Titulek
Poznámky k nedělním čtením
 
33. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 14. 11. 2021
Čtení I. Dan 12,1–3
Čtení II. Židům 10,11-14.18
Evangelium podle sv. Marka 12,24-32
 
Poznámky pro děti
Každá věc má začátek a konec. Den, vyučování, spaní, oběd, prázdniny, diktát. Stále něco začíná i končí. Vysvědčení.
Něco je těžké, s radostí vítáš konec. Něco bys rád prodloužil. I lidský život na Zemi. Na konci života přehlédneš celý. Poznáš, jak to vlastně bylo. S něčím jsi spokojen. (Když to bylo podle Pána Ježíše.)
Vím o Ježíšovi, to mi dává sílu k dobru. Denně tvořím nový svět pro sebe i ostatní. Lepší nebo horší.
Poznámky pro dospělé
Ve 13. kap Marka jsou za sebou Ježíšova sdělení a) o falešných Mesiáších, kteří vyprovokují válku a b) o konci světa, o posledním soudu. Dnes neumíme rozlišit, co platilo na tehdejší časy a co na konec světa. Ježíš určitě nechce vyvolávat paniku ani strach, ale vybídnout k bdělosti a naději.
Mnoho Židů, se od té doby v historii pokládalo za Mesiáše. Zatímco Ježíš opětovně vykládal, že řešení bolestí a křivd není v bojování, oni všichni naopak považovali za nejsprávnější povstat k boji. Neměli pravdu oni, ač se to v jejich době zdálo jediné možné, ale pravdu měl Ježíš. Mluvil o konci takových pokusů. Popisoval, jak to dopadne, až se Izrael zvedne k boji. Sháněli vojsko ať žili v Persii nebo v Turecku nebo ve Španělsku. Během staletí všichni dopadli katastrofálně. V roce 66 byl pogrom v Cesareji, který způsobili Řekové na oslavu svého vítězství v soudním sporu. Z toho vznikla Židovská válka, která zamenala zničení celé země. Známý je i pokus o svobodu, kdy byl považován za Mesiáše Bar Kochba (on sebe ne). Při jeho potlačení roku 135 n. l. zahynulo asi 680 000 Židů. Jedním z dalších byl Šabtaj Cvi 1626-1676 v Gaze, chtěl si podrobit Turecko, židovský svět vzrušen. Cvi zajat v Turecku, přijal islám (naoko?!), do exilu v Albánii. Za jeho vtělení se prohlásil Jakob Frank (1726-1791) v Polsku.
Ve středu je státní svátek 17.11.1939 – (vznik: při oslavě 28. X. zastřelen pekařský dělník Václav Sedláček, medik Jan Opletal po zranění zemřel 11.11.39. Pohřeb 16.11., manifestace. 9 studentů popraveno na Pankráci, 1200 studentů do koncentráků. Neuvěřitelným úsilím se podařilo prezidentu Emilu Háchovi všechny dostat zpátky domů. První hned Vánoce 39, poslední skupina se vrátila 1943!)
Byla to těžká, složitá doba? Ano. Je dnes těžká doba? Vždycky je těžká, složitá doba. (Pro ty, kteří nehledí jen na sebe a nejsou ponořeni v penězích nebo v moci. Ani jedno není správné, odmítáme to.) Ergo: Kain zabil Ábela. Nemáme výmluvy. Necítíme hrůzy, které prožívali lidé za 30leté války, protože v ní nežijeme. Ale pro tehdejší rolníky i občany to byla doba nejhorší.
Z přirovnání o fíkovníku je zřejmé, že PJežíš užívá obrazy a ne popis. Fíkovník = přemýšlet. Přemýšlet znamená podle PJ vejít do svého pokojíku. Dostat se do Boží přítomnosti. Uvidíme sebe samy jakoby z Božího hlediska. Náš povrchní pohled na život není celá realita. Ve zkoumání hraje roli naše ukřivděnost nebo poraženectví nebo touha po vládnutí. Naproti tomu víme, že PJežíš byl reálný muž (v protikladu ke zbožným obrazům!). Najednou uvidíme věci z jiného hlediska než obvykle. Z hlediska tchýně, snachy, vnuka, babičky, vedoucího nebo vrátného. Situace se docela změní. Stanu se otevřenějším pro ty druhé, trochu jim mohu porozumět. Mohu odpustit a přiznat se. Nemusím někoho považovat za dokonalého, neomylného. Nemáme žádného guru, jen PBoha. Zažijeme Boží společnost, vztahy ke světu i lidem se změní.
Jak se to projeví? Neporovnávám se už s ostatními, neraduji se z jejich pádu, chyb, neposuzuji … Pochopíme, co je to být Božímu dětmi: Vybavuje nás do života, dává nám svou sílu, zahrnuje nás milostí, mohu odstraňovat nepřátelství. To není jenom budoucnost, to je přítomnost. (Pokud jsme věřící, ovšem.) Neděsíme se konečné katastrofy. Nabízí se nám setkání s PB, tedy být ve společnost Boží v dokonalém stavu. PB je tou poslední budoucností světa i naší. Dovršené KB. Nebude to pro nás revoluce: PJ řekl, že BK je už teď mezi námi.
Já, P.K. jsem na tom stejně jako vy, milí PKK. Taky jako sv. Pavel (srv. 1K 9,16 “Nemohu se chlubit tím, že kážu evg; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.“).
(Odstraněno: 21. 11. 2021)
 
32. neděle v mezidobí (za koronaviru) 7. 11. 2021
Čtení I. Královská 17,10–16
Čtení II. Židům 9,24–28
Evangelium podle sv. Marka 12,38-44
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Když sedíš s učebnicí v ruce, nikdo nepozná, zda se učíš nebo myslíš na něco jiného. Jako učení by to pak jen vypadalo. Dokonce je možné i modlit se jen „na oko“. Evangelium odsuzuje modlitbu jen „na oko“. Chtěli totiž především dostat najíst.
Co je to vlastně modlitba? Je to uklidnění. Při tom si vzpomeneš, že jsi rád na světě. Že máš o sebe postaráno, nemusíš chodit do práce nebo žebrat. Rodiče tě mají rádi. Můžeš dělat, co dobrého tě zajímá. Můžeš využívat svoje nadání a trénovat ho. Rozumět pořád něčemu novému. Víš, že na počátku všech věcí je PBůh. Poděkuj mu za to. Taky za rodiče.
Pán Ježíš naučil své kamarády a žáky Otčenáš. Můžeš se jím dokonce spojit s jinými dětmi, křesťany v různých koutech světa. Ony také, třeba s rodiči a někdy samy, si opakují slova Pána Ježíše, když říkají Otče náš. Jednou myslíš na děti v Ugandě, jindy v Brazílii. I když si dovedeš snadněji představit ty z Litvy nebo z Portugalska.
Poznámky pro dospělé
Mojžíšův zákon, tedy desatero a další rozpracování, vyžadovalo výklad. Ten obstarávali znalci, učitelé Zákona, zákoníci. Byli odborně, právnicky i teologicky zdatní, vykonávali soudcovskou pravomoc, účastnili se i zasedání synedria (velerady). Měli za úkol vyučovat mládež Zákonu, někdy za peníze. Právní rady a soudy konali zdarma. Vydělávali si řemeslem. Většina jich patřila k farizejské straně. Jako strážci tradic udržovali národ pohromadě. Tradice jim byla někdy významnější než Zákon (=Tóra, = 5 Mojžíšových knih). Protože se příliš obraceli k minulosti, měl s nimi Ježíš spory. Měli titul Rabbi = učitel, mistr. Výklad Tóry později písemně zapsán v Talmudu.
Vdovy byly odkázány na příbuzné. Povinnost péče o matku měl nejstarší syn. Pokud nebyl, vrátila se k otci. Nebo si ji měl vzít bratr zemřelého manžela (levirátní právo). SZ hrozil těm, kdo by jí ublížili. Dnes: i zbožnosti lze zneužít. Modlitby byly záminkou pro jídlo. (Dostávali stravu během modliteb v domě zemřelého!) Život vdovy je pro PJežíše přednější. Ruší společenskou vážnost podle majetku.
Vdova dala, co měla. Neznamená to, že vdovy automaticky jsou svaté. I chudí lidé mohou nenávidět, přát jinému zlo, radovat se škodolibě.
Záminky jsou nebezpečím i pro naši zbožnost. Člověk je schopen lecčehos, aby vypadal dobře, lépe než ostatní. Třeba si přihřívat svou polívčičku apod.
Oč ti běží?
(Odstraněno: 14. 11. 2021)
 
31. neděle v mezidobí (za koronaviru) 31. 10. 2021
Čtení I. Deuteronomium (Dt) 6,2-6
Evangelium podle sv. Marka 12,28-34
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Miluj bližního jako sebe. I když máš soka v oddíle, při soutěži družstev musíš sokovi přát co nejlepší výsledek, abyste vyhráli! Na výletě si někdo zlomí nohu, předčasný konec výletu.
Pro společný život musíme mít zákony nebo předpisy: dopravní, školní, pracovní, bezpečnostní, první pomoci. A další. Jsou všechny neměnné? Které? Neznalost zákona neomlouvá.
Základní pravidla pro život vyslovil PJežíš: Miluj, tj. měj v úctě 1) PBoha a 2) člověka. Rodiče nejlépe poradí, nevíš-li si rady. Postupně se učíme. Nevědomost hříchu nečiní.
Poznámky pro dospělé
Odjakživa lidé cítili, že někdo je nad světem, nad nimi. To je vedlo k úžasu, bázni, nesmělosti. Různé představy, každý si všimnul jiné. Najděte si obrázek na str. v Pár kroků do křesťanství (obraz mladé a staré ženy), aby se ukázalo, že je to dobře možné. Především z pocitu vděčnosti, závislosti vznikla vazba na dárce života (staroind. Bhaga = dávající život) a náboženství.
V Izraeli bystří lidé mu naslouchali, vnitřní hlas potvrzoval jejich zkušenost, zapsali si to. Úcta k jeho dílu. Od Mojžíše (cca 1250 př.n.l.) pochází Desatero. 1.–3. příkaz tvoří zdůvodnění těch ostatních, 4.–10.
Všechno je založeno na: Slyš, Izraeli, Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán (Dt 6, 4). To je dosud jediné izraelské vyznání víry. (pro fajnšmektry: v hebrejském textu poslední písmena prvního a posledního slova tohoto vyznání jsou vždy vytištěna většími písmeny. Dávají dohromady slovo s významem: svědectví, také trvale, navždy). A Ježíš přidává hned 5. verš: Miluj Pána,… Tato věta je jako základ domu, který není vidět, ale všechno na něm leží. Musí být pevný. Podobně manžel ví o své ženě, i dětech, počítá s nimi, i když nejsou s ním.
Je-li mým pánem Hospodin, nemůže jím být kariéra (za každou cenu), úspěch, peníze…
Protože přicházejí těžkosti, proroci volají nazpět. Srv. Jr 4,1:..obrať se ke mně!
Dobře promyslet a opakovat si jako vyjmenovaná slova – jinak po 30 letech dělám chyby. Nebezpečí obracet se k tradici, např. fylakteria (modlitební řemínky s krabičkou jsou doložena už od r. 135) při ranní modlitbě. Ale jsou i karaité, kteří Dt 6,8 berou obrazně. (S nimi jsou pořád nějaké těžkosti, řekl mi můj známý rabín D.M.) Církev má tytéž problémy: Někteří: Zpátky k Tridentu, nebo: Učit se Desatero ve staré verzi (Kralické!). Proč se obracíme k tradici z 16. stol. a ne k té z 2. století?
Druhé přikázání vzal Ježíš odjinud, z Lv 19,18, je stejné: Miluj svého bližního… tj. Ježíš něco vybral, a zákoník také tak chápal. (Rabín Karol Sidon přeložil: chovej k svému druhu lásku, je jako ty!)
(1J 4,12: Boha nikdo neviděl, milujeme-li se navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.) Obě patří k sobě podobně jako pracuje hadicová vodováha.
Láska k nepřátelům? Mají děti jako my, hrají si, stavějí. Nepřítel je „jiný“ člověk? Možná ten, komu nevěnuji dost pozornosti, kdo ještě neví to, co já: Jak ubohý jsem to člověk! (Ř 7,24) Pinchas Lapide: Mějte lásku, která přemáhá nepřátelství!
Láska je postoj.
Srv. večerní setkání manželů začíná ranním pohlazením!
(Odstraněno: 6. 11. 2021)
 
30. neděle v mezidobí (za koronaviru) 24. 10. 2021
Čtení I. Jeremiáš 31,7-9
Čtení II. Židům 5,1-6
Evangelium podle sv. Marka 10,46-52
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Rodiče se dosud o tebe starali. Bez nich bys už nežil. Můžeš důvěřovat tomu, že se o tebe budou starat i v budoucnosti.
Pán Ježíš žil před 2000 lety. Od té doby bylo hodně slavných lidí. Někteří žili správně (Karel IV., Jan Patočka), někteří špatně (Hitler, Gottwald ad.). Někteří mazali med lidem kolem huby, aby získali moc nebo peníze, jiní naopak mluvili i jednali poctivě. Mezi tyhle patří Pán Ježíš. Co řekl, měl dobře vymyšlené, lidé si to mohli ověřit. Nikomu to neubližovalo. Proto mu lidé důvěřovali (nebo věřili) i tehdy, když se to týkalo budoucnosti. Já jsem si všimnul, že on je ze všech nejlepší. Tak pomohl i slepému.
Scházíme se v kostele, přemýšlíme, co by on říkal dnes a tady. Chceme mít jeho postoj, být plni jeho Ducha.
Poznámky k evangeliu pro dospělé
Zachránilo tě, že ses na mě spolehl.
Víra v Ježíše, vím, že viděl do věcí, měl celistvý pohled. Fotky jsou pouze výřezem, není to celá pravda. (Jindřich Streit: Fotografie několika vyčerpaných brigádníků, odpočívajících po celodenní práci na haldě brambor, byla na výstavě zdrojem posměšků: co je to za ubohé lidi? Přitom nevěděli nic o celodenní námaze na podzimním větrném poli.) Na základce jsme byli týden jednotit řepu. Po několika dnech jsem viděl na silnici řádky řepy i po brigádě.
Naše vidění je ovládáno také postojem, časem, náladou: v noci všechno černě. V hněvu, v zamilovanosti, v depresi, v zaujetí úkolem vynálezce.
Ježíš měl celistvý pohled na člověka, je o něm psáno, že „věděl, co je v člověku!“ Jindy „prohlédl jejich léčku“. Za zuřivostí Jakuba a Jana viděl zelótského ducha. Za boháčem viděl nafoukanost, za snahou farizeů uvést ho do rozpaků viděl bezradnost srovnat jeho postoje se zděděnými. Za citátem Zákona viděl jeho jádro!
Měl oči pro ponížené, vyděděné, nenápadné, pro jediného člověka! Úcta, vidí za…
Učme se vidět jako on: ve zlobě je možná duševní zranění. V nespokojenosti touha po změně, po lepším životě, v nepřátelských otázkách zklamání a bezradnost, v ironických narážkách je touha vědět.
Vidět za masku. I doma mezi svými.
„Zachránila tě víra“, tedy rozhodnost k jednání, které považuji za správné. Spolehnutí, důvěra i s rizikem. Kdo nic nedělá, nic nezkazí – ale nic neudělá.
Jak to viděl Ježíš? Věděl, „že od B vyšel a k němu se vrací“.
Věděl o cíli, směřoval k cíli. Václav Havel: Naděje (víra, důvěra) je jistota, že něco má smysl, aniž bychom věděli, zda to dobře dopadne.
Cíl určuje způsob jednání. Porozumějme, pochopme, oživujme.
(Odstraněno: 6. 11. 2021)
 
29. neděle v mezidobí (za koronaviru) 17. 10. 2021
Čtení I. Izaiáš 53,10-11
Čtení II. List Židům 4,14–16
Evangelium podle sv. Marka 10,35–45
 
Poznámky k rozhovoru o evangeliu s dětmi
Včely jsou pilné, nejspíše jsou rády na světě. Pomáhají si, sdělují, co kde našly. Navštěvují květy, možná nevědí, že slouží rostlinám! V přírodě je to tak všude: jedni pomáhají druhým v životě. Nenahraditelní.
Člověk je rozumný (homo sapiens = chápající, přemýšlivý, poznávající, zkoumající, moudrý). Když člověk přeruší řetězení služby, poškodí se tím celý svět. Greta Thunbergová.
Mít v úctě ostatní součásti Božího stvoření! Nerozšiřovat zlo, ale dobro. Pán Ježíš lidem prospíval (sloužil) slovy i skutky. Já mohu pomáhat s touhou udělat radost. Není-li to tak přijato, nevadí. Byla to služba.
Poznámky pro dospělé
Na cestě do Jeruzaléma Ježíš vypráví o zakončení svého života. Oni se domnívají, že se prohlásí Mesiášem, založí království, ergo: zajistit si místo. Základní nepochopení, a už podruhé (srv. Mk 9,33n!). Ostatní se zlobili, možná si tajně přáli totéž. Žárlili na ně. Jinak by se byli zasmáli, a nevšímali si toho.
Sv. Jakub byl představeným jeruzalémské obce. A takhle neuctivě se o něm psalo. Proč to nechali v textu? Psali byste tak o sobě? Přece mohli říci: To tam nepiš, není to důležité, je to drobnost. Zvláštnost Bible: jde jí především o věc, o popis. Psali proniknuti Duchem Božím.
Touha po vládě je nám vlastní, ohrožuje naše jednání. Řeknu si: dělám všechno dobře, a přitom nepřemýšlím, co ostatní potřebují!
Kontrola: Co uděláš po vytknutí chyby? Smutek? Pomsta? Hledám chyby na ostatních? Nesrovnávat se s ostatními. Ani se zbabělejšími, nejvýše se statečnějšími.
Sloužit neznamená nechat se ovládat, ale být užitečný. Sociální nauka Církve (Kompendium sociální nauky 2004): Mluví o službě, nedotknutelnosti lidské osoby, přednostní péči o chudé a ohrožené, principu solidarity, subsidiarity – lokální řešení-, obecném dobru tzn. nejsou jen soukromé zájmy a starost o sebe sama. Obecné dobro znamená, že máme společně tvořit podmínky ve společnosti, které umožní snadnější rozvoj člověka (mír, bezpečí, spravedlivé soudy, policie ap).
Poslanec Jan Sokol (roku 1990) se při návštěvě švédského parlamentu ptal, jak jim funguje hlasovací zařízení. Řekli, že ho používají málokdy: jednají tak dlouho, až se shodnou!
Syn člověka (hebr. člověk). Pro J: služba, nepřišel si hrát na pána. Smrt vyvrcholením jeho služby. Ježíš vysvětluje rozdíl světa a BK. Nejde o vládu, ale o službu. Řád, který odhaluje, je cestou k životu.
(Odstraněno: 2. 11. 2021)
 
28. neděle v mezidobí (a za koronaviru) 10. 10. 2021
Čtení I. Moudrosti 7,7-11
Čtení II. Židům 4,12-13
Evangelium podle sv. Marka 10,17-30
 
Poznámky pro děti
Vyndáš stavebnici a po chvíli hraní tě napadne, co postavit. Třeba garáž nebo věž. Jednáš tak, aby k tomu došlo. Pro loď stavíš kostky jinak než pro jeřáb. Bez nápadu a plánu bys to nepostavil. Když zedníci začnou stavět dům, mají plány. Někdo už dopředu musel vědět, jak dům bude vypadat. Nemusejí stavitele znát, mohl být muž nebo žena, mladý, starý, velký, vousatý, nevíme. Ale někdo to být musel. Když dům stojí, nikdo na stavitele ani na zedníky nemyslí. Naše fara byla postavena v roce 1775. Stavitel ji vymyslel dobře a zedníci byli šikovní. To je všechno, co víme. Musíme se spokojit s tím, že nevíme všechno.
Ve světě je jistý pořádek, podle kterého všechno běží. Např. se střídá noc se dnem. Pořád stejně, pravidelně. Můžeme dokonce vypočítat, kdy vyjde slunce za 14 dní nebo za 15 let. Můžeme vysílat astronauty do vesmíru, protože dovedeme vypočítat, jaké změny je tam potkají. Podle stejných základních pravidel žije naše tělo. Je složeno ze stejných materiálů, prvků, jako naše Země. Jenom jsou jinak seskupeny. Kvůli pořádku, který v tom poznáváme, myslíme na jeho autora. Víme o něm jen málo, nazýváme ho Dárce života (ze starind. Bhaga – Bůh).
Křesťané se o něm dozvěděli nejvíce od PJežíše. Řekl, že PBůh je jediný dobrý. Každý člověk udělá někdy něco špatně. Řád, který má v sobě, ho pochválí nebo mu dělá výčitky. Ale nemusí si zoufat. Vždycky to může napravit. Důležité je, aby si to přiznal, protože bez pravdivého posuzování nemůžeme být správně živi.
Poznámky pro dospělé
Učedníci nejsou vzory v chápání Ježíšova vyučování a způsobu života. Někdy přece najdou odvahu a zeptají se. Pán Ježíš řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství“, a učedníci chtějí vysvětlení. Řeknou: „Kdo tedy může být spasen?“ Jaká je podmínka spásy (štěstí, spokojenosti, pokoje v duši, života v soucítění se světem, sounáležitosti)? Ježíš: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha.“ Teď nevědí, o čem ježíš mluví a co tím myslí? Co je nemožné?
Ježíš zjevně nemůže myslet na bohatství v majetku, to bych já (P. K.) v té odpovědi nenašel žádný smysl! Co je tedy ve hře? Přitom Ježíš od něho chce, aby rozdal všechno bohatství, zatímco Zacheovi se dostalo spásy hned, jakmile pouze slíbil rozdat polovinu! Jenže, rozdíl mezi oběma muži je velký. Není ovšem v majetku, ale v hodnocení sebe sama. Náš člověk řekne: To všechno (z Mojžíšova zákona, cos mi, Ježíši, vyjmenoval,) jsem zachovával od svého mládí. A čeká na pochvalu. Naproti tomu Zacheus nenamítá nic proti reptání diváků, ale přihlásí se ke své hříšnosti. A vyvodí z toho poznání důsledky.
Vzpomeňte si na začátek dnešního vyprávění. Ten člověk se zeptal PJežíše: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych získal věčný život?“ Čekali byste, že PJežíš vyjmenuje vše potřebné. Nikoliv. Jde mu o něco jiného. Už na začátku setkání ho varoval, zastavil ho hned u oslovení: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden, PB?“ Přesto ten člověk tvrdí, že je vlastně dobrý. Co si má PJežíš s takovou řečí počít? Jeden o voze a druhý o koze. K rozhovoru je nutné dávat slovům stejný obsah. Ježíšovi vadí jistota, s jakou ten člověk mluví. Nepochopil výzvu k zařazení se mezi ostatní, mezi Boží stvoření.
Nevzpomínáte si na Ježíšovo posuzování farizeje a celníka v chrámě? Vždyť neocenil farizeje, který se postil a zachovával Zákon více než obvykle, ale celníka, který se pouze přiznal! Čemu dával Ježíš přednost, bohatství nebo životnímu postoji? Životní postoj musí být v realitě mého úsudku, a ne v mé domýšlivosti.
„My jsme kvůli tobě opustili všechno, nejen peníze. Což my nevejdeme?“ Sami se k tomu nedostaneme jinak než uznáním reality a zařazením se. Nikoliv nad, ale mezi své děti, sousedy, „protivné“ příbuzné, nebo dokonce „nepřátele“. Nejsme dobří a nemůžeme se jimi stát zachováváním celého Zákona. Potom ucítíme Boží odpuštění, blízkost, novou nabídku k životu. „U něho je možné všechno“, zůstává vstřícný, laskavý i přes naše nedobroty a selhání.
(Odstraněno: 17. 10. 2021)
 
27. neděle v mezidobí (a koronaviru) 3. 10. 2021
Čtení I. Gn 2,18-24
Čtení II. Židům 2,9-11
Evangelium podle sv. Marka 10,2-16
 
Poznámky pro děti
Zítra je sv. Františka z Assisi (1282-1226). Pocházel z bohaté rodiny. Mohl mít, co chtěl, pořád nové šaty a boty, podle módy. Sv. F si řekl: není to nutné. Mohu se rozdělit s chudými a sám žít taky chudě. Mít pokoj v duši neboli čisté svědomí je to nejlepší.
Líbilo se mu na světě. Měl úctu ke všemu živému a vůbec k celé přírodě. Svůj život přijal jako Boží dar. Už před smrtí napsal báseň, Píseň bratra Slunce. V ní obdivuje Slunce, Měsíc, hvězdy, vodu, vítr, oblaka, Zemi s jejími plody, květy a trávu.
Tahle úcta a chvála, se kterou píše, vedla lidi nedávno k tomu, že prohlásili sv. Františka patronem ochránců přírody a zvířat.
Ani my se nemůžeme chovat na Zemi pánovitě.
Poznámky pro dospělé
Chtěli přivést Ježíše do rozpaků, tj. zjistit míru jeho tvrdosti v interpretaci Zákona. K propuštění ženy z manželství stačily podle jedné zákonické kapacity, Hillela, nedostatky ve vaření; podle jiného věhlasného, Šamaje, cizoložství.
Ježíš nezavrhuje Samařanku (J 4,3n) za neurovnané manželské vztahy, ani za ten poslední. Sv. Pavel (1 K 7) píše o možnosti odchodu z manželství, pokud ten druhý nechce přijmout partnerovu změnu po křtu. Ale doporučuje bojovat o zachování manželství.
V Egyptě i Babylonii byla monogamie, po návratu ze zajetí převládá i v Izraeli. Rozvod v helenistické společnosti (v době vzniku křesťanství) byl mimořádný: přinášel totiž sociální i právní problémy.
Dnes je manželství méně chráněné než před 100 lety (samostatnost žen, rozdílná pracoviště, obecný trend rozvodů). Na trvanlivost má vliv i prodloužení lidského věku. Rozvadění manželé se před problémy většinou nezastaví. Největší následky nesou děti. Možná by při stycích s dítětem měl jeden z rodičů ustoupit, aby dítě mělo v jedné rodině větší jistotu.
Katolická církev trvá na nerozlučitelnosti. Nepočítá s těžkostmi, do kterých se dnes lidé mohou dostat. Pokusy zmírnit tvrdost zákonů církevních se daří pouze jejich obcházením (prohlášením, že sňatek byl uzavřen v nevědomosti nerozlučnosti nebo bez opravdové lásky). Těžko se dovolávat stálosti učení církve, samotné svátosti formulovány až ve 12. stol. Cařihradský patriarcha Athenagoras, hlavní autorita pravoslavné církve, v rozhovoru s Pavlem VI. (někdy kol roku 1970) podmínil sjednocení připuštěním rozvodu i u nás.
Jedno z možných řešení manželských trápení: obnovit cestu k PBohu, který je jakoby vrchol trojúhelníka: z bodů základny k vrcholu = blíže k PBohu, tedy i k sobě. Nově se podívat na svého muže, ženu. Vidět těžkosti, které se mnou má ten druhý. Slevit z vlastních požadavků. Manželství by mělo být zázemím a bezpečím pro oba.
Být jako dítě: důvěra v život, přijímání nových informací, nebát se: pokus – omyl.
(Odstraněno: 10. 10. 2021)
 
26. neděle v mezidobí (za koronaviru) 26. 9. 2021
Čtení I. Nu 11,25-29
Čtení II. Jk 5,1-6
Evangelium podle sv. Marka 9,38–48
 
Poznámky pro rozhovor o evangeliu pro děti
Co znamená useknout si ruku z dnešního evangelia, na to se zeptejte rodičů.
Každá rodina je jiná, 1 dítě, 4 děti. Mají své zvláštnosti. Výlety: autem, na kole, pěšky, vlakem. Daleko, blízko. Ale každá může žít vyrovnaně, pokojně.
Někdo má rád češtinu, jiný zeměpis, ty matematiku. Kamarádíš s holkami a kluky proto, že jsou stejní jako ty? Měl bys je přesvědčovat, že matika je lepší? A co písničky? Obrazy? Zmrzliny nejsou jen malinové, i jiné. Buď ráda, že jste odlišné, navzájem se poučíte, lépe si pomůžete. PJežíš řekl, že dělat dobré věci mohou různé, docela jiné skupiny, kroužky, party.
Stejní byste měli být v touze: 1) nikomu neškodit 2) a v následování Ježíšova: Co chceš, aby lidé dělali tobě, dělej ty jim.
Poznámky pro dospělé
Bránili jsme komusi, protože nechodí s námi. Jan chce ochránit jejich výlučnost. Ježíš je ovšem velkorysý. Otázka: Proč se k nám nepřipojil? Možná měl něco proti partě učedníků? Byli mu třeba něčím protivní, třeba žárlivostí nebo úzkoprsostí. Nebyli uzavřená společnost? Možná rozuměl Duchu Ježíšovu lépe než oni. Nebylo by to možné?
V Bibli naopak: např. David i Petr uznávají svá selhání, nejsou výkvětem.
Sebepoznání církve na 2. vatikánském koncilu jí (tedy úředním dokumentům!) otevřelo oči pro rozmanitá působení Boží mezi lidmi, i mimo církev. Od té doby (1965) se, žel, některé zvyky vrátily do skoro původního stavu. (Buďte rádi, že nevíte, co znamená J.M. na plakátě před jménem několika činovníků svatováclavské pouti! A neptejte se mě na to!)
To je trvalé lidské pokušení: uznávat jen sebe a své výkony za nejlepší. Trvalé pokušení výlučnosti katolíků i ostatních církví. Podle Jana Pavla II. rozdělení církví „vedlo k objevování bohatství evangelia… Možná by tyto poklady jinak nevyšly najevo“ (Překročit práh naděje s. 139). Nečteme evangelium, abychom kritizovali jiné, ale sebe.
Useknout ruku jako rčení znamená rázně jednat, nikoli potrestat ruku. Je to obrazné, protože pokušení nevychází od ruky ani od nohou ani od očí, ale ze srdce, rodí se v mysli, jak řekl Ježíš v horské řeči. V některých věcech je nutná rozhodnost. Jsem-li v nebezpečí zapojit se do nesmyslných hádek nebo bojování, musím se rázně otočit a odejít. Mám-li nějakou povinnost, musím TV vypnout s podobnou rázností jako seknout sekerou.
Mysl máme trvale vystavovat kontrole otázkou: Oč jde? Co je hlavní? Co je vlastně důležité? Co má přednost? To zůstává hlavní otázkou pro Ježíšovy sympatizanty, následovníky, církev i pro mě.
Ke kontrole předcházejících řádek nabízím citace: 2 Sa 12,13; Ž 51; Ga 2,11; Sk 11,17n; Mt 7,12; Mt 5,21n; Mk 14,72; L 5,8; Mk 1,14-15;
(Odstraněno: 7. 10. 2021)
 
25. neděle v mezidobí (a koronaviru) 20. 9. 2021
Čtení I. Mdr 2,12–20
Čtení II. Jk 3,16–4,3
Evangelium podle sv. Marka 9,30–37
 
Poznámky k evangeliu k rozhovoru s dětmi
PJežíš vyprávěl o tom, co ho čeká, a bylo to tak neuvěřitelné, že se ho na to jeho přátelé učedníci báli zeptat. Kdyby se ho byli zeptali, nemuseli se zděsit, když byl potom zajat, trápen a popraven.
Zeptat se, když něčemu nerozumím, není ostuda. Ani ve škole není ostuda, když se zeptáš, nerozumíš-li. To se stává, a dělat, že je ti všechno jasné, je chyba. Taky by bylo hloupé smát se, když se někdo jiný zeptá na to, čemu já naopak rozumím dobře. Zeptat se je správné, ale je k tomu zapotřebí odvahy. Ptají se odvážní.
Ti učedníci nesebrali dost odvahy, vymstilo se jim to. Pouč se z toho: v křesťanské víře je všelicos, čemu nerozumí dokonce mnohdy ani dospělí. Zeptej se proto: rodičů, mě (P.K.!), křestního kmotra. Nedej se odbýt, ptej se tak dlouho, až se ti to objasní.
Poznámky pro dospělé
PJežíš nechtěl, aby o jeho pobytu lidé věděli, protože chtěl o samotě poučovat učedníky o příštích dnech. Všechno tak proběhlo. Už je to dávno, ale Ježíš i jeho dílo, (tj. učení, názory, cesta, náhledy, pochopení věcí Božích) je dosud živé, prošlo jeho smrtí. Po třech dnech vstal.
Nerozuměli, ale báli se zeptat! Nevnucoval se jim. Vysvětlovat něco lze jen tomu, kdo má o to zájem!
Mlčeli. Styděli se, že je zajímá a je pro ně důležité: Kdo je z nich největší?! Cítili, že by před Ježíšem s tímhle tématem neobstáli, že to před ním nelze rozvíjet. Jak k jejich nepochopení mohlo dojít? Celé měsíce styku s Ježíšem a nedávali pozor na jeho výklady, a postoje?! Proč je to nezajímalo? Možná nechtěli slyšet méně příjemné věci. Místo vítězství nad ostatními Ježíšovo spolupráce. Služba? To slovo dnes zní jako ponižování. Ale je to vlastně: Soucítění se stvořením.
Ježíšovo řešení: Nezáleží na 1. nebo posledním místě. Buď užitečný!! Oč běží? O život v pokoji, ne o vítězství. V rodině, škole, společnosti. Je mnoho možností, zkusme jednu z nich. Při neúspěchu můžeme použít ještě návrh toho druhého.
Sv. František Assiský si mohl dovolit drobný vtípek: „Kdo jsou postaveni nad jiné, ať nalézají ve svém představenství jen tolik chlouby, jako by jim bylo svěřeno bratřím nohy umývati. A čím více se rmoutí, že jim bylo odňato představenství, než by se rmoutili, kdyby jim byla odňata povinnost umývati nohy, tím více jidášských grošů sobě shromažďují ke škodě své duše.“ (Z Napomenutí sv. Františka)
(Odstraněno: 25. 9. 2021)
 
24. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 12. 9. 2021
Čtení I. Izaiáš 50,5–9
Čtení II. Jakub 2,14–18
Evangelium podle Marka 8,27-35
 
Poznámky pro děti
Ve středu 16.9. to bude 1100 let, co zemřela sv. Ludmila. Babička sv. Václava. Lidušky a Lídy a Lidunky dostanou dort. Mají jméno po téhle svaté Ludmile. Její manžel byl kníže Bořivoj. Píše se o ní, že „byla štědrá… v lásce dokonalá… všelikých plodů dobroty plná. Dveře jejího domu ve dne v noci každému byly otevřeny… Pána Ježíše vždycky milovala“. Lidé tehdy neměli tušení o letadlech atd. Od té doby nastal velký technický pokrok. Tomu by se velmi divila. Ale nedivila by se tomu, že se lidé někdy mají rádi a jindy si hubují apod. Tohle nepatří do techniky, ale do duševního života, do lidských vztahů, do oblasti mravní a tam se nezměnilo nic. Lidé se rodí nově a musí se sami naučit sedět i chodit a taky se rozhodovat mezi zlem a dobrem. Technika nebyla tak pokročilá, ale duševní život měli stejný jako my. V tom se nemůžeme vytahovat nad naše předky. Zlé vlastnosti, které někdy v lidech převládly, byly i příčinou její smrti. Byla zabita na svém hradě Tetíně, a tam bude tuhle v sobotu, 19. 9. 2021, velká národní pouť.
Poznámky pro dospělé
Cesarea Filipova je v Galileji. Josefus Flavius píše: „Galilejští jsou od dětství bojovní, neznají strach a mají vášeň pro svobodu, převrat a rebelii“. O tamních zélótech, ke kterým nejspíše patřili i Petr a Jan, Jakub, Šimon a Jidáš, napsal: loupežná rota, zavinili (ovšem v roce 70) zničení Izraele.
Ježíš se ptá: Co na mě lidé oceňují, jak mě vidí? A potom chce od učedníků, aby odpověděli sami za sebe. Petr odpoví, a Marek jako jeho průvodce, vynechává Ježíšovu chválu, která je u Matouše. Titul Pomazaný (řec. Kristus a hebr. Mesiáš) je role, úkol, úděl. U proroků je spojen s představou: davidovský král, osvoboditel. Přemůže pohany, obnoví království a nastolí pokoj. Petr vidí Ježíše jako bojovníka a osvoboditele. Ježíš bere na sebe odpovědně to poslání. Opravuje lidské očekávání vítězství. Nejde o vítězství, ale o pokoj. Ví o konfliktu, který nastane. Počítal s rizikem.
Napomíná své žáky, aby to nerozšiřovali před lidmi. Nechtěl si nechat vnutit roli nábožensko politickou. Má obavy před zneužitím titulu, mluví o vůli Boží: musí trpět.
(Když jsem klecanskému generálu Brettovi říkal, že byl odsouzen nespravedlivě //na 25 let, propuštěn po 15//, řekl: Byl jsem odsouzen spravedlivě, já jsem proti komunistům bojoval!)
Petr mu to rozmlouvá. Ježíš na to: Jdi mi z očí, satane (satan - hebr. odpůrce, pokušitel). Odpovědně prohlašuji (Kuneš), že toto (jdi mi z očí, z cesty apod.) je špatný překlad zuřivého překladatele. Tentýž řecký výraz je totiž použit u Mk 1,17 (pojďte za mnou a učiním z vás…) podobně u Jk 2,19. Já si to čtu takto: Pojď za mnou, pokušiteli, ještě se musíš ode mne leccos naučit.
„Jirka je můj manžel.“ Ale: kým je pro mě? Panem Jiřím Novákem!
Otázka: Kým je Ježíš pro mě?
(Odstraněno: 20. 9. 2021)
 
23. neděle v mezidobí (a koronaviru) 5. 9. 2021
Čtení I. Iz 35,4–7
Čtení II. Jk 2,1–5
Evangelium podle sv. Marka 7,31–37
 
Poznámky k evangeliu pro děti
Všechno dobře učinil, řekli o PJežíšovi. To nelze říci o mně. O tobě? Cítím, že zlo je špatné, proto hledám výmluvy, když jsem něco udělal špatně. Obvykle mám chuť svést vinu na někoho, nebo na počasí, tramvaj atd. Minulou neděli jsme četli, jak PJ říkal, že zlo pochází z nitra člověka. Za zlý čin je odpovědný ten, kdo to udělal. Nepochází od někoho jiného, ale od toho člověka samého. Někdo mě sice např. mohl přemlouvat, svádět, ale zda ho poslechnu je moje vlastní rozhodnutí. A zda se nechám přemluvit záleží na tom, vím – li dobře, co je dobré a co špatné.
Co je dobré? Co prospívá tobě a neškodí nikomu. Nejlepší je, když to prospívá tobě i ostatním a neškodí nikomu.
Poznámky pro dospělé
Zázrak není kouzelnický čin. Je to něco, nad čím člověk žasne (sedm divů světa apod.) Taky my slovo zázrak užíváme často v běžné řeči pro vyjádření údivu. Chceme-li dnes všechno vysvětlit doposledka, což ve starověku nedělali, plynou z toho obtíže. Václav Havel řekl, že ve svém stáří všechno považuje za zázrak. Jak můžeme jeho slovo, ten zázrak vysvětlit? Je to zapotřebí? Nesouhlasíte s jeho vyjádřením?
Z 1.století n. l., tedy z Ježíšovy doby, jsou známy zázraky židovských charizmatiků, např. Chanina ben Dosa (žák Jóchanana ben Zakkai). Také na Peloponésu v Asklépiově (lat. Aesculapius) svatyni se dála uzdravení. Římský císař Vespasián uzdravil zázrakem slepého (uvádí Suetonius a Tacitus). Léčba: opravit narušený vztah mezi světem lidí a bohů.
Ježíšovy zázraky ukazují, že nemoc a trápení nejsou Božím záměrem. Ani trestem za hřích. Je možné nemoc přemáhat a léčit se. Zázraky jsou vyprávěny jako součást hlásání Božího království (možnosti nového způsobu života, pohledu na život, obnovy života. Naděje vůči novému.) Nebere je jako potvrzení své moci.
Hluchoněmého přivedli jeho přátelé, blízcí. Chtěli, aby se mu dostalo pomoci. Ježíš ho vzal stranou, nechtěl divadlo, ale aby nemocný sám prožil chvíli s ním. Ježíš nedělá plošné zázraky, ale má zájem o jedince. Vzhlédl k nebi, žil v blízkosti Boží.
Tyrské území patřilo k Fénicii, dnešnímu Libanonu. Dekapolis je dnešní Sýrie příp. Jordánsko. Ježíšova nabídka spásy (pokoj, spočinutí, uzdravení, záchrana, osvobození, blaho, ochrana) je nabízena i lidem mimo Izrael.
Ježíšovy zázraky neprokouknu. Jsou součástí jeho života, jeho spasitelného jednání. Aby o tom neříkali: nejde mu o zázrak, jeho slávu, ale o evangelium! Tedy o životní nabídku.
Pro mě zůstává: Co z toho vyvodím? Přijmu tu nabídku? Nejsem hluchý k evangeliu? K ostatním lidem? Ke světu?
(Odstraněno: 17. 9. 2021)
 
22. neděle v mezidobí (a v koronaviru) 29. 8. 2021
Čtení I. Dt 4,1-8
Čtení II. Jk 1,17n
Evangelium podle Marka 7,1n
 
Poznámky k evangeliu pro děti
Byls někdy potrestán? Za co? Za skutek, ano. Za myšlenku? Nikdy. Přesto je člověk za ně potrestán, říká PJežíš. Jak? Zaplňuje si hlavu špatnými myšlenkami např. závistí. Zaobíráš se jimi, zlo ti zabírá prostor. Nevejdou se ti tam dobré myšlenky: starost o spolužáka, o rodiče, zájem o dějepis, malování, hraní na hudební nástroj, radost.
A musíš říci: neudělal jsem nic.
Jdete do školy, někdo poprvé. Některé děti mají rodiče, jiní ne; některé mají rodiče neurozené, chudé, bohaté, zdravé, šikovné, nezaměstnané. Nic o nich ještě nevíš, jednej s nimi uctivě.
Nedělej, co nechceš, aby jiní dělali tobě.
Poznámky pro dospělé
Mezi přikázáními a zvyklostmi Mojžíšovskými a Ježíšovou dobou uplynulo možná tisíc, přinejmenším 500 let. Stav světa byl změněný: od utíkajících kmenů v poušti ke stabilizovanému lidu s králem a městy. Tradice ale nemá vždycky sílu překonat změnu prostředí, proto ji PJežíš kritizoval. (Příklad, který je nasnadě //s prosbou oběma o prominutí!//: Moravané i Slováci přestěhovaní do Čech rychle ztrácejí zvyklost chodit do kostela.) Proto ani rituální čistota - ponoření do mikve - nemůže stačit.
Farizeové bylo kdysi známé slovo, Dnes znamená rozdíl mezi slovem a činem, předstírání, manipulaci; (hebr. p/f/eruši = odloučený, oddělený). Většina znalců Zákona byli farizeové. Trochu jim křivdíme, oni nebyli bezbožní: dávali desátky z máty, kopru a kmínu… Kdo z nás by to dnes udělal? Pro jistotu ještě rozšířili desatero na 613. Možná důvod, který Ježíše mrzel, bylo jejich oddělování od ostatních. Chtěl naopak otevřenost a spolupráci, zařazení mezi ostatní.
Jenže tvrdili, že uctívat PBoha lze jen takto a ne jinak! Byl to starý problém: „uctívají mě rty, ale jejich srdce je daleko… „Zapomněli jste na to nejdůležitější, spravedlnost, milosrdenství a věrnost“ Člověk je pro sobotu nebo obráceně? Zachovávání předpisů vede k zálibě v kontrolách, ke sledování, k účetnictví. Taky k obavám před životem, který je nepředvídatelný.
Ježíš kritizuje oddělení úst od srdce! K tomu máme sklony: jednodušší je mluvit než chápat a chovat v srdci. Ježíš rozlišuje, co do člověka vchází a co z něho vychází. Přitom nemluví o nikom, na koho bychom mohli a měli svádět naši vinu. Nic o svůdci, ďáblovi, pokušiteli, kterým bychom rádi někdy vysvětlovali naši snahu vymluvit se. To vše, co Ježíš vyjmenoval, je podle něho v našich silách, v naší režii. (Srv. Norimberský proces: „měl jsem to nařízeno“, bylo posouzeno jako výmluva.)
Na nové potřeby v dnešním světě nestačí stará tradice. Stačí na to ale evangelium! Předpokládá, aby člověk stál s úctou před velikostí Boží. Chce vnitřní zakotvení, být u věci. Ježíš nás vede nás k samostatnému rozhodování. Vidět souvislosti. Je to osvobození k osobní odpovědnosti.
Rozhovor v ČR Plus: Učitel: škola by měla spojit své síly k cíli, aby se žáci něco naučili. Proč to nejde? To by učitelé museli spolupracovat. Proč ne? Museli by si sdělovat těžkosti i úspěchy. Sborovna? Tam vedou jiné řeči. Proč ne? Museli by si důvěřovat, směřovat k společnému cíli. To by museli mít otevřené vztahy, nebát se ostatních, přiznat svou chybu, společný cíl mít jako nejdůležitější. Ergo (tedy): Učitelé by se museli zařadit do světa, uznat svá omezení i možnosti. J nabídka: nezůstaň oddělený, sám. Vstup mezi ostatní. Změň své smýšlení. Změň se vnitřně.
Zkontroluj si na těchto místech: (Mt 7,12), (Mt 23,23), (Iz 29,13), (Mt 23,23n), (Mk 2,27), (2K 3,6).
(Odstraněno: 17. 9. 2021)
 
21. neděle v mezidobí (a koronaviru) 22. 8. 2021
Čtení I. Jozue 24,1n
Čtení II. Efesanům 5,21-32
Evangelium podle Jana 6,60-69
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Sv. Petr vyjádřil obdiv: Ty máš slova věčného života, tzn. tvé slovo vede k pěknému, uctivému, pokojnému životu. Co Ježíš říkal, je tedy důležité. Jak to, že se na něho neustále vzpomíná? Byli i jiní slavní a moudří lidé (Sokrates, sv. Ludmila, Karel IV., Pascal, Kant, Pekař a množství dalších), ale kvůli nikomu se lidé nescházejí každou neděli než kvůli PJežíšovi. Jeho učedníci totiž kamarádili, stále na něho vzpomínali a děkovali PBohu za všechno, co se od něho (skrze něho) naučili. Protože to změnilo, zlepšilo, jejich životy. Stali se chápavějšími. Porozuměli svému místu uprostřed celého stvoření. Ta nabídka se výborně hodí lidem na severu i jihu, východu i západu. Proto předávali Ježíšovy výroky i životní postoj dalším generacím. Říkali si Ježíšovo shromáždění neboli, sit venia verbo (lat: = odpusťte tenhle výraz, ale významově je to přesné), Ježíšovo spolčo. Úředně říkáme: církev. V církvi zaznamenali písemně, co si o Ježíšovi pořád opakovali. To dneska známe jako Nový zákon.
Tak se díky církvi Ježíšovo slovo dostalo až k nám. Čteme si ho v kostele, také doma při četbě biblických příhod. Něco už znáte, postupně budete rozumět i jeho dalším nabídkám. Budete si ho vážit, protože sami poznáte –jako sv. Petr dneska- že on je tím nejlepším. Nikomu neubližuje, nikoho nepodceňuje, ale podporuje život každého.
Poznámky pro dospělé
Evangelijním úryvkem končí tzv. Ježíšova eucharistická řeč. Začala rozmnožením chlebů, nato ho chtěli provolat králem. Proto odešel na horu, zcela sám. Potom u jezera a v synagóze v Kafarnaum rozvíjel dále téma chleba pro život. Ježíš chtěl, aby posluchači objevili jinotaj nebo přirovnání, podobenství, domýšleli jeho řeči. Víme, že někdo do své práce dával sám sebe, potil krev, pracoval do roztrhání těla. Člověk se posiluje lecčíms, může se živit zlostí, křivdou, nenávistí, zatrpklostí, nebo soucítěním, zájmem, touhou po pokoji.
Co je potřeba k podpoře života? Výživa. Já jsem ten chléb.
Posluchači sami mohli přijít na záměr Ježíšových slov. Člověk potřebuje pro život povzbuzení, ukázání smyslu, posilu, podporu na cestě, zajištění, oživení duchem. Bez toho nikdo nemůže být živ, stejně jako bez chleba. Ježíš žil v přítomnosti Boží, Otce, rozpoznal jeho Řád ve světě. Ježíšovo myšlení zpracovalo touhy proroků, které čas prověřil. Porozuměl jádru jejich výpovědí. Jednal podle jejich zkušeností. Odhalil nám jádro Zákona, jak všechno zapadá do sebe. Že všechno začíná přijetím svého místa mezi Božím stvořením. Změnou smýšlení. Proto může říci, jsem ten chléb, který sestoupil z nebe. Kdo žije ze mne, z tohoto přístupu ke světu i k sobě, bude žít opravdu, plně a trvale.
Ti, kteří neporozuměli, řekli: To je tvrdá (hrozná) řeč! Měli ovšem říci: Vysvětli nám to!
Zajímavé, že posluchače naproti tomu nepohoršilo: Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi …, ale pozvi… (Lk14,12), nebo: Chce-li kdo být první… (Lk22,26)
(Ani my tyto texty nezdůrazňujeme!!! Karel Floss: „Je paradoxem, že mnohé z toho Ježíšovsky nejvzácnějšího se musí často prosazovat proti reálně existujícímu křesťanství.“)
Proč já (P. K.) důvěřuji Ježíšovu evangeliu? A) Má téhož Ducha s celou Biblí. B) Ježíšovo jednání je v souladu s jeho řečí. C) Znamenalo zásadní změnu v mém životě.
(Odstraněno: 17. 9. 2021)
 
Svátek Panny Marie Nanebevzaté (v době koronaviru) 15. 8. 2021
Čtení I. Zj 12,1.3-6a 10ab
Čtení II. 1K 15,20-27
Evangelium L 1,39-56
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi
Jedno slovo může mít více významů: zámek, oko, list. Taky nebe (obloha, přírodní rezervace u Kašperských Hor, stav, blaženost). Cítit se jako v nebi (zážitek z prázdnin, borůvková louka, narozeniny s dárky, pochvala ve škole). Byl jsi v 7. nebi?
PBůh je větší napsal přírodovědec sv. Albert. Nemůžeme ho pochopit a popsat. Vzpomeň si na Einsteina: Ve vesmíru…! PBůh je na nebesích (je to nepřístupné místo, protože z výšky všechno dobře vidí, není tam nikdo jiný …) Být v nebi = nejvyšší ocenění.
Panna Maria, Ježíšova maminka si zasloužila nejvyšší ocenění: 1. měla v úctě PBoha i člověka (šla pomoci Alžbětě: všimla si a šla; v Káni si všimla: nemají víno), slyšela Boží slovo a zachovávala je, řekl o ní PJežíš; 2. měla vzácného Syna. Lidé si vždycky Panny Marie vážili. Jak ji ocenit našimi slovy? Říkáme: Je v nebi, nanebevzatá.
Poznámky pro dospělé
Člověk se vyjadřuje podle potřeby: věcně při popisu, technicky na stavbě, básnicky emotivně „každá studánka v lese, na hladině nebe nese,…; vycedit krev pro někoho… podobenstvím, přeháněním kvůli poučení, zdůraznění apod.
Bible často užívá básnické řeči. Mojžíš po přechodu moře (Ex 15); Mirjam, sestra Árona (Ex 15,21); David oplakával Saula (2Sa 1,17n); Chana po narození Samuela (1Sa 2,1). (Alois Musil si všiml, že v Orientě i dnes při radosti člověk bezděčně přejde do básnické mluvy.) Dokonce celé Zjevení sv. Jana (srv. dnešní text) je celé báseň. : PBůh má svůj trůn na nebesích Ž 11,4; spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu Ž 102,26; tzn. PBůh je všude, je větší.
Ježíš užívá řeč věcnou, reálnou: Změňte smýšlení a věřte evangeliu, i básnickou: Zbořte tento chrám… Já jsem dveře; cesta; dobrý pastýř; toto je moje tělo.
Součástí dnešního evangelia je chvalozpěv Panny Marie Velebí má duše Hospodina (Magnifikat). Všechno, co opěvuje, platí: jeho milosrdenství trvá: dodnes chce každému spásu; rozptýlil pyšné – nelze pyšně jednat (násilníci jsou ostudou dějin); ponížení mají v řádu světa svou hodnotu, žijí v pokoji, bez intrik; chce, aby nikdo nehladověl. Bohatství neznamená Boží přízeň, boháči bez slitování nejsou oceněni; Pokud se prosadí opak, vždycky přijde narovnání. Např. válka není trvale možný stav.
Magnifikat je oslava Boží rozhodnosti, řešení. Otázky, které si lidé kladou, jsou vyřešeny. Podobně já: jestliže se zastavím, přemýšlím, uvidím sebe uprostřed světa, ukáže se mi hloubka i hodnota mezilidských vztahů, chuť k životu a tvořivé orientaci. Znamená to, že jde o Boží věc, tj. o to, co mě přesahuje, transcendenci. Boží slovo se pro mě stalo vážným.
PBůh nabízí svět k životu, přeje člověku. Jeho Řád umožňuje všechen život na Zemi.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
19. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 8. 8. 2021
Čtení I. 1Kr 19,4-8
Čtení II. Ef 4,30-5,2
Evangelium Janovo 6,41-51
 
Poznámky pro děti
Kdo věří, má život věčný. Tj. kdo ví o PBohu (neviděl jsem ho znamená, že není?), má k němu úctu, může mít pěkný život teď i navždycky. Ten, kdo věří, že pravidla, o kterých mluvil PJežíš, jsou důležitá pro život. Mít úctu k lidem, nejednat bezmyšlenkovitě, uznat svou chybu, pomoci potřebnému.
Věřit zn. důvěřovat. Ale musíš vědět komu, a v čem. Kamarádovi nemůžeš věřit, že nemusíš při horečce jít k lékaři, že tě vyléčí z nemoci sám. Že má dovolení řídit auto na dálnici. Že umí řezat motorovou pilou, proto pojďme uříznout strom v lese!?
Věřit PJežíšovi znamená, že mohu změnit, vylepšit, celý svět, udělám-li cokoliv dobrého a prospěšného. Uvolníš místo v autobuse staršímu: bude mít radost, lepší náladu. Bude mluvit pěkněji se všemi, které dnes potká. Na počátku byla jen tvá ochota – a deset lidí se potěšilo! Svět se stal lepším.
Je mnoho podobných drobností…, ale PJežíš řekl, že každý dobrý čin má velkou cenu před PBohem. Kdo jeho slovu důvěřuje, bere ho vážně, žije pěkný život.
Poznámky pro dospělé
Kdekdo řekne: „Něco nad námi bejt musí“, a lidé si myslí, že jsou věřící. Bible neudává žádné důvody existence Boží, nemluví o ní, předpokládá ji. Vědět o PBohu není tedy víra, je to konstatování.
Když se (minule v.28) Ježíše lidé ptali, Jak máme jednat, abychom plnili skutky Boží, řekne: To je skutek, který žádá PBůh: abyste věřili v toho, koho on poslal. Tj. víra v Boha je projev mé činnosti, úsilí, odvahy, ne dar, abych o ni musel prosit. Ježíš mluví o víře jen jako o lidském rozhodnutí. Chválí moji víru, nebo kárá její nedostatek.
Proti tomu se zdá dneska: Nikdo nemůže přijít ke mně, nepřitáhne-li ho Otec.
Ale: To už se stalo! V Katechismu je napsáno (153): „Není možné věřit bez milosti a vnitřní pomoci Ducha Svatého. Není ovšem méně pravdivé, řekneme-li, že věřit je ryze lidský úkon.“
Jak se k té pomoci člověk dostane?
Kdo se uklidní a zamyslí, uvidí sebe mezi ostatními, pozná sebe jako součást bohatosti světa. Přijme-li potom svoje místo na světě, pochopí, že některé hodnoty, pravidla, zákony, jsou trvalé a nepodléhají stárnutí nebo módnosti. Tyto základní hodnoty se v Ježíšově interpretaci hodí lidem na severu i jihu i východě i západě. Mohu mu tedy důvěřovat neboli věřit Pánu Bohu v Ježíšově podání.
Tady mluvíme o křesťanské víře.
„Ježíš je chléb života“. Dává život, tj. chuť do života. Pierre T. de Chardin napsal, že chuť žít je hnací síla vesmíru, úporná tendence všeho živého k zachování a přežití. U člověka hrozí dneska výjimka, protože lidé ztrácejí chuť do života, ztrácejí úctu k životu.
Chardin už roku 1950 napsal, že svět netone v ateismu, ale v neuspokojeném teismu. „Říkáte, že lidé už nechtějí žádného Boha. Jste si však jisti, že neodmítají obraz Boha příliš malého na to, aby v nás mohl živit zájem žít dále a žít více…?“ Podobně realisticky napsal Martin Heidegger: „Dnes už nás může zachránit jenom nějaký jiný Bůh.“
Vzpomínáte si, že Izajáš psal o nesmělosti před Pánem Bohem? (11,2)
Víra, jak tomu rozumím, znamená důvěru v Ježíše. Tedy: Přistoupit na Ježíšovy podmínky, nabídky: Změňte smýšlení, - jediný je dobrý - věřte evangeliu (tj.PBůh je láska, má zájem o člověka).
V.40: Vůle mého O, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. Kdo srovná svůj život s Ježíšem, má něco ze života, má život dokonalý, plný, v B blízkosti – v dobré (nejlepší) společnosti. Ergo (tedy): jednej, rozvíjej, nesváděj vinu na PBoha. Je to na mně.
Křesťanská víra je odpovědí na Ježíšův postoj, je důvěrou v PJežíše.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
18. neděle v  mezidobí (a v době koronaviru) 1. 8. 2021
Čtení I. Ex 16,2-15
Čtení II. Ef 4,17-24
Evangelium Janovo 6,24–35
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi o evangeliu
Dovedete si představit, jak je snadné zabloudit v lese! Nejbezpečněji se chodí podle turistických značek. Jsou to znamení, ukazující směr a jdeš-li po nich, dojdeš tam, kam ti na rozcestníku slíbili. Můžeš jít s jistotou, že dojdeš k cíli, ačkoliv celé hodiny nepotkáš ani človíčka.
PJežíš dnes v evangeliu řekl tehdejším posluchačům, když se dobře a zadarmo najedli, že to bylo jenom znamení. Měli z toho poznat, že Ježíš je mimořádný člověk, jehož slova by si měli pamatovat a přemýšlet o nich. Proč?
Každý se chce cítit dobře. PJežíš vymyslel bezvadné rady pro pěkný život. Samy (děti) už znáte několik Ježíšových rad, které s jistotou dovedou k pokojnému životu. (Jednej tak, jak chceš, aby lidé jednali s tebou. Uznej svou chybu, neboj se, Pán Bůh tě nepřestane milovat. A další.) Je nutné se denně k jeho radám vracet, tak jako denně musíš znovu jíst. Ježíšovy rady jsou jako chleba, bez kterého se v životě neobejdeš.
Poznámky pro dospělé
Ježíš nedělal zázračné činy, aby ukázal svoji moc, převahu, moudrost, ale aby se lidé dostali k tomu podstatnému, ke změně a zlepšení života. Jeho mimořádné činy nejsou samoúčelné. Jsou pouze znameními.
Znamení známe světelná, zvuková (v lese slýcháme poplašný nebo varovný signál straky), vlajková, časová. Vždycky je to krátké upozornění, které vyžaduje všímavost (běda, kdo přehlédne signál na přejezdu). Znamení vedou k pochopení něčeho důležitějšího.
Ježíš chce, aby mu posluchači důvěřovali v tom, že prvořadé je starat se o věci, které mají dlouhou, nebo dokonce nepomíjivou trvanlivost. Všechno se neustále mění - oblékání, řeč, auta. Mezi to, co nepomíjí, patří vztahy mezi lidmi. To zjišťujeme opakovaně a snadno. A nejstabilnější vztah můžeme mít a zakoušet s Pánem Bohem.
Tehdejší posluchači si to znamení (Ježíšova pomoc v lidské nouzi) vyložili jinak. Je to mimořádný muž. Proto šli za ním! „Je to jistě ten prorok, který má přijít“ Jak jsme četli minulou neděli, chtěli ho prohlásit za krále. Ježíš jim utekl, protože si Boží kralování představoval docela jinak.
Ježíš opakovaně odvádí pozornost posluchačů od jídla, ale marně: Dávej nám ten chléb pořád. On je upozorňoval: Já jsem chléb života. Chléb je nutný, ale to slovo obrazně připomíná i všechno, co člověk potřebuje k životu. Také to, co je nepomíjivé, ale je trvalou hodnotou. V roce 1982 mi jeden starý komunista (Václav Kotrč) řekl: Lituji každé minuty, kterou jsem KSČ věnoval.
Ježíšova cesta je něčím, co udržuje člověka při životě. Kdo přichází ke mně, kdo má zájem o moji cestu, může porozumět svému životu. Život je darovaná příležitost. Mohu se zařadit mezi tvorstvo a podílet se uctivě na udržení života světa. Žít v soucítění a spolupráci.
Kromě toho mám reagovat i na znamení doby. Ta jsou v každé době jiná. Týkají se i církve a projevů křesťanského života. Vyžadují naši odvahu, jak zjistil Vatikánský koncil v letech 1962–1965.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
17. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 25. 7. 2021
Čtení I. 2Kr 4,42–44
Čtení II. Ef 4,1-6
Evangelium podle podle Jana 6,1–15
 
Poznámky k hovoru s dětmi
Pán Ježíš jednal laskavě s lidmi. Dokonce se postaral o své posluchače, aby neměli hlad. A když se najedli, co řekl svým žákům? Ano, on si vážil jídla. My žijeme v Evropě, kde má každý dostatek jídla. Ale v některých oblastech světa lidé trpí jeho nedostatkem.
Jedna moje známá paní se v Praze provdala za černocha. Narodilo se jim pět dětí a když dva kluci byli už školáci, jeli s nimi a s manželem na návštěvu do jeho rodiště, do Afriky. Tam byla ohromena chudobou, v jaké jeho rodiče žili. Jedli jednou denně, a jídla měli tak malé množství, že pražští kluci se neustále ptali, kdy bude další jídlo, ale už nebylo nic celý den. Všichni chodili spát hladoví. Maminka vyprávěla, jak se styděla před Afričany, že kluci doma mají jídla dostatek a mnohokrát více.
Podobně jako africké děti i další miliony na světě jich chodí do školy hladových a nemohou si říci, jako vy: až přijdu domů, pěkně se najím. Máme tolik jídla, že se jím dokonce plýtvá. Nedojí se nakousnutý rohlík, koupené ovoce se nechá shnít. Někteří lidé snadno nakoupí v supermarketu tolik jídla, že ho nemohou sníst. Už počítají s tím, že co zbyde, vyhodí.
Poslat přebytečné jídlo třeba do Asie, kde miliony hladovějí, je proveditelné s velkými obtížemi. Ale budeme-li si jídla vážit, nepřejídat se a zacházet s ním uctivě, snadněji dospělí lidé najdou způsob, jak hladovění v jiných částech světa omezit.
Poznámky pro dospělé
Při kouzelnickém vystoupení: Jak se dělá tento trik? Podobně při zázračném nasycení – jak to mohl PJežíš udělat? Nevíme. Jistě to bylo něco, co nebylo obvyklé a mezi lidmi běžné. Tohle vědomí by nám mělo stačit, spokojme se s tím. Je to jen jeden z podivuhodných Ježíšových činů. Dělal, co bylo v jeho silách. Ne nadarmo ho lidé poznávali jako Syna Božího. Vždycky jim chtěl pomoci projít životem, poradit, vysvětlit cestu k pokoji.
Mnohé lidi mrzí, že nemohou dělat totéž, co Ježíš. Nebo že nemají tuhle nebo onu schopnost. Ježíš je upozornil, že se zbytečně trápí nedostatkem toho, co je mimo jejich možnosti. Vystihnul hlavní problém lidského uvažování: je nutné vycházet z reality. Počítej se svými danostmi, omezeními tělesnými nebo duševními. Podobně ve stáří nemůžeš totéž, cos dělal v mládí. Na vesnici totéž, co ve městě. Máš-li slabé srdce, nechtěj běhat maraton.
Nezbývá, než se s tím bez výhrady smířit. Z toho pak vyplyne změna postoje k sobě, ke světu, k lidem. Nestav dům na písku, ale kopej hlouběji a postav život až na pevném podloží. Tak najdeš své skutečné možnosti, které tě povzbudí a potěší tebe i ostatní.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
16. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 18. 7. 2021
Čtení I. Jeremiáš 23,1–6
Čtení II. Efezanům 2,13-18
Evangelium podle podle Marka 6,30–34
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi
Za Ježíšem přicházeli lidé, protože věděli, že zná návod, jak být pěkně živ. Jeho rada: Drž se Božího řádu, který můžeš sám poznat ve světě (chod vesmíru, semínka a stromy) i v tvém životě (dobrý pocit nebo výčitky svědomí). Má to ale cenu, když to budeš dělat sám? Dobrá otázka, ale uvaž: Nepřidáš-li se k těm, kdo se posmívají Frantíkovi, aspoň zmenšíš jejich počet. Možná, že Frantík bude v tobě cítit oporu a přestane ho to trápit. Možná se mu pak přestanou posmívat, přestane je to bavit. Potom třeba zjistíš, že Frantík je docela prima kluk. Ale nemusí to dopadnout takhle. Za pokus to stojí. Možná že sis něco podobného už vyzkoušel. Neměl jsi pak dobrý pocit? Nakonec: Pán Ježíš neřekl: Až budou všichni jednat správně, přidej se k nim.
Poznámky pro dospělé
Ježíš začal posluchače poučovat o mnoha věcech. O čem? O postoji k životu, tedy ke světu, k lidem, k PBohu. Tehdy většinově platilo: Bohatství a zdraví jsou dokladem Boží přízně. Nemoc je trestem Božím. Lidé se dělí na přátele (jim pomáhat) a nepřátele (je nenávidět). PBohu je třeba přinášet oběti, aby nám dal, co potřebujeme a prosit, aby dal vítězství našim zbraním.
Tento pohled, ke kterému jsme i my náchylní, je podle Ježíše nutno změnit.
Protože PBůh, před kterým musím s nesmělostí stát, mi není vzdálený. Nebydlí na nějakém místě, „v nebi“, ale je mezi námi. Vybavil mě k životu (a potom mi, podle Marka O. Váchy, zamával). Nejsou před ním někteří lidé vzácní a jiní k pohrdání. V každém lze najít něco krásného. Nemusím všechno podřizovat tomu, abych byl vždycky pochválen, protože dobrý je beztak pouze jeden: PBůh. Bere mě vážně takového, jaký jsem. Mám využívat svých talentů (PBůh stejně oceňuje práci s malými i velkými schopnostmi) a nepošilhávat po ostatních. Před 1. svět. válkou napsal malíř Bohumil Kubišta, (nemanž. syn, živořící) mladému Janu Zrzavému, aby přál jiným úspěch: „Jsou to jejich úspěchy, váš přijde jindy“. Mohu uznat i své hříchy, a dostane se mi odpuštění. Dojdu spásy, tj. uznání a ocenění PBohem, zakotvení v životě. Mohu žít v pokoji beze strachu z pohrdání ostatními lidmi.
Jestliže se na Ježíšovy rady spolehnu, budu-li jednat, jako by všechno platilo, poznám na vlastní kůži, že to opravdu platí.
Potvrzení mých poznámek najdete v Bibli: J 9,1n; L 10,25-37; Mt 23,1-12; Mt 5,43-48; Mk 10,18n; Mt 6,8n; Mdr 11,24n; Mt 25,14-23; Dt 30,11n; L 12,54-57; L 19,1-10;
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
15. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 11. 7. 2021
Čtení I. Amos 7,12–15
Čtení II. Efesanům 1,3-14
Evangelium podle podle Marka 6,7-13
 
Poznámky k rozmluvě s dětmi
Kromě motorových letadel jsou i bezmotorová. Vydrží ve vzduchu i několik hodin! Fyzikální zákony: koloběh vzduchu. Teplý vzduch (nad skalami, vodou, střechami…) stoupá vzhůru. Letec v těch místech vystoupá vzhůru, pomalu klesá a hledá další místa ke stoupání. Využívá-li dobře pohybu vzduchu, uletí stovky kilometrů. Kdyby si řekl: nebudu dbát zákonů, jsem odvážný, mohu dělat, cokoli chci, spadne a zabije se. Jsou i zákony, upravující vztahy lidí k přírodě i sobě navzájem. Např. Desatero. Lidé neurčují, co mají dělat stromy nebo zvířata nebo voda. Proto se musejí obracet, navracet k Pánu Bohu, chtějí-li žít v pokoji.
Poznámky pro dospělé
Apoštolové věděli, co mají hlásat: Je třeba se obrátit = zastavit se, zamyslit se, rozhodnout se pro Ježíšův postoj. Vede k vnitřnímu pokoji a soucítění s okolím. Odmítnout frázovitý, bájný a ustrašený pohled na PBoha, na svět, na sebe.
1) Vnímání PBoha: – mohu přijmout Ježíšův pohled: PBůh má otcovský, rodičovský postoj, tj. vybavil mě do života na světě. Mám rozum, zručnost, schopnost uživit se, vynalézat. Dal mi poznat normy jednání, a důvěřuje mi. „Poslal mě do života a zamával mi“ (Marek O. Vácha). Počítá s tím, že podpořím život na Zemi. Křesťani převzali tuto Ježíšova představu. Nemusím si vymýšlet, fantazírovat, přijímat neověřené teorie.
2) Pohled na svět, vesmír: - byl učiněn dobře, Země je tu 4,6 miliard let. Žije svým životem, který musím respektovat. Jsem ze stejného materiálu. Mnoho let jsem cítil změnu počasí skrze operovanou Achillovu šlachu. Jsem jedna součást celého stvoření. Musím soucítit s jeho životem, s vodou, rostlinami, zvěří, lidmi. Každý má nárok na život a nemáme právo rozhodovat, kdo může žít v lese nebo na poli.
3) Reálný pohled na sebe: Jsem tvor Boží, povolán do života. Umím jíst, pít, chodit, cítím a myslím. Jsem schopen užívat to, co potřebuji k životu. Mám schopnosti, ať velké nebo malé, které mohou můj život obohatit a učinit šťastným. Musím je v sobě odhalit a využívat. tj. jsem zahrnut Boží přízní!
Jsem také omezený:
a) existencí (neobjednal jsem si život, rodiče, možnosti, nadání, vizáž, zdraví atd.)
b) úspěchy i neúspěchy (mají vliv na můj život, smutek, radost, elán, nálady, podnikavost)
c) hříchem (uznám ho nebo nikoliv tj. jsem svázaný nebo svobodný)
J mluví o obratu, změně pohledu.
Vyháněli zlé, nečisté duchy (nečisté prostředí: závistivé, nepřátelské, šikanu, gamblerství)
Vše se měnilo setkáním s Ježíšovým pohledem a přístupem.
Můj hlavní (a nejtěžší) úkol: přijmout sebe i okolí. Smířit se sebou i okolím a objevit své nové možnosti.
(Odstraněno: 18. 8. 2021)
 
12. neděle v mezidobí (a v době koronaviru) 20. 6. 2021
Čtení I. Job 38,1–11
Čtení II. 2K 5,14-17
Evangelium podle podle Marka 4,35–41
 
Poznámky pro děti po přečteném evangeliu
Žijeme v rodině, „Jsi jedné krve, ty i já“. Vracíme se tam, vždycky mě přijmou. Když se mi nedaří, i když jsem něco zkazil, sliboval a nesplnil. Pochválí mě za dobrý čin, mohou vyhubovat za to, co jsem udělal špatného. To neznamená, že mě vyženou, nedají mi najíst. Mohu se učit, pěstovat své zájmy, rodina mi pomáhá. Je mojí oporou a jistotou. Můžeš se na to spolehnout. Důvěřují ti. Přispíváš podle svých schopností pěknému životu jejích členů. Jsi její člen, cítíš se v ní dobře. Nemusíš na to všechno myslet, přijímáš to jako samozřejmost.
Někdy nemáš dobrou náladu, necítíš se dobře. Mohou tě bolet zuby nebo břicho. Nebo když jsi udělal něco špatně. Kdy se to stalo? Např. když jsi přestoupil Boží přikázání. Je ti to potom líto, a nevíš, co si počít. Někdy to může připomínat bouřku v duši. To je jistě výjimka, protože od mládí se učíš, jak mít v sobě pohodu. Nemít žádné výčitky, že bys něco byl zkazil. Nebo někomu ublížil. Nebo neudělal něco, co jsi měl udělat. Naši předkové získávali zkušeností a zážitky s PBohem rady, jak to udělat, a uložili je v Bibli. Když nad těmi radami přemýšlím, zjišťuji, že jsou užitečné. Že se jim dá věřit. Že mohu PBohu důvěřovat. A mít v sobě klid. Tuhle důvěru nazýváme také víra.
(Protože se v dnešním textu PJežíš diví malé víře apoštolů, je jisté, že důvěra se může a musí oživovat, aby člověk cítil v duši pokoj, a ne bouřku.)
Poznámky pro dospělé
Po přečtení textu už nikdo nemůže říci, že nemá dar víry: ona je podle Ježíše mým činem. Je rozhodnutím o přijetí života v jeho mnohotvárnosti, proměnách, o mé roli mezi ostatním stvořením. Jsem tančící skála (Orko Vácha), ze stejného materiálu jako nerosty, trávy, zvířata, ostatní lidi.
Řekne-li se náboženství, zazní: morálka, obřady, hierarchie, povinnosti. Neměla by zaznít slova: otevřenost, přátelství? Osvobození od strachu? Od vnitřní sevřenosti mezi lidmi? Od nutnosti bojovat o lidskou přízeň? Přece hlavní nabídkou křesťanství je vše, co je spojeno s ožím řádem, se svobodou, s nadhledem. S velkorysostí, solidaritou? Ale, jak se k tomu dostat? (Nenašel jsem jinou cestu než svou: slzy a pot.) Hospodin mi poslal celou řadu andělů.
Kde to všechno začíná? Ježíš počítá s PBohem, je pro něho Otec, blízký, přítomný. Od toho se všechno odvíjí. Jestli PBůh dává svému slunci svítit na zlé i dobré, déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5,45), není dobře možné, abych já byl mimo jeho přízeň a zájem. Patřím k ostatním. Jenže, jak se mezi ostatní dostanu? Svými úspěchy? Někdo je cítí jako nepatrné, jiný má prokazatelně obrovské. Nebo vzděláním? Těžko měřitelné. Původem? Ten je dán jednou provždy. Penězi? Ty samy nepůsobí štěstí.
Společenským postavením? Nejisté. Jeden spisovatel napsal, že „každý člověk je pro někoho blbcem.“ Není tohle řešení?
Poznat a plnit svou úlohu při udržování života Země. Podporovat život a nacházet sebe mezi ostatními. Žít v důvěře a velkorysosti mezi ostatními.
(Odstraněno: 27. 6. 2021)
 
11. neděle v mezidobí a koronaviru, 13. 6. 2021
Čtení I. Ez 17,22-24
Čtení II. 2K 5,5-10
Evangelium podle Marka 4,26–34
 
Poznámky pro děti
Chceš-li si něco složitého zapamatovat, použiješ pomůcku, např: poloměr Zeměkoule (6378km)= šetři se osle. Apod. PJežíš se pokouší popsat Boží království, a vymyslel několik přirovnání. Některá vypráví vícekrát a trochu jinak. Dneska čteme o síle semínka, které žije, aniž bys to tušil. Strom na střeše rozloží střechu. To semínko jsou zkušenosti a zážitky lidí s PBohem. My jsme se přidrželi těch, která jsou obsaženy v Bibli. To je pro nás semínkem, které můžeme v sobě nechat působit: přemýšlet nad ním, a zkoušet, zda platí ve škole, doma, na hřišti, u PC.
Poznámky pro dospělé
Ježíš často mluví v podobenstvích, aby posluchač něco pochopil, nikoli se to pouze naučil odříkávat. Ve 4. kapitole Markova pohledu na evangelium je několik podobenství o Božím království. Je podobné rozsévači nebo hořčičnému zrnu. Mnohá další podobenství, která tady pouze zmiňuje, najdeme u Matouše ve 13. kapitole. Dneska čteme z Marka o poučení z růstu setby. Jsem-li dobrou půdou, stačí zasít, semeno samo začne v člověku žít. To je hlavní téma Ježíšova vyučování, protože patřit do Božího království považuje za cíl lidského života.
Netýká se zeměpisu, ale stavu duše. V těchto dnech, před 65 lety, jsem byl poprvé na StB. Bylo mi těžko, dokud jsem si neuvědomil, že nemusím střídavému lákání a vyhrožování naslouchat. Mohu myslet na něco jiného, na kvetoucí stromy venku a na květiny a Boží vstřícnost. Bylo to osvobozující.
Z Ježíšových podobenství jsem lecčemus porozuměl. Mohu se zdržovat v Boží blízkosti tím, že ji přijmu jako skutečnost. Ta se mi potvrzuje a ověřuje poznáním téhož Řádu v přírodě i v mé duši.
Pochopím, že jsem jednou ze součástí mnohotvarého života na Zemi. Do tohoto života se mohu začlenit pouze uznáním reality, také reality svého stavu. Svých předností a dobrých činů. Taky svých nedostatků a selhání. Potom mohu každému přát jeho úspěchy a nemusím s nikým hrát hru na nepřátelství. Protože PBůh, který mě k tomuhle postoji vybízí, se stal mým králem, patřím v té chvíli do jeho království. Je to živý stav, tedy také křehký.
(Odstraněno: 21. 6. 2021)
 
10. neděle v mezidobí a koronaviru 6. 6. 2021
Čtení I. Gn 3,9-15
Čtení II. 2K 4,13-5,1
Evangelium podle Mk 3,20-35
 
Poznámky pro děti
Při mistrovství světa v hokeji hráč chtěl získat odměnu za gól, a použil k tomu nedovolený zákrok. Když to rozhodčí viděl, potrestal ho a gól neuznal. Když to rozhodčí neviděl, hráč měl chvíli radost, ale špatné svědomí do smrti. Výhodnější je nezakrývat chybu, ale přiznat se. To odpovídá Božímu přání. A platí to jak při sportu, tak ve třídě i doma i na hřišti. Platilo to tak vždycky. Jak to vysvětlit, aby to bylo srozumitelné a aby se to dalo snadno zapamatovat? PJežíš k tomu používal podobenství. Ve Starém zákoně někdy přirovnávali PBoha k člověku, taky k hospodáři (Hospodin), jak se dívá, chodí, usmívá se nebo něco dělá rukou. Abys tomu porozuměl a měl z toho užitek, musíš vědět, že je to jen přirovnání. Víme přece, že PBoha nikdo neviděl ani uvidět nemůže. Protože je neviditelný jako vzduch, jako… Čtení dneska je o člověku, o stromě, o zahradě a o nepřiznané vině. Taky o svádění své viny na jiného. Je to napsáno obecně, abys věděl, že se to vztahuje na všechno.
Poznámky pro dospělé
PJežíš působil vzrušení svými slovy i svým laskavým postojem k různým nešťastným a pohrdaným lidem. Nikdo si jeho činnost nedovedl vysvětlit, tak ho spojovali s nekalými duchy. Možná mu chtěli příbuzní pomoci. Ježíš snadno vyvrátil podezření přirovnáním s rozděleným královstvím a s domem siláka. Neznáme přesný obsah slova hřích proti Duchu sv. Bývá vykládán různými teology různě. Možná může znamenat odporování jakémukoliv jinému výkladu Zákona a řešení, které není to naše, tedy „to správné“. Zde znalců Zákona z Jeruzaléma. (Je to velmi podobné jako dneska v církvi: všichni tuší, že leccos by se mělo dělat jinak. Všechno nezvyklé a jiné než v minulosti, je ale předem odsouzeno úředníky z Říma. Např. stále mají přednost vztahy hierarchické nad bratrskými (Mt 23,8)). Podobně i v závěru dnešního evangelia. Rozumím tomu jako povýšení Panny Marie (podobně jako L 11,28!), protože ona slyší Boží slovo a zachovává je. A plní vůli Boží.
(Odstraněno: 21. 6. 2021)
 
Svátek Nejsvětější Trojice v době koronaviru 30. 5. 2021
Čtení I. Dt 4,32–40
Čtení II. Ř 8,14–17
Evangelium podle sv. Matouše 28,16-20
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi
V kostele si čteme z Bible. Vyprávíme si o tom, co lidé zažili s PBohem. Dovídáme se stále něco nového.
Pravdivost některých věcí lze zkontrolovat, a dokonce i vyzkoušet. Četl jsem o malém Davidovi, který začal chodit do nové školy. V jejich třídě byl velký kluk, silnější než ostatní. Každého přemohl, natloukl mu, až uznal, kdo je nejsilnější. David měl z něho strach, byl mnohem menší než on. Jednou ho potkal na ulici sám. Nemohl se mu vyhnout po druhém chodníku. Zastavili se proti sobě. Kluk se mu začal posmívat a nadávat mu. David byl vyděšený a nevěděl, co dělat. Napadla ho slova, která znal z Bible: Ne mocí, ani silou, ale mým svatým Duchem. Začal si je v duchu opakovat. Kluk ho začal obcházet, David se otáčel podle něho, uklidnil se a nepřestával se mu dívat do očí. Nakonec ten kluk ho s pohrdáním uhodil, ale velmi slabě, takže David ani neztratil rovnováhu. Obrátil se odešel. (srov. Dýka a kříž s. 47).
Ta slova z Bible připomínají, že: a) Duch Boží působí ten šťastný pocit, který může člověka naplnit, když cítí úctu ke stvoření a má čisté svědomí, b) že PBůh mi není vzdálen, ale je blízko.
Poznámky pro dospělé
„Učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“
Přikázal, co je vždy a všude potřebné a uplatnitelné, všem lidem společné: Uklidnit se a všimnout si svého místa ve stvoření: Mám duši stejnou jako ostatní. Nejsem méně ani více.
Nepřikazoval ani neurčoval drobnosti, které dneska dělí křesťany: úřady v Církvi; vzhled kostela; bohoslužebné oblečení a ritus; jak členit desatero; co jíst a jaké zvyky;
Co naučil:
a) Nikdo není dobrý, jen jeden, PBůh. Lidé jsou stejně nedostateční i schopní, každý jinak. Dnes mi někdo ubližuje, ale já jsem ublížil jindy. Dnes mi někdo pomáhá, já jsem pomohl jindy. Jsme stejní, nelze se vytahovat ani není správné se ponižovat. Jednal PJežíš podle toho? Ano. Ocenil Petra (Lk 5,1-11) i pokáral (J 13,36-38 +J 18,25-27+J 21,15n) i Zebedeovce (Lk 9,51-56). Nezavrhl je, naopak vyznamenal (Mt 17,1n). Všímal si i dětí (L18,15n), což nebylo obvyklé.
b) vysvětlil, jaké vztahy mají být mezi lidmi (Mt 6,12; Mk 10,35-45).
c) K nepřátelství mezi lidmi nejsou žádné důvody (L 10,29n), všechny těžkosti se musejí nejdříve probrat (Mt 18,15 – pokárej má ve slovníku ještě další významy: přivést k řeči, vynést na světlo a probrat! Které z nich více odpovídá Ježíšovi?) Ani důvody rasové: Syroféničanka (Mk 7,24n) Římský setník (L 7,2-10).
d) zdraví duše je důležité pro zdraví těla (řec: soteria = zdraví, štěstí, blaho, záchrana, spása, ochrana, vykoupení). Odpouštějí se ti hříchy! (Mk 2,5n)
e) k realizaci ti pomůže modlitba (Mt 6,5n). Z ní obvykle plyne uklidnění, uspokojení, vyřešení (L 9,29).
Křesťany nemohou dále dělit teologické úvahy o Božím vnitřním životě (Mk 9,38n). Papež František řekl: Džihádista nedělá rozdíl mezi pravoslavným a baptistou či katolíkem. Pro něho jsi křesťan, zasloužíš potrestání.
Naším úkolem je držet se Ježíšovy cesty a jádra věci: patřím do stvoření a mám úctu k němu i k Tvůrci. Soucítím se světem. A chovám naději, že na tutéž rovinu se postaví i muslimové. Žádný jiný základ světová náboženství nemohou mít.
(Odstraněno: 7. 6. 2021)
 
Slavnost Seslání Ducha svatého v době koronaviru 23. 5. 2021
Čtení I. Sk 2,1–11
Čtení II. Gal 5,16–25
Evangelium podle sv. Jana 15,26-27 + 16,12–15
 
Poznámky pro děti
Prodejna papírnictví je otevřená od 8 do 18 hodin. Je tam prodavač i v noci? Co dělá doma? Kdy pracuje horník? Lékař? Řidič autobusu? A kdy pracuje vynálezce? Ten nemá pracovní dobu! Myšlenka zlepšení (vynálezu) ho neustále naplňuje. Podobně některý pan učitel dovede žáky nadchnout, že mají najednou zájem o jeho předmět. Jsou naplněni jeho nadšením, mají jeho ducha, mají stejný záměr jako on. Také PJežíš – vedle své práce tesařské - byl naplněn myšlenkami na PBoha. Věděl, že Božím záměrem je zlepšení života, odstranění nepřátelství mezi lidmi. Život v radosti ze společné práce a úspěchů. A neustále vymýšlel, jak lidem pomoci k pokojnějšímu životu? Byl naplněn Božím duchem.
Člověk může být naplněn zlostí i dobrem. Apoštolové byli naplněni Božím duchem (tím nejlepším, co si dovedeme představit: Jde o pěkný život!), který byl i Duchem Ježíše Krista. Poznáváním Krista můžeme jednat podle jeho Ducha, nechat se jím naplnit.
Poznámky pro dospělé
Kdysi jsem četl vodáckou pozvánku na „čochtanská mecheche v duchu slavných tradic, která se budou konati tuto sobotu…“. Chtěli opakovat, co se jim minule líbilo. Tehdy si byli blízko, zažili něco spojujícího. Dobrá, má to ovšem háček: neví se, zda všichni mají na toho ducha tutéž vzpomínku a představu, zda nevyprchal, zda tam bude i letos.
V církvi mluvíme o Duchu Božím, Kristově, a to je něco určitého, trvalého. Ten umožňuje pochopit jádro věci. Ovšem, až nám to dojde, až přijde on, Duch pravdy, uvede nás do celé pravdy. Tj. postupně chápeme, vnikáme do Ježíšových záměrů. Protože podle naší důvěry, kterou k němu chováme, byl Otci nejblíže, přijímáme Ježíšovo slovo, že ten Duch vychází od Otce. Musí to člověku „dojít“! Pochopit sounáležitost s lidmi, stvořením. Uznat těžkosti i radosti života těch druhých. Umístit sebe mezi ostatní stvoření.
Jednat v Duchu Kristově znamená nové situace řešit s odvoláním na jeho vzor. Jak by se choval on? Jde-li nám o totéž, oč šlo jemu, můžeme jednat v jeho Duchu. K tomu je nutné, poznat PJežíše. Čtu evangelium a odhaluji hloubku Ježíšova pohledu na život.
Mohu vám položit otázku? Přečtěte si např. Mt 23,29-31. Proč to Ježíš kritizuje? Co je na tom nesprávného? Není to naopak v pořádku? Není to chyba překladatele? Nemýlí se Ježíš? (Každá odpověď bude mnou oceněna!)
Věděl, že vyšel od Boha a k němu se vrací (J 13,3), proto mohl život vnímat jako spolupráci. Z ní vycházejí bratrské vztahy. Ty se musejí vědomě udržovat denními návraty k základní důvěře, víře (Iz 50, 4).
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
7. neděle velikonoční v době koronavirových omezení 16. 5. 2021
Čtení I. Skutky 1,15–26
Čtení II. 1 Jan 4,11-16
Evangelium podle sv. Jana 17,11-19
 
Poznámky pro menší děti
„Pozdvihl oči k nebi a modlil se“, tzn. začal myslet na PBoha. Jeho modlitba byla moudrá a laskavá, myslel na PBoha s láskou. Podobně jako začít myslet na tatínka, maminku, znamená uklidnit se, abys je jakoby viděl před sebou: oči, nos, ruce. Taky co pro tebe všechno dělají…, mají tě rádi. Když mluvíme o modlitbě, říkáme, že je to pozdvižení mysli k PBohu. Znamená to myslet na PBoha s úctou.
„Tvé slovo je pravda“…učedníci také na to přišli. (Tvůj spolužák se může splést!) I rodiče přišli na to, že Boží přání směřují k pokoji, a ne k trápení. Jsou pravdivá, i když někdy se zdají těžká. Vyzkoušej si to: když se zastaneš slabšího, těší tě to? Když uvolníš místo v autobuse, těší tě to? Když pomůžeš mamince, těší tě to. To znamená, že Boží přání jsou pro člověka potěšující.
Myslet na PBoha s láskou (úctou) znamená, že musím (mohu) mít úctu i k ostatním lidem. PBůh je blízko i jim.
Poznámky pro dospělé
Při poslední večeři PJežíš se modlil, a apoštol Jan si zapamatoval, že řekl: „Otče, zachovej je ve svém jménu.“ Také řekl: „Sdělil jsem tvé jméno lidem…“(J17,6), ačkoliv nikde v evangeliích se nevyskytují písmena JHVH, která jsou vyjádřením Božího jména ve SZ, neboli hebrejské bibli. Jméno v Bibli obecně znamená pojmenování, ale také samotnou bytost. Znát Boží jméno = znát PBoha. Šalomoun: „vybudoval jsem dům jménu Hospodina…“ 1Kr 8,20. „Místo, kde přebývá jméno Hospodina…na horu Sijón“ (Iz 18,7). „Vzýval jméno Hospodinovo“ (Gn 21, 23); chvalte jméno Hospodina“ (Ž 113,1). V jeho přítomnosti; kde je brán vážně.
„Aby byli jedno jako my.“ Kdysi, např. ve 4. století, lidé považovali za důležité zjistit, jak daleko sahala jednota mezi Ježíšem a Otcem. Zda byli stejné podstaty nebo podobné podstaty. Byly z toho hádky, teologické spory, které se táhly celá staletí. Myslím, že k životu stačí, co je jasné každému čtenáři Písma, že Ježíš vynikal poctivostí a jeho slovo i činy byly v souladu. Jednal v udivující shodě s Otcovým programem a Řádem jako Syn Boží. Další detaily nepotřebuji k životu, pokud nemám zájem na vyvolávání sporů. Apoštol Pavel: „Naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova, není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů“(2Tm 2,14). Jistě sv. František nebo sv. Jan XXIII. žili klidnější život než hádaví teologové.
„Neprosím, abys je vzal ze světa“. Svět není zlý, jak lidé v nouzi obvykle říkají. Svět je Božím dílem. Dostali jsme Zemi k hospodaření. Podmaňte ji (Gn 1,28) znamená: jednejte jako hospodáři, mějte na mysli a v úctě mnohost stvoření. Vzorem v úctě ke stvoření zůstává PJežíš. Uklidnil „syny hromu“, uzdravoval nemocné, zastal se ženy v nouzi, byl pozorný k opovrhovaným lidem, radil s problémy, vyzýval k užívání vlastního rozumu.
Buďme jedno – dnes nás spojuje mše: vyznání vin a přijetí a důvěra z Boží strany, poslouchání evangelia, přijímání.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
6. neděle velikonoční v době koronaviru 9. 5. 2021
Čtení I. Skutky 10,25–48
Čtení II. první list Janův 4,7-10
Evangelium podle sv. Jana 15,9-17
 
Poznámky pro děti
Proč chodíš do školy, proč se učíš? Abys mohl být doktorem, truhlářem, založit rodinu, věděl si rady, když se něco rozbije …To je smysl, cíl učení. Má nějaký cíl každá činnost? Proč chodíme do kostela? Seznamujeme se s cílem, smyslem, který má od PBoha lidský život.
Jaký smysl? Abys žil ve shodě s ostatními tvory, přírodou. Aby tě ostatní lidé měli rádi. Je to příjemné?... A totéž nabízí ostatním lidem. I rodině vašich sousedů, i tvé kamarádce… Každý potřebuje k životu lásku, aby mu ostatní pomáhali v životě. A taky oni potřebují tvoji úctu. Abys jim byl nápomocen.
Zažil jsi, jak je to příjemné, když tě ostatní milují, podporují…? Nesmíš zapomínat, jak to bylo fajn, když …! Učíme se to od PJežíše. Říkal například, …
Poznámky pro dospělé
Za dlouhá léta svého farářování si dovedu poradit snad se vším. Kromě lásky. Už to slovo samo vzbuzuje pouze jednostranné výklady. Všude se o ní mluví, každého dojímá svatba na konci filmu. Myslet na tuhle podobu lásky je jakoby odejít do jiného světa. (Německý generál Toussaint při podpisu kapitulace wermachtu v Praze do rukou České národní rady 8. 5. 1945 při vzpomínce na svou rodinu plakal.)
Bible zná lásku jako životní postoj. Ježíš vidí lásku s mnohem širším obsahem. Jako vztah jednotlivce k okolí, ke stvoření. Ke skalám i k živým tvorům. Dokonce se podle tohoto postoje k okolí pozná můj vztah, tedy moje láska PBohu. Jsi tak blízko PBohu, jak jsi blízko svému muži, manželce, dětem, přátelům i nepřátelům. Láska má pokaždé jinou podobu, ale základem je soucítění.
„Oč budete prosit v mém jménu, dá vám Otec.“ V jeho jménu, to znamená mít Ježíšova ducha, osvojit si jeho názory, pohled. Oddělovat důležité od nedůležitého. Všimni si, oč prosil on sám, co on považoval za důležité: Držte se mě jako já se držím Otce. V tomto duchu (jménu) proste, a všechno dostanete! Tenhle příslib nelze vytrhávat ze souvislostí. Nelze se dovolávat tohoto místa v evangeliu a cítit se zklamán. Protože Ježíš řekl i jiné rady, měl na své učedníky i další požadavky.
Věta „Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání mého Otce a zůstávám v jeho lásce“ z dnešního úryvku, se podobně opakuje o pár kapitol dříve (J 8, 31n). Tam je to spojeno s poznáním pravdy (o sobě, o světě, …), které člověka učiní svobodným (od strachu z nepochopení, neuznání, nedostatečnosti atd.). Tam také nejspíše láska (soucítění, postoj, pochopení, přístup) začíná.
Z toho vyplývá: Změň dětské smýšlení o sobě. Nemusíš toužit vždycky po výhře, být tím nej … nej. Staň se dospělým. Měj radost z dobra, ať ho dělá kdokoliv. „Přejte mu jeho úspěch, je to jeho úspěch. Váš přijde jindy …“ napsal Bohumil Kubišta mladému Janu Zrzavému. Neseď v koutě, ale jednej. Nechtěj být stále středem obdivu. Oceňuj bližního jako sebe; odpouštěj; přemýšlej samostatně; mluv srozumitelně; zastaň se; buď užitečný.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
5. neděle velikonoční v době koronaviru 2. 5. 2021
Čtení I. Skutky 9,26–31
Čtení II. 1 Jan 3,18-24
Evangelium podle sv. Jana 15,1-8
 
Poznámky pro rozhovor s menšími dětmi
Jaké práce děláte doma? Víte, co je to umývat nádobí? Pro jednoho je to otrava, ale když jsme se o to podělili, šlo to najednou lépe a rychleji. Podobně cesta ze školy lépe ubíhá, jdete-li s kamarádem. Ve dvou se to lépe táhne.
Ale co když se něco odehrává jenom ve tvé mysli? Rozhoduješ-li se, zda se máš někomu pomstít, nadávat mu nebo se poprat? Hrát si s ním nebo ho nechat plakat? Co když máš sám něco naplánovat, vymyslet program? Na to všechno jsi sám, musíš to promyslit ve své hlavě. Zda je ten program dobrý jen pro tebe nebo se bude líbit i ostatním? Zda někdo slabší se bude moci účastnit? To bývá člověku krušno!
I tady můžeš mít někoho, s kým to můžeš promýšlet: PBůh je stále blízko. Dal nám pravidla a rady, které nás mohou ochránit před zlem. Jeho blízkost tě podporuje jako když si vzpomeneš na rodiče nebo sourozence. PJ říkal, že můžeme být s ním spojeni jako větev se stromem.
Příští neděli bude Svátek matek. Možná byste k tomu svátku mohli mamince něco nabídnout jako pomoc. Mohli byste vymyslet, co si vezmete doma za úkol. Podobně jako tatínek a maminka chodí do práce, a ještě mají doma úkoly: vařit, prát, zahradničit nebo vozit vás autem na kroužky…
Poznámky pro dospělé
Při četbě Bible nacházím stále nové podněty a porozumění životu. Beru v úvahu nejen literární smysl, chápu i přenesený smysl, literární druhy, přehánění, přirovnání, podobenství, bajka, dopisy, historické povídky, historické popisy, písně, básně, filosofické rozhovory apod.
Archeologie objasňuje mnohé: Království Mari, objevené v roce 1934 vysvětlilo, co tam převzal Abrahám. Ježíšovu citaci „v nenávisti měj nepřítele“ nenajdeme v Bibli, ale až ve vykopávkách Kumránu. (Ostatně, kdo jsou nepřátelé? Stejně nebozí lidé jako my!) Něčemu dosud nerozumíme všemu v Bibli, např. séla v žalmech? Možná se někdy vysvětlí.
Beze mě nemůžete dělat nic v dnešním evangeliu jsem kdysi bral jako Ježíšovo přehánění. Vždyť jde bez něho na světě všechno! Politikařit. Lidé dosud touží mít v rozhovoru poslední slovo, přinutit manželku k tomu, s čím nesouhlasí, oddělit manžela z jeho rodiny a zatáhnout do své. Mít první místo mezi ostatními. Touha po bohatství, rozvírat nůžky mezi lidmi. Rozšiřovat svoji důležitost nebo státní území, třeba i válkou.
Všechno tedy jde i bez Ježíše, jenže šejdrem. Jsou to krátkodechá a krátkodobá vítězství.
Co znamená „Beze mě nemůžete dělat nic“?
Beze mě, tedy bez toho, nač jsem v prvé řadě upozornil: Bez poznání svého hříchu. To je jádro všech mých problémů. Komu se zdá slovo hřích tvrdé, může zůstat u všelijakých životních malérů. Rozuzlení přijde tehdy, uznám-li, že na všech jsem měl podíl taky já sám! Pokud jsem je vůbec celé nezavinil! Napřed se mi musí rozsvítit v hlavě, musím se přestat vymlouvat a svádět vinu na ostatní. Protože to poznání je velmi hořké, mnoho lidí se zalekne a zůstane stát na půl cesty. Ježíš je cesta, tedy pohyb. Boží pohyb, jak dosvědčuje Izaiáš (50,4). Bez toho, bez Něho, se ani svět ani my nemůžeme pohnout dopředu.
 
„Bible neúnavně od počátku neustále opakuje, že v lidském nitru najdeme pšenici i plevel, síly zla a síly dobra. Jde o to, co v sobě necháme růst. Naděje spočívá v tom, že se při jejich soupeření nenecháme odradit od pohledu dopředu. Všude rozsévat semínka dobra a růst nechávat Pánu Bohu.“
Carlo Maria Martini (1927-2012)
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
4. neděle velikonoční 25.4.2021
Čtení I. Skutky apoštolů 4,8-12
Čtení II. 1. list sv. Jana 3,1-2
Evangelium Janovo 10,11-18
 
Poznámky pro rozhovor s dětmi
Kdo vaří je kuchař. Kdo řídí školu je ředitel. Kdo učí je učitel. Léčí lékař, ovce pase pastýř. Je to řemeslo jako jiné. Pastýř musí umět vyhledat pastvu a zajistit ochranu před bouřkou, vlky, ostříhat vlnu, aby jim nevadila, podojit je. Ví, co je třeba.
Tatínek osloví souseda: Pane sousede. Když se maminka mazlí s dětmi, řekne sestřičce, ty jsi naše zlatíčko - není ze zlata, ale je vzácná. Bratrovi medvídek - není plyšový, je roztomilý, mazlivý apod.
PJežíš: Já jsem pastýř – nepásl ovce, byl tesař, ale měl starost o lidi, jako pastýř o ovečky. PJežíš nazval lidi svými ovečkami. Protože potřebují pomoc a radu. Co dělat, aby se nehádali? Jak to udělat, aby nebyly války? Aby všichni žili šťastně? Co chceš, aby lidé dělali tobě, dělej ty jim. Měj rád bližního jako sebe. Ukázal ve svém životě, co to znamená mít rád lidi: Je to víc než mluvení a slibování. Ukázal, jak se to dělá – pomáhal jim, zastával se jich, dobře jim radil. Využívej jeho rad. Jsou vyzkoušené sv. Václavem, sv. Františkem, a těmi, kteří neubližovali, ale prospívali světu.
Poznámky pro dospělé
Na Slovensku jsem zažil, že pastýř žil s ovcemi celé léto na kopcích. Až na zimu se vraceli do vesnice. Tvoří společenství. Patří k sobě, pastýř je jistotou pro stádo, které mu důvěřuje: dovede je na pastvu, ochrání před nepřízní, vlky.
Učedníci se po vzkříšení nestarali o minulost (nikoho nenapadlo odnést a schovat pruhy plátna a roušku z jeho hlavy a chovat je jako relikvii). Ježíš byl pro ně živý, důvěřovali mu jako ovce pastýři. (Nejstarší známá zobrazení Ježíšova byly sošky pastýře Herma.)
První Žid, se kterým jsem se v mládí potkal, pan Taussig, mi řekl, že Židé nepoužívají žádné důkazy o Boží existenci, protože i když někomu ukážeš slunce, může zavřít oči a říkat, že ho nevidí.
Podobně sv. Pavel (Ř 1,19): „To, co lze o PBohu poznat, je lidem přístupné. Bůh jim to odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle“. Je to velmi podobné A. Einsteinovi: „Každému přírodovědci musí být náboženství blízké, protože si nedovede představit, že by všechny neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé on sám. Ve vesmíru se projevuje Rozum, který nekonečně převyšuje nás, lidi“.
Nespoléhám se ve víře na vědce, i vědci se mohou mýlit – např. Pasteurovým zjištěním se vysmíval nejslavnější chemik 19. st. von Liebig. Velké těžkosti způsobovali kolegové lékaři Semmelweisovi ve Vídni. Náš dětský lékař Josef Švejcar před válkou doporučoval umělou výživu dětí místo kojení (později se za to veřejně omluvil) apod.
Na citáty vědců si vzpomenu tehdy, když se shodují s mým postojem, když jinak vyjadřují, co cítím. Franz Werfel: „Ti, kdo věří, žádné důkazy nepotřebují. Těm, kteří nevěří, žádné důkazy nepomohou.“
Vázat víru na stoprocentní jistotu? Kde ji máme? Lékař vždycky rozpozná nemoc? Lékárna vydá správný lék? Nemůže se splést? Tramvaj vás doveze? Přesto člověk chodí k lékaři, jezdí autem, jí rohlíky od pekaře.
Nemůžeme stát a čekat, co se přihodí.
Víra není čekáním na jistotu, až budu naprosto jistý, změněný ap. nebo na zázrak, který se mě dotkne. Víra, lépe důvěra, se projevuje činností. Aktivním jednáním.
Dietrich Bonhoeffer: „Víra zn. nacházet PBoha nikoli v nouzi, ale uprostřed plnosti života... Když se vzdáš myšlenky, něco ze sebe udělat, stát se dokonalým, (!) odevzdáš se do Boží náruče nemyslíš na své problémy, ale dáš se Ježíšovou cestou…“ Ta přináší život bez stresů.
Ježíš je dobrý pastýř = důvěřuji mu. On vidí svět jinak: první je poslední; vedoucí má jednat služebně; měj v úctě i nepřítele (kdo to je? ubohý člověk jako ty).
Věřím = důvěřuji, spoléhám se, počítám s tím, je mi to jasné, využívám toho v životě.
Dnešní podobenství se pro mě může stát buď jednou z mnoha dalších informací nebo nabídkou, vedoucí k důvěře. Beru to vážně? Věřím tomu sdělení?
Pistis v řeckém slovníku, v původním jazyce evangelií znamená: 1) důvěra 2) víra, jistota, očekávání, přesvědčení, záruka (důkaz).
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
3. neděle velikonoční za vlády koronaviru 18.4.2021
Čtení I. Skutky apoštolů 3,13-19
Čtení II. 1 Janova 2,1-5
Evangelium podle Lukáše 24,35-48
 
Poznámky pro osoby nejmladší
Když byl PJežíš zajat a popraven, dostali jeho kamarádi strach. Báli se, že také oni budou zajati. Najednou se však přestali bát, a veřejně a s odvahou mluvili o vzkříšení PJežíše. Nechápali, co se stalo, proto vždycky chvíli trvalo, než si to uvědomili. Ani my si to nedovedeme vůbec představit. Zato víme historicky přesně, jak velkou změnu v životě kamarádů PJežíše to znamenalo. S radostí a odvahou vyprávěli o tom, jak se s ním potkávali a jak ho poznávali. Kdy podle hlasu? (J 20,11n) Kdy podle překvapující rady? (J 21,1n)
Dneska čteme, že ho poznali podle způsobu, jak lámal chleba. Chleba je vzácnost. Jezením dortů nebo bonbónů nezaženeš hlad. Přejedli by se ti. Chleba se nepřejí nikdy. Je to základní potravina, lidé ho pečou už možná 15 tisíc let. V každém koutě světa vypadá trochu jinak. V Izraeli se podobá plackám, které se při rozdělování lámou nebo trhají. Musíme si chleba vážit. Není to samozřejmé, že ho máme dostatek. U nás doma, když upadl kousek na zem, moji rodiče ho políbili.
Poznámky pro dospělé
Poznáváme svět – je rozmanitý. Zvířata i lidé, zvyky, kultura.
Různá náboženství. Každému připadá to jeho nejlepší, je tomu zvyklý odmalička. Do toho přicházeli křesťanští misionáři s odkazem: Jděte do celého světa. Tam, kde zaváděli evropské způsoby, mnohde nastaly konflikty s místními tradicemi. Z toho vznikly neúspěchy, boje, mučednictví, mrtví, od začátku dodnes. Byly výjimky: Čína v 16. století: Jezuité nechtěli předělat čínskou kulturu na evropskou. Šlo jim o Ježíšův záměr, o podstatu evangelia. Proto už roku 1720 v Číně bylo 300 tisíc křesťanů, zánik nastal 1742 z důvodů, za které se musíme stydět. Podobně zanikly paraguayské misie roku 1759.
Co bylo Ježíšovým záměrem? Chtěl zavést jeruzalémské nebo samařanské způsoby uctívání PBoha? Chtěl Ježíš zvrátit všechny tradice a sjednotit? Nechtěl. Šlo mu přece o uctívání PBoha v duchu a pravdě, o sjednocování lidí, o odstranění rozbrojů. (Náboženské zvyky se váží k minulosti, jsou pouze jedním z vnějších projevů víry.)
Ježíš posílal učedníky do světa a „oni vyšli a volali k pokání“ (Mk 6,12); Totéž dnes v evg: v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. (Lk 24,48).
Obrácení, řecky změna smýšlení, znamená změnu mého životního postoje. K čemu to vede? Ke smíření se sebou, s bratrem, se světem, k soucitu. Od sebestřednosti k soucítění.
Jak se to dá udělat? Změna smýšlení znamená: jsem jeden z mnohých. Obdobné potíže, jaké mám s lidmi, mají oni se mnou! Srv. pokojné umírání Ježíšovo. Nebo jednání Matky Terezy s umírajícími.
Poznámka
Za přemýšlení stojí dopis jednoho kamaldulského (benediktinského) mnicha z Indie: „Konverze, obrácení, pokání, změna smýšlení, k níž nás vyzval Ježíš, neznamená přechod od jedné víry ke druhé nebo z jednoho náboženství ke druhému, ale hlubokou vnitřní proměnu. Konvertovat bychom měli vždy jen k PBohu, nikoli k víře, náboženství nebo nějaké osobě. Dokud si však nárokujeme právo na konverzi druhých a považujeme svou tradici za výlučnou, zaléváme a pěstujeme v sobě samých semínko násilí a pokoj skrze nás do světa nepřichází.“ (Dingir 1/2009: Misie bez konverze)
Pokud mluvíme o evangelizaci, musí jít nejprve a jedině o změnu smýšlení.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
2. neděle velikonoční v době vlády coronaviru 11.4.2021
Čtení I. Skutky apoštolů 4,32-35
Čtení II. 1. list Janův 5,1-6
Evangelium podle sv. Jana 20,19–31
 
Poznámky pro dospělé – pokus o vysvětlení a porozumění Velikonoc
K Ježíšovu životu patřilo, že při setkáních s tvrdostí Zákona odhaloval a objevoval úmysl Zákonodárce, sledoval jádro Zákona. Přitom nepřišla zkrátka ani čárka ze Zákona. (Obecně se to nazývá epikie. Je to způsob, jak se vypořádat s obtížemi, když je poslušnost zákona tvrdší, než zákonodárce zamýšlel.)
Z evangelií víme, že Ježíš znal jádro Zákona, ztotožnil se s Řádem. Ježíš mluvil o Pánu Bohu jako o základu a cíli své existence (J 13,1n). PBůh mu byl tím nejvyšším. Mluvil o jeho vstřícnosti, zájmu o svět a o člověka. Ježíš stejně myslel, měl stejné záměry a cíl jako PBůh sám. Ztotožnil se naplno s PBohem („Já a Otec jedno jsme“), znamenal pro lidi zviditelnění Božích záměrů. V něm se PBůh ukázal, v něm lidé poznali PBoha. Ježíšovi jde také o totéž hlavní, o pokoj v duši, pokoj mezi lidmi, se světem. Ježíš je pro lidi viditelným představením Božích záměrů, jeho lásky. Je způsobem, projevením Boží existence. Proto můžeme říci se sv. Tomášem, že je zcela člověkem i zcela Bohem.
Jeden muslim, který kdysi ležel dlouhodobě v měšické nemocnici, mně před 14 dny blahopřál k Velikonocům. Když se stal pacientem, řekl jsem mu, že pro mě rozhodující postavou dějin je Ježíš, nikoli Mohamed. Ten byl důležitý pro něho. Tak jsme mohli spolu vzpomínat na PBoha, a když jsem jednou po několikatýdenní nepřítomnosti do nemocnice opět přišel, opakovaně na celý pokoj volal: „Díky Bohu, díky Bohu, pan farář je zdráv“.
Proč Ježíš je pro mě rozhodující? Vysvětlil to, co podle mých zkušeností a vlastního zážitku považuji za hlavní problém lidské existence: reálné usazení v životě (srov. chudinka). Tím ukázal a) velikost (možnosti, poslání a vliv na okolí), ale současně i b) problémy člověka. U vědomí Boží přítomnosti se tak mohu uchránit před zoufalstvím a kňouráním. A pochopením svých selhání a omezenosti se mohu uchránit před škodolibostí i falešnou pokorou.
Ježíš se stal obětí zla. Tím byla zpochybněna i pravdivost jeho života, učedníci byli smutní. Postupně si všimli, že Ježíš nezůstává jen v jejich paměti, ale z Boží moci je živ (2 K 13,4). Co řekl a konal, má trvalou platnost. Ježíš byl přijat, je u PBoha.
Vzkříšení (probuzení z mdloby - Ef 5,14) je užíváno v Bibli i apokalyptické literatuře jako začátek nového života, nového věku. Proto ho lze popisovat jen básnické obrazy. Evangelia popisují, vysvětlují chvíle, kdy učedníci porozuměli. Proto jsou zmatené, rozporné, ale způsobující zásadní změnu života. Mohli bychom žádat větší svědectví?
Poznámky pro rozhovor s dětmi
„Jede, jede poštovský panáček“ vyžaduje vysvětlení: trubička, truhlička, vraní koně. Dnes email. „Pec nám spadla“? Zapalovala(?) se kamna, topilo se dřevem, uhlím, briketami, naftou. Svítilo se loučemi, špánky, olejem, svícemi, petrolejem, až přišel elektrický proud střídavý. Staří Slované platili šátečky, kousky drahých kovů, hřivnami, brakteáty, groši, bankovkami… Všechno možné se změnilo. Lidský život je v jádru stále stejný, protože každý má duši stejnou v pravěku jako dnes – známe dokonalá výtvarná díla v jeskyních.
Co říkal Ježíš o lidském životě se nezměnilo, je pořád platné. Jakoby živé. „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ Tak pozměnil tehdy už známe: „Co nechceš,…“. Nebo: „Když ti někdo ublíží, jdi a prober to s ním…“ Neztratil se v dějinách, pořád se na něho vzpomíná, lidé ho mají jako vzor.
Ježíšova slova jsou stále platná, jako živá. Můžeme klidně říci, že on je vzkříšený, živý.
Vysvětlivka: blíženec znamenalo staročesky dvojče. Řecky: didymos.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
V E L I K O N O C E
jsou veselé jarní svátky, kdy se dává do pohybu pomlázka, to ví každý. Jen málokdo si pamatuje, že Velikonoce jsou skoro 2000 let spojeny s osobou Ježíše Krista, ukřižovaného o těchto svátcích v Jeruzalémě. Pracoval jako tesař a uměl názorně vysvětlovat i složité věci vyprávěním ze života. Od něho možná víte o zakopané hřivně nobo o samaritánské službě. Mnozí ho obdivovali a dávali mu ten nejvyšší titul: Syn Boží. Jeho život se nepodařilo popravou umrtvit, dodneška mluvíme o Ježíšově vzkříšení.
 
Některé jeho věty jsou známé a nepotřebují vysvětlení:
Co chceš, aby lidé nedělali tobě, nedělej ty jim.
 
Některé jeho myšlenky nejsou tak příjemné:
Ber ohled na ostatní. Každý má svoje starosti i bolesti, každý zažil radost i zklamání.
 
Některé jsou obtížné:
Ublíží-li ti někdo, jdi a nejprve to s ním prober.
 
Nejtěžší je tohle:
Nikdo není zcela bez chyb.
Dobrý je pouze Pán Bůh. Uznej svou chybu a nebuď nedůtklivý.

 
Na základní otázku Proč bych to měl dělat? odpověděl takto:
Podívej se na svůj život jakoby z výšky. (T. G. Masaryk říkal, z hlediska věčnosti.)
Vždyť nejsi pánem na Zemi. Jsi jedním z mnoha, kdo dostal příležitost života.
Neuctivé jednání poškozuje prostředí k životu a způsobuje mnohé civilizační choroby.
Jediná možnost pokojného života je soucítit se světem i s lidmi.
Tuhle Ježíšovu odpověď nemůžeme jen tak hodit za hlavu.
 
Odpovědi na některé předvelikonoční otázky
 
Proč jsou Velikonoce největším křesťanským svátkem?
Velikonoce jsou spojeny s mnoha nabídkami a hlubokými pojmy, jako je spása, vykoupení, vzkříšení, smíření. V Katechismu katolické církve jsou jejich podrobná vysvětlení v desítkách odstavců a stránek.
K pochopení jádra věci stačí si představit životní zklamání, které zažili Ježíšovi žáci a sympatizanti jeho zatčením a popravením. Spojili své životy s Ježíšovou cestou, dali všanc všechno, v co doufali, i svou pověst mezi lidmi. Velký pátek je o to všechno připravil. Nezbývalo než všeho nechat a vrátit se ke starému životu.
Ale najednou, po třech dnech zklamání a bezradnosti zazáří světlo. Učedníci zjistí, že Ježíš se nepropadl do nicoty, ale je jim pořád blízko. Postupně přicházejí k pochopení Ježíšových zvláštností, které neselhaly na Golgotě, ale prostoupily bolestí a smrtí do věčného života. Tím nárazem se dokonce otevřou natolik, že pochopí a přijmou jeho Ducha. Mohou se zařadit do všeho stvoření, protože Pán Bůh má zájem na bohatosti života této Země, tedy i polních lilií a ptactva. Pochopí, že lidé s jiným myšlením nemusejí být proklínáni a zatracováni. Proviní-li se někdo proti nim, nemusejí ho kárat, ale nejdříve to s ním probrat. S ostatními lidmi mohou jednat ne z poníženosti, ale tak, jak by chtěli, aby ostatní jednali s nimi. Přestanou se dohadovat, kdo je větší, protože bratrské vztahy jsou tisíckrát lepší než hierarchické. Uznají-li svou chybu, budou vykoupeni ze zajetí a izolace, do které je hřích dostal. Odpustí-li, bude i jim odpuštěno.
K vysvětlení těchto nabídek potřeboval Pán Ježíš celý život. Vrcholem se staly Velikonoce. Přijmeme-li jeho zkušenost, určitě oživí i nás.
Proč sv. Petr byl Ježíšem tak vyznamenáván?
Bible je mimořádná kniha. K jejím zvláštnostem patří, že věrně zachovává popisy událostí, jak je svědci pozorovali. Tak najdete v obou částech Písma chválu nebo odsouzení i vysoce postavených lidí, kněží, znalců zákona, králů i prvních křesťanů a apoštolů. Na nikoho se nebere ohled. Padni, komu padni. Dokonce i ty nejvýznamnější biblické postavy (Abrahám, Mojžíš, David atd. + Petr, Jakub i Jan, s výjimkou Panny Marie), jsou nám představeny s jejich klady i zápory. Tak přišlo v obecnou známost i trojí zapření Petrovo během Ježíšova odsouzení. Popisují ho ve svých textech evangelisté Matouš i Marek i Lukáš. Všichni také poctivě napíší, jak toho Petr litoval.
Myslíte, že by místo sv. Petra mohl zaujmout třeba Jakub nebo Jan, kteří také patřili k Ježíšovým nejbližším? Byli s ním často, vzal je na horu proměnění, zažili s ním osamělost v Getsemanské zahradě. Byli také připraveni svolávat oheň z nebe na samařskou vesnici, která se jim znelíbila. Ježíš o nich řekl, že jsou synové hromu, bouřliváci, vzteklouni. Jinde o nich čteme, že se opravdu zajímali o Ježíšovy názory, přemýšleli a přijímali jeho napomenutí.
Nezapomeňme, že sv. Petr byl mluvčím celé skupiny apoštolů. Na Ježíšovy otázky odpovídal jménem všech. Vedl volbu Matěje na Jidášovo místo. Vystoupil o Letnicích v Jeruzalémě, a příchozím z celého světa vysvětlil Ježíšovo dílo tak důkladně, že byli zasaženi v srdci a rozhodli se k činu. Také pochopil, že v každém národě (nikoli pouze židovském) je Pánu Bohu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. Měl zájem na usmíření rozepří při jeruzalémském sněmu. Vždycky uznal svůj omyl a vzchopil se.
K odpovědi patří znát Ježíšovo slovo, že nikdo není dobrý, kromě Pána Boha. S přijetím této reality měli všichni apoštolové potíže. Stejně jako my.
Poznámka k termínu „synové hromu“ (Mk 3,17):
Zajímavé, že vazba „syn + podst jméno“ se udržela v hebrejštině dodnes. Např: syn krále = úředník, syn beliála = lump, syn dvojice = choť, syn tohoto místa = tuzemec, rodák. Také dodnes se užívá syn člověka = člověk. Je velmi pravděpodobné, že bar jóna o Petrovi (Mt 16,17), pravidelně překládané syn Jonášův, znamenalo tehdy syn holubice tj. volný jako pták, psanec, jak se říkalo zelótům, partyzánům. K nim možná, jako oba bratři, sv. Petr patřil.
Několik rodin se společně večer modlívá, třeba Otčenáš. Otázka: „Když byly děti malé, šlo to dobře. Od deseti výše to začalo drhnout. Dělají to nerady, otravují se, je jim to protivné, všelijak se přitom pitvoří. Nemohu se potom sám soustředit. Je to hrozné, se na ně koukat.“
Já si to dovedu představit. Ale, proč se na ně koukáš? Je-li to modlitba společná, máš se modlit ty také. Uklidnit sám sebe. Vždyť se stavíš před PBoha vedle svých dětí. Jsi jeden z účastníků. Nepřivedl jsi je k němu na ukázku, ale abys spolu s nimi vnímal Boží blízkost. Je nahoře i… a taky vpředu i vzadu i uvnitř. Mně, Pavlovi, nejvíc pomáhá zavřít oči.
Nemějte o ně obavy. Žijete-li křesťansky, ve vzájemné úctě, soucítění, nemůže to špatně dopadnout.
Dvakrát při mši říkáme: očekáváme Ježíšův příchod. Oč se jedná?
Počítáme se spravedlností Boží, důvěřujeme tomu, že se někdy nějak musí uplatnit. V Ježíšově době lidé očekávali, že Pán Bůh už brzy vstoupí do světa k soudu. Byla rozšířena tzv. apokalyptická literatura (apokalypsis řec.= objevení odhalení, zjevení, ukázání se). Měla přinášet útěchu v dobách tísně, pronásledování a válek, jak dosvědčují esejské texty z Kumránu (nález 1947).
Druhý příchod, o kterém mluví Bible, znamená vlastně dokonání dějin v Pánu Bohu. U vědomí Ježíšova ocenění, z místa po pravici Boží, musejí lidé posuzovat a hodnotit svůj život.
Ježíš spíše tlumí šířící se apokalyptická očekávání (např. Mt 24,3n; Sk 1,7). Přesto se promítlo i do křesťanské literatury, zejm. Pavlově. V nejstarším svém dopise (Soluňanům z roku cca 50) ještě očekává sv. Pavel příchod Páně, Mesiáše, během svého života. V pozdějších novozákonních textech (Lk, 2 Pe -z roku cca. 70) se s brzkým příchodem Páně už nepočítá. V závěru listu Korinťanům (1 K 16, 22) je dokonce aramejská vsuvka sv. Pavla: Maranatha, Pane, přijď. Nejspíše slovo ze začátku společných setkání křesťanů, kdy byla obecně mluvenou řečí nikoli řečtina, ale aramejština. Byl to vlastně dobrý úvod: sešli jsme se, chceme, aby byl Ježíš, jeho myšlení, postoje, mezi námi. Podobně jako Pán s vámi.
Každý máme (a musíme mít) svůj vlastní přístup k některým představám, vlastní chápání některých výrazů, které nás vedou do blízkosti Boží. Pro mě slova při mši o Ježíšově příchodu znamenají přání, aby Ježíš dneska vstoupil do mého života, aby se mohl v mém životě projevit.
(Odstraněno: 23. 5. 2021)
 
6. neděle postní – Květná 28. 3. 2021
Čtení: I. Izaiáš 50,4–7
Čtení: II. Filipanům 2,6–11
Evangelium podle sv. Marka 14,1–15,47
 
Poznámky pro děti
Spolužák mi kdysi řekl: V Bibli jsou pohádky, nevěřím tomu. Poctivější je říci: v Bibli jsou věci, kterým nerozumím. Tehdy není dobré dělat chytrého, ale naopak je správné zeptat se. Musíš se zeptat, kdykoli se ti něco v Bibli zdá nesrozumitelné, divné, zvláštní. Např. v dnešním evg: nějaký muž nese džbán vody. Jak to, o vodu se v Ježíšově době staraly vždycky ženy? Ano, muži chodili do práce, vydělávali a maminky vedly domácnost a pravidelně chodily ke studni pro vodu. To je v Bibli chyba! Ale zeptáš-li se mě, vysvětlím ti, že v každém větším městě žil nějaký muž (ze skupiny esejců), který se staral o příchozí, zajišťoval jim pobyt a staral se i o vodu. Proto se postaral i o apoštoly s Ježíšem a mohli u něho večeřet.
Jeden starý pán vyprávěl o svém dětství. Měl dvě babičky, maminku tatínka a maminku maminky. K jedné jezdili jednou za týden, byla na ně moc hodná, dělala jim pomyšlení. Druhá k nim chodila každý den, dělala s nimi úkoly, nutila je umývat si ruce, psát včas domácí úkoly a pravidelně cvičit na housle a na klavír. Kterou asi měli ve větší oblibě? Teprve v dospělém věku viděli, jak velice jim pomohla právě tahle babička, která je učila zachovávání pořádku a povinností.
Pán Ježíš chtěl, aby se lidé namáhali, přemýšleli samostatně o tom, co je správné. Namáhat se není někdy příjemné, proto ho někteří neměli rádi, dokonce se ho zbavili. Ale nepomohlo jim to! Protože pravda a láska vždycky zvítězí.
Poznámky pro dospělé k I. čtení
Kniha Izaiášova uvádí 4 písně o Hospodinově služebníku (42; 49; 50; a 52-53).
Dnes 3. píseň:(50,4–7): proti neochotě Izraele stojí jeho ochota. Služebník je v kontaktu s Pánem Bohem, je na něm závislý. Jeho služba se uskutečňuje předáváním toho, co slyšel od Hospodina. Každého rána… (srov. s Ježíšovým: slovo, které slyšíte není moje, ale toho, který mě poslal – J 14,24) Izaiáš se nazývá učedníkem tj. není mistrem, majitelem, nerozumí všemu, slovo je mu pouze svěřeno k informování. (Vzpomeňte si: Za rohem dávají zadarmo dobrou polévku!).
Otvírá ucho, probouzí sluch = denně znovu, jinak mi zevšední, zapomenu na ně. Miluji Otce a jednám, jak mi přikázal (J14,31).
Ochotnou poslušnost prokáže služebník v těžkostech, žádná bolest ho nepřinutí couvnout. Je si jist, že vše překoná. Nejsem sám, neboť Otec je se mnou (J 16,32).
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
5. neděle postní (za vlády koronaviru) 21. 3. 2021
Čtení: I. Jeremiáš 31,31-34
Čtení: II. z listu Židům 5,7-9
Evangelium sv. Jan 12,20-33
 
Pro dětské účastníky nedělní chvilky doma
Kdo sportuje, zvolí si za vzor staršího člena oddílu, trenéra, vrcholového sportovce. Aby se cvičil, ale neškodil si. Hudebník chce hrát krásně jako pan učitel nebo členka orchestru Národního divadla. Od nich ví, že musí denně hrát a opakovat obtížná místa, až přestanou být obtížnými. Stejně to má kuchař, učitel, zahradník, farář atd.
Také pro své styky s lidmi (ve škole, na hřišti, doma) potřebujeme vědět, jak bychom se měli chovat. Vzory jsou důležité, povzbuzují nás i varují, abychom si neublížili. Křesťané si za nejvýznamnější vzor berou Pána Ježíše. Učil, co lidem pomáhalo a nic nepředstíral. Dnes v evg: Věděl, že bude zajat a popraven a řekl, že se bojí. („Má duše je rozechvěna.“) Nedělal ze sebe hrdinu, přiznal svou slabost. Dokonce to řekl v modlitbě! Také my si musíme dát pozor při modlitbě, abychom neužívali velká slova, jako z celého srdce apod. Té solidnosti se učíme od Pána Ježíše. O nikom lepším nevíme. Jako vzor je už 2 tisíce let!
(Slovo Amen znamená: Je to pravda; je mi to jasné; souhlasím s tím; chápu to; rozumím tomu také tak.)
 
K čemu jsme na světě
Eliška odloží noviny:
Eliška: Mami, slyšela jsi už o Gerdě? 14 let a už dva pokusy o sebevraždu. A přitom má všechno: může jezdit na koni, veslovat, má nejnovější šaty, může mít, co chce...
Matka: Rozumím tomu. Rodiče nemají čas, kvůli obchodu musejí tvrdě pracovat a penězi se láska nenahradí.
A najednou to přijde zčistajasna. Eliška řekne:
Eliška: Až mi bude 18, odejdu z domu.
Matka se zděsí. Ví sice, že nemůže dát zděšení najevo, ale tohle byl silný tabák.
Matka: A proč?
Eliška: Proč? Už se mi tady nelíbí, především ta atmosféra. Když přijde otec domů, nedá se s ním mluvit. A vy dva taky spolu nemluvíte o ničem jiném, než o cenách a kde co je levnější. Ani jsem v posledních letech neviděla, že byste si dali najevo nějakou lásku. Proč se stydíte, dát si pusu, když jsme u toho?
Matka tiskne rty a neříká nic. Myslí si: To má člověk z toho, že se kvůli dětem uskrovňuje.
Matka: Takže vám by nevadilo sedět v pokoji na bednách od Coca-Coly a bavit se?
Eliška: Ale, mami, mně by bylo jedno, jak to tady vypadá. Víš, že já se cítím nejlépe ve svém i neuklizeném pokoji. Vy to tady nevylepšujete tak krásně kvůli nám, ale kvůli lidem, aby každá návštěva viděla, jak je to tady dokonalé! Mně jsou důležitější jiné věci, atmosféra nebo mluvit o tom, proč se všichni tak nenormálně honíme nebo co mně vlastně činí spokojenou?
Matka: Prokope, ty se taky chceš odstěhovat?
Prokop: Rozpačitě polkne. Ne, já zůstanu doma. Mně se to tu líbí.
Ale myslí si: Proč bych se stěhoval? Mám tady plnou ledničku, neutratím tolik, mohu si spořit, a když je nějaká hádka, mohu to pouštět jedním uchem tam i zpět. Mezitím se matka trochu uklidnila.
Matka: Poslyš, Eliško, mluvíš o atmosféře. Jak k tomu přispíváte vy? Necháte nás pracovat do vyčerpání, nikdo nám sami od sebe nepomůžete. Když je něco potřeba, máš trénink nebo školu. Všechno berete jako samozřejmost. Kdybyste mi trochu pomohli, mohla bych i já mít své koníčky, plavání nebo keramiku. Potom bych mohla být vnitřně volnější, ne tak ustaraná.
Přitom matce jde hlavou: Ano, to je chyba, vždycky to vezmu na sebe, když jde o nějakou práci. Eliška se dívá na matku, jak v obličeji zestarala.
Večer před spaním si Eliška říká:
Eliška: Udělala jsem něco špatně. Je to sice pravda, co jsem řekla, ale byla to pravda bez lásky.
Prokop si říká
Prokop: Udělal jsem něco špatně, myslím stále jen na sebe.
Matka říká před spaním manželovi:
Matka: Udělali jsme něco špatně. Příliš jsme se vyčerpávali, ale na nesprávném místě. Neměli jsme jim odstraňovat všechny překážky z cesty. Měli jsme na ně klást větší požadavky. A kvůli tomu dření a namáhání jsme zapomněli na to podstatnější, totiž společně mluvit o tom, proč to všechno?
Položila mu ruku na rameno a oba přemýšleli.
Matka: Tři věty od Elišky si chci připomínat. Řekla: Pro mě jsou jiné věci důležitější, například atmosféra, prostředí, nebo společné rozhovory. Proč tak bláznivě pracujeme? Co nás vlastně vnitřně uspokojuje?
Ta poslední otázka byla současně náboženská – v této křesťanské rodině.
Willi Hoffsümmer: Anschauliche Predigten
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
4. neděle postní (v době vlády koronaviru) 14. 3. 2021
1. čtení z druhé knihy Kronik (2 Pa) 36,14-23
2. z listu Efesanům 2, 4–10
Evangelium podle sv. Jana 3,14–21
 
Poznámky pro děti a mladší posluchače
Stavíš ze stavebnice hrad s věží. Chceš, aby se to neskácelo a nerozpadlo, to je jasné. Můžeš si přibrat k práci batole? Malinké dítě neumí stavět, má radost jenom z bourání! Kdo něco dělá, chce, aby to dobře dopadlo: aby obrázek byl hezký, úkol byl napsán bez chyby, koláč všem chutnal. Mohl by Pán Bůh chtít, aby to se světem šlo špatně? Aby byly války? Lidé se hádali? Chce, aby všechno dopadlo dobře! Dodnes se užívá starobylé slovo: spása, spasen. Znamená to, aby všechno skončilo dobře. Aby svět byl spasen, tedy šťasten.
Kdo PJežíšovi důvěřuje a jedná podle jeho příkladu, může žít šťastně. Kdo to tak nedělá, odsuzuje sám sebe k nespokojenosti, nepěkným vztahům s ostatními lidmi. (Doklad v současných válkách ve světě. Kdo z větších už zná Osvětim: Někteří vězňové tam řekli: Kdyby gestapáci jednali podle Božího Řádu, desatera, nikdy by k tomu nedošlo. Jiní řekli: Kdyby PBůh existoval, nedopustil by takové zločiny.) Je ve tvých silách jednat podle Desatera?
Poznámky pro dospělé
Lidé se k PBohu dostávají ponejvíce přes: 1) vděčnost za život. Ta vede k úctě k životu i ke stvoření, tj. prostředí našeho života.
2) Přes strach z Nejvyššího: bez ohledu na člověka dělá, co chce. Utrpení ve světě dokazuje, že nemá zájem o lidi. Musím si ho tedy naklonit, abych s ním mohl magicky manipulovat. Přinesu oběť, aby mi to oplatil, posloužil mi, zařídil to za mne. Bojoval za mne s protivníky.
Ježíš viděl do života z hloubky a do hloubky. Proto ho obdivoval sv. Jan v dnešním úryvku, nikdo nebyl PBohu tak blízko jako Ježíš. Jednorozený Syn Boží nám představil PBoha jako toho, který je člověku blízko. Proroci to cítili, Ježíšův život známe podrobněji, on to dotáhl.
Znal PBoha jako základní sílu světa. Hospodinův program, vložený do světa, je vstřícný, přejný, otevřený ke všem. Není Božím zájmem něco zničit. Chce spásu (řecký slovník: zachránění, ochrana, štěstí, blaho, prospěch). Spása umožňuje život v otevřenosti k ostatnímu stvoření.
(Pozn. Pro Hanku Přibylovou a ost., které zajímá problém postižení: v březnovém čísle Getseman je pokračování teologie disability: jak čtou postižení lidé zprávy o uzdravení. K mání u mě.)
Proto Ježíš mohl předložit konkrétní poznatky: PBůh jedná jako Otec (Mt 6, 14); nejdůležitější pro něho jsou vztahy (Mt 5,23) a mnohé další. Proto mohl Ježíš obrátit základní přirozený zákon: Co nechceš! do svého: Co chceš!. Říká se: musím bojovat, abych žil, musím omezovat ostatní kvůli své svobodě. Ježíš ukázal, že mohu touhu po bojování a vítězství odložit. „Poznáte pravdu (o sobě atd.) a pravda vás učiní svobodnými“ (J 8,32). V lidském životě si nelze zajistit štěstí násilím, utlačováním, ale spoluprací. Srv. v rodině nelze být šťastný sám, jen s ostatními. (Ježíšova cesta se úspěšně ukazuje také v metodě nenásilného odporu: srov. M. Gándhí, M. L. King. Tj. odpor bez násilí, ale odpor, projevení své bolesti, touhy.)
Scholion (odpusťte vzpomínku na má tomistická studia=výklad detailu, poznámka):
Kdo nevěří, už je odsouzen = není výhrůžka, ale přítomný čas. TJ. kdo nevyužije Ježíšova optimistického pohledu na svět, jeho velkorysosti, nezačlení se do celku, nepostaví se reálně do světa. Odsoudí se k plochému životu, protože: „Zdraví člověka je v zařazení, v plnohodnotné účasti v komunitě“. Zaujmout Ježíšův postoj znamená, vidět se realisticky, nahlížet svět i sebe růžově i černě. Změnit životní styl. Spolupráce, v Církvi vstupovat do bratrských vztahů.
Pierre Teilhard de Chardin (+1955): Vůle k životu je hlavní silou světa. Ladislav Klíma (+1929): „Vesmír je udržován vůlí k otroctví.“ Úcta k životu, hledáme spojence. Einstein (+1955): PBůh je rafinovaný, ne škodolibý.
Papež František řekl k postní době: Zastav se! Rozhlédni se! Navrať se!
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
3. neděle postní za vlády koronaviru 7. 3. 2021
1. 2. Mojžíšova (Ex 20,1–17)
2. 1K 1,22-25
Evangelium podle sv. Jana 2,13 – 22
 
Poznámky pro děti
Jak chutná bonbon? Co udělá vosa, kdyby sis s ní hrál? To je téměř jisté. Domek z karet vydrží? Nejisté. Poprosíš spolužáka o pravítko, a je jisté, že ti ho půjčí? Proč ne? Může si vybrat, vosa ne. Každý člověk si může vybrat. Ty taky. Nepříjemné, špatné věci nedělají jen ti druzí. Kromě vědomého ublížení se každému může něco pokazit: zamýšlel to jinak. Nebo nevěděl, co způsobí. V evangeliu je napsáno, že tohle Pán Ježíš znal, věděl, co je v člověku: je nejistý. Proto: 1. Uvažuj, vžij se do kůže toho druhého a jednej uctivě 2. Nebuď nešťastný, když tě někdo zklame.3. Uděláš-li chybu, přiznej to a omluv se.
Poznámky pro dospělé
1) Ježíš nebyl výjimkou v kritice povrchnosti chrámového kultu. (Srov. Jeremiáš 7,11; Ozeáš 6,6; Amos 4,5; Izajáš 1, 11-18; a mnohá další).
2) Úctu k Pánu Bohu si představoval jinak: v linii starozákonních proroků! Ježíš např. připomíná Davidovo chování v chrámě, když mu vytýkají vymílání klasů. Ježíš poukáže na lidskou nouzi a řekne: „Zde je víc než chrám! Kdybyste věděli, co znamená „milosrdenství chci a ne oběti“, neodsuzovali byste nevinné.“ (Mt 12,1-7)
Vůči čemu požaduje milosrdenství? Vůči komu? Vůči Pánu Bohu? To je přece možné jedině vůči člověku! Tam je Ježíšův hlavní zájem: Člověk. Skrze člověka se lze dostat k Pánu Bohu!
3) Z toho plyne: Já, člověk, jsem pro Pána Boha důležitým! I moje snacha nebo zeť! Spolupracovník i kolemjdoucí!
Doklad: Kult je vnějším vyjádřením vnitřního vztahu. Vezměte si třeba mši. Za 2 tisíce let prošla neuvěřitelnými změnami. Má dosud vnitřek (zpřítomnění poslední večeře) a vnějšek (kultivace účastníků hudbou a uměním a obřadností). Ztratí-li se vnitřek (úcta k člověku, dělení, setkání s přáteli, kamarádský duch, zájem o společné věci, o dobro sousedů, spatření sebe mezi ostatními), potom zůstane jen formálnost. Nemůže nás to naplnit pokojem, odcházíme, jak jsme přišli.
Platí to i pro všechna ostatní naše setkání.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle postní 28. 2. 2021
1. Gn 22,1-2,9-18
2. Římanům 8,31-34
Evangelium podle sv. Marka 9,2-10
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Je dobré mít kamarády. Jsem rád s tím, kdo si se mnou hraje bez švindlování. Kdo se rozdělí, kdo se mě zastane ve škole. Na táboře se poznají ještě jiné vlastnosti. Někdo se zdá, že je nekňuba, ale vyzná se v lese. Pozná ptáky, stromy, stopy. Někdo tě naopak zklame. Od dětství mám dosud kamarády.
Pán Ježíš měl taky kamarády. Bylo jich 12, vzdálenějších 70, nejbližší byli tři. Znali ho lépe, bývali s ním častěji. A přece ho dnes poznali ještě jinak. Byli spolu sami, modlili se a najednou ho viděli jinak. Všimli si, že je skvělý, ukázal se jim v docela jiném světle. Nám (mamince i tatínkovi), se taky stále více líbí jeho jednání: je velmi uctivé, kamarádské, moudré, chápající jádro věci. Na rozdíl od neslušných lidí, kteří myslí jen na svůj prospěch. Vzpomínáme na něj s vděčností. Věříme mu, že každé zlé jednání je poškozováním světa. Dobro naopak musí zvítězit. Jsme věřící, chceme mu v tom pomáhat.
Poznámky pro dospělé
Odešli, aby byli sami. Samota vede k přemýšlení. Zastavit se, být sám, nahlédnout věci z výšky, velkoryse, (modlitba = vejít do svého pokojíku a být proměněn). Matka se promění, mluví-li o dětech, buď v ustaranou nebo v obdivně milující. Dokonce i nadávající člověk se promění, mluví-li o svém hobby (čeho srdce plné…).
Tři nejbližší znali Pána Ježíše jako tesaře, teď ho uviděli zblízka nově – modlil se. Pochopili jeho souvislosti se Starým zákonem (Mojžíš i Eliáš měli spory s Izraelity, chtěli toho nechat). Znali syna tesaře, který plní Mojžíšův zákon; pomáhá, kde třeba; přijímá pozvání od lidí vzácných i opovrhovaných; mluví o Otci svém i našem. Naslouchal životu = naslouchal PBohu. Byl poslušný jako dítě, jako syn! Žil jako člověk, ale poznáváme na něm to nejlepší jednání, přímo Boží. PBůh je pro něho docela blízko. Ježíš měl uši pro potřeby lidí, věděl, co je v člověku, že zlo vychází z lidského srdce; člověk není ideální, potřebuji odpustit, mohu i já odpustit. Takže opouštíme naše představy PBoha a přijímáme jeho. Chceš se setkat s PBohem? Jdi za bližním! Můžeme ho nacházet ne ve filosofii, teorii, ale v člověku. Náš Bůh je Bohem Ježíše z Nazareta, skrytý v člověku. Přítomný zde a teď.
Kde se Ježíš objeví, tam se lidé dávají dohromady, navzájem se vnímají, objevují. Od Ježíše víme, kým jsme a kým jsou ti druzí. Označujeme ho tím nejvyšším titulem: Syn Boží.
Zažíváme maléry v rodině, doma, ve světě, v politice. Všude chybí uklidnit se, zamyslet se. Hlavní otázka: Oč vlastně běží??
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
1.postní (kostelně), za vlády koronaviru (kalendářově) 21. 2. 2021
1. Gn 9,8-15
2. 1Pe 3,18–22
evangelium: Mk 1,12-15
 
Poznámky pro děti
V samoobsluze mě napadne: to bych si mohl vzít (lízátko, hračku). Je to špatný nápad. Udělat něco, co neprospívá, co není tvůrčí, co nepodporuje např. dobré vztahy ve třídě, ale bourá. Rozlišuj nápady dobré od špatných. Co navádí ke zlému, k hříchu, nazýváme pokušení. Pomstít se, lhát, vytahovat se, neomluvit se, svádět vinu. Nemusíš mu podlehnout. Cvič se v odřeknutí, i když to není nutné. Může to být i při dělení čokolády (vezmi si menší kousek). Upevňovat dobré návyky. Podobně jako trénovat před závodem.
Poznámky pro dospělé
PJ byl nazýván rabi (pane, učiteli, mistře) – oslovení učitele Zákona. Byl dokonalým učitelem. Měl program postupných kroků. Proto mu vadilo rozhlašování jeho zázraků, skoro vždycky to výslovně zakazoval. Bránilo to postupnému učení, vyučovacímu procesu.
O postupném vyučování svědčí různé úpravy stejných podobenstvích. Měnil je podle vesnic, kde byl, nebo podle zralosti posluchačů. Srv. hřivny: Mt 25,14n a Lk 19,11n; hostina Mt 22,1n x Lk 14,15n; Nechoďte k Samařanům: Mt 10,5 a Jděte ke všem Mt 28,19. Někde byl před časem, už tam něco pochopili. Srov. Zákoník nebyl daleko od BK: Mk 12,34.
Postupné kroky jsou nutné. Shodnou-li se… Mt 18,19n předpokládá už něco mít za sebou, být shromážděni v jeho jménu tj. být s ním na jedné vlně, srov. Mk 11,24-25.
Dnešní evg: shrnuje úplný začátek vyučování: Mk 1,15 (podobně Mt 4,17). V zápisech evangelia není vše, často zkratky, pouhý obsah. Protože ale znám celé učení (Ježíšovu cestu Sk 9, 2), dnes je to vytištěné na pár stránkách, vím, co znamená slovo metanoia, které je v našem úryvku použito (obraťte se, ale smyslu lépe odpovídá změňte smýšlení) mohu vysvětlit. Ježíš se k této změně životního postoje, změně vnímání sebe sama, vrací celý život v různých variacích.
Změňte smýšlení, tj. jsi součást stvoření, přijmi to! Jsi pro svět stejně důležitý jako jiná součást stvoření. Uznej omyl minulý a možný budoucí. Neponíží tě, když se omluvíš. To je základ společné existence na Zemi. Jediná možnost. Dějiny to dosvědčují. Bez této změny nám zbývají pouze války. Jde to sice i jinak, bez tohoto vědomí, jenže to jde šejdrem. Vždycky nakonec dojde k maléru. Špatný základ stavby. Bez toho se nedostaneš dál.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
ČESKÝ NÁZEV „POSTNÍ DOBA“ NENÍ PŘESNÝ
Chceme-li ubrat na krutosti, malosti a násilí našich životů, můžeme využít například každoroční nabídky postní doby. Správný název by ale měl znít „doba čtyřicetidenní“ (z latinského tempus quadragesimae). Český název tak není úplně přesný, protože slovem „postní“ vyjadřuje jen jednu stránku této doby. Smysl postní doby je ale větší a dá se výstižně vyjádřit slovy proroka Joela:
Navraťte se (obraťte se, vraťte se zpátky) ke svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem! (Jl 2,13).
PRAKTICKÝ PROGRAM POSTNÍ DOBY
Program postní doby vyjadřuje nejlépe evangelium, které se čte na Popeleční středu:
Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci, aby došli slávy u lidí. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať to zůstane skryto, a tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí.
A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí tak, aby byli lidem na očích. Když se modlíš ty, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Bohu. A tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí.
A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci. Když se postíš ty, neukazuj lidem, že se postíš. A tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí (srov. Mt 6,2-6. 16-18).
Z výše uvedeného textu lze tedy vyčíst tři pilíře postní doby, které jsou osvědčenou cestou k Bohu: Modlitba, půst a almužna. Jsou jako trojnožka, jeden bez druhého nemohou fungovat a jsou mezi sebou vždy propojeny. Ježíš jim souhrnně říká „spravedlnost“.
Slovo almužna znamená z řečtiny milosrdenství. Jde o mnohem víc než o pár mincí žebrákovi. Jde o to, že se máme stávat milosrdnými, tedy velkorysými, odpouštějícími lidmi, se srdcem milým a otevřeným, že se máme stát Bohu podobnými. Je to cíl vysoký, ale krásný, jediný, k němuž má člověk směřovat, chce-li se stát skutečně v plném smyslu člověkem. Je ovšem neuskutečnitelný bez modlitby.
Modlitba není odříkávání modlitbiček, nýbrž trávení času s Bohem, stálý život v jeho přítomnosti. Je ovšem neuskutečnitelná bez půstu.
S postem se pojí jedna z postních ideologií, kvůli které půst ztratil svůj hluboký duchovní význam. Stal se z něj totiž obyčejný sebezápor, odřeknutí si „masa v pátek“ a „tanečních zábav“. Postit se ale neznamená jen, že si něco odřeknu. Ale: zříkám se něčeho, abych získal něco jiného a většího. Stávám se totiž citlivějším pro Boží přítomnost a díky tomu se také stávám milosrdnějším člověkem.
Jsem asi blázen,
ale vždy se na postní dobu těším.
Se svolením zpracováno podle knihy Ladislav Heryán, Exotem na této zemi, kterou vydalo nakladatelství Portál. Redakčně upraveno.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
6. neděle v mezidobí (kostelně) kalendářově 14. 2. 2021
1. čtení z 5. knihy Mojžíšovy (Dt 13,1-2.45-46)
2. čtení z 1. listu sv. Pavla Korinťanům (10,31–11,1)
Evangelium podle sv. Marka (1,40–45)
 
Poznámky pro děti
Nemoc zn., že člověk není mocen dělat, co by chtěl. Jsou vrozené, vzniklé špatným způsobem života, úrazy, nakažlivé.
Bylo tomu tak vždycky, i ve starověku nakažlivé nemoci. Např. malomocenství neboli lepra. Mělo mnoho forem, některé nakažlivé, některé jsou dědičné. Deformují ruce a nohy, někdy i obličej. Nemocní museli žít v karanténě, bydleli mimo ostatní, třeba v jeskyních. Zdraví lidé se chránili před dotykem s nimi. Jídlo jim příbuzní nechávali na smluveném místě. Když došlo k uzdravení lehčích podob, museli být veřejně prohlášeni za zdravé, jak se píše ve čtení.
Pán Ježíš pomáhal kdekomu, také jim. Protože Pán Bůh chce trápení odstraňovat, lidé se nepoddávali nemocem, ale učili se je odstraňovat. Ale ani dneska, v 21. stol., neovládáme všechno, nemůžeme dělat, co nás napadne. Koronavir – chránit se před ním, roušky, ruce, rozestupy. Kázeň. Vyhledat lékaře.
Poznámky pro dospělé
Legenda: PJ = Pán Ježíš; evg = evangelium; Lv = 3. Mojžíšova… tak i další užívané v Bibli: Mt, J, Ga, atd.
Údaje o nemocích v evg nejsou podrobné. Podle obecného mínění nemoci do člověka vstupují jídlem nebo je způsobují démoni. Působí psychická i tělesná utrpení. Člověk sám se nemůže osvobodit. PJ vystupuje s mocí nad nimi.
Malomocenství – souhrnné označení kožních nemocí, které kulticky znečišťovaly. Mnoho druhů (uvádí se jich 24 – otoky, vyrážky, vředy, skvrny), uzdravitelné i ne (srv. Lv 13 a 14). Kvůli velikým svátkům v Jeruzalémě (3x ročně), srocení lidí a nakažlivosti, kněží hlídali kultickou čistotu.
Uzdravování patřilo k Ježíšovu životu. Nebylo ale jeho hlavním zájmem, nepřikládá jim největší váhu. Oč mu šlo, připomnělo evg z minulé neděle (Mk 1,38). Podobně ve výčtu svých činností vzkazuje (Mt 11,4-5) Janu Křtiteli jako vrchol svého života nikoli uzdravování, ale zvěstování evg.: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evg (Mt 11,5). Zázraky předcházejí to, co Ježíš považuje za nejdůležitější: evg, nabídku spásy. Tzn. smíření se se svým životem, přijmout své přednosti i omezení. To je podle Ježíše nezbytné, to je pro mě význam slova zařadit se. Totiž mezi lidi, i celé stvoření. Mít úctu k rybám i planktonu. Mají stejné právo na život jako my. Samotné nás to nenapadne. Zdá se nám, že můžeme dělat, čeho jsme schopni. Např. zmenšovat životní prostor pro zvířata stavbou dálnic a překladišť. Stavět prolézačky v korunách stromů, skrze bydliště ptactva. Spása pro mě nastane, odložím-li ambice být středem pozornosti, prosazovat sebe, pochopím-li, že jsem stejná chudinka. Pak se nemusím cítit uraženým, nejsou-li uznány mé mimořádné schopnosti. Mohu dát všechno do služby a tím objevit svou důležitost.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
5. neděle v mezidobí (kostelně) kalendářově 7.2.2021
1. čtení z knihy Job (7,1-7)
2. čtení z prvního Korinťanům (9,16–23)
Evangelium sv. Marek (Mk 1,29–39)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Celé město přišlo za Pánem Ježíšem. Nemocní, bezradní, i ztrápení a byli uzdravováni, zbavováni svých obtíží. Nejlépe tak, že pochopili, jaké místo na svět zaujímají. Jestli jsou stejně potřební pro život světa jako politici a králové a bankéři. Lidi občas o tom pochybují. Ježíš opakovaně vysvětloval, že štěstí si obstaráš nezávisle na penězích nebo postavení. Ale když se smíříš s pomalejším autem, oblečením po starších sourozencích a budeš uctivý v duchu i navenek k ostatním tvorům, lidem i živočichům. Že se např. taky s tím, že nemáš tolik nadání pro školní vyučování. To neznamená, že se přestaneš učit, ale že budeš mít radost z toho, co tvá hlava pochopila a přijala. A nebudeš se soužit závistí, že kamarádka má jedničku a ty jenom trojku. Já jsem je míval často. (A kdybyste viděly, jak jsem škrabal!) Lidé s velkou pamětí a mnoha znalostmi a penězi mohou nadělat škody celému světu. Babička Boženy Němcové to zažila, a musela to uznat i paní kněžna při babiččině pohřbu. Přečti si to.
Poznámky pro ostatní
Zázraky patří k životu světa. Dělal je kdekdo, např. císař Vespasián (Tacitus Historiae 4,81), Mikulášek a lékaři dneska běžně. Myslím si, podobně jako V. H., že všechno je vlastně zázrak., Zařadit se. Nejsme nic než tančící skály na konci vývoje. Už ten Boží řád můžeme pochopit. Vědomě přispět k udržení života na Zemi. Skály nejspíše nikoliv. To je víra. Umožní život v pokojném rozpoložení. Pole jsou určena i pro myši a koroptve a skřivánky. My jednáme tak, jako by nám byly dány k disposici pro veškeré naše nápady, např. pro naše obrovité skladištní haly nebo dálnice. Pán Ježíš na zázracích nepostavil svůj život. Důležitější než obdiv pro Ježíše bylo, aby lidé své místo na světě přijali. A došli k víře. Víra pro něho je rozhodnutí a zapojení se do řádu Božího.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
4. neděle v mezidobí za vlády koronaviru 31.1.2021
1. čtení z 5. Mojžíšovy (18,15-20)
2. čtení 1. dopis Korinťanům (7,32–35)
Evangelium podle sv. Marka (1,21–28)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Máš-li horečku, nemůžeš dělat, co bys chtěl. Jsi ovládán horečkou. Každý ví, co se děje, když někoho chytne rapl: neslyší nic a neposlouchá nikoho. Kope kolem sebe a zuří, nemusím to dále popisovat. Je ovládán vztekem. V dnešním evangeliu je psáno o člověku, který nemohl dělat, co sám chtěl. Ovládal ho někdo jiný, zlý. Byl posedlý, tj. ovládaný zlým, nečistým duchem. Nechal se jím ovládat. (Vzpomeňte si na starého Indiána: máš v sobě dva vlky, mírného a zlostného. Vítězí ten, kterého krmíš.) Pán Ježíš chce, aby lidé žili svobodně, samostatně se rozhodovali. Proto přemáhal všechno, co v tom lidem bránilo. A toho dnešního osvobodil.
Poznámky pro ostatní
Synagogy (řec. shromáždění, i místo, kde se koná) vznikly v babylonském zajetí. V Ježíšově době byly všude, kde žili Židé. Byla v ní škola, konaly se tam i úřední záležitosti. Měly jednoho nebo více správců a zřízence. (V Safedu v Galileji jsme navštívili prostou, skoro ubohou místnost.) Modlitební shromáždění vyžadovalo 10 mužů nad 13 let. Modlitebník měl být obrácen k Jeruzalému, proto byly synagogy stavěny směrem k východu. Vpředu skříň se svitkem Tóry, Zákona, sedmiramenný svícen, uprostřed podium s pultem na čtení. Vstoupil a učil - bylo to možné? Ano, správce dokonce vyzýval někoho ke čtení (viz. Lk 4,16), každý mohl vykládat.
Ježíš učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona (Mt 7, 29). - Vysvětloval, čemu rozuměl.
Posedlý nečistým duchem, naplněný jiným duchem. Neznáme podrobnosti, jak byl posedlý, ale jistě byl ovládaný něčím (někým) jiným, nikoli sebou samým. Posedlostí byly označovány různé nemoci, podobně jako někdo je posedlý prací, pomstou, kariérou, mocí…
Těžko dnes dokonale porozumět. Jedna Irka v roce 1980 u nás na faře viděla poprvé kamna na uhlí. Divila se. My ještě víme, co zn. zatopit v kamnech. Nám stačí dvě slova k porozumění, ale potomkům? Budou se ptát: Co se tam potápělo? Kudy se tam voda vlévala? Podobně pro Bibli je jednoduché říci: nečistý duch z něho vyšel. Nebylo třeba vysvětlovat, všichni věděli, oč běží. My se ptáme: Jak vypadal? Měl nějakou podobu? Byl jako na středověkých obrazech? Byla to obsese zlem? Jaké otázky jsou podstatné, a jaké nedůležité?
Proč mu Ježíš zakazoval mluvit? Vždyť správně Ježíše zařazoval a oceňoval. Jenže, prozrazoval něco, nač každý měl přijít sám. Tím poškozoval ostatní. Když jsem se ve škole naučil nějakou fyzikální definici, aniž bych ji pochopil, snadno jsem ji opět zapomněl. Kdo se naučí formulku z KKC, Kdo byl Ježíš, okamžitě může odpovědět: 2. Božská osoba, Syn Boží, Mesiáš, Spasitel, Vykupitel všech lidí, Cesta apod. Jakou váhu ty formulace mají, když nejsou výsledkem mého samostatného přemýšlení a vzdělávání? Jsou to pouhé fráze.
Naproti tomu Ježíš požaduje, aby si každý o něm učinil obraz sám (Mt 16, 13). Takový, který by chápal, dovedl ho vysvětlit, doložit, který by obstál v rozhovoru s ostatními a byl jim přínosem. A povzbudil jejich zájem. Na konci tohoto procesu mohu přijmout i nějakou užívanou formulaci.
V tom je také novost jeho učení. Nevázal se na literu, ale na ducha (J 4,23; 2K 3,6). Přinášel Boží pohled na svět, život, člověka, nový pohled jakoby z výšky, … Tím vše měnil.
Problém přijetí Ježíše? Přijmout a přistoupit na jeho solidnost.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
3. neděle v mezidobí (kostelně), za vlády koronaviru (dějinně) 24.1.2021
1. čtení Jonáš (3,1-10)
2. čtení z 1. listu Korinťanům (7,29–31)
Evangelium podle sv. Marka (1,35–41)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Pán Ježíš si vybral za své učedníky rybáře. Proč si nevybral studenty nebo vzdělané lidi? Ti by se byli všechno, co jim říkal, naučili rychleji a přesněji nazpaměť (jak tomu byli zvyklí z tehdejší školy)?
Že se někdo snadněji učí, to je jeho nadání, vloha. Není to jeho zásluha, za to někdy ani nemůže. Ve škole takoví většinou dostávají jedničky a zdá se, jako by ten, kdo nemá jedničky, nebyl dost hodný.
To, o čem Pán Ježíš vyprávěl, není jen pro nadané. Někdy mu ti nadaní vůbec neporozuměli, protože byli nafoukaní. Chybělo jim něco, co on považoval za nezbytné: skromnost, ochota naslouchat, přiznat se ke své chybě, nesvalovat vinu na jiného.
Dnešní evangelium o tom vypráví. Říká tomu obrácení, změna smýšlení. A myslel tím taky tohle: nevytahuj se, uznej, že někdo jiný může mít víc pravdy než ty sám. Buď ohleduplný.
To všechno dělej, abys cítil, že Pán Bůh je ti blízko.
Poznámky pro dospělé
Jenda Kredba: Já neumím, co dnešní mládež s PC, mobilem atd. Ale když mi přijdou do psychoterapeutické ordinace, rozumím jejich problémům velmi dobře: jsou stejně lidské jako moje. Změnilo se životní prostředí, ale lidé se rodí stále stejně noví, lidé se nezdokonalili. Svět lidí není jako dům, který se může stále přestavovat k pohodlnějšímu, nebo jako trakař (srv. Millet Anděl Páně), který se stále vylepšoval až k plechu a bantamu.
Podobně je to s církví. Ježíšova nabídka se obrací ke stále stejně narozeným nikoli vylepšeným lidem. Každý se musí naučit lézt, sedět, chodit, mluvit. Dneska mohu upadnout na náledí, nedám-li si pozor, nastydnout, znepřátelit se… Je tedy nově nutné dávat pozor na chůzi, vaření… Evangelium začíná u každého nově a začíná od základu. Jde k jádru. Lidé se bojí sestoupit až ke kořenům svého lidství, proto vyhledávají východní praktiky. (Dalajláma řekl: nelze být buddhistou v Evropě!)
Ježíš je Učitel, Rabín. A jaký! Rozdělil vyučování do jednotlivých kroků. Navazoval u posluchačů, kde minule přestal a kde a jak ho pochopili a uposlechli. Dnes máme celý jeho program vytištěný v jedné knize, proto musíme postupné kroky objevit. Je to náročné, většinou člověk nevěnuje dost péče tomu podstatnému, tomu prvnímu kroku.
Dnes popsal cíl vyučování: žít v Boží blízkosti. A hned nato v jedné větě obsah prvního kroku: „Změňte smýšlení“, obraťte se, navraťte se. Ježíš věnoval celý život, aby vysvětlil tento krok, který přibližuje otevření nebe. Protože všechny popsané maléry apoštolů a učedníků mají základ v neuposlechnutí tohoto úkolu, víme, že jej nelze přeskočit. Jsme totiž tančící skály, jak napsal klasik. Patříme do stvoření. Nemohu rozbíjet okna jen proto, že mám k tomu dost síly. Nesmíme překračovat své meze směrem k trávě ani ke vzduchu ani k hmyzu ani ke zvěři ani k ostatním lidem. Máme k dispozici jen to, co potřebujeme ke svému uctivému životu. Je směšné říkat, že jsme zvítězili nad přírodou nebo pokořili himalájský kopec. Směšnější je převádět tyhle zisky do prostředí lidí. Chtít zvítězit nad ostatními.
Ten nejhlavnější, kolem koho se všechno točí, nejsem já, jsou tu ještě stromy a voda a myši a velryby a zajíci. Ti všichni mají stejný nárok na životní prostor i zdravé prostředí jako já. A jako můj soused a jako Ujgurové.
„Věřte evangeliu“ (věřte mé dobré zprávě) znamená, že Pán Bůh miluje i tebe. Že nepřijdeš zkrátka. Můžeš se zařadit mezi stvoření.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle v mezidobí v době coronaviru 17.1.2021
1. čtení z 1. knihy Samuelovy (3,1–10;19)
2. čtení z 1. listu Korinťanům (6,13-15;17-20)
Evangelium podle sv. Jana (1,35–41)
 
Poznámky pro děti
Když tě bolí břicho nebo tě ve škole (na kluzišti, v kroužku, v autobuse) potkalo něco nepříjemného, jsi smutný. Nemůžeš se radovat, ani kdybych ti to přikazoval. Naopak, když se ti podaří sestavit jeřáb, přišiješ si knoflík, potkáš na ulici paní učitelku, tatínek tě pochválí, máš radost, aniž by tě k tomu někdo vybízel. Dokonce o tom rád vyprávíš.
Dva žáci Jana Křtitele šli za Pánem Ježíšem do bytu, mluvili s ním, pozorovali ho a řekli si: Tohle není obyčejný tesař! On zná odpověď na důležité otázky: Má Pán Bůh rád všechny lidi nebo jen zdravé a bohaté? Úspěšné a mladé? Má Pán Bůh radost jen z hrdinského činu (zachránit topícího) nebo je mu stejně milé poctivé každodenní jednání? Stačí říkat mamince, že ji máš rád, nebo jí musíš také pomoci? Ti dva muži měli ze setkání s Ježíšem takovou radost, že o tom vyprávěli dalším. Tak vzniknul kroužek kamarádů, kterým říkáme 12 ….., a později další, větší kroužek, 70 ….
Poznámky pro dospělé
„Každá studánka v lese, na hladině nebe nese. Kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.“ Tak to napsal v Otvírání studánek kdysi Miloslav Bureš (1909-1968). Jeho přítel Bohuslav Martinů (1890-1959) se nezasmál takové hlouposti, ale pochopil hlubokou pravdu básnického vyjádření. Byl uchvácen celým textem a zhudebnil ho. Nádherná skladba! Nejen básně patří neoddělitelně k řeči, už jen obyčejné metafory. Čteme-li, že mazaného lišáka hryzalo svědomí, všichni vědí, že svědomí nelze hryzat a nemluví se o zvířeti. Těžko ovšem jednat s tím, kdo by metafory nebo báseň pro tyhle nepravdy zesměšňoval.
Podobně na tom jsou i vyjádření biblická: zastavení slunce (Joz 10,13), stvoření v 7 dnech (Gn 1,1n) nebo beránek z dnešního textu: J 1,36: „…řekl: Hle, beránek Boží.“ A beránek i jinde: Iz 53,7 „..byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek, vedený na porážku…“ Jr 11,19: „Byl jsem důvěřivý jako beránek, vedený na porážku.“ Na beránka se vkládala vina a on přinášel vysvobození.
Bereme-li Bibli ve všech textech doslovně, nepochopíme, oč jde a snižujeme její vážnost.
Dva Janovi žáci si pamatovali, kdy se s Ježíšem seznámili. Viděli, kde bydlí, atd… Výsledek byl: Našli jsme toho správného!
Příležitost pro otázku tohoto týdne: Čím je pro mě Ježíš? Mně, Pavlovi, odpověděl na otázky: byl někdy zlatý věk? Lze vybudovat ráj na Zemi? Mají všichni stejnou hodnotu? Co jedině může být základem mého vztahu k lidem? Jak a kde uctívat PB? Je něco dobrého na islámu, hinduismu apod? (srov. např. J 4,23) Jak dosáhnout úspěchu? Jak lze projít životem, jaký je jeho smysl?
Našli jsme my, PKK, ve zmatečných teoriích politiků i celebrit v Ježíšovi hlavního Řešitele? A Vyřešitele? Napište si (sami pro sebe) v tomto týdnu, v čem Ježíš znamená přínos vašemu životu? Z čeho vycházíte?
Bude-li někdo chtít, abych blíže vysvětlil některé své zjištění, rád to udělám.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
Svátek Křtu Páně 10.1.2021
1. čtení Izaiáš (55,1-11)
2. čtení Jan (5,1-9)
Evangelium podle sv. Marka (1,6-11)
 
Poznámky pro děti
Viděli jste někdy křtiny? Např. v našem kostele: Daniela nebo Fany nebo Jonatana nebo Jakuba nebo…? Jsou všichni vaši spolužáci pokřtěni? Proč? Každá rodina je trochu jiná: byt, zaměstnání rodičů, zvyky (společné výlety nebo činnosti, zpívání atd.) Pro tebe nejlepší rodina je ta tvoje, nikdo jiný by se o tebe nestaral lépe než tvoji rodiče. Kamarádi to mají stejné. Nemůžeme po jiné rodině toužit ani se jí posmívat. Učíš se zachovávat její zvyky. Postupně jim musíš více rozumět, a chápat, proč jsou pro tvé rodiče důležité.
Jste pokřtěni, protože vaši rodiče si váží Pána Ježíše a chtějí, abyste ho obdivovali i vy.
 
Poznámky pro dospělé
Co znamená křest? V originále evangelií (byla napsána řecky - době helenismu mezinárodním jazykem), je užíváno slovo baptisma. Podle řeckého slovníku: koupel, ponoření, obmytí. Z neznámých důvodů 16 ze 46 světově známých jazyků přeložilo slovem, vycházejícím z pokřesťanění, slovem křest. Udělaly to už dávno většinou slovanské jazyky. Tím znesnadnily chápání procesu, kterým Jan Křtitel (ještě před křesťanstvím!) a Ježíš zakončovali změnu, proběhnuvší v usilovném člověku. Většina (30 světových jazyků) se v překladu přidržela originálu, a tím i smyslu: koupel, ponoření, obmytí. Člověk nahlédne svůj život a srovná ho s možnostmi nabízenými Ježíšem. Odloží růžové brýle. Reálný pohled na sebe i svět potom dokončí a zveřejní ponořením do vody. Ta slouží jako očištění minulých omylů s výhledem na jiné možnosti, nabízené zapojením do Božího království. A jak Jan dobře ví, Ježíš později nabídne možnost ponoření se do Ducha Božího. Tedy do chápání jádra věcí. Totiž z hlediska velkorysosti Boží, z hlediska věčnosti.
Za měsíc to bude dva roky, co podepsal papež František, hlava katolické církve a představitel sunnitského islámu, vrchní imám Univerzity Al-Azhar v Káhiře Ahmed al-Tajíb v Abú Dhábí dokument o lidském bratrství. Oba v něm mimo jiné odsoudili muslimský terorismus jako „zavrženíhodný, ohrožující bezpečnost lidí jak na Východě, tak na Západě, na Severu i na Jihu, a šířící paniku, teror a pesimismus. Není způsoben náboženstvím, kterým teroristé manipulují, nýbrž nahromaděnými špatnými interpretacemi náboženských textů, politikou hladovění, chudnutí, nespravedlností, útisku a arogance. Proto je nezbytné přestat podporovat teroristická hnutí dodávkami peněz, zbraní, plánů a ospravedlňováním, jakož i mediálním krytím, ale považovat toto všechno za mezinárodní zločiny, jež ohrožují bezpečnost a světový mír“.
Zdá se, jako by náboženství bylo hlavním šiřitelem nepokojů a válek na světě. Ponoření se do Ducha svatého umožní vidět jádro věcí. Potom i pochopíme, že náboženství ve své úctě ke stvoření a jeho autoru není problémem, ale řešením. Chybí-li tato úcta, demokracie ztrácí svůj důvod i své zakotvení. Pak se prezidentem může stát klidně Zeman i Trump.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle po Narození Páně 4.1.2021
1. čtení Sirachovec (24,1-16)
2. čtení Efezanům (1,3-18)
Začátek evangelia podle sv. Jana (1,1-18)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Stále jsme v okruhu vánočních svátků. PJ si takovou oslavu zaslouží – byl to znamenitý muž – Syn Boží. Dnes v evg: PBoha nikdo neviděl – nemáme oči pro neviditelné věci. Ty poznáváme hmatem (vzduch), sluchem (zvuk), čichem (vůně), chutí (slanost moře). A PBoha? Rozumem, uvažováním. Podobně jako Einstein: Ve vesmíru se projevuje… PJ byl PBohu nejblíže, podle jeho laskavosti víme o Boží laskavosti. Podle jeho jednání usuzujeme na jednání PBoha. Hodnocení, zájem, plán, atd.
Přání do nového roku: PJ si přál, aby se všelicos zlepšilo, změnilo. Sám to dělal! Chceš, aby ti lidé pomáhali? Sám musíš pomáhat! Chceš, aby se lidé nehádali? Sám …! Nemůžeš změnit všechno. Tedy aspoň něco, co je v tvých silách. Srov. v domácím cvičení neumíš vypočítat jeden příklad z deseti. Nebudeš tedy počítat ani ostatní?
 
Pro dospělé
Sv. Jan přehlédl Ježíšův život, uviděl souvislosti a řekl si: Mně se to jeví takto, a napsal: Na počátku bylo Slovo… Tj. na počátku byl Boží záměr, tj. svět má smysl.
Slovo se stalo tělem = PB lidé poznali v člověku Ježíšovi. Ne ve vzezření, fyzicky, ale jednáním. My nevíme, jaké měl oči, jak byl vysoký, ale známe jeho lidskost, chápání věcí. To je tak dobré, užitečné, prospěšné všem, že PJ světlem, které zůstalo nepohlcené staletími, temnotami společenskými (komunismus, fašismus), ani církevními (netolerancí, křižáctvím, klerikalismem).
Mně se to dnes jeví… tzn., že apoštolové chápali Ježíšovo učení, cestu postupně. Tedy nemohu se uzavírat novému chápání, porozumění. Srov. papež František odkrývá, připomíná pozapomenuté pohledy na PBoha a mnohým se to nelíbí!
Všem, kdo ho přijali… stát se B dětmi = lze se držet B plánu, vzoru, programu
Martin Heidegger: „Už jenom nějaký jiný B nás může zachránit.“
Nejspíše ten Ježíšův!
 
Příloha Pro zajímavost:
Logos (řecky) má tyto možné významy:
= počet, účet, platnost, očekávání, uvážení, názor, mínění, důvod, důkaz, účel, ohled, význam, platnost, cena, mysl, rozum, slovo, záměr, poměr; řeč, mluva, rozmluva, jednání, výrok (věštírny), rozkaz, zpráva, vypravování, pověst, událost, dějiny, výklad, rozbor, próza, oddíl knihy, bajka; návrh, podmínka, možnost (příležitost) mluviti, způsob řeči, výraz, věta, látka, téma, pojem, porada, myšlenka, tvrzení, plané mluvení, záminka; přísloví, spis, kniha, pojednání, věc, jméno, sláva, přednáška, umění řečnické.
Dábar (hebrejský ekvivalent slova logos):
= slovo, děj, heslo, návrh, pojem, promluvení, případ, sdělení, věc.
plurál: poměry, příběhy, události, záležitosti.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)

 
Další poznámky k nedělním čtením.
 
Ověřit XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!