Titulek
Novinky, aktuality, zprávy
 
Rok 2021
 
6. neděle postní – Květná 28. 3. 2021
Čtení: I. Izaiáš 50,4–7
Čtení: II. Filipanům 2,6–11
Evangelium podle sv. Marka 14,1–15,47
 
Poznámky pro děti
Spolužák mi kdysi řekl: V Bibli jsou pohádky, nevěřím tomu. Poctivější je říci: v Bibli jsou věci, kterým nerozumím. Tehdy není dobré dělat chytrého, ale naopak je správné zeptat se. Musíš se zeptat, kdykoli se ti něco v Bibli zdá nesrozumitelné, divné, zvláštní. Např. v dnešním evg: nějaký muž nese džbán vody. Jak to, o vodu se v Ježíšově době staraly vždycky ženy? Ano, muži chodili do práce, vydělávali a maminky vedly domácnost a pravidelně chodily ke studni pro vodu. To je v Bibli chyba! Ale zeptáš-li se mě, vysvětlím ti, že v každém větším městě žil nějaký muž (ze skupiny esejců), který se staral o příchozí, zajišťoval jim pobyt a staral se i o vodu. Proto se postaral i o apoštoly s Ježíšem a mohli u něho večeřet.
Jeden starý pán vyprávěl o svém dětství. Měl dvě babičky, maminku tatínka a maminku maminky. K jedné jezdili jednou za týden, byla na ně moc hodná, dělala jim pomyšlení. Druhá k nim chodila každý den, dělala s nimi úkoly, nutila je umývat si ruce, psát včas domácí úkoly a pravidelně cvičit na housle a na klavír. Kterou asi měli ve větší oblibě? Teprve v dospělém věku viděli, jak velice jim pomohla právě tahle babička, která je učila zachovávání pořádku a povinností.
Pán Ježíš chtěl, aby se lidé namáhali, přemýšleli samostatně o tom, co je správné. Namáhat se není někdy příjemné, proto ho někteří neměli rádi, dokonce se ho zbavili. Ale nepomohlo jim to! Protože pravda a láska vždycky zvítězí.
Poznámky pro dospělé k I. čtení
Kniha Izaiášova uvádí 4 písně o Hospodinově služebníku (42; 49; 50; a 52-53).
Dnes 3. píseň:(50,4–7): proti neochotě Izraele stojí jeho ochota. Služebník je v kontaktu s Pánem Bohem, je na něm závislý. Jeho služba se uskutečňuje předáváním toho, co slyšel od Hospodina. Každého rána… (srov. s Ježíšovým: slovo, které slyšíte není moje, ale toho, který mě poslal – J 14,24) Izaiáš se nazývá učedníkem tj. není mistrem, majitelem, nerozumí všemu, slovo je mu pouze svěřeno k informování. (Vzpomeňte si: Za rohem dávají zadarmo dobrou polévku!).
Otvírá ucho, probouzí sluch = denně znovu, jinak mi zevšední, zapomenu na ně. Miluji Otce a jednám, jak mi přikázal (J14,31).
Ochotnou poslušnost prokáže služebník v těžkostech, žádná bolest ho nepřinutí couvnout. Je si jist, že vše překoná. Nejsem sám, neboť Otec je se mnou (J 16,32).
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
5. neděle postní (za vlády koronaviru) 21. 3. 2021
Čtení: I. Jeremiáš 31,31-34
Čtení: II. z listu Židům 5,7-9
Evangelium sv. Jan 12,20-33
 
Pro dětské účastníky nedělní chvilky doma
Kdo sportuje, zvolí si za vzor staršího člena oddílu, trenéra, vrcholového sportovce. Aby se cvičil, ale neškodil si. Hudebník chce hrát krásně jako pan učitel nebo členka orchestru Národního divadla. Od nich ví, že musí denně hrát a opakovat obtížná místa, až přestanou být obtížnými. Stejně to má kuchař, učitel, zahradník, farář atd.
Také pro své styky s lidmi (ve škole, na hřišti, doma) potřebujeme vědět, jak bychom se měli chovat. Vzory jsou důležité, povzbuzují nás i varují, abychom si neublížili. Křesťané si za nejvýznamnější vzor berou Pána Ježíše. Učil, co lidem pomáhalo a nic nepředstíral. Dnes v evg: Věděl, že bude zajat a popraven a řekl, že se bojí. („Má duše je rozechvěna.“) Nedělal ze sebe hrdinu, přiznal svou slabost. Dokonce to řekl v modlitbě! Také my si musíme dát pozor při modlitbě, abychom neužívali velká slova, jako z celého srdce apod. Té solidnosti se učíme od Pána Ježíše. O nikom lepším nevíme. Jako vzor je už 2 tisíce let!
(Slovo Amen znamená: Je to pravda; je mi to jasné; souhlasím s tím; chápu to; rozumím tomu také tak.)
 
K čemu jsme na světě
Eliška odloží noviny:
Eliška: Mami, slyšela jsi už o Gerdě? 14 let a už dva pokusy o sebevraždu. A přitom má všechno: může jezdit na koni, veslovat, má nejnovější šaty, může mít, co chce...
Matka: Rozumím tomu. Rodiče nemají čas, kvůli obchodu musejí tvrdě pracovat a penězi se láska nenahradí.
A najednou to přijde zčistajasna. Eliška řekne:
Eliška: Až mi bude 18, odejdu z domu.
Matka se zděsí. Ví sice, že nemůže dát zděšení najevo, ale tohle byl silný tabák.
Matka: A proč?
Eliška: Proč? Už se mi tady nelíbí, především ta atmosféra. Když přijde otec domů, nedá se s ním mluvit. A vy dva taky spolu nemluvíte o ničem jiném, než o cenách a kde co je levnější. Ani jsem v posledních letech neviděla, že byste si dali najevo nějakou lásku. Proč se stydíte, dát si pusu, když jsme u toho?
Matka tiskne rty a neříká nic. Myslí si: To má člověk z toho, že se kvůli dětem uskrovňuje.
Matka: Takže vám by nevadilo sedět v pokoji na bednách od Coca-Coly a bavit se?
Eliška: Ale, mami, mně by bylo jedno, jak to tady vypadá. Víš, že já se cítím nejlépe ve svém i neuklizeném pokoji. Vy to tady nevylepšujete tak krásně kvůli nám, ale kvůli lidem, aby každá návštěva viděla, jak je to tady dokonalé! Mně jsou důležitější jiné věci, atmosféra nebo mluvit o tom, proč se všichni tak nenormálně honíme nebo co mně vlastně činí spokojenou?
Matka: Prokope, ty se taky chceš odstěhovat?
Prokop: Rozpačitě polkne. Ne, já zůstanu doma. Mně se to tu líbí.
Ale myslí si: Proč bych se stěhoval? Mám tady plnou ledničku, neutratím tolik, mohu si spořit, a když je nějaká hádka, mohu to pouštět jedním uchem tam i zpět. Mezitím se matka trochu uklidnila.
Matka: Poslyš, Eliško, mluvíš o atmosféře. Jak k tomu přispíváte vy? Necháte nás pracovat do vyčerpání, nikdo nám sami od sebe nepomůžete. Když je něco potřeba, máš trénink nebo školu. Všechno berete jako samozřejmost. Kdybyste mi trochu pomohli, mohla bych i já mít své koníčky, plavání nebo keramiku. Potom bych mohla být vnitřně volnější, ne tak ustaraná.
Přitom matce jde hlavou: Ano, to je chyba, vždycky to vezmu na sebe, když jde o nějakou práci. Eliška se dívá na matku, jak v obličeji zestarala.
Večer před spaním si Eliška říká:
Eliška: Udělala jsem něco špatně. Je to sice pravda, co jsem řekla, ale byla to pravda bez lásky.
Prokop si říká
Prokop: Udělal jsem něco špatně, myslím stále jen na sebe.
Matka říká před spaním manželovi:
Matka: Udělali jsme něco špatně. Příliš jsme se vyčerpávali, ale na nesprávném místě. Neměli jsme jim odstraňovat všechny překážky z cesty. Měli jsme na ně klást větší požadavky. A kvůli tomu dření a namáhání jsme zapomněli na to podstatnější, totiž společně mluvit o tom, proč to všechno?
Položila mu ruku na rameno a oba přemýšleli.
Matka: Tři věty od Elišky si chci připomínat. Řekla: Pro mě jsou jiné věci důležitější, například atmosféra, prostředí, nebo společné rozhovory. Proč tak bláznivě pracujeme? Co nás vlastně vnitřně uspokojuje?
Ta poslední otázka byla současně náboženská – v této křesťanské rodině.
Willi Hoffsümmer: Anschauliche Predigten
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
4. neděle postní (v době vlády koronaviru) 14. 3. 2021
1. čtení z druhé knihy Kronik (2 Pa) 36,14-23
2. z listu Efesanům 2, 4–10
Evangelium podle sv. Jana 3,14–21
 
Poznámky pro děti a mladší posluchače
Stavíš ze stavebnice hrad s věží. Chceš, aby se to neskácelo a nerozpadlo, to je jasné. Můžeš si přibrat k práci batole? Malinké dítě neumí stavět, má radost jenom z bourání! Kdo něco dělá, chce, aby to dobře dopadlo: aby obrázek byl hezký, úkol byl napsán bez chyby, koláč všem chutnal. Mohl by Pán Bůh chtít, aby to se světem šlo špatně? Aby byly války? Lidé se hádali? Chce, aby všechno dopadlo dobře! Dodnes se užívá starobylé slovo: spása, spasen. Znamená to, aby všechno skončilo dobře. Aby svět byl spasen, tedy šťasten.
Kdo PJežíšovi důvěřuje a jedná podle jeho příkladu, může žít šťastně. Kdo to tak nedělá, odsuzuje sám sebe k nespokojenosti, nepěkným vztahům s ostatními lidmi. (Doklad v současných válkách ve světě. Kdo z větších už zná Osvětim: Někteří vězňové tam řekli: Kdyby gestapáci jednali podle Božího Řádu, desatera, nikdy by k tomu nedošlo. Jiní řekli: Kdyby PBůh existoval, nedopustil by takové zločiny.) Je ve tvých silách jednat podle Desatera?
Poznámky pro dospělé
Lidé se k PBohu dostávají ponejvíce přes: 1) vděčnost za život. Ta vede k úctě k životu i ke stvoření, tj. prostředí našeho života.
2) Přes strach z Nejvyššího: bez ohledu na člověka dělá, co chce. Utrpení ve světě dokazuje, že nemá zájem o lidi. Musím si ho tedy naklonit, abych s ním mohl magicky manipulovat. Přinesu oběť, aby mi to oplatil, posloužil mi, zařídil to za mne. Bojoval za mne s protivníky.
Ježíš viděl do života z hloubky a do hloubky. Proto ho obdivoval sv. Jan v dnešním úryvku, nikdo nebyl PBohu tak blízko jako Ježíš. Jednorozený Syn Boží nám představil PBoha jako toho, který je člověku blízko. Proroci to cítili, Ježíšův život známe podrobněji, on to dotáhl.
Znal PBoha jako základní sílu světa. Hospodinův program, vložený do světa, je vstřícný, přejný, otevřený ke všem. Není Božím zájmem něco zničit. Chce spásu (řecký slovník: zachránění, ochrana, štěstí, blaho, prospěch). Spása umožňuje život v otevřenosti k ostatnímu stvoření.
(Pozn. Pro Hanku Přibylovou a ost., které zajímá problém postižení: v březnovém čísle Getseman je pokračování teologie disability: jak čtou postižení lidé zprávy o uzdravení. K mání u mě.)
Proto Ježíš mohl předložit konkrétní poznatky: PBůh jedná jako Otec (Mt 6, 14); nejdůležitější pro něho jsou vztahy (Mt 5,23) a mnohé další. Proto mohl Ježíš obrátit základní přirozený zákon: Co nechceš! do svého: Co chceš!. Říká se: musím bojovat, abych žil, musím omezovat ostatní kvůli své svobodě. Ježíš ukázal, že mohu touhu po bojování a vítězství odložit. „Poznáte pravdu (o sobě atd.) a pravda vás učiní svobodnými“ (J 8,32). V lidském životě si nelze zajistit štěstí násilím, utlačováním, ale spoluprací. Srv. v rodině nelze být šťastný sám, jen s ostatními. (Ježíšova cesta se úspěšně ukazuje také v metodě nenásilného odporu: srov. M. Gándhí, M. L. King. Tj. odpor bez násilí, ale odpor, projevení své bolesti, touhy.)
Scholion (odpusťte vzpomínku na má tomistická studia=výklad detailu, poznámka):
Kdo nevěří, už je odsouzen = není výhrůžka, ale přítomný čas. TJ. kdo nevyužije Ježíšova optimistického pohledu na svět, jeho velkorysosti, nezačlení se do celku, nepostaví se reálně do světa. Odsoudí se k plochému životu, protože: „Zdraví člověka je v zařazení, v plnohodnotné účasti v komunitě“. Zaujmout Ježíšův postoj znamená, vidět se realisticky, nahlížet svět i sebe růžově i černě. Změnit životní styl. Spolupráce, v Církvi vstupovat do bratrských vztahů.
Pierre Teilhard de Chardin (+1955): Vůle k životu je hlavní silou světa. Ladislav Klíma (+1929): „Vesmír je udržován vůlí k otroctví.“ Úcta k životu, hledáme spojence. Einstein (+1955): PBůh je rafinovaný, ne škodolibý.
Papež František řekl k postní době: Zastav se! Rozhlédni se! Navrať se!
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
3. neděle postní za vlády koronaviru 7. 3. 2021
1. 2. Mojžíšova (Ex 20,1–17)
2. 1K 1,22-25
Evangelium podle sv. Jana 2,13 – 22
 
Poznámky pro děti
Jak chutná bonbon? Co udělá vosa, kdyby sis s ní hrál? To je téměř jisté. Domek z karet vydrží? Nejisté. Poprosíš spolužáka o pravítko, a je jisté, že ti ho půjčí? Proč ne? Může si vybrat, vosa ne. Každý člověk si může vybrat. Ty taky. Nepříjemné, špatné věci nedělají jen ti druzí. Kromě vědomého ublížení se každému může něco pokazit: zamýšlel to jinak. Nebo nevěděl, co způsobí. V evangeliu je napsáno, že tohle Pán Ježíš znal, věděl, co je v člověku: je nejistý. Proto: 1. Uvažuj, vžij se do kůže toho druhého a jednej uctivě 2. Nebuď nešťastný, když tě někdo zklame.3. Uděláš-li chybu, přiznej to a omluv se.
Poznámky pro dospělé
1) Ježíš nebyl výjimkou v kritice povrchnosti chrámového kultu. (Srov. Jeremiáš 7,11; Ozeáš 6,6; Amos 4,5; Izajáš 1, 11-18; a mnohá další).
2) Úctu k Pánu Bohu si představoval jinak: v linii starozákonních proroků! Ježíš např. připomíná Davidovo chování v chrámě, když mu vytýkají vymílání klasů. Ježíš poukáže na lidskou nouzi a řekne: „Zde je víc než chrám! Kdybyste věděli, co znamená „milosrdenství chci a ne oběti“, neodsuzovali byste nevinné.“ (Mt 12,1-7)
Vůči čemu požaduje milosrdenství? Vůči komu? Vůči Pánu Bohu? To je přece možné jedině vůči člověku! Tam je Ježíšův hlavní zájem: Člověk. Skrze člověka se lze dostat k Pánu Bohu!
3) Z toho plyne: Já, člověk, jsem pro Pána Boha důležitým! I moje snacha nebo zeť! Spolupracovník i kolemjdoucí!
Doklad: Kult je vnějším vyjádřením vnitřního vztahu. Vezměte si třeba mši. Za 2 tisíce let prošla neuvěřitelnými změnami. Má dosud vnitřek (zpřítomnění poslední večeře) a vnějšek (kultivace účastníků hudbou a uměním a obřadností). Ztratí-li se vnitřek (úcta k člověku, dělení, setkání s přáteli, kamarádský duch, zájem o společné věci, o dobro sousedů, spatření sebe mezi ostatními), potom zůstane jen formálnost. Nemůže nás to naplnit pokojem, odcházíme, jak jsme přišli.
Platí to i pro všechna ostatní naše setkání.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle postní 28. 2. 2021
1. Gn 22,1-2,9-18
2. Římanům 8,31-34
Evangelium podle sv. Marka 9,2-10
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Je dobré mít kamarády. Jsem rád s tím, kdo si se mnou hraje bez švindlování. Kdo se rozdělí, kdo se mě zastane ve škole. Na táboře se poznají ještě jiné vlastnosti. Někdo se zdá, že je nekňuba, ale vyzná se v lese. Pozná ptáky, stromy, stopy. Někdo tě naopak zklame. Od dětství mám dosud kamarády.
Pán Ježíš měl taky kamarády. Bylo jich 12, vzdálenějších 70, nejbližší byli tři. Znali ho lépe, bývali s ním častěji. A přece ho dnes poznali ještě jinak. Byli spolu sami, modlili se a najednou ho viděli jinak. Všimli si, že je skvělý, ukázal se jim v docela jiném světle. Nám (mamince i tatínkovi), se taky stále více líbí jeho jednání: je velmi uctivé, kamarádské, moudré, chápající jádro věci. Na rozdíl od neslušných lidí, kteří myslí jen na svůj prospěch. Vzpomínáme na něj s vděčností. Věříme mu, že každé zlé jednání je poškozováním světa. Dobro naopak musí zvítězit. Jsme věřící, chceme mu v tom pomáhat.
Poznámky pro dospělé
Odešli, aby byli sami. Samota vede k přemýšlení. Zastavit se, být sám, nahlédnout věci z výšky, velkoryse, (modlitba = vejít do svého pokojíku a být proměněn). Matka se promění, mluví-li o dětech, buď v ustaranou nebo v obdivně milující. Dokonce i nadávající člověk se promění, mluví-li o svém hobby (čeho srdce plné…).
Tři nejbližší znali Pána Ježíše jako tesaře, teď ho uviděli zblízka nově – modlil se. Pochopili jeho souvislosti se Starým zákonem (Mojžíš i Eliáš měli spory s Izraelity, chtěli toho nechat). Znali syna tesaře, který plní Mojžíšův zákon; pomáhá, kde třeba; přijímá pozvání od lidí vzácných i opovrhovaných; mluví o Otci svém i našem. Naslouchal životu = naslouchal PBohu. Byl poslušný jako dítě, jako syn! Žil jako člověk, ale poznáváme na něm to nejlepší jednání, přímo Boží. PBůh je pro něho docela blízko. Ježíš měl uši pro potřeby lidí, věděl, co je v člověku, že zlo vychází z lidského srdce; člověk není ideální, potřebuji odpustit, mohu i já odpustit. Takže opouštíme naše představy PBoha a přijímáme jeho. Chceš se setkat s PBohem? Jdi za bližním! Můžeme ho nacházet ne ve filosofii, teorii, ale v člověku. Náš Bůh je Bohem Ježíše z Nazareta, skrytý v člověku. Přítomný zde a teď.
Kde se Ježíš objeví, tam se lidé dávají dohromady, navzájem se vnímají, objevují. Od Ježíše víme, kým jsme a kým jsou ti druzí. Označujeme ho tím nejvyšším titulem: Syn Boží.
Zažíváme maléry v rodině, doma, ve světě, v politice. Všude chybí uklidnit se, zamyslet se. Hlavní otázka: Oč vlastně běží??
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
1.postní (kostelně), za vlády koronaviru (kalendářově) 21. 2. 2021
1. Gn 9,8-15
2. 1Pe 3,18–22
evangelium: Mk 1,12-15
 
Poznámky pro děti
V samoobsluze mě napadne: to bych si mohl vzít (lízátko, hračku). Je to špatný nápad. Udělat něco, co neprospívá, co není tvůrčí, co nepodporuje např. dobré vztahy ve třídě, ale bourá. Rozlišuj nápady dobré od špatných. Co navádí ke zlému, k hříchu, nazýváme pokušení. Pomstít se, lhát, vytahovat se, neomluvit se, svádět vinu. Nemusíš mu podlehnout. Cvič se v odřeknutí, i když to není nutné. Může to být i při dělení čokolády (vezmi si menší kousek). Upevňovat dobré návyky. Podobně jako trénovat před závodem.
Poznámky pro dospělé
PJ byl nazýván rabi (pane, učiteli, mistře) – oslovení učitele Zákona. Byl dokonalým učitelem. Měl program postupných kroků. Proto mu vadilo rozhlašování jeho zázraků, skoro vždycky to výslovně zakazoval. Bránilo to postupnému učení, vyučovacímu procesu.
O postupném vyučování svědčí různé úpravy stejných podobenstvích. Měnil je podle vesnic, kde byl, nebo podle zralosti posluchačů. Srv. hřivny: Mt 25,14n a Lk 19,11n; hostina Mt 22,1n x Lk 14,15n; Nechoďte k Samařanům: Mt 10,5 a Jděte ke všem Mt 28,19. Někde byl před časem, už tam něco pochopili. Srov. Zákoník nebyl daleko od BK: Mk 12,34.
Postupné kroky jsou nutné. Shodnou-li se… Mt 18,19n předpokládá už něco mít za sebou, být shromážděni v jeho jménu tj. být s ním na jedné vlně, srov. Mk 11,24-25.
Dnešní evg: shrnuje úplný začátek vyučování: Mk 1,15 (podobně Mt 4,17). V zápisech evangelia není vše, často zkratky, pouhý obsah. Protože ale znám celé učení (Ježíšovu cestu Sk 9, 2), dnes je to vytištěné na pár stránkách, vím, co znamená slovo metanoia, které je v našem úryvku použito (obraťte se, ale smyslu lépe odpovídá změňte smýšlení) mohu vysvětlit. Ježíš se k této změně životního postoje, změně vnímání sebe sama, vrací celý život v různých variacích.
Změňte smýšlení, tj. jsi součást stvoření, přijmi to! Jsi pro svět stejně důležitý jako jiná součást stvoření. Uznej omyl minulý a možný budoucí. Neponíží tě, když se omluvíš. To je základ společné existence na Zemi. Jediná možnost. Dějiny to dosvědčují. Bez této změny nám zbývají pouze války. Jde to sice i jinak, bez tohoto vědomí, jenže to jde šejdrem. Vždycky nakonec dojde k maléru. Špatný základ stavby. Bez toho se nedostaneš dál.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
ČESKÝ NÁZEV „POSTNÍ DOBA“ NENÍ PŘESNÝ
Chceme-li ubrat na krutosti, malosti a násilí našich životů, můžeme využít například každoroční nabídky postní doby. Správný název by ale měl znít „doba čtyřicetidenní“ (z latinského tempus quadragesimae). Český název tak není úplně přesný, protože slovem „postní“ vyjadřuje jen jednu stránku této doby. Smysl postní doby je ale větší a dá se výstižně vyjádřit slovy proroka Joela:
Navraťte se (obraťte se, vraťte se zpátky) ke svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem! (Jl 2,13).
PRAKTICKÝ PROGRAM POSTNÍ DOBY
Program postní doby vyjadřuje nejlépe evangelium, které se čte na Popeleční středu:
Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci, aby došli slávy u lidí. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať to zůstane skryto, a tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí.
A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí tak, aby byli lidem na očích. Když se modlíš ty, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Bohu. A tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí.
A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci. Když se postíš ty, neukazuj lidem, že se postíš. A tvůj Bůh, který vidí, i co je skryto, ti odplatí (srov. Mt 6,2-6. 16-18).
Z výše uvedeného textu lze tedy vyčíst tři pilíře postní doby, které jsou osvědčenou cestou k Bohu: Modlitba, půst a almužna. Jsou jako trojnožka, jeden bez druhého nemohou fungovat a jsou mezi sebou vždy propojeny. Ježíš jim souhrnně říká „spravedlnost“.
Slovo almužna znamená z řečtiny milosrdenství. Jde o mnohem víc než o pár mincí žebrákovi. Jde o to, že se máme stávat milosrdnými, tedy velkorysými, odpouštějícími lidmi, se srdcem milým a otevřeným, že se máme stát Bohu podobnými. Je to cíl vysoký, ale krásný, jediný, k němuž má člověk směřovat, chce-li se stát skutečně v plném smyslu člověkem. Je ovšem neuskutečnitelný bez modlitby.
Modlitba není odříkávání modlitbiček, nýbrž trávení času s Bohem, stálý život v jeho přítomnosti. Je ovšem neuskutečnitelná bez půstu.
S postem se pojí jedna z postních ideologií, kvůli které půst ztratil svůj hluboký duchovní význam. Stal se z něj totiž obyčejný sebezápor, odřeknutí si „masa v pátek“ a „tanečních zábav“. Postit se ale neznamená jen, že si něco odřeknu. Ale: zříkám se něčeho, abych získal něco jiného a většího. Stávám se totiž citlivějším pro Boží přítomnost a díky tomu se také stávám milosrdnějším člověkem.
Jsem asi blázen,
ale vždy se na postní dobu těším.
Se svolením zpracováno podle knihy Ladislav Heryán, Exotem na této zemi, kterou vydalo nakladatelství Portál. Redakčně upraveno.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
Za Janem Sokolem
Zemřel filosof Jan Sokol, při vzpomínce mám slzy v očích. K Vánocům nám psal, jak byl minulý rok vlastně neslušně pěkný: jeho paní Františka Sokolová byla nemocná a on hůře chodil, na svět ale přišla jejich tři pravnoučata… Takový přístup k životu byl pro Sokola typický. Často jsem přemýšlel, při akademickém výkladu i v obyčejných životních rozhodnutích, jak by to Sokol viděl, jak by se asi zachoval. Hlavně to nepiš moc dlouhé, domlouval by mi. Měl vždy na paměti své čtenáře. Obdivoval Komenského, protože dokázal složité věci vysvětlit způsobem, že jim rozuměly i děti. Sokol nepsal pro děti, ale byl přesvědčen, že jednoduchost a přesnost v myšlení a artikulaci jsou základem vzájemného porozumění. V rozhovorech říkával, že vedle psaní chce své studenty učit číst. Občas za to sklidil posměch.
Co myslel čtením, jsem pochopil, když se naše fakulta na jaře stěhovala a vyklízeli jsme knihovnu z jeho pracovny. Celou stěnu knih jsme vytřídili během hodiny a půl: a) pár knih domů - k těm bych se ještě rád vrátil; b) tyto knihy do knihovny - ty by měli studenti číst; c) některé vyhodit - ty za moc nestojí. Šlo to rychle, protože každou z těch knížek (včetně kategorie „c“) Sokol skutečně četl. Pár knih k výuce jsem dostal darem. Jsou v nich jemně tužkou na okrajích připsané glosy, přesně tak, jak doporučoval studentům dělat konspekty.
Občas se mě někdo zeptá: jsi z Fakulty humanitních studií (FHS) z Fakulty Honzy Sokola? Je v tom trochu jízlivosti, ale zároveň blízkosti. Některým učitelům je to trochu nepříjemné, ale na druhou stranu je to velmi milé. Jan Sokol spolu se Zdeňkem Pincem fakultu založili. Sokolovy knihy jsou původně skripta psaná k přednáškám: Malá filosofie člověka, Člověk jako osoba, Člověk a náboženství, Moc, peníze, právo, Etika a život. Stále v podstatě jde o tři Kantovy otázky: Co mohu vědět? Co mám dělat? V co mohu doufat? Porozumět otázce, co je člověk, znamená pro Sokola porozumět institucím lidského soužití. Nejen porozumět, ale aktivně je rozvíjet.
Tuto starost o lepší svět možná někdo zařadí k Havlově „pravdě a lásce“. Sokol měl ostatně Havla ve velké úctě a Havel do sborníku k sedmdesátinám připsal: milý Jene, bylo by dobré, kdybyste byl prezidentem (…) U Sokola má tato starost náboženské vysvětlení. Je to odpověď vedená vděčností za život, údiv z nádhery stvoření a závazek vůči němu. Člověk je jen dočasným správcem přírody, kultury, civilizace a musí se starat o to, aby to s ním neskončilo. Etika dědice dává lidskému životu teprve smysl. Jiný hanlivě-mazlivý název FHS je Fakulta hledající smysl. Možná právě trochu idealistický aktivismus dávající lidskému životu smysl je něčím, co na fakultě spojuje učitele i studenty. Proč to nepřiznat?
V době, kdy se v médiích začaly objevovat první nekrology, přišla mi do e-mailu zpráva z moodle, studentka Jasmína odevzdala úkol: Jan Sokol – Člověk a náboženství. Byl jsem smutný, ale musel jsem se usmát, takhle by to asi Sokol chtěl.
Jan Sokol nás učil rozlišovat mezi všedním a svátečním. Nečekaná smrt člověka je nepochybně výrazným vybočením z běžného života a za normální situace by následovala slavnost pohřbu, společné setkání všech pozůstalých. V této době to bude jistě trochu jiné.
S Pánem Bohem, pane profesore, pokoj Nám milí pozůstalí.
S úctou Ondřej Skripnik
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
6. neděle v mezidobí (kostelně) kalendářově 14. 2. 2021
1. čtení z 5. knihy Mojžíšovy (Dt 13,1-2.45-46)
2. čtení z 1. listu sv. Pavla Korinťanům (10,31–11,1)
Evangelium podle sv. Marka (1,40–45)
 
Poznámky pro děti
Nemoc zn., že člověk není mocen dělat, co by chtěl. Jsou vrozené, vzniklé špatným způsobem života, úrazy, nakažlivé.
Bylo tomu tak vždycky, i ve starověku nakažlivé nemoci. Např. malomocenství neboli lepra. Mělo mnoho forem, některé nakažlivé, některé jsou dědičné. Deformují ruce a nohy, někdy i obličej. Nemocní museli žít v karanténě, bydleli mimo ostatní, třeba v jeskyních. Zdraví lidé se chránili před dotykem s nimi. Jídlo jim příbuzní nechávali na smluveném místě. Když došlo k uzdravení lehčích podob, museli být veřejně prohlášeni za zdravé, jak se píše ve čtení.
Pán Ježíš pomáhal kdekomu, také jim. Protože Pán Bůh chce trápení odstraňovat, lidé se nepoddávali nemocem, ale učili se je odstraňovat. Ale ani dneska, v 21. stol., neovládáme všechno, nemůžeme dělat, co nás napadne. Koronavir – chránit se před ním, roušky, ruce, rozestupy. Kázeň. Vyhledat lékaře.
Poznámky pro dospělé
Legenda: PJ = Pán Ježíš; evg = evangelium; Lv = 3. Mojžíšova… tak i další užívané v Bibli: Mt, J, Ga, atd.
Údaje o nemocích v evg nejsou podrobné. Podle obecného mínění nemoci do člověka vstupují jídlem nebo je způsobují démoni. Působí psychická i tělesná utrpení. Člověk sám se nemůže osvobodit. PJ vystupuje s mocí nad nimi.
Malomocenství – souhrnné označení kožních nemocí, které kulticky znečišťovaly. Mnoho druhů (uvádí se jich 24 – otoky, vyrážky, vředy, skvrny), uzdravitelné i ne (srv. Lv 13 a 14). Kvůli velikým svátkům v Jeruzalémě (3x ročně), srocení lidí a nakažlivosti, kněží hlídali kultickou čistotu.
Uzdravování patřilo k Ježíšovu životu. Nebylo ale jeho hlavním zájmem, nepřikládá jim největší váhu. Oč mu šlo, připomnělo evg z minulé neděle (Mk 1,38). Podobně ve výčtu svých činností vzkazuje (Mt 11,4-5) Janu Křtiteli jako vrchol svého života nikoli uzdravování, ale zvěstování evg.: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evg (Mt 11,5). Zázraky předcházejí to, co Ježíš považuje za nejdůležitější: evg, nabídku spásy. Tzn. smíření se se svým životem, přijmout své přednosti i omezení. To je podle Ježíše nezbytné, to je pro mě význam slova zařadit se. Totiž mezi lidi, i celé stvoření. Mít úctu k rybám i planktonu. Mají stejné právo na život jako my. Samotné nás to nenapadne. Zdá se nám, že můžeme dělat, čeho jsme schopni. Např. zmenšovat životní prostor pro zvířata stavbou dálnic a překladišť. Stavět prolézačky v korunách stromů, skrze bydliště ptactva. Spása pro mě nastane, odložím-li ambice být středem pozornosti, prosazovat sebe, pochopím-li, že jsem stejná chudinka. Pak se nemusím cítit uraženým, nejsou-li uznány mé mimořádné schopnosti. Mohu dát všechno do služby a tím objevit svou důležitost.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
Mše na faře se tuto středu (10. února) nekoná.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
5. neděle v mezidobí (kostelně) kalendářově 7.2.2021
1. čtení z knihy Job (7,1-7)
2. čtení z prvního Korinťanům (9,16–23)
Evangelium sv. Marek (Mk 1,29–39)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Celé město přišlo za Pánem Ježíšem. Nemocní, bezradní, i ztrápení a byli uzdravováni, zbavováni svých obtíží. Nejlépe tak, že pochopili, jaké místo na svět zaujímají. Jestli jsou stejně potřební pro život světa jako politici a králové a bankéři. Lidi občas o tom pochybují. Ježíš opakovaně vysvětloval, že štěstí si obstaráš nezávisle na penězích nebo postavení. Ale když se smíříš s pomalejším autem, oblečením po starších sourozencích a budeš uctivý v duchu i navenek k ostatním tvorům, lidem i živočichům. Že se např. taky s tím, že nemáš tolik nadání pro školní vyučování. To neznamená, že se přestaneš učit, ale že budeš mít radost z toho, co tvá hlava pochopila a přijala. A nebudeš se soužit závistí, že kamarádka má jedničku a ty jenom trojku. Já jsem je míval často. (A kdybyste viděly, jak jsem škrabal!) Lidé s velkou pamětí a mnoha znalostmi a penězi mohou nadělat škody celému světu. Babička Boženy Němcové to zažila, a musela to uznat i paní kněžna při babiččině pohřbu. Přečti si to.
Poznámky pro ostatní
Zázraky patří k životu světa. Dělal je kdekdo, např. císař Vespasián (Tacitus Historiae 4,81), Mikulášek a lékaři dneska běžně. Myslím si, podobně jako V. H., že všechno je vlastně zázrak., Zařadit se. Nejsme nic než tančící skály na konci vývoje. Už ten Boží řád můžeme pochopit. Vědomě přispět k udržení života na Zemi. Skály nejspíše nikoliv. To je víra. Umožní život v pokojném rozpoložení. Pole jsou určena i pro myši a koroptve a skřivánky. My jednáme tak, jako by nám byly dány k disposici pro veškeré naše nápady, např. pro naše obrovité skladištní haly nebo dálnice. Pán Ježíš na zázracích nepostavil svůj život. Důležitější než obdiv pro Ježíše bylo, aby lidé své místo na světě přijali. A došli k víře. Víra pro něho je rozhodnutí a zapojení se do řádu Božího.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
4. neděle v mezidobí za vlády koronaviru 31.1.2021
1. čtení z 5. Mojžíšovy (18,15-20)
2. čtení 1. dopis Korinťanům (7,32–35)
Evangelium podle sv. Marka (1,21–28)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Máš-li horečku, nemůžeš dělat, co bys chtěl. Jsi ovládán horečkou. Každý ví, co se děje, když někoho chytne rapl: neslyší nic a neposlouchá nikoho. Kope kolem sebe a zuří, nemusím to dále popisovat. Je ovládán vztekem. V dnešním evangeliu je psáno o člověku, který nemohl dělat, co sám chtěl. Ovládal ho někdo jiný, zlý. Byl posedlý, tj. ovládaný zlým, nečistým duchem. Nechal se jím ovládat. (Vzpomeňte si na starého Indiána: máš v sobě dva vlky, mírného a zlostného. Vítězí ten, kterého krmíš.) Pán Ježíš chce, aby lidé žili svobodně, samostatně se rozhodovali. Proto přemáhal všechno, co v tom lidem bránilo. A toho dnešního osvobodil.
Poznámky pro ostatní
Synagogy (řec. shromáždění, i místo, kde se koná) vznikly v babylonském zajetí. V Ježíšově době byly všude, kde žili Židé. Byla v ní škola, konaly se tam i úřední záležitosti. Měly jednoho nebo více správců a zřízence. (V Safedu v Galileji jsme navštívili prostou, skoro ubohou místnost.) Modlitební shromáždění vyžadovalo 10 mužů nad 13 let. Modlitebník měl být obrácen k Jeruzalému, proto byly synagogy stavěny směrem k východu. Vpředu skříň se svitkem Tóry, Zákona, sedmiramenný svícen, uprostřed podium s pultem na čtení. Vstoupil a učil - bylo to možné? Ano, správce dokonce vyzýval někoho ke čtení (viz. Lk 4,16), každý mohl vykládat.
Ježíš učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona (Mt 7, 29). - Vysvětloval, čemu rozuměl.
Posedlý nečistým duchem, naplněný jiným duchem. Neznáme podrobnosti, jak byl posedlý, ale jistě byl ovládaný něčím (někým) jiným, nikoli sebou samým. Posedlostí byly označovány různé nemoci, podobně jako někdo je posedlý prací, pomstou, kariérou, mocí…
Těžko dnes dokonale porozumět. Jedna Irka v roce 1980 u nás na faře viděla poprvé kamna na uhlí. Divila se. My ještě víme, co zn. zatopit v kamnech. Nám stačí dvě slova k porozumění, ale potomkům? Budou se ptát: Co se tam potápělo? Kudy se tam voda vlévala? Podobně pro Bibli je jednoduché říci: nečistý duch z něho vyšel. Nebylo třeba vysvětlovat, všichni věděli, oč běží. My se ptáme: Jak vypadal? Měl nějakou podobu? Byl jako na středověkých obrazech? Byla to obsese zlem? Jaké otázky jsou podstatné, a jaké nedůležité?
Proč mu Ježíš zakazoval mluvit? Vždyť správně Ježíše zařazoval a oceňoval. Jenže, prozrazoval něco, nač každý měl přijít sám. Tím poškozoval ostatní. Když jsem se ve škole naučil nějakou fyzikální definici, aniž bych ji pochopil, snadno jsem ji opět zapomněl. Kdo se naučí formulku z KKC, Kdo byl Ježíš, okamžitě může odpovědět: 2. Božská osoba, Syn Boží, Mesiáš, Spasitel, Vykupitel všech lidí, Cesta apod. Jakou váhu ty formulace mají, když nejsou výsledkem mého samostatného přemýšlení a vzdělávání? Jsou to pouhé fráze.
Naproti tomu Ježíš požaduje, aby si každý o něm učinil obraz sám (Mt 16, 13). Takový, který by chápal, dovedl ho vysvětlit, doložit, který by obstál v rozhovoru s ostatními a byl jim přínosem. A povzbudil jejich zájem. Na konci tohoto procesu mohu přijmout i nějakou užívanou formulaci.
V tom je také novost jeho učení. Nevázal se na literu, ale na ducha (J 4,23; 2K 3,6). Přinášel Boží pohled na svět, život, člověka, nový pohled jakoby z výšky, … Tím vše měnil.
Problém přijetí Ježíše? Přijmout a přistoupit na jeho solidnost.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
3. neděle v mezidobí (kostelně), za vlády koronaviru (dějinně) 24.1.2021
1. čtení Jonáš (3,1-10)
2. čtení z 1. listu Korinťanům (7,29–31)
Evangelium podle sv. Marka (1,35–41)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Pán Ježíš si vybral za své učedníky rybáře. Proč si nevybral studenty nebo vzdělané lidi? Ti by se byli všechno, co jim říkal, naučili rychleji a přesněji nazpaměť (jak tomu byli zvyklí z tehdejší školy)?
Že se někdo snadněji učí, to je jeho nadání, vloha. Není to jeho zásluha, za to někdy ani nemůže. Ve škole takoví většinou dostávají jedničky a zdá se, jako by ten, kdo nemá jedničky, nebyl dost hodný.
To, o čem Pán Ježíš vyprávěl, není jen pro nadané. Někdy mu ti nadaní vůbec neporozuměli, protože byli nafoukaní. Chybělo jim něco, co on považoval za nezbytné: skromnost, ochota naslouchat, přiznat se ke své chybě, nesvalovat vinu na jiného.
Dnešní evangelium o tom vypráví. Říká tomu obrácení, změna smýšlení. A myslel tím taky tohle: nevytahuj se, uznej, že někdo jiný může mít víc pravdy než ty sám. Buď ohleduplný.
To všechno dělej, abys cítil, že Pán Bůh je ti blízko.
Poznámky pro dospělé
Jenda Kredba: Já neumím, co dnešní mládež s PC, mobilem atd. Ale když mi přijdou do psychoterapeutické ordinace, rozumím jejich problémům velmi dobře: jsou stejně lidské jako moje. Změnilo se životní prostředí, ale lidé se rodí stále stejně noví, lidé se nezdokonalili. Svět lidí není jako dům, který se může stále přestavovat k pohodlnějšímu, nebo jako trakař (srv. Millet Anděl Páně), který se stále vylepšoval až k plechu a bantamu.
Podobně je to s církví. Ježíšova nabídka se obrací ke stále stejně narozeným nikoli vylepšeným lidem. Každý se musí naučit lézt, sedět, chodit, mluvit. Dneska mohu upadnout na náledí, nedám-li si pozor, nastydnout, znepřátelit se… Je tedy nově nutné dávat pozor na chůzi, vaření… Evangelium začíná u každého nově a začíná od základu. Jde k jádru. Lidé se bojí sestoupit až ke kořenům svého lidství, proto vyhledávají východní praktiky. (Dalajláma řekl: nelze být buddhistou v Evropě!)
Ježíš je Učitel, Rabín. A jaký! Rozdělil vyučování do jednotlivých kroků. Navazoval u posluchačů, kde minule přestal a kde a jak ho pochopili a uposlechli. Dnes máme celý jeho program vytištěný v jedné knize, proto musíme postupné kroky objevit. Je to náročné, většinou člověk nevěnuje dost péče tomu podstatnému, tomu prvnímu kroku.
Dnes popsal cíl vyučování: žít v Boží blízkosti. A hned nato v jedné větě obsah prvního kroku: „Změňte smýšlení“, obraťte se, navraťte se. Ježíš věnoval celý život, aby vysvětlil tento krok, který přibližuje otevření nebe. Protože všechny popsané maléry apoštolů a učedníků mají základ v neuposlechnutí tohoto úkolu, víme, že jej nelze přeskočit. Jsme totiž tančící skály, jak napsal klasik. Patříme do stvoření. Nemohu rozbíjet okna jen proto, že mám k tomu dost síly. Nesmíme překračovat své meze směrem k trávě ani ke vzduchu ani k hmyzu ani ke zvěři ani k ostatním lidem. Máme k dispozici jen to, co potřebujeme ke svému uctivému životu. Je směšné říkat, že jsme zvítězili nad přírodou nebo pokořili himalájský kopec. Směšnější je převádět tyhle zisky do prostředí lidí. Chtít zvítězit nad ostatními.
Ten nejhlavnější, kolem koho se všechno točí, nejsem já, jsou tu ještě stromy a voda a myši a velryby a zajíci. Ti všichni mají stejný nárok na životní prostor i zdravé prostředí jako já. A jako můj soused a jako Ujgurové.
„Věřte evangeliu“ (věřte mé dobré zprávě) znamená, že Pán Bůh miluje i tebe. Že nepřijdeš zkrátka. Můžeš se zařadit mezi stvoření.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle v mezidobí v době coronaviru 17.1.2021
1. čtení z 1. knihy Samuelovy (3,1–10;19)
2. čtení z 1. listu Korinťanům (6,13-15;17-20)
Evangelium podle sv. Jana (1,35–41)
 
Poznámky pro děti
Když tě bolí břicho nebo tě ve škole (na kluzišti, v kroužku, v autobuse) potkalo něco nepříjemného, jsi smutný. Nemůžeš se radovat, ani kdybych ti to přikazoval. Naopak, když se ti podaří sestavit jeřáb, přišiješ si knoflík, potkáš na ulici paní učitelku, tatínek tě pochválí, máš radost, aniž by tě k tomu někdo vybízel. Dokonce o tom rád vyprávíš.
Dva žáci Jana Křtitele šli za Pánem Ježíšem do bytu, mluvili s ním, pozorovali ho a řekli si: Tohle není obyčejný tesař! On zná odpověď na důležité otázky: Má Pán Bůh rád všechny lidi nebo jen zdravé a bohaté? Úspěšné a mladé? Má Pán Bůh radost jen z hrdinského činu (zachránit topícího) nebo je mu stejně milé poctivé každodenní jednání? Stačí říkat mamince, že ji máš rád, nebo jí musíš také pomoci? Ti dva muži měli ze setkání s Ježíšem takovou radost, že o tom vyprávěli dalším. Tak vzniknul kroužek kamarádů, kterým říkáme 12 ….., a později další, větší kroužek, 70 ….
Poznámky pro dospělé
„Každá studánka v lese, na hladině nebe nese. Kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.“ Tak to napsal v Otvírání studánek kdysi Miloslav Bureš (1909-1968). Jeho přítel Bohuslav Martinů (1890-1959) se nezasmál takové hlouposti, ale pochopil hlubokou pravdu básnického vyjádření. Byl uchvácen celým textem a zhudebnil ho. Nádherná skladba! Nejen básně patří neoddělitelně k řeči, už jen obyčejné metafory. Čteme-li, že mazaného lišáka hryzalo svědomí, všichni vědí, že svědomí nelze hryzat a nemluví se o zvířeti. Těžko ovšem jednat s tím, kdo by metafory nebo báseň pro tyhle nepravdy zesměšňoval.
Podobně na tom jsou i vyjádření biblická: zastavení slunce (Joz 10,13), stvoření v 7 dnech (Gn 1,1n) nebo beránek z dnešního textu: J 1,36: „…řekl: Hle, beránek Boží.“ A beránek i jinde: Iz 53,7 „..byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek, vedený na porážku…“ Jr 11,19: „Byl jsem důvěřivý jako beránek, vedený na porážku.“ Na beránka se vkládala vina a on přinášel vysvobození.
Bereme-li Bibli ve všech textech doslovně, nepochopíme, oč jde a snižujeme její vážnost.
Dva Janovi žáci si pamatovali, kdy se s Ježíšem seznámili. Viděli, kde bydlí, atd… Výsledek byl: Našli jsme toho správného!
Příležitost pro otázku tohoto týdne: Čím je pro mě Ježíš? Mně, Pavlovi, odpověděl na otázky: byl někdy zlatý věk? Lze vybudovat ráj na Zemi? Mají všichni stejnou hodnotu? Co jedině může být základem mého vztahu k lidem? Jak a kde uctívat PB? Je něco dobrého na islámu, hinduismu apod? (srov. např. J 4,23) Jak dosáhnout úspěchu? Jak lze projít životem, jaký je jeho smysl?
Našli jsme my, PKK, ve zmatečných teoriích politiků i celebrit v Ježíšovi hlavního Řešitele? A Vyřešitele? Napište si (sami pro sebe) v tomto týdnu, v čem Ježíš znamená přínos vašemu životu? Z čeho vycházíte?
Bude-li někdo chtít, abych blíže vysvětlil některé své zjištění, rád to udělám.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
Svátek Křtu Páně 10.1.2021
1. čtení Izaiáš (55,1-11)
2. čtení Jan (5,1-9)
Evangelium podle sv. Marka (1,6-11)
 
Poznámky pro děti
Viděli jste někdy křtiny? Např. v našem kostele: Daniela nebo Fany nebo Jonatana nebo Jakuba nebo…? Jsou všichni vaši spolužáci pokřtěni? Proč? Každá rodina je trochu jiná: byt, zaměstnání rodičů, zvyky (společné výlety nebo činnosti, zpívání atd.) Pro tebe nejlepší rodina je ta tvoje, nikdo jiný by se o tebe nestaral lépe než tvoji rodiče. Kamarádi to mají stejné. Nemůžeme po jiné rodině toužit ani se jí posmívat. Učíš se zachovávat její zvyky. Postupně jim musíš více rozumět, a chápat, proč jsou pro tvé rodiče důležité.
Jste pokřtěni, protože vaši rodiče si váží Pána Ježíše a chtějí, abyste ho obdivovali i vy.
 
Poznámky pro dospělé
Co znamená křest? V originále evangelií (byla napsána řecky - době helenismu mezinárodním jazykem), je užíváno slovo baptisma. Podle řeckého slovníku: koupel, ponoření, obmytí. Z neznámých důvodů 16 ze 46 světově známých jazyků přeložilo slovem, vycházejícím z pokřesťanění, slovem křest. Udělaly to už dávno většinou slovanské jazyky. Tím znesnadnily chápání procesu, kterým Jan Křtitel (ještě před křesťanstvím!) a Ježíš zakončovali změnu, proběhnuvší v usilovném člověku. Většina (30 světových jazyků) se v překladu přidržela originálu, a tím i smyslu: koupel, ponoření, obmytí. Člověk nahlédne svůj život a srovná ho s možnostmi nabízenými Ježíšem. Odloží růžové brýle. Reálný pohled na sebe i svět potom dokončí a zveřejní ponořením do vody. Ta slouží jako očištění minulých omylů s výhledem na jiné možnosti, nabízené zapojením do Božího království. A jak Jan dobře ví, Ježíš později nabídne možnost ponoření se do Ducha Božího. Tedy do chápání jádra věcí. Totiž z hlediska velkorysosti Boží, z hlediska věčnosti.
Za měsíc to bude dva roky, co podepsal papež František, hlava katolické církve a představitel sunnitského islámu, vrchní imám Univerzity Al-Azhar v Káhiře Ahmed al-Tajíb v Abú Dhábí dokument o lidském bratrství. Oba v něm mimo jiné odsoudili muslimský terorismus jako „zavrženíhodný, ohrožující bezpečnost lidí jak na Východě, tak na Západě, na Severu i na Jihu, a šířící paniku, teror a pesimismus. Není způsoben náboženstvím, kterým teroristé manipulují, nýbrž nahromaděnými špatnými interpretacemi náboženských textů, politikou hladovění, chudnutí, nespravedlností, útisku a arogance. Proto je nezbytné přestat podporovat teroristická hnutí dodávkami peněz, zbraní, plánů a ospravedlňováním, jakož i mediálním krytím, ale považovat toto všechno za mezinárodní zločiny, jež ohrožují bezpečnost a světový mír“.
Zdá se, jako by náboženství bylo hlavním šiřitelem nepokojů a válek na světě. Ponoření se do Ducha svatého umožní vidět jádro věcí. Potom i pochopíme, že náboženství ve své úctě ke stvoření a jeho autoru není problémem, ale řešením. Chybí-li tato úcta, demokracie ztrácí svůj důvod i své zakotvení. Pak se prezidentem může stát klidně Zeman i Trump.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
2. neděle po Narození Páně 4.1.2021
1. čtení Sirachovec (24,1-16)
2. čtení Efezanům (1,3-18)
Začátek evangelia podle sv. Jana (1,1-18)
 
Poznámky k rozhovoru s dětmi
Stále jsme v okruhu vánočních svátků. PJ si takovou oslavu zaslouží – byl to znamenitý muž – Syn Boží. Dnes v evg: PBoha nikdo neviděl – nemáme oči pro neviditelné věci. Ty poznáváme hmatem (vzduch), sluchem (zvuk), čichem (vůně), chutí (slanost moře). A PBoha? Rozumem, uvažováním. Podobně jako Einstein: Ve vesmíru se projevuje… PJ byl PBohu nejblíže, podle jeho laskavosti víme o Boží laskavosti. Podle jeho jednání usuzujeme na jednání PBoha. Hodnocení, zájem, plán, atd.
Přání do nového roku: PJ si přál, aby se všelicos zlepšilo, změnilo. Sám to dělal! Chceš, aby ti lidé pomáhali? Sám musíš pomáhat! Chceš, aby se lidé nehádali? Sám …! Nemůžeš změnit všechno. Tedy aspoň něco, co je v tvých silách. Srov. v domácím cvičení neumíš vypočítat jeden příklad z deseti. Nebudeš tedy počítat ani ostatní?
 
Pro dospělé
Sv. Jan přehlédl Ježíšův život, uviděl souvislosti a řekl si: Mně se to jeví takto, a napsal: Na počátku bylo Slovo… Tj. na počátku byl Boží záměr, tj. svět má smysl.
Slovo se stalo tělem = PB lidé poznali v člověku Ježíšovi. Ne ve vzezření, fyzicky, ale jednáním. My nevíme, jaké měl oči, jak byl vysoký, ale známe jeho lidskost, chápání věcí. To je tak dobré, užitečné, prospěšné všem, že PJ světlem, které zůstalo nepohlcené staletími, temnotami společenskými (komunismus, fašismus), ani církevními (netolerancí, křižáctvím, klerikalismem).
Mně se to dnes jeví… tzn., že apoštolové chápali Ježíšovo učení, cestu postupně. Tedy nemohu se uzavírat novému chápání, porozumění. Srov. papež František odkrývá, připomíná pozapomenuté pohledy na PBoha a mnohým se to nelíbí!
Všem, kdo ho přijali… stát se B dětmi = lze se držet B plánu, vzoru, programu
Martin Heidegger: „Už jenom nějaký jiný B nás může zachránit.“
Nejspíše ten Ježíšův!
 
Příloha Pro zajímavost:
Logos (řecky) má tyto možné významy:
= počet, účet, platnost, očekávání, uvážení, názor, mínění, důvod, důkaz, účel, ohled, význam, platnost, cena, mysl, rozum, slovo, záměr, poměr; řeč, mluva, rozmluva, jednání, výrok (věštírny), rozkaz, zpráva, vypravování, pověst, událost, dějiny, výklad, rozbor, próza, oddíl knihy, bajka; návrh, podmínka, možnost (příležitost) mluviti, způsob řeči, výraz, věta, látka, téma, pojem, porada, myšlenka, tvrzení, plané mluvení, záminka; přísloví, spis, kniha, pojednání, věc, jméno, sláva, přednáška, umění řečnické.
Dábar (hebrejský ekvivalent slova logos):
= slovo, děj, heslo, návrh, pojem, promluvení, případ, sdělení, věc.
plurál: poměry, příběhy, události, záležitosti.
(Odstraněno: 2. 4. 2021)
 
Starší zprávy.
 
Ověřit XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!