného. A stanou se tak velké věci jako rozplynutí hor! Pochopím velkolepost života, vzácnost ostatních lidí.
Já z toho vyvozuji: Počítám s přítomností Boží. Hospodin se projevil: Idea světa – původce. Jsem od něho vybaven k životu. Je to kladná hodnota. Mám v sobě, co je nutné pro společný život: jsem schopen rozlišit dobro a zlo (pro mě i pro ostatní). Jsem bystrý, zařídil jsem se na světě (potrava, teplo, kultura). Mohu pomoci méně schopným a postiženým. Mají zase jiná obdarování.
Podle Ježíše Pán Bůh je Otec, chce štěstí pro všechny, nabízí své království. To není místo, ale stav prodlévání v Boží blízkosti. Při vysvětlování začal jeho přiblížením, potom blízkostí a poslední fáze jeho vyučování zněla: Království Boží je uprostřed vás, mezi vámi. Vstoupit do něho v tichu, abych mohl mít účast na velkorysosti Boží a jeho blízkosti.
(Jan Křtitel: Bude vás ponořovat do pochopení věcí, jádra, hloubky problému, do ducha věcí.)
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
První neděle adventní v době coronaviru 2020
Iz 63,16-17; 64,2-7
1K 1,3-9
Evangelium podle sv. Marka 13,33-37
 
Poznámky k rodinné bohoslužbě
 
Pár poznámek pro starší účastníky k Izajášovi
Slovo prorok (kdo mluví jménem někoho) je stč překladem hebrejského nábí – kdo vidí, vidoucí. Mluvčí, heroldi. U královských svatyní žili organizovaní proroci, odvislí od králů. Od nich se distancovali ti proroci, kteří hájili Boží zájmy. Prorocky vystupovali pouze, když byli Hospodinem k tomu vyzváni. (Přečti si Iz 6,1 8.) Jejich slova zaznamenávali žáci, jen výjimečně někdo psal sám, např. Jeremiáš (30,2).
Byli to nábožensko-sociálně-političtí reformátoři. Připomínali lidem smlouvu s Pánem Bohem, hájili monoteismus. (Kanaánská kultura // země se pův. nazývala kanaánská// byla velmi silná, Izraelité ji nepřemohli, stále je sváděla. Šalomoun stavěl obětiště i svatyně pohanským božstvům!)
Titul proroka měl už Mojžíš nebo žena Debora, ale prorocké řeči se začínají uchovávat až v době královské, zhruba od roku 1000 př. Kr. Po rozdělení říše (cca 930 př. Kr.) mělo své proroky království Severní i Jižní. Na severu jich bylo méně: Eliáš, Elizeus, Amos, Ozeáš. Ostatní působili na jihu. V Bibli jsou v knihách, nazvaných jejich jménem, někdy shrnuty různé texty téhož tématu. A doplněny životopisnými údaji.
Izajáš (hebr. Ješajahú=PB je spása) vystoupil v době krále Uziáše (769-737).
Názorné vysvětlování v Bibli. Jak si přiblížit, představit Pána Boha, který je větší? Který přebývá v nepřístupném světle a má zájem o stvoření? Šlo to udělat jen srovnáním s tím, co známe: s lidskou vstřícností a dalšími pozitivními vlastnostmi. Po lidsku, antropomorfně. Výsledek? Nejistý, jsou to pouhá přirovnání.
Pánu Bohu se přisuzují lidské vlastnosti: rozhněval ses,.. skryl jsi svoji tvář = bázeň i pocit, že Pán Bůh o mě stojí. Dal jsi nám zbloudit, ..ztvrdnout srdci.. = možná ironicky jako burcující, autor chce vytrhnout posluchače z letargie.

 
Dnešní úryvek je vroucí modlitba. Opravdovost poznání situace v nejhlubší nouzi. Zvadli jsme. Přestali jsme být živí, usnuli na vavřínech dokonalosti, výjimečnosti. Kéž bys protrhl nebe a sestoupil – to známe i z jiného místa u Izajáše (45,8).
Izaiáš se pokouší vysvětlit izraelské chování, vyložit děj. Mohou být různé výklady. Výklad je důležitý: Totéž lze optimisticky nebo pesimisticky. Důsledky jsou jasné, pracuji s radostí nebo s nechutí.
Mnohdy se čtenářům Bible zdá, že je velký rozdíl mezi jednáním PBoha ve SZ a NZ. (Římský kněz Markion (+160) dokonce: křesťané by měli užívat Bible bez Starého zákona!)
Naproti tomu v dnešním úryvku pro někoho možná největší překvapení: ve Starém zákoně se mluví o Otci! Není to ojedinělé: ve SZ je to 13x, jako oslovení Pána Boha 6x. Pro starou dobu doloženo i ve jménech: Jó-ab (Hospodin je otec), Abí-jáš (můj otec je Hospodin), Elí-ab (Bůh je můj otec). Neužívalo se často, protože polyteistické okolí nazývalo své krále syny božími. Užívalo bohy jako otce králů, zakladatele dynastií, bylo běžné plození božstvem (Zeus) apod. Ergo: nejčistší představy sz jsou totožné s nz. Jinak by to nebylo možné, Duch celé Bible musí být jeden a týž.
 
Poznámky pro mladší a nejmladší k evangeliu
Dejte si pozor, bděte… Ve škole nevíš, kdy budeš vyvolán. Nevíme, kdy budeme Pánu Bohu skládat účty. Něco podobného jako: Náhoda poslouží tomu, kdo je připraven. Jednejte dobře, varujte se hříchu. Naslouchejte svému svědomí. Hřích je přestoupením Božího zákona. Je vždycky spojen s poškozením.
Příklad: Řidič vjede do křižovatky na červenou. A) způsobí havárii – rozbije auto, někomu ublíží. B) nic nejelo, nic se nestalo. Viděl ho policista, pokuta. C) nic nezpůsobil, nikdo ho neviděl, získal odvahu udělat to znovu. Až dojde k neštěstí. Ať to dopadne jakkoliv, vždycky to poškodí řidiče.
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
Svátek Krista Krále - 22. 11. 2020
Ezechiel 34,11-17
K 15,20-28
Mt 25,31–46
Poznámky k evangeliu: pro menší řešitele
Lidé se kdysi dohodli, že budou měřit vzdálenost v m a km. Váhu v kg a q. Rychlost stopkami. Od té doby lze přesně změřit výšku budovy i váhu mouky i rychlost biatlonisty. Některá hodnocení se rozcházejí, nemohou být přesná: rozhodčí při krasobruslení nebo Stars dance. Taky nelze stanovit, který malíř je lepší, Zrzavý nebo Slavíček? Zda na 1. místo patří Bedřich Smetana nebo Leoš Janáček nebo…? Nevíme, jak by se jejich výkony měly měřit přesně, aby se nikomu neublížilo nebo nenadržovalo. A jak se má měřit velikost a hodnota lidského života, jeho snažení? Jak to nakonec bude měřit PB? Podle soucítění. Tj. jsi stejný jako ostatní! Co nechceš, aby…
Poznámky a připomenutí pro větší řešitele
Je to poslední podobenství J před posledními dny. Nejde o dobré a zlé, ale o dobro a opomenutí dobrého. Byli odsouzeni, protože neudělali, co bylo nasnadě. Z nedělání zla nic moc nemáš. Konání dobra, pomáhání, soucítění.
Titul krále dávají v evangeliích Ježíšovi mnozí. On se vyhýbá přiznat se k němu. Ježíš mluví o svém království jako o své přítomnosti v království otcově a nabízí účast v něm svým žákům (L 22,29). Pokud PJ mluví o kralování, vždycky ho vidí jako službu (Mt 20,24; L 22,25).
Při válce v bývalé Jugoslávii, kterou jsme začátkem devadesátých let sledovali v přímém přenosu v TV, říkali někteří: Jak se na to může PB dívat? Odpověď zněla: My se díváme v 19.30 na Zpravodajství, on je v těch lidech.
Král v podobenství soudí podle chování lidí k sobě. Nakonec se ukáže, že on je v těch lidech. Abbé Pierre (1912–2007), tvůrce hnutí Emauzy, na 3. místě v anketě největší Francouz všech dob, řekl: „Jen žádný idealismus. PB není někde, na nějakém místě v nebi, ale v každém ubožákovi, který s tebou mluví.“
Kdyby se PJ stal králem v našem přemýšlení a rozhodování, to by bylo něco!
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
33. neděle pA 15. 11. 2020
Mt 25,14-30 Vyprávění o talentech - hřivnách
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Peníze, měna podle států, různá hodnota: denár (Řím), drachma (Řecko), tolar (středověk) dolar, koruna. Staří Slované: šátečky, hřivna. Talent – nejvyšší peněžní jednotka helenistického světa, obrovská suma, něco jako milion.
PJ se nezajímal o finance, bylo to podobenství. Podobalo se to nadání, které každý člověk dostává. Co těší jeho i ostatní. Hudební, k pečení, šití, potěšování, péče o nemocné, výtvarné, zedničení, sport, zájem o přírodu… Ale: a) musím ho poznat – někdo až v dospělejším věku a b) potom s ním pracovat, rozvíjet ho. Nekoupil jsem si ho, může být různě velké. Za práci s různě velkým množstvím dostali oba dva stejnou odměnu. Důležité je něco s nadáním dělat. K hudebnímu nadání patří časté cvičení. Nelze říci: Nemusím cvičit na klavír, Franta na něj taky nehraje.
Dodatek pro dospělé
Pronajímání půdy cizincům bylo v Galilei běžné. Řecký slovník: talanton = původně jednotka váhy, pak peněžní; dobově 27 – 36 kg – 41 stříbra, 6000 denárů (denár stačil pro rodinu na den). Slované neznali talent, proto si přeložili: hřivna. Ve významu „nadání“ se obě slova užívají až od znalosti Ježíšova podobenství. (Z Bible se v češtině užívalo kdysi 1300 rčení nebo přísloví! (Míti Filipa; rezavý, chlupatý jako…; moudrý jako…; Jidášův…; starý jako…; poznat po…; složit ruce v…; nic nového…; hodit první…; kalich…; sedm let… a…; umýt si…; vlk v rouše…; holubice…; Jobova…; začínáme od… atd.)
Rozumím slovu talent jako obdarování, které mně dělá radost a může pomoci i ostatním. Mnozí lidé odhalí nadání až v dospělosti, můj tatínek ve čtyřiceti letech. Ludvík Kuba se začal učit čínsky v devadesáti. Každý je vybaven jinak, nezávidět jiným jejich nadání, ale poznat to své. Nezakopat hřivnu.
Čtu právě knížku Jindry Jarošové Via lucis o Heleně Kellerové, Američance (1880-1968), hluchoslepé! Dovedete si to představit? V březnu 1887 dostala 21letou vyškolenou učitelku, která se k nim nastěhovala a naučila ji vyťukávat písmenka do dlaně. Nejdříve nejjednodušší slova: pin, cup, hat, sit… Naučila se brzy vpisovat písmenka do papírové mřížky a v červnu napsala svůj první souvislý dopis, 3 řádky infinitivů a podst. jmen. Na podzim příštího roku se učí francouzsky, německy, latinsky a řecky. Když jí bylo 10 let, naučila ji jedna odbornice základy mluvení!! Cítila pouze různé chvění hrdla a pohyb jazyka učitelky. Mluvení postupně rozvíjela. Jsem na str. 127, když pomocí dopisů organizuje sbírku pro pětiletého nevidomého chlapce.
Samozřejmě, že to bylo naprosto výjimečné nadání. Ale to nás nezbavuje povinnosti hledat to svoje a rozvíjet ho. PB nevyžaduje absolutní hodnotu, stačí pracovat s jedním talentem.
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
32. neděle pA 8. 11. 2020
Mt 25,1 – 13/2020
Pro osoby od 15 let nahoru. Přikládám pouhé poznámky k vaší nedělní rozmluvě o evangelijním čtení (Matouš 25,1–13). Odpusťte mi proto zkratky. Když si uváděné citace v Bibli vyhledáte a přečtete, zalíbí se vám to.
Ježíšova podobenství jsou podobná záměru Pána Ježíše pouze v něčem. Často v nich dochází k nečekanému zvratu: zde malér s lampami při svatbě. Zapálit oheň bylo zdlouhavé, lépe nechat lampy hořet. To vyžadovalo více oleje. Dveře se zavřely, ale při svatbě (jídlo, hojnost, veselí) jsou přece dveře stále otevřené? Pochopil jsem: nejde o popis svatby, ale o království nebeské. (Protože Mt píše své svědectví pro židovské čtenáře, vyhýbá se většinou slovu Bůh, kvůli možnému zneuctění. Ostatní evangelisté užívají vazbu království Boží.)
BK znamená život v B blízkosti. To je hlavní téma PJ. Přišel ho lidem přiblížit jako dobrou zprávu (řec: evangelium) pro život (Mk 1,15). V rozhovoru s moudrým zákoníkem (Mk 12, 28n) mu PJ nakonec řekne: Nejsi daleko od BK. U Lukáše (11,14n) PJ vysvětluje: Jestliže vyháním démony prstem Božím, pak vás už zastihlo KB. Na otázku farizeů, kdy přijde BK (Lk 17,20-21), PJ odpoví: Vždyť KB je mezi vámi. V závěru podob o zlých vinařích (Mt 21,43) PJ varuje: Vám bude KB odňato a bude dáno národu (řec: ethnos- lidu, lidskému rodu, pokolení, tj. člověku), který ponese jeho ovoce. Tak se stává, že celníci a nevěstky vás předcházejí do BK(Mt 21,28-32).
Kvůli neochotě změnit smýšlení (tj. zařadit se, kam patříme ((Ř7)),lidé odsunuli KB ze života až na onen svět. KB trpí násilí a násilníci je uchvacují (Mt 11,12). Srov. historie: násilné křty pohanů, hierarchie místo bratrství, násilí nejen katolické i reformační (Kalvín zavřel hospody v Ženevě, a ještě horší věci apod.). Podrobně PJ vysvětlil u Mt 23,13-36: zavíráte lidem KN, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kteří chtějí vejít. Příklady: Z Bible se někdy zdůrazňovaly jen části místo celku, např: Ef 5,22 a nezdůrazňovalo se také 5,25. (Ef 6,1 ale i 6,4 Děti, poslouchejte + otcové, nedrážděte…). Podobně1 Pe 2,13: „Podřiďte se…k tomu patří i: trestat zločince a odměňovat ty,…(2,14). Dneska se někteří zbožně se tvářící odvažují napomínat papeže Františka, ač se pouze vrací k evangelijnímu základu.
 
Vyprávění z evangelia, jak ho zapsal sv. Matouš (25,1–13)
 
Uvedení do děje pro osoby mladší, jako např. Jirka, Jáchym, Dorotky, Vítek, Toník, Luděk, Kilián, Mája, Majda a všechny ostatní
Svatby jsou plné zvyků, v Mostě u Jablunkova jsou jiné než v Klecanech. Např. po obřadu kamarádi házejí konfety, novomanžel musí přenést v náručí manželku přes práh, jedí polévku z jednoho talíře jedinou lžicí a jeden druhému do pusy apod. V Izraeli družičky dělali průvod s olejovými lampami jako s lampiony. (Na jakou vzdálenost je vidět v noci hořící cigareta? Zápalka? Podobné s lampami.) Lampy známe z archeologie, jsou malé, ale vyžadují zásobu oleje. Připravit dopředu.
Když jdete na výlet, připravíte se: Tatínek zjistí spojení, vezme mapu; maminka připraví jídlo na celý den; ty nesmíš zapomenout rukavice a čepici a pláštěnku. Nikdo neví, co všechno se může přihodit. Připravenost.
Podobně PB od nás může něco požadovat, kdy se nenaděješ: někomu pomoci, zastat se, mluvit pravdu, rozdělit se. Proto: Každý musí být připraven. Cvičit se v soucítění s ostatními.
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
31. neděle v mezidobí – Všech svatých - 1. 11. 2020
1. čtení: Zjevení sv. Jana 7,2-14 (pozor: je to báseň!!)
2. čtení: 1. list sv. Jana 3,1–3
Evangelium podle sv. Matouše 5,1–12 (Evangelium je o tzv. blahoslavenstvích)
K rozhovoru s dětmi
3x4 = 12. Někdo řekne: Je to 13! buď z legrace, nebo tě chce vyzkoušet, splést, nebo to opravdu neví. Jak poznáš, co správné? Naučil ses násobilku, můžeš se na výsledek spolehnout. Víš-li to jistě, nemáš strach, jsi jistý.
Četli jsme si o Ježíšovi. Lze se na něho spolehnout? Spolužáci o něm nic nevědí. Ty o něm víš, tedy znáš něco navíc. Osvědčilo se to během 2 000 let. Jsou to křesťanské hodnoty. To, co vede k pokoji ve světě. Co zn. blahoslavený? To, co Pán Bůh oceňuje, čeho si váží. I lidé se tak mohou cítit blaze, dobře.
Někdo řekne: „Mít lokty je nutné“ (být výbojný, protlačit se, vše si vymoci – násilím, pláčem). Ale jak se má cítit dobře ten, kdo je slabý, nešika, neučený? Co kdyby tys byl slabý? Kdybys neměl rodiče, neuměl číst, měl hlad? „Mít lokty je nutné“ vede k rozbrojům, válce. Umíš si představit žít v Sýrii, Náhorním Karabachu? Jak by bylo tobě?
Základní křesťanský požadavek je např. ochrana slabých. Slabý může mít jiné přednosti, cítí, bolí ho urážka = má duši jako ty. Sv. Václav se takových zastával, ač to nebylo u knížat zvykem, Don Bosko cítil s opuštěnou mládeží. Mluvit slušně, nenadávat si. Zastat se ve škole. Je to správné!
Pár poznámek pro dospělé PKK
Blahoslavenství je povznášející text
a) formou – jakési slavnostní vyhlášení: Takový nádherný život je možný!
b) cílem, smyslem - cítím, že je to správné, shoduje se s mou představou, s přirozeným zákonem, svědomím.
Je to v rozporu s přítomností, zdá se, že hlavním zájmem lidstva jsou výlety do kosmu, prodloužení věku, produktivita, budoucnost nás nezajímá, jsme pány! A co Koronavir? (V Německu mají zákon o ochraně hmyzu; Greta: mluvíte jen o penězích.) Naproti tomu Ježíš: jde o život Země, i ostatních lidí, těch méně úspěšných.
Blahoslavenství je ukázka života viděného z pozice věčnosti, úcty k budoucnosti. Informace o křesťanském pohledu na svět. Říká se: Náboženství jsou berličky pro slabé! Ale: Hudba mně pomáhá v životě – je to berlička? Někdo miluje literaturu, chemii – berlička?
Blahoslavení se drží Pána Boha. Proč to mohu tak říci? Spoléhám na Ježíše, vážím si ho, protože jeho činy se shodují s jeho slovy. Jeho prvořadý zájem je vůle Boží, tedy to, co je konstruktivní, co se nebude muset odvolávat, co má trvalou platnost.
V blahoslavenství jsou významné informace o Pánu Bohu, o světě, člověku, dobru a zlu. Program pro život na Zemi. Boží plán, takhle to vidí Pán Bůh. Rozšíření vědomostí. Předpokládá obrat, přijetí evangelia (tj. Pán Bůh miluje i tebe!). Chudý v duchu - chudinka? Srov. Ř 7,24!)
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
30. neděle v mezidobí a v čase koronaviru 25. 10. 2020
Poznámky k domácí chvilce klidu před PB. (Kdo nemá nějaký zpěvník, zastav se pro něj nebo mi napiš.)
1. čtení: Ex (Exodus neboli 2. Mojžíšova) 22,20-26;
2. čtení: 1 Sol(1.dopis Soluňanům) 1,5-10;
evangelium podle sv. Matouše 22,34-40.
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Nevím, jestli si dovedete představit, že staří lidé byli kdysi taky mladí, dokonce úplně nejmenší, jako třeba Daniel P. nebo Mikuláš K. nebo Vojta Š.? Ale i já jsem chodil do 1. třídy a na vysvědčení jsem měl napsán předmět, který se jmenoval: počty. Teď už tohle slovo na vysvědčení nemáte. Přestalo se užívat. Podobně pršiplášť, tramvajenka, sodovka, a taky bližní. To je ten, kdo se plíží nebo přibližuje? Nebo je blízko? Příbuzný? Spolužák? V době evangelia se o tom lidé dohadovali. Je to jenom soused, nebo kdo je ze stejného národa? Ptáme se PJ, on totiž všechno má vymyšlené. Je to každý člověk, kterého potkám, se kterým mluvím, jemuž píšu, o němž vím. Dělej mu totéž, co bys chtěl, aby lidé dělali tobě. S menšími si hrej, když chtějí, čti jim. Zastaň se. Slabším dodávej odvahu, přiber je ke hře, nešvindluj, chraň je. Se sourozenci se rozděl spravedlivě: starší rozdělí, mladší začne vybírat. Co znamená miluj? Měj v úctě. Chceš úctu i pro sebe.
Pro dospělé
Proč Ježíše mohli znalci Zákona přivést do úzkých? V čem vězel ten háček? Chce-li někdo z PKK léčku pochopit, je nezbytné si přečíst z 3. Mojžíšovy 19, 11-18 a 33-34, a hned uvidíte, jak složitou otázkou to bylo. Ještě štěstí, že Ježíš svou odpověď mohl nezpochybnitelně zdůvodnit: L 10,25-37.
Tohle už stačí pro povznesení mysli. Ale svěřím vám ještě jeden problém, se kterým byste mi mohli pomoci. Myslíte si, že milovat se dá naučit stejně jako násobilku nebo chemické vzorečky? Nemusí být nějaký vnitřní důvod, ze kterého by láska vycházela? Já si to myslím, ale znám pouze jeden důvod a ten začíná u přijetí Ježíšova slova: „Jen jediný je dobrý“ (např. Mk 10, 17-27). Se všemi důsledky ovšem, např. s chudinkou (srv. sv. Pavel Ř (list Římanům)7, 24). Jedna hodná paní psycholožka mi kdysi řekla, že jistě musí být nějaký další důvod k lásce. Že to promyslí a řekne mi to. Těšil jsem se z toho. Rád bych totiž znal ještě jiný základ lásky k sobě i lidem, protože někomu ta chudinka dělá velké potíže. Po půl roce jsme se potkali k rozhovoru, ale nic jiného se nenašlo. Zkuste na něco přijít vy.
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
29. neděle v mezidobí, v době coronaviru (18. 10. 2020)
1. čtení – Izaiáš 45, 1-6;
2. čtení 1. Soluňanům 1, 1 -5;
evangelium Matouš 22, 15-22
Několik vysvětlení k evangeliu pro děti
Izrael je malá země, málo obyvatel, proto byla téměř stále pod nějakou okupací. V době Ježíšově patřila do římské říše. Izraelité věděli (od svých myslitelů, proroků, básníků), že PB nedělí lidi na podrobené a vládnoucí, povýšené a ponížené. Věděli, že mají být svobodnými lidmi i národem. Platit daně (nutné pro: provoz říše, udržování silnic, stavby vodovodu, úředních paláců, vojsko atd) jim připadalo jako uznání své podrobenosti. To mnozí nechtěli. (Podobně jako u nás byla odpuzující kolaborace: za války s Němci, po válce se Sověty.) Lidi, kteří chtěli ublížit PJ ho mohli snadno chytiti za slovo. Kdyby řekl: „Plaťte daně“, mohli ho znevážit před většinou národa, kterému to bylo odporné, takže by se od Ježíše odvrátili. Kdyby odpověděl „Neplaťte daně“, mohli ho obžalovat u Římanů, že nabádá k neplacení. Každá z obou možností byla pro PJ nebezpečná, znamenala jeho znevěrohodnění. On odpověď obešel. Nechal to na nich, ať si odpoví sami. Daně jsou nutné, ale je třeba držet se PB, jeho nabídek a Řádu.
Ergo (lat.: tedy, co z toho plyne?): PJ si dovede poradit i s těžkou otázkou. Mohu přemýšlet a přijít na to, jak by si PJ poradil, kdyby přišel do složité situace, ve které jsem teď já sám.
Pár vět k evangelijnímu textu pro dospělé
Farizeové za ním poslali své učedníky a herodovce (dalo by se říci: vlastence a kolaboranty), všichni se spojili proti PJ. Jejich oslovení mohlo být neupřímné, ale je to přitom opravdu tak: PJ při svém vyučování opravdu nehledí na osobu lidskou. Farizeům mnohdy řekne: jste pokrytci, a učedníkům na jejich ujišťování o víře, řekne že neříkají pravdu (J 16,31). Možná bychom si přáli, aby PJ otázku o dani s tazateli prodiskutoval, jenže on ji považoval za věcně špatnou. Daně patří k životu společnosti, vždycky budou. Není to mravní otázka. Nestarej se tedy o samozřejmosti. Abys mohl být blízko PB, což je hlavní, nemusíš přestat platit daně. Není rozpor mezi PB a světem. Svět není špatný, je B stvořením! Nelze snít o křesťanství jako o ostrově, protože neshlukují se někde lidé totálně zlí a jinde dobří. Ostatně: dneska v Evropě žijeme v prostředí, které je křesťanstvím velmi změněno. O čem lidstvo kdysi snilo, to křesťané postupně prosadili: základní lidská práva, svoboda, rovnost lidí, svoboda projevu, myšlení. Nemůžeme si naříkat, spíše bychom toho měli využívat. Tyhle poslední 4 řádky pocházejí z knížky historika Tomáše Petráčka a mohou být kontrolní otázkou pro naše svědomí.
(Odstraněno: 28. 2. 2021)
 
Bílá sobota 2020
Rád vzpomínám na bělosobotní obřady v minulých letech v kostele. Na tu spolupráci, jak každý udělal, co viděl jako potřebné. Několik funkcí jsme vůbec nepřipravovali, někdo se toho chopil, když bylo třeba, např držení svíček čtenářům a zpěvákům. Dneska tomu je jinak. Dnes večer si u společného stolu můžete přečíst aspoň Gn 1,1-2,3 (děti, zejm. adolescenti, musejí vědět, že je to hymnus!) a pak třeba Iz 55,1-11. Evangelium podle sv. Matouše 28,1-10. Kdo půjde kolem kostela, může si vyzvednout velikonoční svíčku, omalovanou Simonou. Ona letos vyrobila a ozdobila i tu velkou svíčku, co stojí vedle oltáře. Jmenuje se velikonoční svíce neboli paškál. Kdo by chtěl vzít si domů tu loňskou velikonoční svíci, která je dosud vysoká ještě kolem 50 cm, přihlaš se. Včera tady byl Filip s Christelle i Sylvou, bavili jsme se o Velikonocích a on to natáčel. Jestli se mu podaří to nějak dát dohromady (což není zrovna snadné!), uvidíte, že se tady za ten měsíc nic nezměnilo. Jen to všechno krásně kvete.
 
Nakonec všechny čtenáře tohoto psaní velmi velikonočně pozdravujeme. Taky ostatní, co jsou u nich doma. Všechny? I toho malinkatého Honzíčka Bláhu? I toho! Pavel a Zdena
 
Poznámky k Bílé sobotě:
Velikonoce odvozujeme od Mojžíše a východu (exodu) z Egypta, cca 1250 př.n.l. V předvečer byl Pán Ježíš ukřižován. Naštěstí nezůstal v hrobě. Slavíme jeho vzkříšení, zejm. když bereme vážně jeho život i slovo:
1. Člověk na Zemi nemůže překročit svůj stín. Nemůže přemoci vítr, letadlo ho musí využít. Máme co potřebujeme k pokojnému životu: oděv, jídlo, pomocníky v ostatních lidech. Stačí pouze žít v souladu s lidmi, světem. Tzn. poznat Řád od P Boha a zařadit se do Řádu. Ten soulad nazval Ježíš: Boží Království.
2. Nevyžaduje se ode mě nic jiného, než přijmout realitu světa i mého života. Jinak nemůže dojít k souladu v rodině, společnosti, národě.
3. P Bůh mě přijímá, svět je pro mě, P Bůh má zájem na životě světa. Mám tu všechno. Mohu reálně hledět na sebe i okolí.
 
Denně se tomu učíme od Pána Ježíše zmrtvýchvstalého.
(Odstraněno: 8. 5. 2020)
 
Velký pátek 2020
Návrh hovoru s dětmi
Hra je k tomu, aby se hrálo, naučilo se spolupracovat (sport), přemýšlet (šachy), zažít legraci (Člověče, nezlob se). Někdy touha po vítězství dovede ke švindlování. Vznikne hádka. Když on mohl, mohu já taky. Stupňuje se obviňování, může nastat boj, rozchod kamarádů. Přesto se nemusím řídit špatnými nápady.
Ježíš si vážil Božího plánu (pokojné soužití) natolik, že nestupňoval, neřetězil zlo, ale obětoval svůj život. Pán Ježíš raději ustoupil zlému, než aby začal revoluci. (V roce 66, cca 30 let po Ježíšově smrti, zvedli revoluci a tím začala tzv. válka židovská, která znamenala zničení země a desetitisíce mrtvých.)
Chci-li zachovat kamarádství, dobré vztahy, je nutné zachovávat jistá pravidla a neustoupit od nich. Např. Desatero. (Větší holky a kluci mohou užít slovo „kritérium“ nebo „norma“.)
 
Pro ostatní
Čtení kostelní: Izaiáš 52,13 –53, 12; List Židům (Žd) 4,14-16;5,7-9; Jan 18,1n-19,42
Kdo je vinen Ježíšovou smrtí? Většinou se odpoví: Židé a to všichni. Jenže: P Maria byla Židovka, sv. Josef taky. Apoštolové? Taky. První křesťané? Taky. Ergo, neboli: z toho plyne, že se nemůže mluvit o vině Židů jako celku. Od koho máme kritiku Židů při pašijích? Od Židů samotných. Všichni evangelisté byli Židé. Další návrhy na odpovědnost za jeho smrt: Jidáš, farizeové, saduceové, Římané. Přečtěte si, co se o tom píše v katechismu z roku 1570, který vyšel na základě tridentského koncilu (1545-1563): Vinu musíme přičíst všem, kdo opakovaně propadají hříchu; a ti, jež tonou v neřestech, „znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch“ (Žd 6,6). Naše křesťanská vina na tom je vskutku hlubší, než vina Židů, protože je tomu tak, jak praví Apoštol: „Tu moudrost nikdo z vládců tohoto světa nepoznal; neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy“ (1K 2,8). Naproti tomu my (křesťané), kteří veřejně vypovídáme, že jsme ji poznali, a přesto jej svým konáním zraňujeme – my na něj vztahujeme ruku a činíme mu bolest.
Kým je Ježíš pro mě? To je velkopáteční otázka.
 
Ad tridentský katechismus
Je to překvapující citace, protože s tridentským koncilem si katolík většinou spojuje staromilství a dogmatickou ztrnulost. To vzniklo ovšem tak, že ačkoliv už na koncilu v Kostnici (1415) se rozhodlo, že další koncily (tj. shromáždění, jednání) se mají konat po deseti letech, od tridentského se čekalo na další 306 let, do roku 1869! Tím se nahromadila lavina problémů (jako by se zlomená ruka nechala natrvalo v sádře), jejichž pozdní, ale nutné řešení dělá mnoha katolíkům dneska potíže.
 
Velkopáteční přímluvy
1. Za Církev
Modleme se za svatou církev Boží. Kéž se nechá naplnit pokojem našeho Boha a Pána. Kéž je si vědoma, že na celém světě žije v jeho ochraně a dojde k jednotě, abychom všichni v míru a bezpečí mohli oslavovat Pána Boha.
      Všemohoucí, věčný Bože, tys v Kristu zjevil svou slávu celému světu. Kéž církev pokračuje v tomto tvém díle, upevňuje se ve víře a po celém světě ti vydává svědectví. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
2. Za papeže
Modleme se za našeho papeže. Byl vyvolen za prvního mezi biskupy. Kéž žije ve tvé ochraně a dobře vede svatý lid Boží.
      Všemohoucí, věčný Bože, prosíme tě, ať náš papež žije ve tvé lásce, aby mohl posilovat tvůj lid ve víře a vést ho po tvých cestách. Skrze Krista, našeho Pána.
3. Za služebníky církve a všechny věřící
Modleme se také za našeho biskupa, za všechny biskupy, kněze a jáhny a za všechny věřící.
      Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Duch posvěcuje každého věřícího a řídí celou církev. Prosíme tě, abychom se každý otevírali tvému svatému Duchu a na svém místě ti věrně sloužili. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
4. Za katechumeny
Modleme se také za všechny, kdo se připravují na křest. Kéž otevřou svá srdce pro slovo našeho Pána a Boha, aby se z vody a Ducha svatého znovu narodili, dosáhli odpuštění hříchů a byli s námi spojeni v Ježíši Kristu, našem Pánu.
      Všemohoucí, věčný Bože, ty nabízíš své církvi neustálou obnovu a přijímáš lidi za své děti. Prosíme tě za všechny, kdo se připravují na křest: Kéž se rozhodnou důvěřovat evangeliu, vstoupí ve křtu do nového života a připojí se tak ke tvému vyvolenému lidu. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
5. Za jednotu křesťanů
Modleme se také za všechny bratry a sestry, věřící v Krista. Kéž se všichni sjednotí v Bohu a našem Pánu, aby žili podle poznané pravdy tak, že by jeho církev došla dokonalé jednoty.
      Všemohoucí, věčný Bože, jsme rozptýleni, ale ty nás chceš shromáždit. Dej, ať si uvědomíme, že všichni jsme pokřtěni jedním křtem, že všichni patříme jednomu Kristu, abychom došli plnosti jedné víry a k dokonalosti jedné lásky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
6. Za židy
Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha. Kéž ho stále více milují a věrně zachovávají smlouvu, kterou s nimi uzavřel.
      Všemohoucí, věčný Bože, tys slíbil spásu především Abrahámovi a jeho potomkům. Cítíme s bolestni tvého vyvoleného národa v naději, že se na něm naplní tvá zaslíbení. Prosíme tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.
7. Za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista
Vzpomínáme také na ty, kdo věří v Boha, ale nepoznali jeho Syna Ježíše Krista. Kéž je Duch svatý jejich světlem, aby šli cestou, která vede ke spáse.
      Všemohoucí, věčný Bože, dopřej všem, kteří tvého Krista neznají, aby žili před tebou podle svého svědomí a poznávají pravdu. A my abychom žili v Kristu tak opravdově, že bychom vydávali světu věrohodné svědectví o tvé lásce. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
8. Za ty, kdo nevěří v Boha
Vzpomínáme také na ty, kdo v Boha nevěří. Kéž žijí poctivě podle svého poznání, aby k Bohu nakonec došli.
      Všemohoucí, věčný Bože, poznali jsme tě jako stvořitele všech lidí, pro nás jsi jediné dobro a jenom v tobě je pravý pokoj. Rádi bychom, aby k tobě došli i ti, kteří o tobě nevědí, aby jednali spravedlivě a přes všechny překážky došli pokoje. A ti, kteří v tebe věří, aby byli ve světě znamením tvé lásky, takže by se v nich mohli lidé setkávat s tebou, pravým Bohem a Otcem všech lidí. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
9. Za politiky a státníky
Myslíme také na všechny politiky a státníky. Kéž by svá rozhodování srovnávali s úmysly Božími a usilovali o skutečný mír a svobodu všech lidí.
      Všemohoucí, věčný Bože, lidská srdce i osudy národů jsou ve tvých rukou. Kéž se podle tvých přání vzchopí všichni, kdo jsou odpovědni za společnost a státy, aby nemysleli jen na sebe, všude hájili svobodu svědomí a všechna lidská práva, aby prosazovali spravedlnost a mír a usilovali o rozvoj národů. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
10. Za ty, kdo trpí
Modleme se k našemu Bohu za všechny lidi. Kéž přestanou bloudit, kéž vymyslí, jak zahnat hladovění, jak otevřít žaláře a rozvazovat pouta. Kéž ti, kdo jsou na cestách, dojdou bezpečně k cíli. Kéž ti, kdo jsou v cizině, najdou domov, nemocní se uzdraví a umírající dojdou věčné spásy.
      Všemohoucí, věčný Bože, ty jsi útěcha zarmoucených a síla trpících. Dopřej všem, kdo k tobě volají v úzkosti a soužení, aby poznali, že jsi jim blízko. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
(Odstraněno: 8. 5. 2020)
 
Zelený čtvrtek 2020
V tento den by se hodilo uspořádat společnou slavnostní večeři. Třeba s ubrusem a svíčkou. K lepšímu porozumění vzniku Velikonoc navrhuji přečíst si 1. kapitolu z 2. knihy Mojžíšovy (Exodus) a potom 13, 17-22 a 14,1-31. Dětem se to dá dobře převyprávět.
 
Potom ostatní čtení, jak se čtou dneska v kostelích (rodinách) na celém světě. 1. Korinťanům 11,23-26. A evangelium podle sv. Jana 13,1-15. Tam se nemluví o eucharistii, protože ta je jednou ze součástí vzájemné služby, tj. života uprostřed stvoření, lidského i ostatního živého i neživého. Všechna čtení jsou sama o sobě výmluvná dost.
(Odstraněno: 8. 5. 2020)
 
Květná neděle 2020 - Poznámky k přemýšlení
Dnešní 1. čtení (Iz 50,4-7) je jednou z tzv. čtyř Izaiášových písní o Hospodinově služebníku (ještě v kapitolách 42; 49; a 52). Církev je vztahuje na Mesiáše Ježíše.
 
Hospodinův služebník je v kontaktu s Pánem Bohem. Zemdleného podpírá slovem, které slyšel od Hospodina (srv. novozákonní doklady: Slovo, které slyšíte není moje, ale toho, který mě poslal J 14,24). Je pouhým učedníkem, každého rána ochotně naslouchá mistru (Miluji Otce a jednám, jak mi přikázal J 14,31). Nezná odpověď na všechny otázky (O tom dni či té hodině neví nikdo,… jenom Otec Mt 24,36). Řešení nejsou jeho vynálezem (Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými J 8,32). Proto se nebojí, že jím budou ostatní lidé pohrdat, když řekne pravdu. V pašijích Ježíš říká: „Má duše je smutná až k smrti.“ (Neukrývám svou tvář před potupami a popliváním Iz 50,6). Ochotnou poslušnost prokáže v těžkostech, žádná bolest ho nepřinutí couvnout. Je si jist, že vše překoná, protože Panovník Hospodin mu pomáhá (Nejsem sám, neboť Otec je se mnou J 16,32). Ježíš je naším vzorem.
 
2. čtení z listu Filipanům (Flp 2,6-11): „stal se jedním z lidí“. Zařadil se. Srovnej: „abychom naplnili všechnu spravedlnost“ Mt 3,15!
 
Křehkost lidského života dokládá v dnešních pašijích (Mt 26,14–27,66) sv. Petr: Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ (26,33) O kus dál: I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě (v.34). Následující trojí zapření prvního mezi apoštoly, je dostatečně známé.
 
Podobně jako sv. Petr jsme nejisté existence. Nejen kvůli koronaviru, z nějakého podnětu mimo nás. Také z nejistoty svých vlastních rozhodnutí a činů. Připadám si jako chudinka.
 
Náš úkol a možnost znamená poznat a uznat realitu světa i své osoby. Žiji mezi stvořením, patřím mezi ostatní lidi. Boží přízeň a jeho rodičovský zájem mně umožňuje žít v úctě k lidem i světu a zbavit se strachu z pohrdání od ostatních lidí. (Tohle poslední je nejspíše měřítkem poctivosti mého snažení.)
 
Květná neděle 2020 - Rozhovor s dětmi (Mt 21,1-11)
V pohádkách město potažené černým suknem = smutek. Po vítězství dobra: červeným. Dodnes smutek: černá barva při pohřbu, státník nebo významná osoba – černé vlajky. Do divadla si vezmeš jiné šaty než na hřiště. Namaluješ srdce, znamená to lásku. Chceš ukázat úctu nebo radost: květiny. Tak to bylo odjakživa.
 
Mnozí lidé si vážili Ježíše. Obdivovali ho. (Proč?) Aby se snadněji dostal do Jeruzaléma, který byl přeplněn, jel na mladém oslu, jako na motorce. (Nebylo to mládě, kterého se bojíš dotknout, abys mu neublížil.)
 
Osel byl důležitým zvířetem v hospodářství. Rolník s ním dělal všechny polní práce: oral i sklízel úrodu, jezdil na něm i dopravoval zboží. (Viděl jsem ho tak naloženého, že se zvíře v nákladu skoro ztrácelo.) Osel byl velmi váženým zvířetem. Kůň byl pouze pro válku.
 
Kdo Ježíše znali, vítali ho a mávali mu. Házeli mu na cestu větve z palem (ty se musely prořezávat). Vzpomínáme na tuhle událost. Protože tu nerostou palmy, nosí se v průvodu rozkvetlé větvičky, pokud není koronavir. Dnešní neděle se nazývá Květná, i když je koronavir.
(Odstraněno: 8. 5. 2020)
 
5. neděle postní 2020
Vážení a vzácní (ve stavu nouze v obou smyslech), v neděli se budou v KC po celém světě číst tyhle úryvky: 1. z knihy proroka Ezechiele 37,12-14. Druhé je z listu sv. Pavla Římanům 8,8-11. A slova sv. evangelia podle Jana 11,1-45. V příloze přikládám několik poznámek pro rozhovor. A taky pro děti.
 
Několik posledních nedělí čteme v evangeliu o uvěření.
 
Před 14 dny se četlo, jak Samařanka a její sousedé z města Sychar (J 4,1n) uvěřili Ježíšovi kvůli pravdivosti, ověřitelnosti jeho slov. Minulou neděli slepý od narození (J 9,1n) zažil Ježíšův čin a věnoval mu více důvěry (víry) než vrchnosti. Maria a Marta (J 11,1-45) dnes upozorňují na nejistotu víry. V nadšení, že Ježíš přišel, Marta mu vysloví svůj obdiv, jak velice mu důvěřuje, ale když dojde k tomu, že by se u hrobu měla její víra ukázat v praxi, najednou jí víra chybí.
 
Občas mi někdo řekne: Není mi dána víra. Zeptám se ho: V co nemůžeš uvěřit? Že P Bůh stvořil svět v sedmi dnech? V pravdivost Turinského plátna? V soukromé zjevení polské řeholnice? V přednost P Marie Svatohorské nad Žarošickou? Kvůli nepřitažlivosti kostelních obřadů? Nic z toho ale ke křesťanské víře nepatří.
 
V Katechismu čl. 154 je psáno: „Není možné věřit bez milosti a vnitřní pomoci Ducha sv. Není ovšem méně pravdivé, řekneme-li, že věřit je ryze lidský úkon. Není totiž v rozporu ani s lidskou svobodou, ani s rozumem, věnuje-li člověk důvěru Bohu a přijme-li pravdy, které zjevil.“
 
Víru (v  řečtině důvěru), musíme věnovat především Bibli, zvl. evangeliu. Věřit tomu, že kořenem všeho zla je láska k  penězům (1Tm  6,10), to není tak obtížné. Nesnadnější je, že i  já mohu mít ve svém oku trám (Mt  7,3), nebo že všechno prospívá k  dobrému těm, kdo milují P Boha (Ř  8,28). Nebo že bychom měli jednat více s  těmi, kdo jsou jiní než my (L 14,12n).
 
Moje víra je spojena s Ježíšem. Víra je denně obnovovaná, přítomná důvěra, že Ježíš je představením, prezentací Boží vstřícnosti, srovnatelné s rodičovským zájmem. On viděl svůj život v souvislosti se stvořením a jeho Původcem, takže plnit Otcovu vůli bylo pro něho přímo způsobem života. Stál PBohu tak blízko, že můžeme klidně přijmout dnešní Martino ocenění, jenže ho musíme mít důkladně zdůvodněné. Lépe než ona. Denně (Iz 50,4) si připomínat a zjišťovat, že Ježíš je zkrátka solidní firma.
 
Rodiče se mohou bavit s dětmi:
V pohádkách o drakovi se často chvástají princové, že draka přemohou. Těší se na princeznu. Jenže, nakonec všichni utečou. Zachrání ji buď Honza nebo neznámý rytíř, který nepromluví ani slovo. Až po boji se představí.
Je snadnější mluvit než jednat. Slibovat je snadnější než sliby plnit. Rodičům, kamarádům, spolužačkám, sourozencům.
Mnoho lidí, kteří se s P Ježíšem potkali, mu začalo důvěřovat. Uvěřili, že co říká, je pravda. Ale ne všichni. K víře totiž patří odvaha a statečnost. Bez odvahy neuznáš svou chybu, nezastaneš se slabšího, nepřemůžeš svou lenost.
(Odstraněno: 8. 5. 2020)
 
4. neděle postní 2020
Vzácní přátelé, přikládám pár řádek pro nedělní chvilku před Pánem Bohem a několik poznámek.
 
Jan 9, 1-41
Mladé dámy a pánové, (mohu vybrat jenom pár jmen, ostatní musejí prominout, všichni se mi sem nevejdou), například Andulka, Rafael, Kryštof i Hynek, Dominik a Frantík, Martinka i Vítek a Samuel, ale určitě i Filip a Bětuška, Jakub, Jirka, Natálka i Emma a Klárka, obě Dorotky i Jáchym a Matouš i Oliver a Verunka, dost možná i Toník, Luděk a Benedikt i Julinka si už určitě všimli, že každá krabička léků má na obalu ještě malinké výstupky, jakoby tečky. Nechte si to ukázat a zeptejte se rodičů na Brailovo písmo. To je velká pomoc pro nevidomé lidi. Pán Ježíš mohl lidem pomoci ještě víc, v evangeliu jste si o tom četli. Možná ti nejstarší z vás znají odpověď na mou otázku: Proč to Pán Ježíš dělal? Aby ho lidé chválili?
 
Vysvětlete těm menším, že měl v úctě každého člověka. Nejen slovy, ale i svými skutky. Proto věříme, že cokoliv říká je pravda, i když třeba někdo, možná i ve třídě, si to nemyslí.
 
Starší dámy a pánové oslovení prominou.
Nemoc bývala považována za potrestání nějakého špatného činu. Někdy to tak je: nemoci z kouření, alkoholu, nevyrovnanosti. Ale není to tak vždycky, viz dnešní evg J 9,1n (n=a následující). Všimněte si reálnosti vyprávění (oči změní výraz tváře) i klidu uzdraveného. Zažil cosi velikého, je mu jedno, co si kdo povídá. Člověk by od kritiků čekal oslavu, že došlo k uzdravení, ale výtka: Je špatný, nesvětí sobotu! Sobota byla vzácná – dle hymnu o stvoření, i východ z Egypta, sjednocující pouto v zajetí babylonském. Měli se zeptat, zda uzdravení neruší sobotu? Srv. Mt 5,17-18: Nepomine čárka, protože J ví, jak lze naplnit jádro Zákona a tím se pak vyřeší celý problém. (Co je jádrem Zákona? Dejte vědět!) Vidění a slepota v závěru evg je duchovní nikoli reálná. Kdo si myslí, že všemu rozumí, měl by se mít na pozoru. Před Pánem Bohem musím být nesmělý (možný překlad vazby: bázeň Boží).
(Odstraněno: 8. 5. 2020)
 
3. neděle postní 2020
Biblická čtení z nedělní mše: 2. Mojžíšova 17,1-7; Římanům 5,1-8; evangelium Jan 4,5-42. A pár vět k tomu.
 
J 4, 5-n.
J oslovuje ženu, zakázané cizí ženu (ani manželé se venku nebavili), Samařanku! J ji bere vážně. Mluví o živé vodě, žena to bere jako legraci. J: Přiveď muže. Legrace přestává. Nevyčítá jí, nemoralizuje (vdova?!). Konstatuje, že říká pravdu. Žena cítí J mimořádnost, ptá se po uctívání Boha.
 
Mluvit o něm - jako barvoslepý o barvě. Způsobů úcty PB je mnoho (muslim, křesť, hindu...),podle představy o něm. Ježíšova představa se objevuje na různých místech NZ: „bydlí v nepřístupném světle“ (1 Tim 6,16), „nikdo ho neviděl..“ (J 1,18). Lze o něm myslet leccos, správně i špatně. Jako lze obraz či karikaturu jakékoli věci. Lze s ním disponovat (Utrpení slova B!). Tom Aquin: “Naše největší poznání PB v tomto životě: Je větší, než co si o něm můžeme myslet“.
 
J připomíná, že PB je Duch, (pneuma = vanutí, dech, vánek, vítr, vzduch, není to duch!) v duchu a v pravdě = úcta všude, v pravdě.
 
To souvisí s J specialitou (J 14,8n): Pane, ukaž nám Otce! Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mně neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce... Nevěříš, že já jsem v O a O je ve mně?...
 
S dětmi: Každá věc má své místo: šaty ve skříni nebo na sobě; váš dům je v ulici…; tatínek je buď v práci nebo na zahradě nebo v autě, ale není na více místech. Kde potkám P Boha? Kde bydlí? Ježíš řekl, že PB je neviditelný jako vzduch a ten je všude. Je všude, kde je člověk. Aby mohl člověk letět do vesmíru, musí mít s sebou vzduch. PB nebydlí na jednom místě, je všude s tebou.
(Odstraněno: 8. 5. 2020)
Ověřit XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!